Pokorně se přizpůsob Jehovově cestě záchrany
„Zachráníš pokorný lid, ale tvé oči jsou proti domýšlivým.“ — 2. Samuelova 22:28.
1. Co se stalo ve sborech svědků Jehovových v roce 1972?
V ZÁŘÍ 1972 došlo ve sborech svědků Jehovových na celém světě k velké změně. Od roku 1932 do roku 1972 byl v každém sboru jeden muž považován za „dozorce sboru“ a v mnoha případech tito muži sloužili v tomto postavení celá léta. V roce 1971 si však z Písma připomněli, že křesťanské sbory v prvním století měly radu starších neboli dozorců, tedy ne jen jednoho dozorce. (1. Tim. 4:14; Fil. 1:1) Proto bylo opět zavedeno toto biblické uspořádání, takže v každém sboru měla působit rada starších a její předsedající se měli každým rokem cyklicky měnit. Ve většině ze 28 407 sborů svědků Jehovových, jež existovaly v září 1972, stal se tedy předsedajícím dozorcem někdo nový.
2. Jak tato organizační změna přispěla k tomu, aby bylo možné poznat, kdo je dnes na zemi Božím lidem?
2 Jak na to reagovali dřívější „dozorci sborů“ neboli „služebníci sborů“? Většina z nich pokorně přijala tuto změnu. Uznali, že Jehova tímto způsobem vede svou organizaci, aby se více přizpůsobila křesťanství z prvního století. Ochotně se vzdali svého postavení, takže již nebyli považováni jako jediní za dozorce sborů, ale stali se členy rady starších, v níž všichni zaujímají stejné postavení. Mohlo by v nějaké světské organizaci dojít k takové změně, při které by všem vedoucím osobnostem bylo odňato jejich vedoucí postavení a oni by se cyklicky vyměňovali v jiných postaveních, aniž by došlo ke katastrofálním následkům? Těžko. Mezi svědky Jehovovými to však bylo možné, protože je to lid, který ‚nic nečiní ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli považuje ostatní za vyšší‘. — Fil. 2:3.
3. Jak se svědkové Jehovovi stali pokornými?
3 Jak ale svědkové Jehovovi získali takové vlastnosti? Stejně jako král David a všichni ostatní lidé narodili se jako hříšníci a jsou postiženi hříchem, který přináší smrt. (Žalm 51:7) Poznali však, že ten, kdo se v pokoře přizpůsobí Jehovově cestě, může být z tohoto stavu zachráněn, stejně jako byl Náman zachráněn nebo uzdraven z malomocenství. Pro Námana byla Jehovova cesta jedinou cestou. Bůh učinil prostřednictvím svého proroka Elizea určité opatření a toto opatření nezměnil. Když se Náman pokořil a přizpůsobil se tomuto opatření, bylo mu dáno požehnání; byl uzdraven a poznal pravdu. Proto se i my budeme nyní poněkud blíže zabývat vlastností pokory.
4. Jaký význam má hebrejské i řecké slovo překládané výrazem „pokora“ a co znamená české slovo „pokora“?
4 Slovo, jež je přeloženo výrazem „pokora“, v Hebrejských písmech pochází od kořene, který znamená „být skloněn“. S významem tohoto slova jsou spojeny výrazy: pokora, mírnost, sníženost a sebeponížení. Přibližně stejný význam má řecké slovo, které je v Křesťanských řeckých písmech přeloženo jako „pokora“. České slovo „pokora“ má mimo jiné význam: Podřizování se někomu, plynoucí z uznávání vlastních nedostatků. Znamená tedy opak pýchy nebo domýšlivosti.
DOSPĚT K POKOŘE
5. Co nám pomáhá poznat, že bychom měli rozvíjet pokoru?
5 Pokora je vlastnost, kterou můžeme pěstovat. Především si musíme přát, abychom byli pokorní. Čtení Bible nás v tomto přání podporuje. Z Bible se dovídáme, že „Bůh odporuje pyšným, ale pokorným poskytuje nezaslouženou laskavost“. (Jak. 4:6) Poznáváme, že Jehova si přeje, abychom s ním ‚pokorně chodili‘. (Mich. 6:8, KB) Jestliže se tedy chceme líbit Bohu, měli bychom si také přát rozvíjet vlastnost pokory.
6. Proč nám pokora připadá snadnější, oceňujeme-li správně svůj vztah k Jehovovi?
6 K tomu musíme mít dobré ocenění pro svůj vztah k Jehovovi. Měli bychom mít správnou bázeň před Bohem, to znamená posvátnou úctu, strach, abychom se mu neznelíbili, protože víme, že to, co od nás vyžaduje, je správné. (Žalm 111:10; Přísl. 8:13) A Šalomoun spojil bázeň před Jehovou s pokorou, když řekl: „Výsledkem pokory a bázně před Jehovou je sláva a život.“ — Přísl. 22:4.
7. Jak dalece nám v této souvislosti pomáhá Jehovův příklad?
7 Pomáhá nám také Jehovův příklad pokory. (2. Sam. 22:36; Žalm 18:35) Projevuje milosrdenství a soucit hříšníkům; ano, šel dokonce tak daleko, že dal svého Syna jako oběť za lidské hříchy. (1. Jana 4:10) Jestliže je pokorný Jehova, největší osobnost vesmíru, neměli bychom být pokorní i my, nevýznamní tvorové?
8. Jak nám pomáhá v rozvíjení pokory to, co učinil a řekl Ježíš?
8 Jsme-li křesťané, následovníci Kristovi, máme další příklad, který můžeme napodobit, totiž příklad Ježíšův. (1. Petra 2:21) Nebylo o něm předpověděno, že bude „pokorný“, až vstoupí do Jeruzaléma, aby se představil jako král? (Zach. 9:9; Mat. 21:5) Jako „Slovo“ měl Boží prvorozený Syn v nebi jistě vysoké postavení, ale „když se ocitl v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti“. A Pavel moudře radil filipenskému sboru: „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš“, postoj, v němž byla i pokora. (Fil. 2:5–8) Jako člověk na zemi mluvil Ježíš o tom, jak velkou cenu má vlastnost pokory; povzbuzoval své učedníky, aby byli pokorní jako malé dítě, a připomínal jim zásadu: „Kdokoli se ponižuje, bude vyvýšen.“ — Mat. 23:12; 18:4.
9. Jakou úlohu má modlitba při rozvíjení pokory?
9 Také modlitba je prostředek, který nám pomáhá k pokoře. Připomíná nám Boží velikost a naši nevýznamnost a také skutečnost, že i druzí si přejí dosáhnout dobrého vztahu k ‚našemu Otci‘ nebo si takový vztah zachovat. A jaké podivuhodné opatření učinil Jehova prostřednictvím svého Syna, aby nám mohly být odpuštěny hříchy! Modlitba nám pomáhá, abychom pamatovali na to, že skutečně nemáme žádný důvod k pýše. — Mat. 6:9–12.
10. Proč je správné, jestliže ve spojení s pokorou mluvíme také o lásce?
10 K rozvíjení pokory je dále zapotřebí lásky, vlastnosti, jež patří k ovoci Božího ducha. (Gal. 5:22) „Láska. . . se nenadýmá.“ (1. Kor. 13:4) Poznáváme, že bychom měli v prvé řadě milovat Jehovu. Kromě toho bychom měli také ‚milovat své bližní jako sami sebe‘, to znamená, že bychom je měli považovat za sobě rovné, a neměli bychom si myslet, že jsme něco více než oni. (Mat. 22:37–39) Svědkové Jehovovi si přejí být pokorní. Na základě studia Bible vědí, že Jehova od nich vyžaduje pokoru. Uvažovali o příkladu, který jim v tomto ohledu dal Jehova a Kristus Ježíš. Využívají opatření modlitby a snaží se projevovat lásku, o níž Ježíš řekl, že bude zvláštním rysem jeho následovníků, a jež jim pomůže pěstovat pokoru. — Jan 13:34, 35.
POKORA JE NUTNÁ I DNES
11, 12. Jak nám pokora pomáhá v tomto světě plném nenávisti?
11 Vlastnost pokory nám pomáhá vypořádat se s problémy a těžkostmi, s nimiž se dnes setkáváme v sobeckém světě, který je plný nenávisti. Apoštol Pavel pod božskou inspirací předpověděl, že v posledních dnech „lidé budou milovat sami sebe, . . . budou domýšliví“. (2. Tim. 3:1, 2) Takový postoj je dnes velmi rozšířen mezi lidmi všech vrstev a my bychom se jím nechtěli nakazit.
12 Často se připouští, že spory mezi různými národy a rasové boje pramení z národnostní nebo rasové pýchy. Pýcha je však opakem pokory a „pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím“. (Přísl. 16:18) Chtěli bychom snad přijít do konfliktu s Bohem pro národnostní nebo rasovou pýchu? To by pro nás znamenalo zničení.
13. Jak pokora pomáhá ženám v tomto zlém světě?
13 Dnes se po celém světě mluví o hnutí pro osvobození žen. Některé ženy spojené s tímto hnutím se na Bibli dívají jako na knihu, kterou vytvořili muži; povýšeně tvrdí, že biblický text, který říká, že muž je „Božím obrazem a slávou, ale žena je slávou mužovou“, je pouze názor vyplývající z mužské panovačnosti. (1. Kor. 11:7) Pro svou pýchu se tyto ženy dostaly do konfliktu s Jehovou, pod jehož inspirací byla napsána Bible. Ženy, které se chcete líbit Bohu, chráníte se před takovým nedostatkem pokory? Apoštol Petr napsal mužům v křesťanském sboru slova: „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží.“ Nezdá se vám, ženy, že je daleko snadnější projevovat poddajnost, jestliže také dbáte tohoto biblického příkazu, a nejste přitom šťastnější? — 1. Petra 5:6.
14. Jak může hlava rodiny projevovat pokoru?
14 Některý muž by ovšem mohl při prosazování své autority zajít příliš daleko. Jestliže má muž správně plnit své povinnosti v rodině jako otec a manžel, musí být pokorný, musí uznávat své slabosti a snažit se je překonávat a musí být ochoten přiznat chybu. Pokora napomáhá k tomu, že se bude umět vžít do situace druhých, bude brát ohled na ostatní v rodině dříve, než učiní nějaké důležité rozhodnutí. Pomůže mu také, aby byl ochoten odpouštět ostatním členům rodiny a aby od nich neočekával, že budou dokonalí, jako to Jehova neočekává od něho. Pokora skutečně pomáhá všem členům rodiny, aby překonávali problémy, jež vznikají z rozdílů mezi mužem a ženou, mezi mladými a starými. Pokora nám pomáhá, abychom se „navzájem snášeli v lásce“. — Efez. 4:2.
15. Jak nám pokora pomáhá při naší kazatelské činnosti a v dobách pronásledování?
15 Pokora nám také pomáhá při vykonávání díla, o němž Ježíš řekl, že bude konáno před koncem tohoto zlého světa. Předpověděl světaširé kazatelské dílo, dílo, jímž mělo být oznamováno Boží království, panství, které Bůh opatřil pro zemi. (Mar. 13:10) Pokora nám pomáhá, abychom byli ohleduplní k názorům lidí, jimž kážeme; pomáhá nám, abychom rozuměli jejich stanovisku. Ježíš také předpověděl, že jeho učedníci budou nenáviděni a pronásledováni za to, že jej budou následovat. (Mat. 24:9) Pokora nám pomáhá snášet takové nepřátelství; jestliže jsme pokorní, uznáváme Jehovu jako nejvyššího a nevzpíráme se proti němu za to, že to připouští. Naším příkladem je Ježíš, který snášel pronásledování a zůstal pokorný před těmi, kteří jej tupili, a zůstal věrně oddaný svému Otci. — 1. Petra 2:23.
16. Proč nám pokora pomáhá přijmout kázeň?
16 Pokorný člověk poslouchá radu a přijímá kárání. „Kárání kázně jsou cestou života.“ (Přísl. 6:23) Pyšní lidé nepřipustí, aby jim někdo radil; domnívají se, že stejně nedělají nic nesprávně. Pokorní lidé naproti tomu vědí, že dělají chyby, a jsou vděčni, jestliže je někdo pokárá. „Pravda, žádná kázeň se v přítomnosti nezdá radostnou, ale zarmucující; potom však přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Žid. 12:11) Jestliže tedy přijímáme rady a kázeň, pomůže nám to k pokroku v duchovním smýšlení.
NOVODOBÉ PŘÍKLADY POKORY
17. Jak jednomu mladému muži pomohlo, že pokorně přiznal, že neumí číst a psát?
17 Kdybys neuměl číst, byl bys natolik pokorný, abys to připustil a požádal o pomoc? Jeden mladý muž ze západní Afriky vyprávěl zkušenost: „Mrzelo mne, že jsem v devatenácti letech ještě neuměl číst a psát. Jednoho dne jsem však slyšel, že svědkové Jehovovi pořádají ve svém sále království kursy čtení a psaní. Ačkoliv jsem nebyl svědkem, směl jsem se dát zapsat. Kurs čtení a psaní patřil k programu jednoho z jejich shromáždění, a abych projevil vděčnost, zůstával jsem tam vždy také na další program toho večera. Tato shromáždění se mi velice líbila a toužil jsem, abych mohl mít proslov jako ostatní mladí muži. Jeden z těchto mužů se mnou začal vést domácí biblické studium. Za necelé dva roky jsem se nejen naučil číst a psát, ale byl jsem již tak daleko, že jsem se mohl účastnit kazatelské služby a symbolizovat křtem svou oddanost Bohu; nyní jsem šťasten a raduji se z výsady, že mohu působit jako průkopník.“ Pokora tohoto muže přispěla k tomu, že se naučil číst a psát, že poznal pravdu a stal se kazatelem celým časem, který mluví o pravdě s ostatními.
18. Co přimělo jednoho pyšného muže, aby se změnil? K čemu to vedlo?
18 Jiný muž z téhož území nebyl tak pokorný. Když k němu přišel svědek Jehovův, odpověděl mu tento muž, že jako ředitel velké firmy nepotřebuje, aby jej někdo poučoval; že si může studovat Bibli sám. Přece však přijal pozvání k jednomu ze sborových shromáždění. Teokratická škola kazatelské služby na něj tak hluboce zapůsobila, že se od té doby pravidelně účastnil. Brzy se dal zapsat a celý jeho postoj se změnil tehdy, když začal přijímat a uplatňovat rady, které dostal ve škole. Požádal o domácí biblické studium a dobře pokračoval. Ano, pokořil se, oddal se Jehovovi, dal se pokřtít a nyní má přednost sloužit Jehovovi Bohu.
19. Jak projevil pokoru jeden slepý duchovní?
19 Na jednom ostrově nedaleko Austrálie jeden mladý svědek poznal jakéhosi starého muže a po mnoha návštěvách mohl začít studium, jehož se vždy účastnilo pět až deset osob a jež vždy trvalo dvě až tři hodiny. Starý slepý muž byl vždy přítomen a projevoval velkou lásku k Bibli. Zakrátko začal mluvit o pravdách, jež se naučil, s každým, koho potkal. Později se ukázalo, že tento slepý muž byl pastorem místní luteránské církve. Za několik měsíců se tato skupina začala účastnit některých ze shromáždění svědků Jehovových, ačkoli museli jít na tato shromáždění pěšky dvě a půl až tři hodiny. Brzy sdělil starý pastor ostatním členům své církve, že vystoupí z církve, protože poznal, že to, co dříve učil, není pravda. Ano, byl pokorný a připustil, že dříve jednal nesprávně, a byl ochoten podniknout kroky, aby jednal v souladu s Jehovovou cestou záchrany.
20. Jak jiný duchovní odstoupil ze svého úřadu?
20 V jedné vesnici na ostrově v jižním Pacifiku přišel do spojení se svědky Jehovovými jiný pokorný duchovní a byl rovněž ochoten studovat Bibli. Velmi brzy poznal rozdíl mezi učením své církve a Biblí. Již po dvou studiích se zřekl svého úřadu. Jeho dřívější přátelé byli rozhořčeni tím, že opustil své postavení, a snažili se jej přemluvit, aby zůstal jejich duchovním. Vysvětlil jim však, že nyní zastává již jen pravé křesťanství. Jeho víra neustále rostla a nyní je pokřtěným Jehovovým služebníkem a pomáhá jiným, aby poznali pravdu.
21. a) Co všechno zahrnuje „nová osobnost“? b) Jak byla pochválena „nová osobnost“ svědků Jehovových?
21 Apoštol Pavel napsal povzbuzující slova: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte novou osobnost. . . oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost.“ (Kol. 3:9–12) Pokora tedy patří k nové křesťanské osobnosti. Svědkové Jehovovi projevují tuto vlastnost a to působí přitažlivě na druhé. Názorným příkladem toho je dopis, který dostala filipínská odbočka Společnosti Strážná věž od vedoucího jedné firmy, u níž jsou zaměstnáni dva svědkové Jehovovi. V dopise čteme: „Reorganizujeme své výrobní oddělení a ve spojení s tím bychom rádi věděli, zda byste nám mohli pomoci při hledání odborných pracovníků. Obracíme se na vaši Společnost hlavně proto, že jsme na základě podrobného pozorování, důkladného zkoumání a zkušeností došli k závěru, že muži, kteří patří k vaší organizaci, jsou nanejvýše spolehliví a poctivě a s nesobeckou pílí vykonávají každou práci, jež jim byla svěřena; obdivujeme se také tomu, jak chápou existující hospodářské těžkosti a pracovní problémy a jak se dovedou přizpůsobit.“
22. Jak jedna žena, jež byla svědkem Jehovovým, projevila ocenění pro sborová shromáždění a s jakým výsledkem?
22 Svědkové Jehovovi však nezapomínají, že za vážnost, které se těší ve své světské práci, vděčí Jehovovi, a proto si váží přednosti, že mohou navštěvovat shromáždění křesťanského sboru, jež jim pomáhají dále rozvíjet „novou osobnost“. Rodina jedné mladé ženy, jež byla svědkem Jehovovým, upadla do bídy a ona musela jít do zaměstnání, aby mohla rodinu finančně podporovat. Když se představila, dověděla se, že by musela pracovat v době, kdy se konají určitá sborová shromáždění; a zaměstnavatel nepřistoupil na její přání, aby jí byla změněna pracovní doba. Řekla mu: „Pane, potřebuji toto místo, ale pro nějaké místo se nemohu vzdát své víry.“ Místo zamítla. Za dva dny však vedoucí obchodu vyslal do sálu království posla, aby jí vyřídil, že by dostala volno, aby mohla navštěvovat všechna shromáždění, kdyby zaměstnání přijala. Jehova jí požehnal za to, že se pokorně snažila líbit se mu.
23. a) Jak jeden cestující dozorce dokázal svůj pokorný postoj? b) Oč mají zájem dozorci mezi Jehovovými svědky?
23 Cestující zástupci svědků Jehovových jsou pověřeni, aby pravidelně navštěvovali sbory a duchovně je posilovali tím, že tam mají přednášky a účastní se kazatelské služby. Před nějakým časem však došlo ke změně vzhledem k těmto návštěvám. Návštěvy se již neměly konat každé čtyři měsíce, ale pouze jednou za šest měsíců; některých krajských dozorců, jak se nazývají tito cestující zástupci, nebylo tedy již pro tuto službu zapotřebí. Jeden z těchto dozorců, který sloužil ve městě New York, pokorně řekl: „Když jsem slyšel, že někteří budou muset odstoupit z krajské služby, řekl jsem Jehovovi v modlitbě, že pokud mé návštěvy nejsou sborům tak prospěšné nebo jim nepomáhají tak, jako návštěvy jiných, pak budu patřit k těm, kteří ze služby cestujících dozorců odstoupí.“ Jaký to byl dobrý postoj! Je to typický postoj starších mužů neboli dozorců svědků Jehovových po celém světě. Nejsou pyšní a nemají zájem na tom, aby si zachovali své postavení, ale pokorně se ujímají Ježíšových následovníků, kteří se podobají ovcím, a jsou si vědomi skutečnosti, že „ovce“ patří jemu. — Jan 10:14.
SPRÁVNÝ ZPŮSOB JEDNÁNÍ
24, 25. Co musíme činit, věříme-li, že pokorní budou zachráněni?
24 Věříš skutečně slovům, která řekl David v jedné modlitbě Jehovovi: „Zachráníš pokorný lid; ale tvé oči jsou proti domýšlivým“? (2. Sam. 22:28) Jestliže ano, pak bys měl ze sebe vymýtit každou stopu domýšlivosti a každou myšlenku, že jsi lepší než druzí pro barvu své pleti, pro svou národnost, vzdělání nebo společenské postavení. Všichni pocházíme od hříšníka Adama, a proto nemáme žádný důvod, proč bychom měli být pyšní. — Skut. 17:26.
25 Jestliže chodíme pokorně v souladu s Jehovovou cestou, můžeme doufat, že budeme zachráněni. Musíme si uvědomit, že „všechno na světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování vlastních prostředků k životu — to pochází nikoli od Otce, ale ze světa. Nadto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:16, 17) Jestliže tedy chceme chodit po Jehovově cestě, nesmíme sledovat hmotařské cíle světa, neboť bychom mohli ztratit všechno jako chamtivý Gézi.
26. Jaké kroky bychom proto měli podniknout jako jednotlivci?
26 Musíme tedy studovat Bibli, ve svém životě se musíme řídit Jehovovou vůlí, oddat se mu a dát se pokřtít, sloužit mu a pomáhat jiným, aby chodili v souladu s Jehovovou cestou záchrany. Kdo již podnikl tyto kroky, musí dále jít správným směrem. „Rozhodně tedy, pokud jsme učinili pokrok, choďme dále řádně týmž způsobem.“ (Fil. 3:16) Ve styku s našimi křesťanskými bratry by se nás nikdy neměla nepříjemně dotýkat slova apoštola Pavla: „Pokládáte druhé za vyšší, než jste sami.“ (Fil. 2:3) Měli bychom si velmi vážit ducha pokory, který panuje mezi Božím lidem, a měli bychom se snažit jej podporovat. To by na nás mělo působit blahodárně a měli bychom cítit uspokojení. Tento duch vytváří a zachovává příjemnou a prospěšnou atmosféru, neboť vyjadřuje pokornou lásku k celému společenství bratrů. Také pamatuj na skutečnost, že Jehovova organizace se nemůže měnit, aby se přizpůsobovala jednotlivým osobám.
27. Proč by bylo nesprávné kritizovat způsob jednání rady starších ve sboru?
27 Máme-li nějaké námitky proti tomu, co podniká rada starších, nebo kritizujeme-li její opatření, pak jednáme neloajálně vůči Jehovově organizaci. Měli bychom pamatovat na to, že starší nejsou muži, kteří byli nově obráceni; slouží Jehovovi již řadu let. (1. Tim. 3:6) Co nás vede ke kritizování nebo k reptání? Není to často přání, abychom sami získali v očích druhých vyšší místo? Jinými slovy, kořenem problému je pýcha. Takový způsob jednání může být dokonce spojen s určitou vzpourou proti svatému duchu, neboť svatý duch odpovídá za jmenování starších mužů ve sboru. (Skut. 20:28) Proč bychom tedy měli kritizovat nějakého bratra za to, že se ujímá zájmů království způsobem, k němuž jej, jak se zdá, vede svatý duch? A jestliže bratr skutečně v něčem jednal nesprávně, měli bychom důvěřovat, že jej svatý duch napraví.
28. Co bychom měli uznat v zájmu svého věčného blaha?
28 Ve světě, v němž probíhají urputné boje o moc, při nichž bojující strany myslí jen na své vlastní zájmy, je nápadná jedna organizace, která je jiná: Ježíšovi praví následovníci, Jehovovi křesťanští svědkové. Někteří z nich statečně projevovali svou víru, jako kdysi malá izraelská dívenka v Námanově domě, a mluvili o tom, co znali jako pravdu, a doufali přitom, že z toho druzí budou mít užitek. Snad jsou považováni za bezejmenné, nevýznamné osoby, ale jsou v Jehovově přízni. Jiní, jako Elizeus, sloužili ve vedoucích postaveních, ale také oni mají v první radě zájem o to, aby byli v Jehovově přízni; nemyslí na své osobní výhody. Spolupracujme proto s nimi a buďme si vědomi skutečnosti, že zachráněni můžeme být jen tehdy, jsme-li ochotni pokorně se přizpůsobit Jehovově cestě.