Zprávy a jejich hlubší význam

Život není náhoda

● V dopise jednoho čtenáře z Kanady, který vyšel v říjnovém čísle časopisu „Science Digest“, se hovořilo o tak zvané „evoluci života“. Pisatel říká, že ve světle nových objevů v molekulární biologii je „pravděpodobnost, že život začal náhodou, stále menší, pokud dokonce není nemožností“.

Pro znázornění poukázal na to, že – i kdybychom uznali, že v „pravěku“ země byl ideální stav s množstvím životně důležitých aminových kyselin a každá molekula dusíku a uhlíku na zemi byla částí komplikovanější molekul, a i kdybychom uznali, že tyto molekuly vytvořily nové sloučeniny s největší rychlostí, která je v chemii známá – přes všechny tyto předpoklady ukazuje počet pravděpodobnosti, že „náhodou by nemohla povstat ani jediná molekula kyseliny desoxyribonukleové [stavební kámen života], i kdyby to trvalo miliardy let, které se považují za nutné k jejich vzniku. K tomu by nestačily ani plynné a prašné mraky vesmíru s dvaceti násobnou hmotou Slunce. Povšimněme si také, že v jednom živém tvoru je použito ne jedné, ale miliard molekul DNK. Zřejmě by tyto molekuly musely být všechny ve stejnou dobu na stejném místě.“ A jaký je jeho závěr? „Nauka o chemickém vývoji života a nauka o životě na jiných planetách nejsou vědou v pravém slova smyslu.“

Slova a skutky

● „Ani násilí ani revoluce ani kolonialismus jakéhokoli druhu nejsou evangelizačními metodami církve.“ To řekl papež Pavel VI. v projevu před biskupským synodem, který byl uspořádán v Římě, aby jednal o „evangelizaci v moderním světě“. Jak se dají sloučit tato slova s dějinami církve?

Jak bylo možno číst v jezuitském týdeníku „America“ (12. října 1974), jsou tato slova v příkrém rozporu s encyklikou Pavla VI. z roku 1967 („Populorum Progressio“ – „Vývoj národů“), v níž naznačil, že povstání jsou ospravedlněna „v případě jasného a dlouhotrvajícího násilného panství“. Revolucionáři – katolíci v Latinské Americe i jinde – pochopili tento výrok jako mlčenlivý souhlas s jejich úsilím svrhnout vlády, považované za tyranie. Byla „neomylná“ encyklika nyní změněna?

Nejjasnější protiklad ke slovům papeže Pavla VI. však tvoří staletí „evangelizační činnosti“ církve. Vyznačuje se zcela zřejmě násilím: krvavými křižáckými výpravami, inkvizicí a masovými křty národů, které byly pobíjeny, když se bránily přijmout to, co církev označovala jako křesťanství. Je zřejmé, že církev získala kolonialismem moc nad velkou částí Latinské Ameriky a Afriky.

Článek v „America“ má dobrý důvod klást otázku, zda „církev někdy nebyla spíše překážkou než pomocí v evangelizačním díle nebo rozšiřování království.“

Problémy srdeční chirurgie

● Z toho, co říká Bible o lidském srdci, vysvítá, že hraje úlohu v pohnutkách člověka, i když není přesně udáno, jak se to děje. Je proto poučné číst zprávu o neobvyklém problému, před nímž stojí srdeční chirurgové.

Podle článku v chicagských novinách „Daily News“ nastaly podle zpráv před deseti lety, kdy přístroj pro mimotělní krevní oběh a umělé dýchání zjednodušil operace na otevřeném srdci, u mnoha pacienů duševní poruchy, když byli po nějakou dobu připojeni k přístroji. „Měli šílené představy a někdy se cítili odpoutáni od skutečnosti. Někteří začali blouznit nebo se stali paranoiky. Často nastaly stavy strachu, halucinace, podrážděnost, netečnost a skleslost.“ Načas trpí 16 až 57 procent srdečních pacientů „pooperačními duševními poruchami“, i když většinou jen přechodně.

Již každá větší operace je velká zátěž pro pacienta a může přivodit duševní i psychické problémy. Kromě toho jsou zde jasné důkazy, že tento problém se vyskytuje častěji a v těžší formě, když se podniká operace lidského srdce. Jedno je jisté: čas a přibývání pravého poznání ukáží, že se člověk nikdy nezklame, když důvěřuje Bibli.