Otázky čtenářů
● Můj manžel mě opětovně bije. Měla bych se od něho odloučit nebo se dát rozvést?
Je jistě nesprávné, jestliže jeden z manželů bije jeden druhého, ať muž ženu nebo naopak; Boží slovo odsuzuje takové věci. V Bibli jsou však manželé také povzbuzováni, aby zůstali spolu. Musíš tedy sama rozhodnout, je-li situace v tvém manželství tak neobvyklá, že se musíš se svým manželem rozejít nebo se dát rozvést.
Jehova vytvořil manželství jako zařízení, kterým se lidé rozmnožují, a proto by se měli těšit z obšťastňujícího společenství. (1. Mojž. 2:18–24) Když první manželský pár zavrhl vedení svého stvořitele a zvolil si, že půjde svou vlastní cestou, začaly v manželství spory a nejednota. Bůh, který předvídal, že nedokonalé ženy se budou vzpírat vedení prostřednistvím hlavy a že nedokonalí muži budou v mnohých manželstvích zneužívat toto vedení, řekl ženě: „Budeš velmi toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojž. 3:16) Je smutné, ale pravdivé, že s tímto panstvím jsou často spojeny ukrutnosti a násilí.
Protože v manželstvích dochází často k násilnostem a týrání, vydala vrchnostenská moc vzhledem k tomuto problému určité zákony. V díle „Corpus Juris“ (sv. 19, str. 47, 48, něm.) například čteme: „Opakované násilné jednání, které vyvolává tělesnou bolest nebo ublížení na těle a strach z budoucího ohrožování, je uznáno takřka všemi soudy jako dostačující důvod k rozvodu. Není tomu tak při každém nepatrném použití násilí. . . Jako důvod k rozvodu musí násilnost být spojena s ohrožením života, údů nebo zdraví.“
Taková záležitost je však dost složitá, protože jak muž, tak žena mohou být v neprávu a přispět k problému. Někdy říká žena, že její manžel s ní špatně nakládá, zatímco on tvrdí, že se pouze brání nebo se snaží ji vychovávat. V díle „Americká právní věda“ (sv. 26, str. 641, angl.) stojí: „Prakticky je útokem všechno, co není rozumně nutným použitím moci, aby byl na ni (ženu) v rámci vedení rodiny vykonáván tlak nebo aby se na ni dohlédlo, např. aby ovládala svůj nezkrotný temperament a slušně se chovala.“
Kdyby byl tvůj manžel křesťanem, pak by ses mohla obrátit na starší v právním výboru místního sboru. Starší by mu snad mohli vysvětlením Božího zákona pomoci k porozumění, že musí změnit svůj způsob jednání. Bible ukazuje, že spory, výbuchy hněvu a slovní potyčky jsou „skutky těla“, které mohou zabránit získání Božího království. (Gal. 5:19–21; Mat. 5:22) Tak je možno, aby byla odňata pospolitost tomu, kdo předstírá, že je křesťanem, a dá se opětovně strhnout k násilným výbuchům hněvu.
Zdá se však, že tvůj manžel je nevěřící; asi se příliš nezajímá o Boží stanovisko. Přesto můžeš starší žádat o pomoc. Nebudou se přirozeně snažit, aby se vměšovali do vašich manželských záležitostí. Avšak kdyby tvůj manžel byl srozuměn s tím, promluvit si se staršími, protože mu záleží na tom, aby byl zlepšen rodinný vztah a aby sám mohl žít šťastnější život, mohli by vám oběma pomoci.
Vedeni rozumem a opřeni o Bibli mohli by taktně pohovořit o tom, proč je klid a trpělivost tak cenná a proč zloba přináší všem zúčastněným tolik zármutku a starostí. (Př. 14:17, 29; 22:24, 25) Mohli by ukázat, jaký příklad dal Kristus manželům; byl to příklad milující péče, která vylučuje hněvivé, špatné zacházení s manželkou. (Ef. 5:25–33) Manžel, který napodobuje tento příklad, přispívá k tomu, že se život pro něj a pro jeho manželku stává radostnější. Starší vám snad také mohou být nápomocni, abyste se sami přezkoumali a poznali, kde se ještě můžete zlepšit. Je tvůj manžel násilný pod vlivem alkoholu? (Př. 23:29, 30) Nechá trpět rodinu pro problémy, které vznikají na jeho pracovišti? Máš snad jako manželka nějakou vinu? Činíš mu malicherné výtky nebo se s ním hádáš? ʹDěravá střecha a svárlivá manželka jsou stejnéʹ. (Př. 27:15; 19:13; 21:9; 25:24) Rozněcuješ při hádce oheň, místo abys zůstala zticha? „Láska se nedá podráždit.“ — Žalm 139:23, 24; 1. Kor. 13:4, 5; srovnej Ef. 4:26.
Co však, když je tvůj manžel vzdor pomoci stále ještě násilný? Vyžaduje Bible od manželky, aby zůstala u manžela, i když ji bije a když je ohroženo její zdraví, ano dokonce i její život? V 1. Korintským 7:13 čteme: „Žena, která má nevěřícího manžela, který je přece ochotný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela.“ Někdy dojde křesťanská manželka k závěru, že její manžel, který je k ní násilnický, není „ochotný s ní bydlet“. Taková žena si snad myslí, že se musí v zájmu své vlastní bezpečnosti, jako poslední východisko, rozejít se svým manželem nebo se dát rozvést. V této souvislosti si povšimni biblické rady: „Manželka (by) neměla odcházet od svého manžela; ale kdyby snad skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem.“ — 1. Kor. 7:10, 11.
Protože žena, která je ve svém manželství postavena před tak obtížnou věc, se musí nakonec sama rozhodnout, co by měla dělat, jsou zde některá důležitá hlediska, která by měla uvážit: Může snad svému manželovi — kdyby u něho zůstala — pomoci, aby se stal křesťanem? (1. Petra 3:1, 2) Bude rozvod nebo rozluka omezovat její společenství s dětmi nebo jí zabraňovat, aby je poučovala o Bohu? Jak je tomu s jejími pohlavními potřebami? Rozvod, který nezískala na základě nemravnosti, jí nedovolí, aby se opět provdala. Nebude proto vášeň pro ni problémem? (Mat. 19:9) Bude nucena jít do zaměstnání, čímž bude vystavena novým vlivům a problémům? Neoloupí ji zaměstnání o čas, který nyní užívala pro duchovní věci? Ano, rozchod snad vyřeší některé problémy, ale obyčejně vytvoří nové.
Některé z těchto hledisek hrály také úlohu u jedné ženy ve Wisconsinu (USA). Mnoho let po jejím sňatku začal její manžel pít o víkendech, kdy nepracoval jako dřevorubec. Pod vlivem alkoholu byl často zlostný a násilnický. Asi v téže době se ona stala svědkyní Jehovovou a snažila se, aby byla také neobyčejně dobrou manželkou, aby se s ním nehádala a nedráždila jej. Přesto, když se vrátila v pátek s dětmi domů ze shromáždění, ji často bil do obličeje, kopal, tloukl, pěstmi. V takových okamžicích byla nucena úprkem opustit dům. Strávila s dětmi mnoho nocí na půdě sýpky, jejíž vrata zabarikádovala senem, tak dlouho, až její muž opět vystřízlivěl.
Děti se jí ptaly: „Proč jsi u něho zůstala?“ Řekla, že to učinila proto, že je má ráda a nechtěla by je opustit a protože se otec o rodinu stará a ona by nemohla. Nikdy se před nimi nevyjádřila, že otce nemiluje, ale říkala, že jí pomohlo poznání biblické pravdy, aby vytrvala a byla šťastnou křesťankou. Špatné zacházení trvalo více než dvacet let. Nyní se raduje, že deset z jejích jedenácti dětí slouží Jehovovi a její manžel zanechal pití, více se ovládá a doprovází ji na křesťanská shromáždění. Dejme tomu, že každý případ tak neskončí, ale tato zpráva ukazuje hlediska, na něž můžeš brát ohled, když uvažuješ o svém postavení.
Bible též v podstatě radí, aby se manželé snažili zůstat spolu i přes problémy, které vznikají pro lidskou nedokonalost. Když se ti však tvé poměry zdají tak kritické, že se cítíš ohrožena, musíš rozhodnout, máš-li se pro svou ochranu rozejít se svým manželem, nebo máš-li dokonce podniknout určité zákonné kroky.