Naděje založená na uskutečnění Božího předsevzetí
„Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou a pevnou.“ — Židům 6:19.
1. Jak se vyjádřili někteří moudří světa o naději?
STAŘÍ Řekové, světsky moudří, pohrdali nadějí, věřili v neodvratitelnost osudu, a proto považovali naději za iluzi. Jeden z nich ji dokonce označil za „kletbu lidstva“. Novodobý anglický spisovatel řekl: „Horší než hořkost smrti je naděje.“ A německý ateistický filozof Nietzsche napsal: „Naděje je nejhorší ze všech zel, protože prodlužuje utrpení člověka.“
2. Co zjistilo lékařství v posledních letech o ceně naděje?
2 Avšak od té doby jiní lidé došli k zcela jiným závěrům o naději. Známý specialista v oboru psychosomatiky zjistil, že lidé, kteří mají naději, jsou schopni mnohem lépe vzdorovat zátěži. Jiný lékař označil naději za jediný lék mnohých nemocí lékařům nevysvětlitelných. A proslavený americký psychiatr věnuje léčivé síle naděje ve své učebnici mnoho stránek.
3. a) Jak uspokojil Jehova naši potřebu naděje? b) Jak se to dá znázornit?
3 Náš stvořitel, Jehova Bůh, ví ještě lépe, jak nutná je naděje pro člověka, a to především pro jeho duchovní blaho. (Žalm 103:14) Ve své milující laskavosti se postaral o tuto životní potřebu. Nejenže dal lidem sliby, které posilovaly naději, ale také jim opětovně ukázal, že se jeho sliby splní. Tím vytvořil během času široký základ pro naději. Je to něco, jako když otec řekne svým dětem, co hodlá učinit. Snad by chtěl jet s celou rodinou na týdenní dovolenou. Jakmile to dětem řekne, vytvoří u nich základ pro naději neboli určité očekávání. Když je pak nechá pozorovat přípravy na cestu, posilní jejich naději a odstraní každou možnou pochybnost o uskutečnění cesty.
4. Jaké předsevzetí pojal Bůh se zemí a lidmi již před jejich stvořením?
4 Otec se rozhodne jet se svou rodinou na dovolenou dříve, než o tom něco dětem řekne. Podobně měl Jehova předsevzetí se zemí a lidmi ještě dříve, než je stvořil. Bible ukazuje, že Bůh zemi „nestvořil jen tak naprázdno, ale . . . aby byla obývána“ dokonalými lidmi, kteří by navždy žili v ráji. Po stvoření prvního lidského páru oznámil jim své předsevzetí, když řekl: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti . .. každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ — Iz. 45:18; 1. Mojž. 1:28.
5. Jak slib dal v Edenu, aby ukázal, že se nic nezměnilo na jeho předsevzetí se zemí a s lidmi?
5 Avšak změnil Jehova Bůh své předsevzetí se zemí a lidmi, když se jistý anděl vzbouřil a učinil ze sebe satana ďábla a Adam a Eva se připojili k jeho vzpouře? Vůbec ne, protože právě v té době vyřkl své první proroctví, které poukazovalo na splnění jeho předsevzetí. Řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ Tento slib (zapsaný v 1. Mojžíšově 3:15) obsahoval naději, že nakonec zvítězí spravedlnost a bude uskutečněno Jehovovo předsevzetí se zemí a člověkem. Jiné části Bible naznačují, že tento nadějný slib poukazuje na království pod vládou hlavního „semene“ a skupiny jeho věrných druhů. — Efez. 1:8–12; 1. Petra 1:18–21; 2:4–9; Zjev. 5:9, 10.
JEHOVOVO SLOVO SE VŽDY PROKÁZALO JAKO PRAVDIVÉ
6. Proč se můžeme plně spolehnout na Jehovovy sliby?
6 Proč můžeme být dnes pevně přesvědčeni, že Jehova Bůh splní tento slib? Protože má předně moc a moudrost, aby mohl provést své předsevzetí. Proto i „věci, které nejsou, nazývá tak, jako by byly“. (Řím. 4:17) Dále můžeme věřit tomuto prvnímu proroctví o království a jeho slibu proto, že Jehova Bůh od té doby často dokázal, že splní své slovo. (Joz. 21:45) Bůh je věrný. — 1. Petra 4:19.
7, 8. Které příklady mohou být uvedeny, aby bylo dokázáno, že Jehova v době od Noema do Šalomouna držel své slovo?
7 Což se neukázala jako pravdivá slova, která Bůh mluvil k Noemovi o potope a o prostředku k přežití, když byli zničeni zlí? (1. Mojž. 6:17–19; 8:15–19) Nesplnil se slib, který dal Bůh Abrahámovi, že on a Sára budou mít ještě ve vysokém věku syna? (1. Mojž. 17:19; 21:1–3) A jak je tomu se slovy, která Jehova řekl Mojžíšovi? Slíbil mu, že osvobodí Izraelity z egyptského otroctví a odvede je do země oplývající mlékem a medem. Učinil to? Jistě. Jozue to potvrzuje: „Vy dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.
8 Jehova dále slíbil Izraelitům, že — pokud budou poslouchat — budou jeho zvláštním majetkem a že budou mít úspěch, mír a blahobyt. Tento slib se splnil zvláště za vlády krále Šalomouna. Při zasvěcení chrámu mohl Šalomoun říci: „Buď požehnaný Jehova, který dal místo odpočinku svému izraelskému lidu podle všeho, co zaslíbil. Neselhalo ani slovo z celého jeho dobrého slibu, který zaslíbil prostřednictvím Mojžíše, svého služebníka.“ — 1. Král. 8:56; 5. Mojž. 4:3–8, 37–40.
9. Které události v pozdější době izraelského národa ukazují, že Jehovovo slovo bylo spolehlivé?
9 Jehova Bůh také varoval, že budou potrestáni, jestliže se od něho odvrátí. Dokonce předpověděl jejich odvedení do babylónského zajetí. Věrný svému slovu skutečně je potrestal, když se od něho odvrátili. (5. Mojž. 31:29; Iz. 39:5–7; 2. Par. 36:15–21) Stejně podle svého slibu nechal kající ostatek, aby se vrátil do svého domova. (3. Mojž. 26:41–45; Ezd. 1:1–3) Nakonec Jehova předpověděl prostřednictvím svého největšího proroka, svého Syna Ježíše Krista, další zpustošení Jeruzaléma. Tato předpověď se splnila v roce 70 n. l. , když Římané pod vojevůdcem Titem rozbořili Jeruzalém a jeho nádherný chrám. (Luk. 19:41–44) Není pochyby o tom, že Jehova se prokázal jako věrný a spolehlivý; vždy dodržel slovo. Ano, jak nás ujišťuje apoštol Pavel, „Bůh nemůže lhát“. — Tit. 1:2; Žid. 6:18.
ZÁKLAD PRO VÍRU SE ROZŠIŘUJE
10. Co učinil Jehova, aby posilnil naši naději?
10 Naše víra, že se splní Jehovův slib o království, není posilována pouze tím, že Jehova v mnoha jiných případech dodržel slovo, ale i tím, že můžeme vidět, jak on sám pracuje na slavném uskutečnění svého předsevzetí. Od počátku dokazoval bohabojným lidem mnohými zázračnými činy, že splní své první proroctví o království.
11, 12. Proč byla potopou a tím, co Jehova učinil od doby Abraháma do doby Mojžíše, posilněna víra jeho služebníků v proroctví vyjádřené v Edenu?
11 Takovým důkazem podpory onoho prvního proroctví o království byla potopa za Noemových dnů. Proč? Protože byla znamením Jehovova zájmu o zemi. Byla nepopiratelným důkazem, že Bůh nepřipustí navždy zlo, ale že v určeném čase splní svůj slib o „semeni“. — 1. Mojž. 6:3.
12 Kromě toho Jehova zjevil, že podniká krok k vytvoření „semene“ a k ochraně rodové linie, která k němu povede. Oživil plodivé síly Abraháma a Sáry a umožnil, aby měli ve vysokém stáří syna Izáka. (Žid. 11:11, 12) Později se stal Izákův vnuk a Jákobův syn Josef otrokem v Egyptě. Jehova Bůh použil této okolnosti, aby zabránil vymření Jákobovy velké rodiny za sedmiletého hladu. (1. Mojž. 45:4–7) Časem se Jákobova rodina v Egyptě rozrostla v národ a byla těžce utlačována. Tím, že Bůh poslal Mojžíše, aby osvobodil Izraelity z utiskujícího otroctví, učinil další krok, který vedl k vytvoření „semene“. (2. Mojž. 3:13–17; 19:3–6) Od té doby Jehova používal celý národ k tomu, aby oznamoval jednotlivosti svého předsevzetí se „semenem“.
13. Jaký podklad pro naději dala doba vlády Davida a Šalomouna?
13 Svým jednáním s izraelským národem dal Jehova Bůh další podklad pro víru ve svůj původní slib o království. Zákon a kněžstvo, které dal Izraelitům, poukazovaly na hlavní „semeno“ a na nádherné věci, které učiní společně se svým královským kněžstvem, když promění zemi v krásný domov, obydlený po celou věčnost dokonalými lidmi. (Kol. 2:17; Žid. 10:1; Zjev. 5:9, 10; 21:2–4) Když vládl král David nad celým národem, bylo již jasné, že hlavní „semeno“ přijde z jeho královského rodu. (2. Sam. 7:12–16) Davidova vítězství a slavná vláda jeho syna Šalomouna dávají určitou představu o nádherném královském panství tohoto „semene“. Jako David, i ono porazí všechny své protivníky. (Žalm 2:1–12; 110:1, 2; Mat. 22:41–45; Sk. 4:24–30) A jako v době Šalomounově jeho věrní poddaní budou bydlet v bezpečí a plně užívat plodů své práce. — 1. Král. 4:25; Žalm 72:7, 8; 72:8, 9, KB; Iz. 11:1–9.
14, 15. Jaký základ pro naději dal Jehova s Ježíšovou činností na zemi?
14 Jehova Bůh podal nejsilnější důkaz, že splní svůj slib z Edenu, když vyslal na zemi svého jednozplozeného Syna Ježíše Krista. Rysy Jehovova předsevzetí se potom začaly projevovat rychleji. Ježíš vytvořil zákonný podklad pro království, když položil jako oběť svůj dokonalý lidský život, a přes velká duševní zatížení a utrpení dokázal věrným jednáním, že je hoden být králem království. Jak čteme v Bibli: „Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech, kteří jej poslouchají.“ Ježíš „zvítězil nad světem“ tím, že odmítl se mu podobat. Jako odměnu za neotřesitelnou oddanost ke svému Otci se stal ‚Pánem pánů a Králem králů‘. — Žid. 5:8, 9; Jan 16:33; 1. Tim. 6:15; Zjev. 17:14.
15 Jaké ujištění, že spravedlnost nakonec zvítězí a lidstvu bude věčně požehnáno, dal Ježíš množstvím zázraků, které vykonal! Nic pro něj nebylo příliš obtížné. Uzdravoval všechny druhy nemocí a vad, sytil množství lidí několika bochníky a rybami, utišoval vítr a moře, křísil mrtvé, dokonce i toho, který byl mrtev již čtyři dny. Opravdu, Bůh ‚pomazal svého Syna svatým duchem a mocí‘, a tím dal všem lidem další základ pro naději v jistý příchod království. — Skut. 10:38.
16. Co učinil Jehova od letnic roku 33 n. l. , v zájmu svého předsevzetí s královstvím?
16 A co činil Jehova Bůh pro další odhalení svého předsevzetí se „semenem“ od té doby, kdy byl Ježíš vzkříšen a vystoupil na nebe? Velice mnoho, jak dokazuje kniha Skutků a zbytek Křesťanských řeckých písem. Počínaje letnicemi roku 33 n. l. ukázal Jehova pomocí zázraku, že členové křesťanského sboru mají být spojeni s Ježíšem jako část „semene“ předpověděného v Edenu. Skutečně, po 1 900 let Jehova Bůh vybíral do celkového počtu 144 000. Nyní se zdá, že počet je téměř úplný. — Jan 14:1–3; Skut. 2:1–47; Zjev. 14:1, 3; 20:6.
JEHOVOVO PŘEDSEVZETÍ DNES SPĚJE KE SVÉMU USKUTEČNĚNÍ
17. Co všechno se stalo od konce časů národů, což dokazuje, že Boží předsevzetí s lidmi bude nyní brzy uskutečněno?
17 Také dnes ve 20. století jsme dostali další důkazy, že Boží předsevzetí bude s určitostí uskutečněno. V roce, kdy vypukla první světová válka, uběhly „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24) Od té doby nasvědčovaly události, jako války, zemětřesení, hladomory a nemoci, že se splňuje Ježíšovo velké proroctví (zapsané Matoušem, Markem i Lukášem). Také je kázáno „dobré poselství o království“, jak Ježíš předpověděl. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) Ve více než 200 zemích a ostrovech účastní se kázání přes dva miliony zvěstovatelů ve více než 160 jazycích. To vše dokazuje, že království pod Kristem nyní brzy zakročí proti svým nepřátelům a že se tím splní Boží slib z Edenu.
18. Jak se dostalo Jehovovo jméno do popředí a k jakým účelům to hlavně sloužilo?
18 Bible, zvláště Ezechielova kniha, nám objasňuje, že podle Jehovova předsevzetí mají všichni lidé na konci přítomného systému věcí vědět, že pouze On, jehož jméno je Jehova, je jediným pravým Bohem. (Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, KB; Ez. 36:38; 38:23) Jak je vhodné, že v roce 1931 Bůh vložil do myslí a srdcí svého lidu zde na zemi, aby přijali jméno, které již dávno dával svým služebníkům: svědkové Jehovovi, přesněji řečeno Jehovovi křesťanští svědkové. (Iz. 43:10–12) To bylo požehnáním nejméně ve dvou ohledech. Za prvé posloužilo to, aby bylo po celé zemi učiněno známé jedinečné jméno jediného pravého Boha. A za druhé, oddělilo to skutečné následovníky Ježíše Krista, pravé služebníky Jehovy Boha, od všech ostatních, kteří vyznávají, že jsou křesťané, ale jsou jimi pouze podle jména. Proslulost, která se dostává tomuto jménu, posiluje naši víru, že je blízko čas, kdy se Jehova Bůh jednou provždy ospravedlní v očích všech rozumem obdařených tvorů, viditelných i neviditelných.
19. O jaké třídě bylo získáno větší světlo a jak to ukazovalo, že uskutečnění Božího předsevzetí se nyní blíží ke svému vyvrcholení?
19 Další pomocí k posilnění naděje Jehovových služebníků, že se úplně uskuteční jeho předsevzetí, bylo světlo, které získali v roce 1935 o „velkém zástupu“, o němž mluví Zjevení 7:9. Rozpoznali tehdy na základě pečlivého studia Bible, že tito lidé přežijí „velké soužení“ a že budou mít vyhlídku na věčný život na zemi. „Velký zástup“ ze všech zemí a národů, který se objevil roku 1935 a nyní velmi rychle vzrůstá, je dalším důkazem, že uskutečnění Jehovova předsevzetí je bezprostředně před námi. Jak to? Protože musí být blízko „velké soužení“, když „velký zástup“, který je má přežít, již existuje. A protože „velký zástup“ tvoří zárodek „nové země“, je logické, že spravedlivý nový pořádek, sestávající z „nových nebes“ a „nové země“, musí být také přede dveřmi. — 2. Petra 3:13.
20. Jaké provolání je činěno k lidem, kteří milují spravedlnost a kteří jsou stále ještě ve Velkém Babylónu, a co to naznačuje o čase, v němž žijeme?
20 Také lepší porozumění o „Velkém Babylónu“, světové říši falešného náboženství, posilnilo víru a naději Jehovových služebníků. Pečlivým studiem Svatých písem poznali, že „velké soužení“ začne zničením falešného náboženství a jeho ctitelů. Proto dnes pokládají za velmi nutné oznamovat varování ze Zjevení 18:4: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ Kdo zůstane ve Velkém Babylónu, bude mít účast na jeho hříších, bude s ním vinen, a proto s ním také bude potrestán, dostane část z jeho pohrom. Skutečnost, že toto poselství o nastávajícím zničení falešného náboženství je daleko široko oznamováno, je dalším důkazem, že „velké soužení“ se spěšně blíží.
21. Jak posilnil Jehova naději svého lidu v dobách velkého odporu a pronásledování?
21 Jakožto celek jsou Jehovovi křesťanští svědkové také posilňováni ve své naději Boží milující starostlivostí. Ve třicátých letech tohoto století byli například v totalitních zemích silně potíráni a pronásledováni. Po vypuknutí druhé světové války začal téměř ve všech zemích proti nim krutý boj. Křesťanští svědkové Jehovovi však poznali, že se na nich splňují slova z Izaiáše 54:17: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každý jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.“ Ano, i když byli Jehovovi služebníci potíráni a pronásledováni, zavíráni a mučeni a někteří byli dokonce krutě popraveni, vyšli ze druhé světové války jako celek silnější a početnější. Ani hrůzné koncentrační tábory hitlerovského Německa neotřásly jejich rozhodnutím dále věrně sloužit Jehovovi. 3. května 1945 se vyjádřila skupina 230 svědků, kteří přežili hrůzy koncentračního tábora:
„Ať je vám známo, že náš velký Bůh, jehož jméno je Jehova, splnil slovo, které dal svému lidu, a to zvláště na území ‚krále severu‘. Dlouhá, těžká zkouška leží nyní za námi, a ti ochráněni, kteří byli vytaženi z ohnivé pece, ani nejsou cítit kouřem. (Viz Daniel 3:27) Naopak, jsou plni síly a moci od Jehovy.“
22, 23. a) Co konečně poznali členové křesťanského sboru o jmenování starších a služebních pomocníků? b) Jak jsou dnes jmenováni starší a služební pomocníci a proč je to k dobru sborům?
22 Události v křesťanském sboru jsou rovněž důkazem, že Jehovův neodolatelný duch pohání jeho lid. Po léta vládl v jednotlivých sborech jakýsi demokratický pořádek, protože sbory samy volily své starší a služební pomocníky. (Sk. 14:23, KB) Nakonec, pod vedením svatého ducha, poznali členové křesťanského sboru na modlitbách a pečlivým studiem Božího slova, že starší a služební pomocníci mají být jmenováni těmi, kdo mají podobné postavení jako vedoucí rada starších v jeruzalémském sboru 1. století, a dále jiní starší, jako apoštol Pavel nebo Timoteus a Titus, Pavlovi zástupci a spolupracovníci. (Skut. 6:2, 3; 14:23, NS, Petrů, Žilka; 1. Tim. 5:22; Tit. 1:5) To mělo za následek, že bylo postupně obnoveno sborové uspořádání z 1. století.
23 Proto jsou dnes starší a služební pomocníci jmenováni přímo vedoucím sborem duchem pomazaných starších nebo jinými staršími, kteří tento sbor zastupují. Muži, kteří jsou jmenováni staršími nebo služebními pomocníky, odpovídají všichni biblickým požadavkům. Každý muž může „usilovat“ o odpovědný úřad staršího, když se snaží, aby splnil požadavky uvedené v Bibli. (1. Tim. 3:1–7; Tit. 1:5–9) Všichni muži jsou povzbuzováni, aby to činili. Členové různých sborů na celé zemi poznali, že toto sborové uspořádání spočívající na Bibli bylo zavedeno v pravý čas. Nyní totiž nespočívá starost o duchovní potřeby rychle rostoucích sborů pouze na jednom starším neboli dozorci, nýbrž na celé radě starších. Proto mohou mít sbory více užitku z různých schopností vhodných mužů.
CELOSVĚTOVÝ RŮST
24, 25. Co dokazuje podivuhodný vzrůst v řadách Jehovova lidu?
24 Co se dělo v posledních letech ve sborech svědků Jehovových, je prostě úžasné. Prorocká slova z Izaiáše 60:22 se náhle splnila: „Z maličkého se stane tisíc a z nepatrného mocný národ“. Když pomyslíme, že v době první světové války bylo pouze několik tisíc pravých Jehovových ctitelů, a srovnáme s tím více než dva miliony zvěstovatelů království, kteří jsou dnes, musíme přiznat, že opravdu maličký se stal tisícem a nepatrný mocným národem. Není pochyby, že to je další důkaz, že žijeme ve význačné době, pokud jde o uskutečnění Jehovova podivuhodného předsevzetí s lidmi.
25 Je úžasné, že nastal tak nesmírný vzrůst v době, kdy náboženské společnosti jak křesťanů, tak pohanů ztrácejí vliv na lidi. Velké náboženské systémy nestačí na radikální politické ideologie a materialistickou a hedonistickou filozofii, kde osobní prospěch je tím hlavním v životě. Naproti tomu čisté uctívání Jehovy má více síly než všechny filozofie, ideologie a náboženství přítomného starého systému věcí. Proto se v posledních letech obrátily statisíce k pravému uctívání a radují se, že našly pravou naději. Pouze od 1. září 1973 do 31. srpna 1974 se dalo pokřtít jako učedníci Pána Ježíše 297 872 osob, které si přivlastnily tuto naději.
26. Proč se můžeme s důvěrou dívat do budoucnosti?
26 Jehova Bůh nám dal opravdu pevný základ pro víru v konečné uskutečnění svého vznešeného předsevzetí s lidmi. Viděli jsme, jak opět a opět dokazoval pravdivost svého slova a jasně ukazoval, že nemůže lhát. A také jsme viděli, jak od prvního proroctví o království v Edenu Jehova Bůh rozvíjel své předsevzetí s lidmi a jak po celá tisíciletí pracoval k jeho splnění. Co učinil, sloužilo též k posilnění jeho služebníků, ať již budoucnost přinese cokoli. Můžeme se tedy dívat s důvěrou do budoucnosti, jisti, že zvítězí jeho slavné předsevzetí k věčnému požehnání poslušného lidstva. — Luk. 21:28.