Jak dostávají křesťané duchovní pokrm?

JAKÝM způsobem podává Bůh členům svého lidu duchovní pokrm? Činí to jednotlivě, to jest, dostávají křesťané jako vzájemně nezávislí jedinci duchovní pokrm, aniž se spojí s jinými křesťany, kteří mají pravou víru? Stačí, když sami čtou v Bibli a slouží Bohu svým způsobem?

Můžeme dostat odpověď na tyto otázky, podíváme-li se, co řekl Ježíš Kristus svým apoštolům pouze tři dny před svou smrtí. Mluvil o věcech, které měly přijít, a dokonce uvedl jednotlivé události, které budou tvořit „znamení“ jeho přítomnosti, až přijde v nebeské moci a slávě. Napomenul je, aby byli bdělí, až přijde k prohlídce a soudu svých učedníků, které nazýval „otroky“. (Mat. 24:1–44) Mohl je tak označit, protože je měl brzy vykoupit svou vlastní krví. — 1. Kor. 6:20; 7:23.

„OTROK“ A „ČELEĎ“

V souvislosti s tímto napomenutím Ježíš též řekl: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozumný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ — Mat. 24:45.

„Čeleď“ jsou služebníci domu neboli otroci. Jako Boží domácnost mají dostat společně pokrm, spolupracovat, vzájemně se znát, pěstovat společenství a navzájem si pomáhat. Když se zamyslíme nad Ježíšovým obrazným výrokem, zjistíme, že označení „otrok“ (jedna osoba) představuje všechny služebníky domu společně jako jednu skupinu a výraz „čeleď“ (více osob) jednotlivce z nich.

Pro Ježíšovy učedníky nebylo nové považovat celou skupinu nebo dokonce celý národ za jednoho otroka neboli služebníka. Jehova Bůh sám často mluvil o izraelském národu jako o svém služebníku. Řekl: „Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník, ty Jákobe, jehož jsem vyvolil, semeno mého přítele Abraháma; ty, kterého jsem uchopil z končin země, a ty, kterého jsem povolal až z jejích odlehlých částí. A tak jsem ti řekl: ‚Ty jsi můj služebník, vyvolil jsem tě a nezavrhl jsem tě.‘ “ (Iz. 41:8, 9) Stvořitel ukázal, že tento „služebník“ sestává z mnoha jednotlivců, když řekl izraelskému národu: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil‘ “ . . . „A nyní naslouchej, Jákobe, můj služebníku, a ty, Izraeli, kterého jsem vyvolil. Tak řekl Jehova . . . ‚Nepůsobil jsem od té doby, abyste to jednotlivě slyšeli, a nesdělil jsem to? A vy jste moji svědkové.‘ “ — Iz. 43:10; 44:1–8; též 42:19; 44:21; 48:20; 49:3; Jer. 30:10.

Kdo měl být Božím služebníkem, jeho pozemským nástrojem, jeho svědky na zemi, když přirozený Izrael byl zavržen pro svou neposlušnost? Povšimněme si, co o tom řekl apoštol Pavel. Asi v letech 50 až 52 n. l. , o tom psal v dopise křesťanskému sboru v Galácii. Nová smlouva, která vystřídala smlouvu Zákona, byla v platnosti od letnic roku 33 n. l. Křesťanský sbor existoval tedy již asi osmnáct let, když Pavel napsal křesťanům v Galácii: „Neboť ani obřízka není nic, ani neobřízka, ale nové stvoření. A nad všemi, kteří budou chodit řádně, podle tohoto pravidla chování, buď pokoj a milosrdenství, i nad Izraelem Božím.“ — Gal. 6:15, 16.

Křesťanský sbor se skládal z lidí, kteří správně žili podle pravidla „nového stvoření“. Jako jednotný sbor byl tedy Božím „služebníkem“, stejně jako starověký izraelský národ. Proto mohla být slova u Izaiáše 43:10 v přeneseném smyslu použita na sbor „Izraele Božího“: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚ano, můj služebník.‘ “

ZAČÁTEK TŘÍDY „OTROKA“

Kdy vznikl věrný „otrok“? O letnicích roku 33 n. l. Sto dvacet osob, na něž byl vylit svatý duch nejprve, mělo se hned k tomu, aby rozdělovali pokrm druhým, kteří byli pozváni k Boží duchovní hostině, totiž Židům, z nichž 3 000 přijalo nabídnutý duchovní „pokrm“ a byli pokřtěni. Těchto 3 000 osob přijímalo pak dále duchovní potravu, až byli dost posilněni. Mnozí se odebrali konečně domů, do jiných zemi, založili sbory a dále pěstovali společenství a zůstávali v souladu s pravým učením apoštolů. — Skut. 2:1–4, 37–42.

Ani ne za tři a půl roku snažil se „věrný a rozumný otrok“ podávat potravu pohanům, když Petr vysvětlil dobré poselství Korneliovi a jeho domácnosti. Noví učedníci se účastnili rozdělování duchovního pokrmu druhým. Bylo postaráno o to, aby apoštolové, zvláště Pavel a s ním cestující „čeleď“, předali pokrm mnoha dalším lidem v jiných zemích. Poslouchali Ježíšova slova: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — Mat. 28:19, 20.

Aby bylo ulehčeno rozdělování duchovního pokrmu po všechen čas, byli Bohem inspirováni apoštolové a jiní učedníci Ježíše Krista v 1. století, a ti sepsali 27 knih Křesťanských řeckých písem. Ty byly společně s již existujícími Hebrejskými písmy duchovní potravou v písemné formě pro tehdejší křesťany, a jsou až dodnes.

Ježíš řekl: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:20) On je hlavou sboru, svého otroka, a jeho slova ukazují, že bude posilovat členy sboru, aby mohli po staletí rozdělovat pokrm jeho „čeledi“. Každá generace třídy „otroka“ zřejmě nepřijímala pokrm pouze sama, nýbrž dávala jej dále také následující generaci.

Někdo se však může zeptat: Jak může „otrok“, který se skládá z „čeledi“, rozdělovat pokrm „čeledi“? To by znamenalo, že si „otrok“ sám podává potravu. Můžeme to znázornit rodinou, která se přistěhuje na statek. Jedna z prvních potřeb, která musí být uspokojena, je jídlo. Opatří otec potravu a dá ji pak jednotlivým členům rodiny? Ne. Každý jedinec v rodině musí nejdříve splnit určitý úkol. Někdo oře, druzí třeba kopají studnu. Jiný je zaměstnán setím. Další se starají o dobytek a hospodaření s mlékem. Při jedné práci přirozeně nemohou být všichni, všichni společně se snad účastní jen žně. Ženy zadělávají, aby později bylo k dispozici jídlo. Vaří a předkládají jídlo rodině. Žádný jednotlivec by se o všechno nemohl tak dobře postarat, ale společným úsilím rodiny jsou všichni dobře živeni. Jakožto rodina jsou jako „věrný a rozumný otrok“ jedno tělo. Avšak coby jedinci se jako „čeleď“ v domě účastní přípravy a podávání pokrmu. Podobné srovnání používá apoštol Pavel v 1. Korintským 12:12–27 s doslovným lidským tělem a jeho údy.

TŘÍDA „OTROKA“ V NOVÉ DOBĚ

O tomto „otroku“ Ježíš řekl: „Šťastný je ten otrok, najde-li jej jeho pán při svém příchodu, že tak činí.“ (Mat. 24:46) Zde mluvil Ježíš o tom, že se vrátí, aby prohlédl členy své třídy „otroka“ a aby zjistil, „že tak činí“, to jest, že rozdělují v pravý čas potravu jeho čeledi. Kdo je dnes tímto „otrokem“?

Podle Ježíšova pravidla: „Strom se pozná podle svého ovoce“ můžeme vidět, kdo je tím „otrokem“. (Mat. 12:33) Když vznikla před devatenácti sty lety třída „věrného a rozumného otroka“, oznamovala dobré poselství o Božím mesiášském království a blížící se zničení židovského systému věcí. Jen tato věrná třída přinášela pravé ovoce království. Ačkoli byla pronásledována, přežila bouřlivou dobu, která přišla jako první splnění Ježíšova proroctví u Matouše 24:4–22, Marka 13:5–20 a Lukáše 21:8–24.

V roce 1914 n. l. začala doba, kdy se mělo úplně splnit Ježíšovo proroctví o znamení jeho „přítomnosti a skonávání systému věcí“. „Věrný a rozumný otrok“ měl proto nyní, ve vážném čase konce, horlivě kázat Boží mesiášské království a poukazovat na skonávání přítomného světového systému. A má přežít přes prudké pronásledování, stejně jako třída „otroka“ v 1. století. S kým se to dnes shoduje? Kdo přináší pravé ovoce, kterým se mají vyznačovat křesťané? Skutečnosti ukazují na malou skupinu pomazaných členů pravého Kristova sboru, která je nyní na zemi. Ti se účinně starali o duchovní potravu z Božího slova a sami se udrželi silní.

Kromě toho novodobý „otrok“ pomohl asi dvěma miliónům dalších lidí, aby se s ním spojili. Prokázal se skutečně jako Jehovův „služebník“, jeho svědkové. Společníci tohoto „otroka“ doufají, že budou žít věčně na rajské zemi. Budou hojně zásobováni pokrmem od „věrného a rozumného otroka“. Duchovní pokrm, který dostanou, je „pokrm v pravý čas“, protože ještě nikdy nebyly poměry tak kritické a ještě nikdy nebylo tak nezbytně nutné uprchnout z tohoto systému věcí a důvěřovat Božímu opatření k přežití.

Poznáváme tedy, že Ježíš Kristus sám obrátil pozornost na to, jak členové jeho lidu dostanou duchovní potravu — ne jako nezávislí jedinci, ale jako skupina pevně spojených křesťanů, kteří mají pravou lásku a vzájemně se o sebe starají. To dnes odpovídá sborům svědků Jehovových ve všech zemích světa. Máme to také tak očekávat, protože v miléniu Kristovy vlády nad zemí budou jistě lidé sjednoceni a budou spolupracovat k okrášlení země. Jinak by nemohli být šťastni a přinášet ovoce ducha, které se skládá z „lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti a sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Jen když budou působit v lidech tyto vlastnosti, může být mír, a jen tehdy bude možno plně užívat života na zemi.