Jak se tě dotýká, že nevíš o „dni a hodině“?
1. Jakou spojitost má Boží hlavní vlastnost s tím, že Bůh nezjevuje, kterého dne a ve které hodině začne „velké soužení“?
JEHOVA Bůh sleduje určitý záměr tím, že nezjevuje, kterého dne a ve které hodině propukne pro přítomný systém věcí „velké soužení“. Tento záměr je úzce spjat s Boží hlavní vlastností, s jeho láskou. (1. Jana 4:8) Bůh je láska, a proto chce mít pouze takové služebníky, kteří jej skutečně ze srdce milují. (Žalm 119:97; 1. Jana 5:3) Nechce, aby rozumem obdařené živé bytosti mu sloužily podlézavě — ze strachu před trestem. Jehova vždy jednal s lidmi tak, že jim dával podnět, aby jej milovali, a zároveň jim dával možnost ukázat, co je skutečně v jejich srdci.
2. Jak Jehova dokázal svou lásku k nedokonalým lidem?
2 Ve své velké nezasloužené laskavosti Jehova dokonce připustil, aby nevděční lidé měli užitek z přírodních koloběhů, které uvedl v chod, aby na zemi umožnil život. (Skut. 14:16, 17; 17:24, 25) Kromě toho v průběhu šestnácti set let inspiroval asi čtyřicet mužů, aby zapsali zprávu, ze které se lidé mohli dovědět, jakým je Bohem a co od nich vyžaduje, aby mohli získat jeho schválení. (2. Tim. 3:16, 17) Tato zpráva, která je obsažena v Bibli, poskytuje nám dobré směrnice, které nám umožňují, abychom přes problémy a obtížné poměry co nejlépe využili života. (Žalm 19:7–11; 19:8–12, KB) Z této zprávy se dovídáme, jak mimořádnou lásku Jehova Bůh projevil, když dal svého jednozplozeného Syna, aby za nás položil život. Tak lidstvo dostalo příležitost dosáhnout takového vztahu k jedinému pravému Bohu, v němž jsou v jeho přízni, a byla jim umožněna vyhlídka na život bez nemocí, slabosti stáří a bez smrti. — Jan 3:16; Tit. 3:4–7; Zjev. 21:3, 4.
3. Proč skutečnost, že Jehova přivodí lidstvu „velké soužení“, není neslučitelná s tím, že Bůh je láska?
3 Ale jak je možné, že takový Bůh přivodí soužení, které svou ničivou silou vyvolá u lidí strach? Musí to učinit, protože je Bohem lásky. Pro mnohé lidi to snad dnes zní neuvěřitelně. I mnoha Izraelitům znělo neuvěřitelně, když hebrejský prorok Micheáš asi před 2 700 lety oznámil, že Jehova přivodí neštěstí desetikmennému království izraelskému a dvoukmennému království judskému. Byli tím velmi překvapeni a ptali se: „Stal se Jehovův duch nespokojeným, nebo je to jeho jednání?“ Jehova odpověděl: „Nečiní má vlastní slova dobro v případě toho, který chodí přímým způsobem?“ (Mich. 2:7) Ano, Jehova chtěl učinit něco dobrého těm, kteří jednají přímým způsobem, a proto musel něco podniknout proti všem, kteří tvrdošíjně nechtějí jednat spravedlivě, a tím přispívají k nespravedlnostem, k utlačování a bezzákonnosti, jež dnes činí život na zemi tak nebezpečným a nepříjemným.
4. Co si Jehova přeje, pokud jde o všechny lidi?
4 Ale dříve než přijde „ten den a hodina“, kdy Jehova bude jednat proti zlým, vyzývá všechny, aby se odvrátili od svých zlých cest. (Srovnej Izaiáše 55:6, 7; Jer. 18:7–10.) Je jako laskavý lidský otec, který nemá zalíbení v tom, aby trestal neposlušné děti, ale naopak, raduje se, když jednají dobře. O tom, jaký postoj měl Jehova k hroznému zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. , Bible říká: „Nikoli ze svého vlastního srdce sklíčil nebo rmoutí lidské syny.“ (Pláč 3:33) Je mu daleko milejší, jestliže lidé jednají tak, že proti nim nejen nemusí podnikat žádné zákroky, ale že je jejich způsob života obšťastní a uspokojí a přispěje k bezpečí a radosti jejich bližních. „Nepřeje [si], aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:9.
5. a) Co mají lidé možnost projevit, když Jehova neoznámil „den a hodinu“? b) Jak skutečnost, že Bůh neoznámil „den a hodinu“, pomáhá upřímným lidem poznat pravé křesťany?
5 Jehova Bůh neoznámil, kterého dne a ve které hodině vyšle svého Syna, aby vykonal trestní rozsudek nad zlým systémem věcí, a tato skutečnost velmi přispěla k tomu, že lidé ukazují, co je v jejich srdci. Jestliže skutečně nemilují svého stvořitele a neoceňují dobrý vztah k němu, půjdou za věcmi, po nichž touží jejich srdce — za hojností hmotného majetku, za uznáním světa a za životem, v němž se vše soustřeďuje kolem nich samotných. Bůh nám nic neoznámil o tom „dni a hodině“, a proto se snad domnívají, že v době našeho života se v tomto ohledu pravděpodobně nic nestane. Ti, kteří by chtěli činit Boží vůli, mají v téže době užitek z toho, že jim nebylo nic oznámeno o tom „dni a hodině“. Jak je to možné? Jehova Bůh tím znemožnil, aby ti, kteří pouze předstírají, že jsou jeho služebníky, začali náhle pokrytecky stavět na obdiv velkou zbožnost krátce před tím „dnem a hodinou“. Upřímní lidé proto mohou bez námahy rozeznat Boží oddané služebníky. Mohou zřetelně poznat rozdíl mezi těmi, kteří ponechávají den a hodinu Božího soudu bez povšimnutí, a těmi, kteří jednají opačně.
JE NEBEZPEČNÉ PONECHÁVAT BEZ POVŠIMNUTÍ „DEN A HODINU“
6. Jaký postoj popsaný ve 2. Petrově 3:3–7 projevují dnes mnozí lidé?
6 Když jsou lidé upozorňováni na biblické důkazy, že je blízko „velké soužení“, mnozí z nich to zlehčují a vysmívají se. Jejich postoj je v Bibli výstižně popsán: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem, budou postupovat podle svých vlastních žádostí a budou říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od začátku stvoření.‘ “ Dřívější Boží trestní soudy, jako byla například potopa v době Noemově, pro ně nic neznamenají. Nechtějí prostě věřit, že Bůh zničí zlé, jako to učinil v minulosti. Nechtějí změnit svůj život, ale přejí si dále sledovat své sobecké žádosti. (2. Petra 3:3–7) Zachovají-li si tento postoj a přijde na ně Boží „den a hodina“, rozhodně neuniknou neštěstí.
7. Jak by mohli být i lidé, kteří jsou spojeni s křesťanským sborem, ovlivněni názorem, že příchod trestního soudu nemusíme brát tak vážně?
7 Tato nevážnost vůči nadcházejícímu „dni a hodině“, kdy bude vykonán Jehovův trestní soud, může se přenést i na ty, kteří jsou dnes spojeni s pravým křesťanským sborem. Někdo snad ví, co Bible říká o „velkém soužení“. Snad již o tom slýchal, po celá léta dokonce možná od křesťanských rodičů, kteří jsou oddáni Bohu. Protože se však nestalo nic skutečně dramatického, odsunuje snad příchod Božího „dne a hodiny“ do vzdálené budoucnosti. Sice se snad těší z dobré společnosti bratrů ve sboru, ale neúčastní se celou duší díla, při němž se káže a jsou činěni učedníci, jak to Kristus přikázal svým následovníkům. Svět a zdánlivé hmotné výhody, které svět nabízí, mohou mít pro něj stále větší přitažlivou sílu. Zanedlouho podlehne hmotařským zájmům nebo se přestane snažit, aby odstranil zvyky, které mu brání v dobrém vztahu k Jehovovi Bohu. Snad si dokonce namlouvá, že v životě nakonec podnikne potřebné změny, „až to bude skutečně nutné“. Nyní však k tomu ještě není ochoten. Takový člověk neoceňuje Boží požadavky jako oprávněné, a je ve velkém nebezpečí.
8. Jak může přejídání a přílišné pití ovlivnit něčí názor na „velké soužení“?
8 Mnozí lidé podléhají nestřídmosti, která je odvádí od skutečnosti, že zcela jistě přijde „velké soužení“. Ježíš Kristus upozornil své učedníky na toto nebezpečí, když řekl: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a náhle by na vás přišel ten den, v okamžiku, jako léčka.“ (Luk. 21:34, 35) Přejídání a přílišné pití má zcela jistě špatný vliv na schopnost přemýšlet a zatěžuje srdce pocitem viny. Takovým výstředním chováním se ztrácejí dobré pohnutky. — Přísl. 20:1; srovnej Izaiáše 28:7.
9. Jaké nebezpečné účinky mohou mít zbytečné životní starosti?
9 Stejným způsobem mohou srdce zatěžovat zbytečné starosti o to, jak si obstarat životní potřeby. Jestliže někdo připustí, že se mu ztratí ze zřetele potěšující ujištění, že se Jehova postará o svůj lid, pak jej jeho srdce brzy přiměje k tomu, aby podnikl vše, co může, aby si finančně zabezpečil budoucnost. (Žid. 13:5, 6) Během času jsou duchovní zájmy zatlačeny do pozadí a takový člověk se ocitne v duchovním ohledu bez prostředků a Jehova Bůh neschválí jeho duchovní stav. — 1. Tim. 6:9, 10.
ŽÍT V SOULADU SE SVOU VÍROU
10. S jakým vědomím bychom měli žít každý den a proč?
10 Je daleko lepší, žijeme-li každý den s vědomím, že zcela jistě přijde čas, kdy Jehova vykoná trestní soud. To nás nejen uchrání před neschválením našeho duchovního stavu, až přijde Boží „den a hodina“, ale náš život bude daleko radostnější již dnes. (1. Tim. 4:8) Je tomu tak proto, že Boží příkazy jsou založeny na lásce a podporují dobro. (Řím. 13:8–10) Kdo poslouchá tyto příkazy, nedá se cestou, která by mu mohla duchovně, tělesně a duševně škodit. — Přísl. 4:1–15; Kaz. 11:9, 10.
11. Co pomáhalo lidem v minulosti, aby celý svůj život usměrnili podle Boží vůle, ačkoli věděli, že konec zlého světa nepřijde za jejich života?
11 Již dlouho před dvacátým stoletím existovali lidé, kteří svým životem projevovali víru v Boží předsevzetí, podle něhož Bůh skoncuje s veškerým zlem a způsobí, že záležitosti na zemi budou spravovány ve spravedlnosti. Věděli, že se to nestane za jejich života. A přece měli naději, že po svém vzkříšení zažijí to, co pro ně Bůh připravil; tato naděje byla tak pevná, že celý život zaměřili k tomu, aby konali jeho vůli. — Srovnej Židům 11:35–40.
12. Jak Abrahám a Sára dokázali, že věří ve splnění Božího slibu?
12 Jen si vzpomeň na příklad Abraháma a Sáry. Byli to občané pokrokového města Ur. Abrahám však na základě Božího pozvání ochotně opustil město, kde byl jeho domov, a odešel do země, o které nic nevěděl. (1. Mojž. 12:1–4) Jeho manželka Sára byla zcela na jeho straně. Když Abrahám a Sára přišli nakonec do země, do které je Bůh přivedl, neusadili se v žádném určitém městě, aby si tam založili pohodlný dům. Oni a jejich věrní potomci bydleli dále ve stanech. Ve skutečnosti jim nic nebránilo, aby se vrátili k pohodlnějšímu životu v Ur, a proto by bylo možno položit otázku: Proč to neudělali? Bible odpovídá: „Zemřeli ve víře, ačkoli se jim nedostalo splnění zaslíbení, ale viděli je zdaleka a zdravili a veřejně vyznávali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi. Neboť ti, kteří říkají takové věci, dokazují, že vážně hledají své vlastní místo. Vskutku, kdyby byli stále vzpomínali na místa, z nichž vyšli, byli by měli příležitost se vrátit, ale nyní spějí k lepšímu místu, to jest k tomu, jež patří k nebi.“ — Žid. 11:13–16.
13, 14. Proč bylo moudré, že Abrahám a Sára nepřipustili, aby jejich život byl ovlivněn nepotřebnými starostmi o hmotný majetek?
13 Věříš, že Abrahám a Sára učinili moudré rozhodnutí? Jejich život byl skutečně uspokojující. (1. Mojž. 25:8) Abrahám a Sára dostali bohatou odměnu za svůj způsob jednání. Jehova požehnal úsilí, s nímž Abrahám pečoval o svou rodinu, takže jim nikdy nic nechybělo, ale měli všeho hojnost. (1. Mojž. 13:2; 14:14) Abrahám měl velmi úzký vztah k Bohu a měl dokonce přednost, že mohl mluvit s anděly a prokázat jim pohostinnost. (1. Mojž. 18:1 až 19:1) On a jeho manželka dostali opět zázrakem rozmnožovací schopnost, takže mohl mít se svou milovanou manželkou Sárou syna Izáka. A v jeho rodové linii se jako člověk narodil Boží Syn. (1. Mojž. 17:17; Žid. 11:11, 12; Luk. 3:23–34) O Boží ochraně a o tom, jak se Bůh postaral o Abraháma a o jeho věrné potomky, je napsáno v Žalmu 105:14, 15: „Nedovolil, aby je někdo z lidí ošidil, ale káral kvůli nim krále, když řekl: ‚Nedotýkejte se mých pomazaných a nečiňte nic zlého mým prorokům.‘“ — 1. Mojž. 12:17; 20:3, 7.
14 Kdyby byl Abrahám neposlechl Boží vyzvání, aby opustil Ur, byl by přišel o nesmírné přednosti. Nijak by se nelišil od ostatních zámožných občanů starověkého města Ur, jejichž jména byla zatím dávno zapomenuta. Protože však uposlechl, splnil Jehova svůj slib, že Abrahámovo jméno učiní velikým. (1. Mojž. 12:1, 2) Pouze několik málo jmen ve starověku se stalo tak „velikými“, jako jméno Abrahámovo, které se zvláště stalo příkladem silné víry. A Abrahám byl znám jako „Jehovův přítel“. (Iz. 41:8) V Božím ustanoveném čase bude Abrahám vzkříšen z mrtvých s vyhlídkou na věčný život. V dopise Židům 11:16 je o Abrahámovi a o jeho věrných potomcích napsáno: „Proto se Bůh za ně nestydí, aby byl vzýván jako jejich Bůh, protože pro ně připravil město [mesiášské království].“
15. Očekávali křesťané v prvním století, že Boží spravedlivý svět přijde za jejich života?
15 Dobrý duchovní postoj, jaký projevoval Abrahám se Sárou, nacházíme také mezi věrnými následovníky Ježíše Krista v prvním století. Také oni věděli, že jejich naděje na spravedlivý nový svět, na nová nebesa a novou zemi, se nesplní za jejich života. Apoštol Pavel, který psal pod božskou inspirací, vysvětlil svým spoluvěřícím, že „Jehovův den“ přijde teprve potom, až se pevně zakoření odpadnutí od pravé víry. — 2. Tes. 2:1–8; 2. Petra 3:15.
16. Jaký postoj k hmotnému majetku měli tito první křesťané a proč to bylo užitečné?
16 Žili tedy křesťané v prvním století tak, že by ponechávali bez povšimnutí příchod „toho dne a hodiny“? Ti, kteří si jako učedníci Ježíše Krista vážili svého poměru k Bohu, jednali jinak. Ochotně se dělili o svůj hmotný majetek, aby se také jiní mohli účastnit jejich duchovních radostí. (Luk. 14:33; Fil. 3:7–9) Například v den letnic roku 33 n. l. mnozí věřící prodali své majetky a výtěžek dali k dispozici, aby pomohli těm, kteří potřebovali finanční podporu, aby mohli zůstat v Jeruzalémě a mít užitek z učení apoštolů. — Skut. 2:41–47; 4:34, 35.
17. Proč první křesťané považovali kázání „dobrého poselství“ za naléhavou záležitost?
17 Věrní následovníci Ježíše Krista brali velmi vážně svůj úkol, že mají činit učedníky. (Mat. 28:19, 20) V době kratší než třicet let se jim podařilo oznámit „dobré poselství“ po celé Římské říši a dokonce i jinde. (Kol. 1:23) Byli si vědomi toho, že kazatelské dílo je naléhavé. Věděli, že by lidé mohli zemřít dříve, než by poznali, že mohou získat nesmrtelný život jako spoluvládci s Ježíšem Kristem. Pracovali nesobecky, aby co největší počet lidí měl příležitost podílet se na této nádherné naději. Kromě toho měl konec židovského systému věcí přijít ještě v té generaci. Proto bylo nutné oznámit proroctví Ježíše Krista Židům, bez ohledu na to, kde žili, aby mohli podle toho jednat a uniknout neštěstí.
18. Jak se dnes Jehovovi křesťanští svědkové jako celek dívají na to, že je nutné ve vlastním životě uplatňovat biblické zásady a kázat jiným „dobré poselství“?
18 Jehovovi křesťanští svědkové se jako celek snaží dnes jednat stejně. Jsou přesvědčeni o tom, že je vždy nejlépe, žijeme-li podle rady Božího slova. To nám pomáhá, abychom se již nyní radovali ze života, a získáváme tím odůvodněnou naději na budoucnost. (1. Tim. 6:17–19) Vědí také, že je nutné, aby byli lidé všude upozorňováni, že musí získat dobrý vztah ke stvořiteli, než přijde „velké soužení“. (Srovnej Ezechiela 33:2–9; 1. Kor. 9:16.) Proto jsou ochotni vynaložit se vší vážností úsilí, aby pomáhali svým bližním získat přesné poznání o Boží vůli.
19, 20. a) Jak daleko šli mnozí svědkové ve snaze pomoci jiným, aby poznali Boží předsevzetí? b) Mají nějaký důvod k lítosti, že nesledovali jiné zájmy?
19 Mnozí svědkové Jehovovi se vzdali slibné kariéry a lákavých obchodních zájmů, prodali své hmotné majetky, které považovali za nepotřebné, nebo podnikli jiné změny ve svém životě, aby mohli pomáhat jiným poznat Jehovu a jeho podivuhodná předsevzetí s lidstvem. Z téhož důvodu odešli mnozí do jiných území své země, nebo dokonce i do jiných zemí. Potom jsou lidé, kteří se rozhodli, že zůstanou svobodní, nebo manželské dvojice, jež se zřekly radosti, kterou by měly, kdyby měly děti, a dali se k dispozicí pro služby, které by se jinak vykonávaly jen s obtížemi.
20 Někteří z těchto mužů a žen mezitím zestárli a zeslábli. Jsou snad zklamáni, že ještě neprožili osvobození z přítomného bezbožného systému věcí? Litují snad, že nesledovali určité zájmy, které by samy o sobě nebyly nesprávné? Mají snad dojem, že oběti, které přinesli, byly nepotřebné? Ti, kteří učinili své rozhodnutí z hluboké lásky k Jehovovi Bohu a z opravdového přání pomáhat jiným, ničeho nelitují. Nezávidí jiným a také si nemyslí, že by bylo lépe, kdyby si byli život zařídili jinak. Nedívají se však ani povýšeně na ty, kteří se rozhodli, že zůstanou v určitém území, a kteří tam vychovali své děti podle biblických zásad. Mají zadostiučinění v tom, že činili to, co ve svém případě považovali za správné, a radují se, že si zachovali úzký vztah k Jehovovi Bohu.
OCENĚNÍ PRO JEHOVOVY CESTY
21. Jaký postoj bychom měli mít, jestliže „velké soužení“ nepřichází tak rychle, jak bychom snad osobně očekávali?
21 Je jedině přirozené, přejeme-li si, abychom byli osvobozeni od stále rostoucích světových problémů, od každodenního boje za obživu, a také od nemocí, stáří a smrti. Co si však myslíš, jestliže toto osvobození nepřichází tak rychle, jak sis osobně představoval? Jak to bude působit na tvé srdce? Byl bys v pokušení zapomenout na to, jak důležitý je dobrý vztah k Jehovovi, a vyhlížet, jaká potěšení by ještě mohl nabídnout svět? Jestliže skutečně miluješ Jehovu, nebude tvá služba Bohu ohraničena určitým datem. Víš, že to, co mají praví křesťané, je daleko cennější než všechno, co může nabídnout svět. Jsi přesvědčen o tom, že Jehova Bůh splní všechno, co slíbil svým služebníkům. V inspirovaném dopise Židům je o tom napsáno: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ — Žid. 6:10.
22. Jak se budeme dívat na čas, který ještě zbývá před „velkým soužením“, jestliže chceme mít k lidem skutečně stejný postoj jako Jehova?
22 Z toho, co zde bylo řečeno, bychom neměli usuzovat, že „velké soužení“ je ještě v daleké budoucnosti a že bychom si mohli dovolit pěstovat podobný způsob myšlení, jaký pěstuje svět odcizený Bohu. Pokud ještě lidé přijímají Boží srdečné pozvání, měli bychom se z toho radovat. Jehova nechce, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. (2. Petra 3:9) Máme-li k lidem stejný postoj jako Bůh, budeme se radovat z toho, že také jiní mají ještě příležitost postavit se na Jehovovu stranu a získat naději na věčný život. A pozorujeme-li dále zřejmé splňování Jehovova předsevzetí, aby co největší počet lidí získal k němu dobrý vztah, měli bychom být posíleni v přesvědčení, že přijde „den a hodina“ vykonání jeho trestního soudu, neboť i to je částí jeho nezměnitelného předsevzetí.
23. a) Proč víme absolutně jistě, že se splní Boží předsevzetí ohledně odstranění přítomného zlého světa a začátku jeho nového světa a že se to stane v čase, který určil Bůh? b) K čemu by se proto měl rozhodnout každý z nás?
23 Jehovova pověst a jeho pravdivost nám poskytují pevnou důvěru, že jeho zaslíbení, že skoncuje s nespravedlností, útlakem a veškerou bolestí, „s těžkým oddychováním spěje ke konci“, to znamená, že se stále více blíží svému splnění. (Žalm 117:2) Z lidského stanoviska se snad některým lidem zdá, že se splnění oddaluje. Ale není tomu jinak, než jak to vysvětlil hebrejský prorok Abakuk: „Vidění je ještě na určený čas. A s těžkým oddychováním spěje ke konci a nebude mluvit lež. I kdyby se snad zdrželo, stále na ně čekej, protože se zcela jistě splní. Neopozdí se.“ (Abak. 2:3) Usiluješ tedy zvláště nyní, aby sis zachoval dobrý vztah k Jehovovi Bohu? Jsi rozhodnut dále sloužit Bohu, bez ohledu na to, co snad přinese budoucnost? Jestliže tě podněcuje láska k Bohu a k tvým bližním, zcela jistě tak budeš jednat. Pak můžeš s důvěrou hledět vstříc odměně, kterou dá Bůh tobě a všem ostatním lidem, kteří jej ze srdce vřele milují.