ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
Čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • w75 9/1 str. 259-260
  • O čem svědčí církevní stavby křesťanstva?

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • O čem svědčí církevní stavby křesťanstva?
  • Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1975 (vydáno v Rakousku)
  • Podobné články
  • Nezanedbávejme společná shromáždění
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 2002
  • Stavba velké věže
    Moje kniha biblických příběhů
  • Babylónská věž
    Hlubší pochopení Písma, 1. svazek
  • (11) Křesťanstvo bojuje proti Bohu
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1973 (vydáno v Československu)
Ukázat více
Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1975 (vydáno v Rakousku)
w75 9/1 str. 259-260

O čem svědčí církevní stavby křesťanstva?

MNOZÍ lidé snad budou překvapeni zjištěním, že náboženská architektura tohoto světa nemá ušlechtilý původ. Má mnoho společného se stavebním projektem, který byl uskutečňován před mnoha stoletími ve vzdoru proti Jehovovu předsevzetí, že se lidstvo má rozptýlit po zemi. — 1. Mojž. 11:4.

To se stalo krátce po světové potopě za dnů Noemových. Velký počet členů lidské rodiny se usadil na rovině Sinear podél řeky Eufratu. (1. Mojž. 11:2) Začali stavět město Bábel a věž. Tato věž byla bezpochyby zikkurat a měla sloužit při uctívání falešných bohů. V díle Encyclopaedia Judaica je o tom napsáno:

„Učenci se shodují v názoru, že stavba, o níž se zmiňuje 1. Mojžíšova, 11. kapitola, byla zcela jistě zikkurat neboli mezopotámská chrámová věž. Zikkurat byl hlavním charakteristickým rysem velkých chrámů, jež byly budovány ve všech významných městech v Mezopotámii.“ — Svazek 4, str. 23.

Podnět ke stavbě Bábelu a jeho věže dal bezpochyby Nimrod, pravnuk Noemův. Tato skutečnost je naznačena v biblické zprávě o tom, že počátkem Nimrodova „království se stal Bábel“. (1. Mojž. 10:9, 10) Židovská tradice zaznamenaná Josephem, který žil v prvním století n. l. , rovněž uvádí Nimroda do spojitosti s tímto stavebním plánem. Čteme o tom: „Postupně také změnil své chování v tyranii, protože se domníval, že snadněji odvrátí lidi od Boha, jestliže jim dá pocítit, že jsou neustále závislí na jeho moci. . . Zástup lidí se pak velmi ochotně řídil Nimrodovým rozhodováním a podřízenost Bohu byla považována za zbabělost; a stavěli věž.“

Stvořitel, Jehova Bůh, zmařil plány těch, kteří budovali Bábel. Zmátl jim jazyk a přinutil je, aby se rozptýlili. (1. Mojž. 11:7–9) Tím však neskončilo stavění honosné stavby, jež měla sloužit k uctívání. V knize Řetězy omylu: Jak byly vytvářeny a jak se rozpadly [angl.] je řečeno:

„[Chaldejské] svatyně byly zřejmě stavěny v podobě pyramidy, jež měla stupně nebo schody a sestávala z řady teras, z nichž každá vyšší terasa byla menší než ta, která byla pod ní. To je tradiční stavební sloh věže v Bábelu. Stejnou tendenci stavět vysoké svatyně vidíme u pagod v Indii, Barmě a v Číně, u mohamedánských věží, jako je například Koutub Minar, a u věží křesťanských kostelů [kurzíva od nás]. Zdá se, že především zde byla snaha dostat se blíže k předmětu uctívání, k nebeským tělesům.“

Architektura křesťanstva tedy neunikla nekřesťanskému vlivu. Tímto vlivem byla zkreslena základní křesťanská pravda. André Biéler ve své knize Architektura v uctívání [angl.] píše o architektuře církevních staveb v křesťanstvu: „Stavitelé pasivně podléhali nejrůznějším skrytým vlivům, zvyklostem, neuvědomělým obyčejům a náboženským tradicím, jež jsou naprosto cizí křesťanské víře.“ Jak k tomu došlo?

První křesťané byli sotva v nebezpečí, že by si přáli stavět chrám, který by se podobal dřívějšímu chrámu na hoře Moria v Jeruzalémě. Věděli, že tento chrám posloužil Jehovovu předsevzetí a ve splnění Ježíšova proroctví jej v roce 70 n. l. Římané rozbořili. — Mat. 24:1, 2.

Na lidi, kteří se hlásili ke křesťanství, působil však jiný vliv. André Biéler o tom píše: „Křesťanstvo bylo neustále sváděno na scestí orientálními a řecko-římskými pohanskými kulty.“ Starověké pohanské kulty zdůrazňovaly viditelné věci. Chrámy měly naplňovat ctitele posvátnou bázní a údivem. Panoval názor, že božstva znázorněná obrazy přebývají ve svatyni. Kněžím bylo vyhrazeno zvláštní místo.

Pravé uctívání naproti tomu není omezeno na určité místo ani na existenci či používání nějakých viditelných věcí. Ježíš totiž řekl samaritánské ženě: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře [Gerazim] ani v Jeruzalémě. Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe. . . Přichází však hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť vskutku, Otec hledá ctitele tohoto druhu.“ (Jan 4:21–23) Podobně apoštol Pavel řekl Atéňanům: „Bůh, který stvořil svět a všechny věci v něm“ . . . nebydlí v chrámech postavených rukama.“ — Skut. 17:24.

Jakmile lidé, kteří tvrdili, že jsou křesťany, podlehli pohanskému vlivu, byly tyto pravdy brzy zkresleny. Ve stoletích po smrti apoštolů Ježíše Krista byly budovány nápadné stavby. Tyto stavby nebyly určeny pouze jako shromáždiště pro osoby, jež se hlásily ke křesťanství. Podobně jako pohanské chrámy měly tyto stavby samy o sobě naplňovat ctitele posvátnou bázní a byly nakonec považovány za svatyně, za Boží domy.

Ctitelé ztratili ze zřetele skutečnost, že slovo „církev“, jak je používáno v Bibli, se nevztahuje na žádnou budovu, ale na lidi. Již více neuznávali, že hmotné chrámy, katedrály a podobné budovy samy o sobě nejsou pro Boha svaté. Nerozuměli pravdě, že duchem pomazaní křesťané na zemi tvoří chrám, v němž Bůh přebývá „duchem“. — 1. Kor. 3:16, 17.

Náboženskými stavbami křesťanstva byla pravda zkreslována ještě v jiném ohledu. Vnitřním uspořádáním katedrál a kostelů bylo kněžstvo neboli duchovenstvo odděleno od laiků. Kněží vykonávali rituální ceremonie u oltáře ve zvláštním prostoru, který byl k tomu vyhrazen. Jedné skupině zdánlivých křesťanů byla tedy přisuzována větší svatost než ostatním. Tato skutečnost odporuje pravdě, že Bohu oddaní služebníci jsou „svatí“, že všichni jsou „bratři“. — Mat. 23:8–10.

Většina míst, kde křesťanstvo pěstuje uctívání, je vyzdobena obrazy nebo sochami jako pohanské chrámy. Někde v budově je obvykle znázorněn Ježíš nebo je tam snad jen kříž. Většina církví učí, že Ježíš je „druhou osobou“ „trojjediného boha“, a tím ve skutečnosti napodobují starověké pohany, kteří ve svých chrámech stavěli sochy nebo znázornění bohů.

K čemu je ti toto poznání? Z architektury míst uctívání můžeš poznat, kdo dnes zastupuje pravé křesťanství. Měli bychom očekávat, že praví křesťané budou přisuzovat větší cenu lidem než impozantním budovám. Místo, kde se shromažďují, mělo by být takové, aby bylo zřejmé, že všichni přítomní jsou jediným sborem bratrů a sester. Takové místo nesmí být ozdobeno uvnitř ani vně obrazy nebo ikonami, které by byly považovány za svaté. Architektura budovy by měla odpovídat skutečnosti, že to, co je opravdu důležité, je poučení z Božího slova. Splňují sály království svědků Jehovových tyto požadavky? Navštiv je a přesvědč se sám!

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • Čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet