Zprávy a jejich hlubší význam

Itálie připravena ke změně

● V roce 1929 uzavřel fašistický diktátor Benito Mussolini a papež Pius XI. úmluvu, která je známá jako Lateránská dohoda, ale všeobecně se označuje jako „Konkordát“. Nyní probíhají mezi italskou vládou a Vatikánem jednání o revizi této dohody staré 46 let. V tomto směru se již vynaložilo velké úsilí, jež začalo po druhé světové válce, a v dnešní době toto úsilí po změně ještě vzrostlo následkem sporu o právo rozvodu. Na základě Konkordátu měl církevní zákon stejnou platnost jako zákon občanský. V dnešní době je proto situace zcela rozporná. Italský právní zákon připouští rozvod podle civilního práva, zatímco církevní zákon jej stále ještě zakazuje. Konkordát však tvrdí, že oba zákony jsou stejně závazné. V minulém roce zahájila církev velkou kampaň za zrušení vládního zákona o rozvodu manželství, ale podlehla mohutné přesile. Podle zprávy Reuterovy tiskové kanceláře z Říma bylo to „nejjednoznačnější znamení, že obyvatelstvo je připraveno ke změně — a že nyní dozrál čas, aby Konkordát byl důkladně prozkoumán“. Vedoucí politická strana v Itálii, křesťanští demokraté, podporovala církevní kampaň proti rozvodům a od té doby utrpěla ztrátu volebních hlasů. Také oni cítí, že je nutná změna, chtějí-li opět vyrovnat něco ze svých ztrát.

Vliv náboženství

● Asi před rokem podnikl časopis „U. S. News and World Report“ průzkum mezi významnými Američany, aby se zjistilo, jak velký vliv má 18 větších organizací a institucí na rozhodování nebo akce, jež se nějak dotýkají celého národa. V tomto průzkumu se „organizované náboženství“ umístilo na posledním místě. Letos byl proveden podobný průzkum, při němž se „organizované náboženství“ ocitlo na předposledním místě — ale jen proto, že seznam institucí byl rozšířen z 18 na 24. „Organizované náboženství“ se ve skutečnosti mezi americkými institucemi, jež ovlivňují život národa, dostalo z 18. místa na místo 23.

Podobný stav je v Německu. Ilustrovaný časopis „Bunte“ popisuje, jakým způsobem se mnozí občané Spolkové republiky snaží vyrovnat finanční ztráty, které jim vznikly daňovou reformou. Velký počet jich vystupuje z církve, aby již nemuseli platit církevní daň. „Bunte“ píše, že „Katolické diecése a evangelické státní církve počítají pro rok 1975 s tím, že jejich příjmy z církevních daní poklesnou o 1,2 miliardy marek“.