Dožiješ se Kristova „příchodu“?
VŠICHNI jsme již často slyšeli o tom, že Kristus opět přijde, aby soudil zemi — aby zničil zlé lidi a odměnil dobré.
Jde-li však o něco závažného, má člověk sklon k tomu, aby si myslel: „To se mi nemůže stát.“ A proto je sice mnoho lidí, kteří tvrdí, že věří v Kristův příchod, který jednoho dne musí nastat, ale říkají: „To se nestane za mého života.“
Tito lidé nedbají toho, že Ježíš mluvil o dostatečném počtu důkazů, které budou svědčit, že ta doba nadešla. Kromě toho bude třeba víry, aby člověk rozeznal, že je ten čas blízko — čas, kdy přijde, aby zúčtoval s obyvateli země. K tomu bude nutné mít upřímné srdce a být bdělý a pozorný, pokud jde o biblická proroctví a světové události. Ježíš nás vyzval k bdělosti, když vyjádřil otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“ — Luk. 18:8.
Ačkoli o tom mnozí pochybují, z Ježíšových slov o jeho příchodu je možno spolehlivě říci, že většina lidí, kteří čtou tento článek, a milióny jiných lidí se dočkají této události, která otřese zemí. Proč to můžeme tak říci?
BOHEM PŘESNĚ STANOVENO, ALE PRO LIDI NEVYPOČITATELNÉ
Bůh jistě určil přesný čas, kdy Kristus přijde, aby vykonal na zemi soud. Člověk, který byl stvořen k Božímu obrazu, má schopnost vykonávat věci včas. Proto se Bůh postaral, aby člověk mohl počítat roky, měsíce a dny. (1. Mojž. 1:14–16) Bible obsahuje přesné chronologické údaje od stvoření člověka. Vynikajícím příkladem takové chronologie je biblické počítáni „sedmi časů“, které trvaly od roku 607 př. n. l. až do roku 1914 n. l. a v nichž národy mohly nepřerušeně panovat nad lidstvem bez Božího zásahu. Tento časový údaj byl dokonce prorockého rázu. Byla to chronologie zaměřená do budoucnosti.
Nikdo by se však neměl domnívat, že by mohl pouze na základě chronologických údajů vypočítat čas, kdy Kristus „přijde“, aby soudil. Kristus sám řekl svým apoštolům: „O tom dni a hodině nikdo neví, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ — Mat. 24:36.
Víme, že Ježíš Kristus byl u svého Otce v nebi v době, kdy byla stvořena Země. (Jan 1:1–3; Kol, 1:13–17) Znal přesně okamžik, kdy byl stvořen Adam i Eva. (1. Mojž. 1:26, 27) Věděl přesně, kdy uplyne 6 000 let lidských dějin. Přesně věděl, kdy začal Boží sedmý stvořitelský den, jeho velký den „odpočinku“, a kdy skončí. (1. Mojž. 2:1–3) A přece, i když tak dokonale znal chronologii, v době svého pobytu na zemi neznal den ani hodinu, kdy před začátkem svého tisíciletého panství vykoná rozsudek nad tímto světem. (Zjev. 20:4–6) Jak by to potom mohl dnes vypočítat nějaký člověk?
„JAKO BYLY NOEMOVY DNY“
Ježíš se však nezmínil zbytečně o této zvláštní události, v první části svého výkladu (u Matouše 24:4–35) prorocky předpověděl mnohé podrobnosti o poměrech, jež budou panovat na zemi a z nichž bude patrné, že je blízko jeho zásah; ve spojení s tím radil k bdělosti, když řekl: „Neboť jako byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Neboť jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ — Mat. 24:37–39.
Když Ježíš mluvil o „Noemových dnech“, zřejmě tím mínil období, kdy Noe stavěl archu. Archa byla něco, čeho si lidé měli povšimnout, ale oni této božské výstrahy nedbali.
Společenské poměry, jež panují mezi lidmi, i jiné věci, o nichž mluvil Ježíš, jsou podle Ježíšova proroctví výstrahou pro všechny dnes žijící lidi. Přesnost této předpovědi je ještě patrnější, čteme-li paralelní zprávu u Marka v kapitole 13 a u Lukáše v kapitole 21 spolu s Janovým viděním, popsaným ve Zjevení v šesté kapitole.
Co ukazují tato proroctví, pokud jde o pravděpodobnost, že dnes žijící lidé se dožijí „toho dne a hodiny“ a že je dokonce přežijí? Ukazují, že někteří lidé, i když jich bylo jen málo, uposlechli tehdy Boží výstrahy, dožili se potopy a byli zachováni naživu. Stejně i dnes lidé slyší výstrahu a mnozí z nich — i když jich je ve srovnání s obyvatelstvem země jen velmi málo — výstrahu poslechnou a přežijí. (Zjev. 7:9–17) Časové období, které začalo na konci časů pohanů v roce 1914 n. l. , označil Ježíš (u Matouše 24:36–39, jak bylo uvedeno výše) jako svou „přítomnost“. V této době neviditelně provede inspekci země. Povede také dílo, při němž bude dávána výstraha a jímž budou shromažďováni lidé, kteří nepatří k „posměvačům“, ale budou dbát výstrahy a projevovat víru. Potom „přijde“ a bude postupovat s ničivou mocí proti Božím nepřátelům. Tato výstraha nyní skutečně doslovně zaznívá tím, že je kázáno toto dobré poselství o království po celé zemi. — Matouš 24:14.
Jako přirovnání k době, kdy je Ježíš „přítomen“ nějaký čas předtím, než „přijde“ a obrátí se proti tomuto systému věcí, můžeme uvést období, kdy Noe stavěl archu. Noemovi bylo 500 let, když se narodil první z jeho synů. (1. Mojž. 5:32) Než dorostli jeho tři synové a oženili se, byl Noe pravděpodobně asi 550 let starý. Tehdy Bůh přikázal Noemovi, aby stavěl archu. (1. Mojž. 6:18) Potopa nastala, když bylo Noemovi 600 let. (1. Mojž. 7:6) Před potopou tedy zbývalo asi padesát let, kdy lidé mohli slyšet výstrahu a zařídit se podle ní. Lidé však byli příliš zaměstnáni záležitostmi svého každodenního života a nevěřili poselství, které měl Noe od Boha.
DATUM NEBYLO ZNÁMO PŘEDEM
Týden před tím, než přišly vody potopy, dostal Noe příkaz, aby uvedl do archy pozemská zvířata a ptáky, kteří měli být zachováni naživu. (1. Mojž. 7:1–6) To však nedokazuje, že v naší době bude předem oznámen přesný den, kdy Kristus „přijde“, aby zničil tento přítomný systém věcí. Noe musel tehdy zřejmě vědět, kdy má začít přivádět zvířata na místo bezpečí. Kdyby je byl přivedl do archy příliš brzy, snad v době, kdy se podle jeho výpočtu konec zdál nablízku, bylo by to nepříznivě zapůsobilo na zásoby potravy, které byly uskladněny v arše. Na druhé straně, kdyby byla potopa přišla náhle, bez výstrahy, nebyl by Noe mohl shromáždit zvířata včas do archy. Bůh mu dal oznámení jen krátkou dobu předem, ale byla to nutná a dostatečná doba k uskutečnění Božího předsevzetí.
Ani učedníci Ježíše Krista, praví křesťané na zemi, nebudou předem znát přesnou dobu, kdy Kristus „přijde“ jako vykonavatel rozsudku; to je ukázáno slovy zapsanými u Matouše 24:42–44. Povšimni si, že tato slova nejsou určena světu všeobecně. Kristus mluvil bezprostředně k svým učedníkům, když řekl: „Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, kterého dne váš Pán přijde. Ale jedno vězte, že kdyby byl hospodář věděl, za které hlídky přijde zloděj, byl by zůstal bdělý a nepřipustil by vloupání do svého domu. Proto i vy ukažte, že jste připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“
NEVĚDĚT O TOM DNI JE ZKOUŠKA
Co Bůh sleduje tím, že ponechává křesťany v nevědomosti o tom, kdy přijde Pán Ježíš Kristus, aby na Jehovův příkaz vykonal odplatu? Sleduje tím cíl, aby všichni, kteří tvrdí, že jsou Kristovi učedníci, museli dokázat, že jsou v každé době pravými křesťany. Nemohou se stát bezstarostnými a nemohou zabřednout do světského snažení a světských zvyků a myslet si, že teprve potom, snad před poslední minutou, projeví nějaký způsob oddanosti Bohu. Ježíše Krista by samozřejmě nemohli oklamat takovým způsobem jednáni. Bůh si však přeje, aby všichni lidé zřetelně poznali rozdíl mezi těmi, kteří Bohu skutečně slouží, a těmi, kteří mu neslouží. (Mal. 3:18) Svým ovocem dokazují, jací jsou v srdci. — Mat. 7:17–20.
Podle všech těchto skutečností a Ježíšových prorockých slov miliony nyní žijících lidí se dožijí „dne“, kdy Kristus přijde, aby jednal podle práva s tímto světem — s jeho náboženskou, politickou a obchodní částí i s uspořádáním jeho společnosti. Jiná věc však je přežít toto vykonání rozsudku. Ježíš řekl: „Potom budou dva muži na poli: jeden bude vzat s sebou a druhý zanechán; dvě ženy budou mlít na ručním mlýnu: jedna bude vzata s sebou a druhá bude zanechána“. (Mat. 24:40, 41) O několik týdnů dříve řekl Ježíš něco podobného a učedníci se jej potom zeptali: „Kde, pane?“ Ježíš odpověděl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i orli.“ (Luk. 17:37) Ti, kteří jsou „vzati s sebou“, jsou v duchovních věcech bystrozrací jako orli a shromažďují se k tomu, jehož uznávají jako Mesiáše, a přicházejí k duchovní hostině, kterou Jehova připravil na místě, kde jsou v bezpečí. Budou se shromažďovat v Božích sborech na zemi pod jeho pravým Mesiášem. Ti, kteří budou „zanecháni“, budou lidé, kteří nezůstali duchovně bdělí, a budou proto stejně jako lidé ve dnech Noemových sledovat ve svém životě pouze sobecké cíle. Takoví budou „zanecháni“, aby byli zničeni se světským systémem věcí, do něhož se zapletli.
Ano, je třeba víry k tomu, aby bylo možno přežít vykonání rozsudku, jež začne v onom „dni“. Tuto víru můžeme získat jedině studiem Bible. Musíme „zůstat bdělí“, aby naše jednání odpovídalo biblickým zásadám, neboť víme, že onen den, kdy má začít vykonání rozsudku, jistě přijde, ano, že je skutečně blízko. (Abakuk 2:3) Jestliže ‚pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘, nebudeme nepozorní. Připustíme, aby naše víra ovlivňovala celý náš život, abychom „jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bez vady a v pokoji“. — 2. Petra 3:12–14.