Je tím Ježíš Kristus ctěn?

„KDO nectí Syna, nectí Otce, který jej poslal.“ (Jan 5:23) Z těchto slov Ježíše Krista jasně poznáváme, že Boží schválení získáme jen tehdy, ctíme-li jeho Syna.

Jestliže nám tedy záleží na Božím schválení, měli bychom se ptát sami sebe, zda prokazujeme Synu čest, která mu patří v jeho postavení. Jaké postavení má Ježíš Kristus? O moci, kterou mu svěřil jeho Otec, Ježíš řekl: „Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi.“ (Mat. 28:18) O staletí dříve bylo o něm předpověděno: „Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ — Iz. 9:6.

Díváš se na Ježíše Krista jako na krále, jehož Bůh dosadil a dal mu moc v nebi i na zemi? To je něco docela jiného než jej vidět pouze jako malé dítě, které leží v jeslích. Ježíše Krista můžeme skutečně ctít jen tehdy, díváme-li se na něho jako na krále, jehož příkazy bychom měli poslouchat.

MĚLI BYCHOM OSLAVOVAT JEŽÍŠOVY NAROZENINY?

Neměli bychom tedy ctít Ježíše, vzhledem k jeho postavení a moci, také tím, že bychom slavili jeho narozeniny? Mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané odpoví na tuto otázku kladně. Po celé zemi slaví 25. prosince „vánoce“, údajné výročí narození Ježíše Krista. Je však vánočními svátky skutečně ctěn Kristus? Odpovídá tato oslava jeho příkazům a duchu jeho učení?

Kdyby touto oslavou měl být ctěn Ježíš Kristus, neměla by co nejvíce odpovídat skutečnostem? To bychom měli očekávat, neboť Ježíš sám řekl: „Já jsem. . . pravda.“ (Jan 14:6) Všechno, s čím je spojeno jeho jméno, mělo by tedy odpovídat pravdě. Platí to i o vánočních svátcích?

Zamysleme se již nad samotným datem 25. Prosince. Bible ovšem neuvádí přesný den, kdy se Ježíš narodil. Můžeme z ní však zřetelně rozpoznat, kdy to nemohlo být. Ježíš se narodil v Betlémě v době, kdy pastýři „žili venku a v noci střežili svá stáda“. (Luk. 2:8) Mohlo to být v měsíci prosinci? Nikoli. V okolí Betléma je v tomto měsíci v noci často mráz. Od začátku období dešťů na konci října se již pastýři v noci nezdržují pod širým nebem. Tvrzení, že se Ježíš Kristus narodil 25. prosince v Betlémě, tedy zkresluje skutečnosti. Víš o tom?

To však rozhodně není všechno. Slavnosti, které se konají 25. prosince, samy o sobě nepocházejí z křesťanství. V díle Encyclopaedia Britannica je řečeno: „Vánoční svátky jsou křesťanskou obdobou římského svátku zimního slunovratu. Svátku Dies Invicti Solis (Dne Neporaženého Slunce) 25. prosince.“ (Macropaedia, sv. 4, str. 499, vyd. 1974) Také náboženský spisovatel Louis Cassela poznamenává: „Dnešní křesťané, kteří litují toho, že zvyky spojené s vánocemi zesvětštěly, měli by pamatovat na to, že vánoce nejsou křesťanským svátkem, který by byl částečně ovlivněn pohanstvím. Byl to od začátku pohanský svátek, který byl poněkud pokřesťanštěn.“ — Detroitský list Free Press, 10. Března 1974.

Domníváš se, že to Ježíš Kristus považuje za čest, jestliže je jeho jméno uváděno ve spojitosti s „pohanským svátkem, který byl jen poněkud pokřesťanštěn“? Jak by to bylo možné, když přece jeho věrní učedníci dávali pozor, aby se pohanská temnota nesmísila se světlem křesťanství? Apoštol Pavel například napsal svým spolukřesťanům v Korintě: „Jaké společenství má světlo s temnotou? Dále, jaký soulad je mezi Kristem a Beliálem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jakém souladu je chrám Boží s modlami? . . . ‚Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ ‚praví Jehova‘ a přestaňte se dotýkat nečistého.‘“ — 2. Kor. 6:14–17.

PROČ NEZŮSTALI ODDĚLENI

To bylo jistě důrazné napomenutí, aby se nespojovali s pohanstvím. Jak ale bylo potom možné, že oslavovali narození Ježíše Krista při pohanském svátku? Není z toho patrné, že křesťané podlehli pohanství? Co je k tomu mohlo přimět? V díle Encyclopaedia Britannica jsme upozorněni na důležitou okolnost: „Zavedení vánočního svátku, svátku k oslavě narození Ježíše Krista, je spojeno s tím, že přestal být očekáván Kristův nadcházející návrat.“ — Macropaedia, sv. 4, str. 499, vyd. 1974.

To byl pravý opak jednání, k němuž nabádá Ježíš své následovníky, totiž aby stále zůstávali bdělí a pozorní. Neměli připustit, aby duchovní zájmy byly potlačeny každodenními životními starostmi. Z jejich způsobu života mělo být patrné, že věří v jeho návrat, kdy vykoná rozsudek nad bezbožnými a osvobodí své pravé následovníky od strastí. Jedině tehdy, jestliže si zachovají správné postavení před Ježíšem Kristem, svým Pánem, mohli doufat, že přežijí vykonání Božího rozsudku. — Luk. 21:34–36; 2. Tess. 1:6–9.

Od druhého století však mnozí lidé, kteří se vydávali za křesťany, přestali již dbát Ježíšovy rady. Již nevěnovali zvláštní zřetel tomu, že Ježíš Kristus přijde v královské moci uprostřed svých andělů. Tak se stalo, že si přestali být vědomi toho, jak je naléhavě nutné zachovat si před Pánem čisté, bezúhonné vzezření. ‚Přestal být očekáván Kristův nadcházející návrat‘, a proto již neodporovali pohanskému vlivu a přijali pohanské svátky, jimž byl potom dán „křesťanský“ nátěr.

CO BUDEŠ DĚLAT?

Není z toho všeho patrné, že Ježíš Kristus není ctěn vánočními svátky? Co si myslíš o slavení vánoc? Bylo by správné lpět na tom kvůli tradici? Měl by být zachováván svátek, který byl mezi zdánlivými křesťany zaveden teprve tehdy, když pro ně Kristův návrat ustoupil do pozadí? Neměli bychom se spíše snažit ctít Ježíše Krista tím, že svým každodenním životem budeme ukazovat, že jej uznáváme jako krále a vykonavatele rozsudku, jehož dosadil Bůh? Je důležité, abys neodkládal rozhodnutí v tomto ohledu, protože z tvého chování je patrné, jaký máš postoj vůči Bohu a jeho Synu. Kdyby ses rozhodl, že již přestaneš slavit vánoce, budeš to jistě chtít vysvětlit svým příbuzným a známým. Přátelsky jim pomoz, aby porozuměli, proč se tak rozhoduješ. Vysvětli jim, že jim nechceš působit žádné překážky, aby jednali, jak se přejí, a že bys i ty proto ocenil, kdyby také oni brali ohled na tvé city. Snaž se jim pomoci, aby porozuměli, že je nechceš nijak urazit, ale že ti záleží na tom, abys nezneuctíval Ježíše Krista, ani něčím, co by snad ostatním připadalo jako bezvýznamné. Můžeš poukázat na to, že by jistě sami nechtěli, abys ty jen kvůli nim dělal něco, za co bys pak měl výčitky svědomí.

Jestliže jako otec nebo matka neslavíš vánoce, nemusí to znamenat, že by tvé děti nemohly užívat prázdnin. Děti nemusí chodit do školy, a proto se může celá rodina věnovat budujícím věcem a odpočinout si. Jestliže se vědomě snažíš strávit čas se svými dětmi, stanou se pro ně prázdniny větším zážitkem, než kdyby na prvním místě byly dárky.

Dárky můžeš dávat svým dětem i kdykoli jindy během roku, a často budou přijaty s větším oceněním, budou-li dány neočekávaně. Potom nebudeš dávat nic z donucení nebo pod nátlakem obchodního světa a v době, kdy je všechno dražší, ale tehdy, kdy tě k tomu přiměje tvé srdce. Takovými dárky — za něž budou děti vděčné rodičům a ne „Ježíškovi“ — budou daleko více upevněna rodinná pouta.

Může se stát, že budeš muset na pracovišti nebo ve škole vysvětlit, proč ses rozhodl neslavit vánoce. Snad se tam chystá oslava. Co bys mohl učinit v takovém případě? Snad můžeš promluvit se svým nadřízeným, se svým zaměstnavatelem nebo učitelem a vysvětlit mu, čím je podle tvého vyznání víry skutečně ctěn Ježíš a proč se v tomto roce neúčastníš slavnosti. Můžeš požádat o podněty, co bys mohl učinit, aby byla tvá přání respektována a aby přitom nebyla rušena plánovaná slavnost. Bylo by vhodné a možné, abys v ten den šel dříve domů? Mohl bys něco dělat někde jinde, aby nevznikl dojem, že bys chtěl ostatní připravit o radost ze slavnosti. Co by ti mohl doporučit tvůj nadřízený, tvůj zaměstnavatel nebo učitel?

Ale přece by mohla nastat situace, kdy ti vyvstane otázka, jak bys měl jednat. Snad ti lidé přejí „veselé vánoce“. Nečiň spornou otázku z toho, že neslavíš vánoce, ale prostě poděkuj. A kdyby někdo chtěl skutečně poznat tvůj postoj, můžeš se vždy podle okolností rozhodnout, zda je vhodné ihned mu věc vysvětlit, nebo to učinit až později.

Mohou ovšem nastat neočekávané situace. I v tom případě zůstaň přátelský a pevně se řiď svým rozhodnutím jednat tak, aby byl ctěn Ježíš Kristus. Potom tě jistě Bůh uzná a požehná ti.