Poznání, které nemůže pocházet od člověka
„NEVÍTE, jaký bude zítra váš život. Neboť jste jako mlha, která se objevuje na malou chvíli a pak mizí.“ Těmito slovy je v Bibli vyjádřena nepopiratelná skutečnost — my, lidé, nemůžeme s určitostí říci, co přinese zítřek. — Jakub 4:14.
Nebylo by pro lidi ještě mnohem obtížnější, ano nemožné, předpovídat s dokonalou přesností budoucí větší události, a to staletí kupředu? Nebylo by tvrzení, že Bible je inspirovaná Bohem, značně posilováno, kdyby obsahovala podobné předpovědi neboli proroctví? Jsou v Bibli taková proroctví? Uvažujme:
OSUD BABYLÓNU A NINIVE
Babylón, vystavěný na obou březích řek Eufratu, byl kdysi úchvatným hlavním městem velké babylónské říše. Obklopený palmami, vybavený stálou zásobou vody a ležící na obchodní cestě vedoucí od Perského zálivu ke Středozemnímu moři, měl skutečně výtečnou polohu. Avšak ještě než se Babylón stal z pouhého satelitu asyrské říše hlavním městem stále rostoucí Babylónské velmoci, hebrejský prorok Izaiáš prohlásil v 8. století př. n. l.: „Babylón, ozdoba království, krása pýchy Chaldejských, stane se jako Sodoma a Gomora, když je Bůh rozvrátil. Nikdy nebude obydlen ani dále nebude, po generaci za generací. Arab tam nepostaví svůj stan a žádní pastýři tam nenechají ulehnout svá stáda drobného dobytka.“ — Izaiáš 13:19, 20.
Nikdo dnes nemůže popřít splnění těchto slov. Již po mnoho staletí leží Babylon v troskách. Ani na jaře tam není vidět pást se ovce a kozy. Babylón vskutku neslavně skončil. André Parrot, hlavní konzervátor francouzského Národního muzea, řekl:
„Na mne to dělalo vždy dojem úplného zpustošení... [Turisté] jsou obyčejně hluboce zklamáni a jednohlasně prohlašují, že tam není nic vidět. Očekávají, že najdou paláce, chrámy a ‚babylónskou věž‘; ukazují se jim pouze hromady rozvalin, které nejsou působivé, protože to jsou vesměs sluncem vysušené hliněné bloky, šedivé a rozpadávající se. Zkáza, způsobená lidskou rukou, byla dovršena zpustošením přírody, která stále ještě vyžaduje svůj podíl na všem, co bylo objeveno vykopávkami. Zasažen povětrnostními vlivy, vrátí se nejkrásnější památník do prachu, z něhož byl vyproštěn, když nebude stále opravován . . . Žádná lidská moc nemůže zadržet neustálý rozklad. Babylón již není možno obnovit; jeho osud je naplněn . . . Babylón dokonale zmizel.“ — Babylón a Starý zákon, str. 13, 14, angl.
Také Ninive, hlavní město asyrské světové říše, se stalo opuštěným pahorkem rozvalin. I to svědčí o přesném splnění biblického proroctví. O osudu Ninive předpověděl prorok Sofoniáš v 7. století př. n. l.: „(Bůh) z Ninive učiní nehostinnou pousť a suchopár jak step; uprostřed něho budou odpočívat jen stáda.“ — Sof. 2:13, 14, Bič. Dodnes existuje důkaz, že Boží vůle, vyjádřená v tomto proroctví, byla vykonána. Dva velké pahorky označují místo, kde kdysi stálo hrdé hlavní město Asýrie. Na jednom z nich leží vesnice se hřbitovem a mešitou. Na druhém však není nic než tráva a několik obdělaných polí. Na jaře se tam pasou ovce a kozy.
Mohl nějaký člověk předvídat, že tak mocná města jako Babylón a Ninive tímto způsobem skončí? Mohl nějak člověk předvídat, že se budou pást ovce a kozy na místě, kde stálo staré Ninive, avšak nebude je vidět v okolí zpustošeného Babylónu? Ani Izaiáš ani Sofoniáš netvrdili, že jsou původci prorockého poselství. Označili je jako „slovo“ neboli poselství pravého Boha, jehož jméno je Jehova. (Iz. 1:1, 2; Sof. 1:1) Nemáme dobrý důvod přijmout to, co říkají, když vidíme, že se jejich proroctví přesně splnila?
Neobstojí žádná námitka — ani ta týkající se doby sepsání, kterou by byla oslabena přesvědčivost těchto splněných proroctví. Babylón existoval dokonce ještě v 1. století n. l. , i když ne ve své dřívější slávě. A přece obsahují Izaiášovy svitky od Mrtvého moře (které vědci datují do konce 2. , nebo začátku 1. století př. n. l.) totéž proroctví o Babylónu jako pozdější rukopisy. Tvrzení, že zpráva byla zapsána až po událostech a že jí bylo dáno zdání proroctví, nemá podkladu. Kromě toho nikdo nemůže popřít dnešní rozvaliny Babylónu a Ninive.
BIBLICKÁ PROROCTVÍ JSOU JEDINEČNÁ A SLEDUJÍ ÚČEL
Někteří lidé chtějí přirozeně snižovat svědectví biblických proroctví, když říkají, že ve starověku byli i jiní proroci, kteří netvrdili, že jsou inspirováni Jehovou, Bohem Bible. Co však předpovídali takoví proroci? Jakou cenu měla jejich proroctví? Povšimněme si, co o tom říká Encyclopedia Americana (vydání 1956, sv, 22, str. 664, angl.): „Nejsou zachovány žádné písemné zprávy o výrocích některého z neizraelských proroků . . . Proroctví jiných nehebrejských národů byla obyčejně jasnovidecká, jimi odpovídali jedinci na určité otázky, a proto jejich výroky neměly všeobecnou platnost nebo trvalou cenu.“ Existence jiných proroků tudíž nezlehčuje skutečnost, že hebrejští proroci byli inspirováni Bohem. Naopak, velký rozdíl v proroctvích jen posiluje tvrzení Bible, že je Božím poselstvím lidstvu.
Navíc poselství zapsaná v Bibli měla určitý účel. I když Bohem inspirovaná proroctví oznamovala nadcházející zničení, protože by přestoupeny spravedlivé mravní zásady, měli jednotlivci i celé národy příležitost vážně přezkoumat své cesty a své jednání, změnit se a uniknout neštěstí. To se vztahuje na všechny veřejné předpovědi božského soudu, jak je to vidět z poselství, které Bůh vyjádřil skrze svého proroka Jeremiáše: „Kdykoli snad mluvím proti nějakému národu a proti nějakému království, abych je vykořenil a strhl a zničil, a tento národ se skutečně odvrátí od své špatnosti, proti níž jsem mluvil, pocítím také lítost nad neštěstím, které jsem zamýšlel nad ním vykonat.“ — Jer. 18:7, 8.
Vezměme například proroctví, které vyjádřil v 9. století př. n. l. Jonáš proti Ninive. Šel městem a volal: „Ještě jenom čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“ (Jonáš 3:4) Poselství udělalo na ninivské obyvatele dojem, že činili pokání ze svých hříchů. Král se oblékl do pytloviny a nařídil, aby se všichni obyvatelé i s domácími zvířaty postili a také se oblékli do pytloviny. Pro své pokání Ninivetští unikli neštěstí, které by je jinak postihlo na konci ohlášené doby čtyřiceti dnů. — Jonáš 3:5–10.
Dalším příkladem je proroctví Ježíše Krista, že bude zničeno město Jeruzalém se svým chrámem za života generace, která slyšela jeho slova. V tomto proroctví Ježíš zvlášť upozornil, že je možnost úniku, bude-li se pozitivně jednat. Řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený utábořenými vojsky, pak porozumějte, že se přiblížilo jeho zničení. Pak ať ti, kteří jsou v Judeji, začnou utíkat k horám, a kteří jsou uprostřed něho, ať odejdou, a ti, kteří jsou v okolí, ať do něho nevcházejí.“ — Luk. 21:20, 21.
Jak bylo Ježíšovým učedníkům umožněno uposlechnout tato prorocká slova? Pozorováno z lidského stanoviska, bylo možno si říci, že útěk je příliš nebezpečný, když je Jeruzalém obklíčen nepřátelskými vojsky. Ze spisů židovského dějepisce Josepha, který žil v prvním století, poznáváme, že naprosto neočekávaný vývoj událostí otevřel cestu k úniku.
Bylo to v roce 66 n. l. , kdy římská vojska pod vedením Cestia Galla přitáhla k Jeruzalému. Zdálo se, že dobytí města je zcela jisté. Avšak je zvláštní, že Cestius nepokračoval v obléhání až do konce. Josephus píše, že „náhle odvolal své muže, vzdal se naděje, ačkoli jej nepotkal žádný neúspěch, a nepochopitelně opustil město“. Tento neobvyklý obrat událostí dal těm, kteří věřili Ježíšovu proroctví, potřebnou příležitost opustit Jeruzalém a Judeu a utéci do bezpečí do hornaté krajiny východně od Jordánu.
Co se stalo s těmi, kteří nevěnovali pozornost Ježíšovu proroctví? Zažili dobu velikého soužení. V době pasach roku 70 n. l. se vrátila římská vojska, tentokrát pod Titem, a obnovila obležení Jeruzaléma. Netrvalo ani pět měsíců, ale jeho účinky byly zničující. Město bylo naplněno lidmi, kteří přišli k svátku pasach, a protože nebylo možno dostat do města potraviny, vypukl hrozný hlad. Z 1 100 000 lidí, kteří zahynuli během obležení, většina se stala obětí nákaz a hladu. 97 000 Židů, kteří byli během celé války zajati, hrozilo jen ponížení. Mnozí byli odvezeni na těžké práce do Egypta a Říma. Jiní ztratili život v arénách v římských provinciích. Všichni Židé pod sedmnáct let byli prodáni. Nejvyšší a nejhezčí mladíci byli ponecháni Římany pro triumfální průvod.
Město Jeruzalém a jeho nádherný chrám byly srovnány se zemí. Zůstala stát jenom část západní hradby a tři věže. Josephus napsal: „Zbytek opevnění, obklopující město, byl vítězi tak dokonale srovnán se zemí, že návštěvníci mohou stěží uvěřit, že místo bylo někdy obydleno.“
Toto dokonalé zničení je velmi pozoruhodné. Proč? Protože generál Titus je vlastně nezamýšlel. Podle dějepisce Josepha řekl prý Titus Židům: „Velmi nerad jsem obrátil stroje proti vašim hradbám: držel jsem na uzdě své vojáky, kteří vždy žíznili po vaší krvi: po každém vítězství, jako by to byla porážka, jsem vám nabízel příměří. Když jsem se pak dostal blízko k chrámu, dobrovolně jsem se vzdal svých práv vítěze a žádal vás, abyste ušetřili své svaté místo a zachovali svatyni pro svůj užitek; nabídl jsem vám volný odchod a zajištění osobní bezpečnosti, nebo kdybyste chtěli možnost boje na jiném místě.“ Avšak vzdor tomu, co Titus původně zamýšlel, Ježíšovo proroctví o Jeruzalému a jeho chrámu se splnilo: „Nenechají v tobě kámen na kameni.“ — Luk. 19:44; 21:6.
V Římě stojí ještě dnes Titův oblouk, který připomíná vítězné dobytí města Jeruzaléma v roce 70 n. l. Tento oblouk je němým svědkem toho, jaké to přináší neblahé následky, když se neuposlechnou varovná slova pravých proroctví, která jsou obsažena v Bibli.
Povšimni si též, že se Ježíš nevydával za původce svých proroctví. Jako hebrejští proroci před ním, i on uznával, že Bůh je vlastním zdrojem inspirace. Jednou řekl Židům: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal. Touží-li někdo konat jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha, nebo zda mluvím sám za sebe.“ (Jan 7:16, 17) Splnění Ježíšových prorockých výroků potvrzuje, že jsou Božím „slovem“.
MÍT DNES UŽITEK Z BIBLICKÝCH PROROCTVÍ
V minulosti byli lidé často uchráněni před smrtí, když jednali v souladu s prorockým slovem. Již tato skutečnost ukazuje, jak je důležité i dnes si všímat tohoto slova. Mnohá proroctví, která sice byla zapsána před staletími, se ještě mají splnit a vyžadují pozitivní jednání. Jsou to zvláště proroctví o blížícím se konci vší korupce, nespravedlnosti a utiskování.
Ježíš Kristus, který předpověděl zničení města Jeruzaléma a jeho nádherného chrámu, prorokoval také, že jeho učedníci v naší době zažijí velké osvobození od přítomného zlého světa. Ježíš naznačil, že vzhledem k událostem, které budou vyznačovat blízkost osvobození, nastane velmi smutný, temný čas. Bude se zdát, jako by slunce, měsíc a hvězdy již nevydávaly světlo, a lidé budou tápat v temnotě jako slepí. (Mat. 24:29) Ježíš řekl: „Na zemi zachvátí národy úzkost v bezradnosti nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celou zem.“ — Luk. 21:25, 26, Petrů.
Za těchto událostí nemají být jeho následovníci beznadějní a zoufalí a věšet hlavu. Ježíš řekl dále: „Až to všechno začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ Pak znázornil svou myšlenku, když řekl: „Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, je to pro vás znamení, že je blízko léto. Stejně tak až uvidíte, že se děje to, co jsem vám řekl, poznáte, že je blízko Boží království.“ — Luk. 21:28–31, Petrů.
Nebojí se snad lidé, kteří dnes pozorně sledují celosvětový vývoj, budoucnosti? Nestává se populační exploze, nedostatek potravin, zločinnost a násilí, znečišťování země, vzduchu a vody i hospodářská nejistota, stále větším problémem, který nedovede úspěšně řešit ani jednotlivec, ani celé národy? Bylo lidstvo postaveno před takovou spoustu problémů v době, než vypukla první světová válka? Nemáme tedy jasné důkazy, že žijeme v době bezpříkladného strachu a těžkostí, jak to Ježíš předpověděl? Zcela jistě!
To znamená, že velké osvobození prostřednictvím Božího království musí být velmi blízko. Biblická proroctví ukazují, že království je spravedlivé panství, které odstraní všechny špatné vlivy ze země a přivodí období skutečného míru a bezpečí. — Dan. 2:44; 2. Petra 3:13.
Z Bible můžeš poznat víc o tomto království. Můžeš se dozvědět jak mít účast na velkém osvobození, které přivodí. Jak ukazuje přesné splnění biblických proroctví, můžeš se spolehnout, že Bible je Božím poselstvím pro celé lidstvo. Jistě se nechceš podobat Ježíšovým nevěřícím současníkům, kteří v 1. století n. l. mohli uniknout neštěstí, kdyby byli jednali v souladu s prorockým slovem. Mohl bys činit něco lepšího, než věnovat část svého času, aby ses dozvěděl, co může vést k bezpečné a šťastné budoucnosti tvé i tvých drahých?