Otázky čtenářů

● Považují svědkové Jehovovi za správné hledat radu u psychiatra?

Každý křesťan si musí sám rozhodnout, zda se bude radit s psychiatrem nebo s nějakým jiným lékařem. Praví křesťané však pevně věří, že Bible má moc poskytnout praktické vodítko. Uznávají, že stvořitel ví o lidech (a také o lidském duchu) více než jakýkoli člověk. Proto svědkové Jehovovi pohlížejí na každou léčebnou metodu ve světle „moudrosti shora“. — Jak. 3:17.

Psychiatři se sice specializovali na léčení duchovních a duševních poruch, ale učiníme dobře, uvědomíme-li si, že léčebné metody jednotlivých psychiatrů se od sebe naprosto liší. Jedna příručka má například název Psychoanalýza a psychoterapie: 36 systémů (angl.). Proč je tolik různých názorů? Protože přes mnohé bádání poměrně málo známe o způsobu, jak pracuje lidský duch. V knize Mysl (angl.) je řečeno: „Příčiny . . . [různých duševních chorob] představují nejvýznamnější dosud nevyjasněné otázky moderní psychiatrie. Jsou předkládána různá řešení, ale žádné z nich není jednoznačné.“

Někteří psychiatři používají léčení v podobě „rozhovorů“, přičemž častěji pronikají do poměru, který měl pacient v dětství ke svým rodičům, neboť se domnívají, že tímto způsobem odhalí určité příčiny strachu nebo konfliktů. Jiní se soustřeďují na to, aby (někdy s použitím hypnózy) naučili pacienta novým zvyklostem, v naději, že řešení tkví v novém „vzoru chování“. Opět jiní se domnívají, že většina duševních chorob má tělesný podklad (například chemické rovnováhy těla nebo poruchu nervového systému), a proto léčí pacienta drogami nebo možná nějakou dietou a vitamíny. Při duševních chorobách je velmi pochybná chirurgie v oblasti mozku, která bývá doporučována jen velmi zřídka.

Praví křesťané se snaží mít stejný „postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš“, a proto jim právem záleží na tom, aby jejich myšlení nebo chování nebylo ovlivňováno názory a vírou někoho jiného. (Řím. 15:5) Mnozí psychiatři a psychoanalytikové, i když ne všichni, jsou ateisté nebo agnostikové. Jeden průzkum ukázal, že více než polovina dotazovaných psychoanalytiků souhlasí s názorem Sigmunda Freuda, že víra v Boha je „dětinská“ a že neodpovídá „skutečnosti“. Mnozí věří, že člověk je veden „živočišnými instinkty, které během evoluce zdědil od nižších životních forem“. V knize Psychiatři [angl.] je dále řečeno: „Většina psychiatrů a psychoanalytiků věří, že zákony, které usměrňují sexuální chování, jsou příliš přísné.“ (Str. 167.) Chtěl by ses ve svém životě řídit myšlením lidí, kteří zastávají takové názory?

V dnešní době je velmi rozšířené léčení drogami, ale také v tomto případě je moudré, abychom pečlivě uvažovali o výsledku. Křesťanům sice není zakázáno, aby přijímali drogy jako lék, a v některých případech mohou určité drogy poskytnout jisté ulehčení, ale Boží služebník by měl být velmi opatrný ve všem, co by jej mohlo zotročit nebo na čem by se mohl stát závislým. (Řím. 6:17; 12:1) Lidé, kteří se rozhodli pro léčení bez použití drog, poukazují na dobré výsledky terapie, při které je podáváno větší množství vitamínů, což je léčebná metoda, o které se dnes stále více mluví.

Kdo by se chtěl podrobit lékařskému ošetření, měl by dále vzít v úvahu zásadu vyjádřenou v 1. Korintským 12:26. Tam je ukázáno, že v případě, kdy trpí jedna část těla, jsou postiženy i jiné části našeho těla. Podle této zásady se zdá vhodné, aby se ti, kteří mají duševní poruchy nebo neurotické obtíže, podrobili důkladnému lékařskému vyšetření, protože často zde může být zdravotní problém, o němž vůbec nevědí. I někteří lidé, kteří se domnívali, že duševně onemocněli nebo že je obtěžovali démoni, zjistili, že jen měli „nízkou hladinu cukru“ nebo nějakou jinou chorobu.

Existují přirozeně mnohé nemoci a choroby, pro které ještě neznáme žádný „lék“. Také zde se Jehova postaral o pomoc. Jeho Slovo nás může posílit ve vytrvalosti. (1. Tim. 6:11, 12) Takovým způsobem dostáváme pomoc, abychom mohli snášet bolestné změny ve svém těle, které někdy přicházejí v letech přechodu nebo stárnutí.

Co však máme dělat, nemá-li náš problém tělesnou příčinu? Vzniká-li například z nepřátelských pocitů nebo z malomyslnosti z toho, že nám připadá obtížné vycházet s jinými? U Jakuba 5:13–16 se mluví o tom, že člověk, který má nějaké problémy v duchovním nebo duševním ohledu, měl by zavolat starší muže křesťanského sboru, aby jej „potírali olejem“, to znamená, aby mu dali utěšující biblickou radu, a také aby ‚se nad ním modlili‘. K čemu to má vést? V textu je dále řečeno: „Modlitba víry uzdraví churavého a Jehova jej pozvedne [z jeho malomyslnosti]“. Jestliže ten, který je duchovně nemocný, má mít užitek z tohoto opatření, musí být ovšem upřímný a otevřený. Musí hledat biblickou radu a řídit se jí; musí jednat v souladu s modlitbami, které jsou pronášeny v jeho prospěch. — Jak. 1:25.

To ukládá velkou odpovědnost křesťanským starším. Je nutné, aby se vřele modlili k Jehovovi a hledali jeho vedení. Budou-li pěstovat trpělivost a projevovat lásku a zájem, mohou často proniknout až ke kořenu těžkostí. Starší by měli pomoci tomu, který je v těžkostech, aby poznal, jak můžeme uposlechnout Božího pozvání a vložit na něj svá břemena. (Žalm 55:23; 1. Petra 5:7) Někdy je nutno někomu pomoci, aby poznal, jak má „odložit zlobu“ nebo zaměřit své myšlenky na to, co je čisté. (Kol, 3:5–14; Fil. 4:6–8) A často se může stát, že člověk, který činí skutečné pokání, má pocit viny, nebo si myslí, že mu nemůže být odpuštěno. Kdo je tak velice zarmoucen, potřebuje utěšující domluvu, jakou například nacházíme v 1. Janově 1:9.

Svědkové Jehovovi tedy sice bezpodmínečně nevylučují možnost léčení u lékařů, kteří se specializovali na duchovní nebo duševní poruchy, ale svědek Jehovův, který se jde poradit k takovému lékaři, měl by přece pečlivě prozkoumat doporučený způsob léčení. Neměl by ponechat bez povšimnutí, že k jeho duchovnímu zdraví již dnes přispěje, jestliže zachovává Jehovovy zákony, a že tím může v budoucnosti dosáhnout věčného života. Jestliže pocítí pochybnosti o tom, zda je určitý způsob léčení rozumný, bude snad chtít o tom mluvit se staršími v křesťanském sboru, i když konečné rozhodnutí musí učinit on sám (nebo někdo z rodičů nebo manžel a manželka společně). Jako i v jiných oblastech života, využijí praví křesťané i zde plnou měrou síly, kterou poskytuje Jehova, protože vědí, že v Božím slovu a v Božím duchu mají účinnou pomoc. „Neboť Boží slovo je živé a vykonává moc . . . a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ — Žid. 4:12.

● Proč nejsou v předmluvě k Překladu nového světa uvedena jména a akademické tituly překladatelů?

Během let vytiskla Pensylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž mnoho různých překladů Bible. Přitom jsme nenechávali bez povšimnutí přání překladatelů. Například v roce 1972 jsme uveřejnili Bibli v živé angličtině, a to v úpravě a formátu, jak si to přál překladatel. — Viz titulní stranu.

3. září 1949 nám předal Překladatelský výbor Bible nového světa úplný překlad Křesťanských řeckých písem. Tento rukopis se stal spolu s Hebrejskými písmy, která pak následovala, naším právoplatným majetkem. V souvislosti s tím bylo řečeno na straně 258 knihy Svědkové Jehovovi v Božím předsevzetí: „Členové překladatelského výboru vyjádřili přání, aby zůstali nejmenováni i po své smrti.“ Dodrželi jsme svou úmluvu a respektovali jejich přání.

Avšak proč byla učiněna tato dohoda? Překladatelé se nesnažili stát se slavnými, nechtěli obracet na sebe pozornost. Byli vedeni přáním ‚všechno činit k Boží slávě‘, a záleželo jim na tom, aby čtenář skládal důvěru v Boží slovo a ne v jejich světské vzdělání. (1. Kor. 10:31) Jiné překladatelské výbory zastávaly stejné stanovisko. Na obálce Nové americké standardní Bible, která vyšla s poznámkami v roce 1971, stojí: „Nevyužili jsme jmen učenců jako zvláštní doporučení, protože věříme, že se Boží slovo doporučuje samo.“

Jakými přednostmi se doporučuje Překlad nového světa, se snadno pozná. Jeho anglické vydání s velkým tiskem má mnoho poznámek. Mnohé z nich ukazují, které biblické rukopisy byly použity při rozhodování o určitém překladu. Těmito poznámkami a obsáhlou předmluvou získává pečlivý čtenář více poučení o pramenech a práci Překladatelského výboru, než je tomu u většiny ostatních překladů.

Dále jsme v roce 1969 vytiskli Meziřádkový překlad království Řeckých písem, který je také dílem Překladatelského výboru Bible nového světa. Toto řecko-anglické dílo poskytuje každému, kdo ovládá anglický jazyk, příležitost, aby poznal úsilí Překladatelského výboru vzhledem k této části Bible.

Někdo snad může namítnout, že knihy Bible mají jména svých pisatelů. V mnohých případech je to pravda. Avšak většina biblických knih nenese jméno pisatele. Zjišťujeme též, že říkají málo o jejich osobní způsobilosti nebo vzdělání. Členové Překladatelského výboru Bible nového světa, kteří překládali Boží slovo, se domnívají, že bližší údaje o jejich univerzitním studiu nebo akademickém vzdělání nejsou důležité, ačkoli překlad sám o sobě je důkazem jejich schopností. Bližší zkoumání jejich díla nemá čtenáři přiblížit překladatele, nýbrž autora Bible, Jehovu Boha.

Pokoru Překladatelského výboru poznáváme také z poznámek, v nichž se uvádí, že určitá místa mohou být přeložena také jiným způsobem. Proto jsme vždy povzbuzovali k používání rozličných biblických překladů. I když jsou hluboce vděčni Překladatelskému výboru Bible nového světa za jeho dílo, svědkové Jehovovi používají jakoukoli dostupnou Bibli ve svém vlastním jazyku. Ať je to jasná, moderní řeč Překladu nového světa, nebo nějaký jiný překlad, povzbuzujeme všechny, aby používali lampy Božího slova k osvětlení své životní cesty. — Žalm 119:105.