Nepřipusť, aby se ti móda a zábava staly léčkou

„[Poučuj] s mírností . . . ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; neboť jim Bůh snad může dát pokání, které vede k přesnému poznání pravdy, a oni snad opět přijdou ke zdravému rozumu a vyjdou z ďáblovy léčky, když poznají, že jím byli z jeho vůle zaživa polapeni.“ — 2. Timoteovi 2:25, 26.

1. V jakém ohledu jsou satanovy metody, jimiž poutá pozornost lidí, přirovnány k pastím nebo léčkám?

LOVCI vědí, že musí své pasti ukrýt, chtějí-li polapit neobezřetná zvířata. Než si to nic netušící oběť uvědomí, past se nad ní zavře nebo je zvíře pevně chyceno do léčky. V některých pastích jsou návnady a mnoho zvířat bylo chyceno, protože přestala být opatrná při pohledu na lákavé sousto mezi kovovými čelistmi pasti. Boží odpůrce, satan ďábel, vytvořil systém, v němž převládají sobecké žádosti. Tento systém je plný pastí a léček, do nichž může křesťan snadno upadnout a ztratit život, nedává-li neustále pozor. — Žalm 119:110.

2. Proč musejí být křesťané dnes bdělejší než dříve?

² Čas konce již velmi pokročil, a proto je dnes větší nebezpečí než dříve, že se někteří nejen dají polapit lákáním tohoto světa, ale že na ně také velký Jehovův den přijde jako léčka. Do té míry se věnují svému světskému úsilí, že Jehovův den, kdy budou zničeni zlí, je překvapí jako skrytá past, která se náhle uzavře a usmrtí je. (Luk. 21:34, 35) „Trní a pasti jsou na cestě pokřiveného člověka; kdo střeží svou duši, zůstává od nich daleko.“ — Přísl. 22:5.

3. Co máme rozumět pod pojmem „móda“ a proč je nebezpečné jít s módou?

³ V tomto článku se budeme zabývat módou a potřebou zábavy, protože tyto věci patří k nejzáludnějším lákadlům, jichž používá ďábel, aby svedl křesťany. Móda je právě převládající směr, zvyk nebo obyčej, který vyplývá z napodobování nebo z přizpůsobivosti. Často je to rozmar nebo nějaká utkvělá myšlenka. Je mnoho věcí, které lze označit jako módu, ale nejčastěji je móda spojena s oblékáním a s účesem. Módou se však také mohou stát určité způsoby výživy. Móda je sice jenom dočasný úkaz, ale může natolik zaměstnávat křesťanovu pozornost a vyžádat si tolik jeho času, že se pro něj důležitější věci dostanou do pozadí nebo se stanou nedůležitými, totiž věci spojené s pravým uctíváním a s plněním požadavků, které určil Bůh k získání věčného života.

4. Jaké extrémy se v posledních letech vyvinuly v oděvní módě?

⁴ V některých místech na světě se móda oděvů pro muže a ženy mění během let jen velmi málo, ale v mnoha zemích je již několik let patrný sklon oblékat se nápadně neskromně, a někteří dokonce dospěli k názoru, že „jde všechno“. Nestačí jim jen pěstovat nemravné, pyšné nebo vzpurné myšlenky. Chtějí jít dále a projevit své názory účesem a oděvem, ano celým svým vnějším vzezřením. V některých západních zemích vidíme muže, kteří se oblékají spíše jako ženy, a ženy, které se oblékají spíše jako muži. Některé druhy módy, které jsou nyní populární, byly by ještě před několika lety považovány za podivné.

5. Proč se může oblékání a účes stát ďáblovou léčkou?

⁵ Jak mohou křesťané vzhledem k těmto okolnostem zjistit, jak se mají oblékat a jak ne? Jistě nechtějí vypadat staromódně, ale upadnou-li do druhého extrému a v oblékání a účesu se dají zcela vést starým světem, pak upadnou přímo do těchto lákavých ďáblových léček. Ďábel velmi dobře ví, že není obtížné někoho svést, aby šel o několik kroků dále do světa, jestliže se mu podaří takového člověka přilákat, aby podnikl první krok a po vnější stránce se ztotožnil s módami tohoto světa, který je pod jeho vládou.

6. Čím se bude křesťan řídit při volbě svého oděvu?

⁶ V 1. Timoteovi 2:9, 10 jsou křesťanské ženy napomínány, aby nosily dobře upravené šaty a aby se zdobily skromně. Tato zásada ovšem platí i pro muže ve sboru. Uvažujeme-li o tom, máme-li se oblékat podle určité módy, můžeme si položit otázku, zda oblek a celé naše vzezření projevuje skromnost, nebo zda je neskromné a uvádí druhé do rozpaků. Často je považováno za nevhodné, nosí-li muž úzké kalhoty, stejně jako jsou nevhodné krátké a odhalující šaty u ženy. Působí některé sestře těžkosti její krátké šaty, když se ohne nebo se chce vhodně posadit na pódiu? Vyvoláváme svým vnějším vzezřením u ostatních nesprávnou představu, že žijeme nemravným způsobem nebo že jsme ješitní či vzpurní?

7. Která důležitá skutečnost pomůže Jehovovým křesťanským svědkům, aby se oblékali vhodně, bez ohledu na to, kde žijí?

⁷ Jehovovi křesťanští svědkové jsou služebníci Jehovy, velkého svrchovaného vládce vesmíru, a tato skutečnost by měla být rozhodující pro to, jak se oblékáme. Co lidé v tvém okolí očekávají od Božího služebníka? Ve světě jsou nejrůznější módy v odívání, a proto není záležitostí vedoucího sboru svědků Jehovových, aby pro každou zemi nebo pro každý kraj určoval, jaký způsob oblékání je vhodný nebo vkusný. Jestliže má někdo o určité módě vážné pochybnosti, bylo by lépe, kdyby se podle ní neoblékal. Je lépe, považuje-li nás někdo za poněkud nemoderní, než abychom vypadali jako lidé beze studu, ješitní nebo neupravení.

8. Jak může některá sestra vědět, zda je v určitém místě vhodné, aby nosila kalhoty nebo kalhotový oblek?

⁸ Jestliže v některém místě více lidí neschvaluje pro ženy kalhoty nebo kalhotové obleky, bylo by dobré, kdyby se křesťanská sestra na veřejnosti oblékala jinak. Při chladném počasí by si mohla záležitosti zařídit tak, aby byla venku jen krátký čas nebo aby se mohla častěji někde ohřát. Ale v chladném podnebí, kde se každý obléká podle počasí například tak, že nosí kalhoty, je jistě vhodné, aby se tak oblékaly i křesťanské ženy. Na mnoha místech si tímto způsobem průkopnice mohly zachovat dobré zdraví, i když pracovaly mnoho hodin v kazatelské službě. Jestliže si některá křesťanská sestra není jista ohledně určitého druhu módy, může si o tom promluvit se svým manželem nebo s některým starším ze sboru. Starší by neměli chtít vnucovat druhým svůj vlastní vkus, ale pravděpodobně jim mohou říci, co v jejich okolí platí jako přijatelné. Děti by v otázce oblékání a účesu měly poslouchat rodiče.

9. Která zkušenost ukazuje, že za určitých okolností může být nutné změnit své osobní vzezření, abychom druhým nebránili poznat cestu k životu?

⁹ Také nápadný účes může přispět k tomu, že upadneme do ďáblovy léčky a že přivedeme jiné ke klopýtání. Například jeden mladý muž ve Spojených státech činil při biblickém studiu dobré pokroky a pocítil pohnutku společně s jedním zkušeným svědkem oznamovat jiným dobré věci, o nichž se dověděl z Bible. Již jako mladík si dal narůst vous, a protože někteří lidé v obchodní společnosti nosili vous, domníval se, že to bude všeobecně přijatelné, i když bude jiným lidem kázat. Ale sotva se u jedněch dveří stačil představit, majitelka bytu řekla: „Je mi líto, mladý muži. Nechci mít nic společného s nějakými studentskými nepokoji.“ Ať říkal cokoli, nepodařilo se mu vysvětlit nedorozumění a rozmluva skončila tím, že paní zavřela dveře. Potom se mladý muž ptal zkušeného svědka, co bylo na jeho jednání nesprávné. Svědek jej vyzval, aby přemýšlel o tom, jak se jeho vzezření slučuje s tím, co tvrdí, totiž že je Boží služebník. Tento nový zvěstovatel království nechtěl nést vinu za to, že by se někdo kvůli němu urazil a nedostal se na cestu k životu, a proto si dal vous oholit. Byl bys ochoten jednat stejně nebo podniknout podobné změny, kdyby v určitém místě tvé vnější vzezření vyvolávalo nesprávný dojem?

10. Jak může člověk zmařit účel své kazatelské práce svým oděvem nebo způsobem, jak je upraven?

¹⁰ Musíme si uvědomit, že svět podrobně pozoruje Jehovův lid. Poselství o království, které přinášíme lidem, je někdy posuzováno podle zevnějšku těch, kteří je oznamují. Je možné, že křesťanský bratr nebo křesťanská sestra svým oděvem tak odvádí pozornost majitele bytu, že takový člověk vůbec nedává pozor na poselství nebo dospěje k závěru, že naše mravní představy a zásady se neliší od zásad světských lidí. Jestliže se stane něco takového, pak ten, kdo přináší poselství, úplně zmaří účel své kazatelské služby. Někdy se cítíme nuceni raději se něčeho zříci, jen abychom někoho nepřivedli ke klopýtání. Takový postoj měl i apoštol Pavel: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby naší službě nebyly vytýkány chyby; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“ — 2. Kor. 6:3, 4.

PŘEHNANÁ STAROST O ZDRAVÍ MŮŽE BÝT LÉČKOU

11. Proč se může pro křesťana stát léčkou přehnaná starost o zdraví?

¹¹ Mnozí přisuzují přehnaný význam výživě a péči o tělo. Ale i přehnaná starost o zdraví se nám může stát léčkou. Je nebezpečí, že bychom se mohli natolik zaměstnávat výživou a nemocemi, že by se pro nás tyto věci staly důležitějšími než kázání dobrého poselství a naděje na nový systém, v němž budou skutečně uzdraveny všechny nemoci. Musíme být ovšem rozumní a dávat pozor na své zdraví, protože určitá strava nebo určité léky mohou být našemu zdravotnímu stavu užitečné, to by však měla být osobní záležitost, která má při naší službě Jehovovi vedlejší úlohu. Pavel přísně varoval, abychom ze způsobu stravování nečinili spornou otázku. (Řím. 14:1–23) „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) Ať se tedy pro tebe nestane léčkou přehnaná starost o správnou výživu nebo o tvé zdraví, a nepřipusť, aby ses tím pro jiné stal kamenem úrazu.

12. K jakému závěru docházíme, zkoumáme-li na základě Bible extrémní názory na odívání, výživu a podobné věci?

¹² Mělo by nám být jasné, že přehnané názory na oblékání, účes, stravování nebo na jiné věci mohou způsobit, že přestaneme činit Boží vůli, ale že nás strhnou záležitosti světa. Často jsou s tím spojeny zvláštní výdaje, a proto je zase nutno více pracovat, abychom mohli takové věci zaplatit. Móda proto není často nic jiného než zlomyslná léčka velkého odpůrce, satana ďábla. „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ — Ef. 5:15–17.

NEPŘIPUSTIT, ABY SE NÁM ZÁBAVA STALA LÉČKOU

13. a) Jak ďábel použil touhu člověka po zábavě k jeho škodě? b) Jak by měla působit zábava?

¹³ Když náš milující nebeský Otec stvořil člověka, dal mu schopnost radovat se rozmanitým způsobem, mimo jiné tím, že umí bavit sám sebe i jiné. Ďábel však často využívá schopnosti člověka radovat se z něčeho dobrého, takže tato schopnost má pro něj špatné nebo škodlivé účinky. To platí zvláště vzhledem k zábavě. Křesťané uznávají, že zdravý způsob zábavy uspokojuje určitou potřebu. Přináší příjemnou změnu v rytmu každodenního života a to přináší tělu i mysli potřebné uvolnění a zotavení. Zábava je však užitečná jen tehdy, působí-li na tělo i ducha budujícím způsobem a blahodárně, a ne škodlivě.

14. Které otázky nám pomohou, vybíráme-li si zábavu, jež by působila povzbudivě a blahodárně pro tělo i ducha?

¹⁴ Máme-li si tedy vybrat zábavu, měli bychom se vždy ptát: Odpovídá křesťanským zásadám? Jak ovlivní srdce a mysl? Jak bude působit na jiné? Vezmeme-li v úvahu tyto činitele, můžeme zabránit, aby se nám zábava nestala pastí tím, že by nás tak zaujala, že bychom ztratili víru nebo že bychom upadli do léčky v podobě nekřesťanského chování.

15, 16. a) Podle čeho můžeme poznat, jak je sport oblíbený jako zábava? b) Jaký vyrovnaný názor na sport by měli mít křesťané?

¹⁵ Jedním z hlavních prostředků zábavy ve světě je sport. Mnozí pěstují sport aktivně; jiní jsou nadšenými diváky. Od druhé světové války panuje velké nadšení pro nejrůznější druhy sportu. Sportovní stadiony bývají přeplněny. Fanoušci cestují velmi daleko i při špatném počasí a platí vysoké ceny, aby mohli být přítomni. Někteří umí bez konce odříkávat údaje o zápasech a o hráčích, z čehož je patrné, kolik času a pozornosti tomu musejí věnovat.

¹⁶ Apoštol Pavel dal mladému dozorci Timoteovi některé směrnice a mimo jiné řekl: „Naproti tomu se cvič ve zbožné oddanosti jako svém cíli. Neboť tělesné cvičení je užitečné k máločemu, ale zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Tim. 4:7, 8) Apoštol Pavel tedy uznával, že tělesná cvičení mohou být užitečná pro tělo, ale ve vztahu k hlavnímu cíli, zbožné oddanosti, musí mít podřadnou úlohu. Sport pěstovaný ve skromné míře může poskytnout příležitost k dobrému kamarádství, k zábavě a tělesnému cvičení, což je užitečné pro tělo i ducha. Ale přílišné sportovní nadšení by nás mohlo oloupit o potřebný spánek a nutný klid. To by bylo nerozumné. Mohli bychom začít brát sport příliš vážně a příliš se mu věnovat. Mohli bychom si způsobit těžké tělesné poškození. Sport může podporovat soupeřivost. Vyrovnaný křesťan se však chrání před soupeřivostí, která vede k pýše, jestliže někoho porazíme v závodu. (Gal. 5:26) Kdo si chce ušetřit sílu a čas pro důležitější věci, jež souvisejí se zbožnou oddaností, musí být umírněný. Bible radí: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ (Fil. 4:5) Ježíš varoval, aby „Boží slovo“, které bylo zaseto do srdce, nebylo zadušeno „rozkošemi tohoto života“. — Luk. 8:11, 14.

17. Proč mladí křesťané, kteří ještě chodí do školy, musí dávat pozor, aby se jim sportovní činnost nestala léčkou?

¹⁷ Mladí křesťané, kteří ještě chodí do školy, musí obzvláště dávat pozor, aby se pro ně sport nestal nejdůležitější věcí v životě. Kdo se příliš věnuje sportu, je v nebezpečí, že bude zanedbávat studium Bible a dílo království. Pocta, že může hrát v určitém mužstvu, a nadšení z vítězství v zápase, to jsou zlomyslné léčky, do nichž může být křesťan chycen, než si to uvědomí. Kdo se v duchovním ohledu zanedbává a zároveň připustí oslabení tím, že pěstuje špatnou společnost, soupeřivost a touhu po popularitě, dává v sázku svůj život. „Zákon moudrého je pramenem života, aby člověka odvrátil od léček smrti.“ — Přísl. 13:14.

18. Proč bychom měli dávat bedlivě pozor na to, na jaké filmy a divadelní hry se díváme?

¹⁸ Potřebujeme-li uvolnění, můžeme jít do kina nebo se podívat na televizní film nebo na nějakou divadelní hru? To musí ovšem rozhodnout každý sám. Bible nás však varuje: „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměntež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“ (Řím. 12:2, KB) Křesťanům musí být jasné, že satan je „bůh tohoto systému věcí“ a že se většina lidí dostala pod jeho špatný vliv. „Celý svět leží v moci toho zlého.“ (2. Kor. 4:4; 1. Jana 5:19) To jasně poznáme, povšimneme-li si, co se předkládá v kinu, v televizi a na divadelním podiu. Producenti mají zájem o finanční zisk a většinou zcela otevřeně říkají, že dnes je možno nejlépe prodávat sex a násilí. Jestliže tedy členové některé křesťanské rodiny jdou příležitostně do kina nebo do divadla, mají odpovědnost, aby si pečlivě vybrali.

19. Proč si nemůžeme dovolit vyhledávat zábavu, která nám duchovně škodí?

¹⁹ Ale i když se snažíš být vybíravý, může se stát, že film nebo divadelní kus, na který se díváš, nepřináší pouze poučení nebo zábavu či uvolnění, ale že působí škodlivým vlivem. Budeš pak natolik odvážný, abys vstal a vypnul televizor nebo opustil kino či divadlo? Musíme stále dávat pozor na to, co přijímáme do své mysli a do srdce, a neměli bychom si myslet, že musíme poznat něco špatného, abychom se přesvědčili, že to je špatné. Pavel napsal: „Všechno, co . . . vyžaduje vážný zájem, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a věc hodná chvály, o tom všem dále uvažujte.“ (Fil. 4:8) Činíme-li to, pak v naší mysli již není místo pro věci nemravné, násilné, nebo jinak špatné.

20, 21. a) Proč by měli křesťanští rodiče dávat bedlivě pozor na to, co jejich děti sledují v televizi? b) Co bychom měli dělat, místo abychom marnili čas při televizních programech, které mají malou cenu nebo jsou úplně bezcenné?

²⁰ Při průzkumech se ukázalo, že ve Spojených státech stráví děti před televizorem průměrně 500 až 1 000 hodin ročně. Někteří rodiče posadí dítě před televizor, aby bylo klidné a nerušilo je. Ale jak to působí na děti, jejichž mysl je velmi citlivá na všechny dojmy? Dětský psychiatr dr. Artur R. Timme varoval, aby si děti nezvykaly na televizi, protože to má „velmi škodlivý vliv na mysl dorůstajících dětí . . . Rostou s naprosto zkreslenou představou o tom, co je správné a co nesprávné v lidském chování.“ Ze zpráv se denně dovídáme o dětech, které se účastnily násilných vloupání a zvráceností, a nejsou pochybnosti, odkud pro to dostaly většinu podnětů. Rodiče, dáváte přísně pozor na to, co vaše děti sledují v televizi?

²¹ Také je možno pozorovat, že někteří dospělí zapnou televizor, aby se rozptýlili, a potom se dívají na všechno, co se vysílá, místo aby si něco přečetli, přemýšleli nebo aby se nějak tvořivě zaměstnali. Místnost je často naplněná hlukem, a když je potom nějakou dobu ticho, je patrný nervózní neklid. Ale praví Boží služebníci nemají podlehnout „věku rozptýlení“. Čas je příliš cenný, než abychom jej směli promarnit. Jak by to bylo osvěžující, kdybychom v takovém případě prostě vypnuli televizor a v klidu si něco přečetli z Božího slova! To ovšem vyžaduje sebekázeň, ale ta se skutečně vyplatí.

22. Jaké otázky by si mohl položit křesťan, který rád tančí, a kterými zásadami by se měl řídit?

²² Tanec je jiným druhem zábavy. V biblických dobách se tančilo, když měla být vyjádřena radost a k Boží chvále. (Žalm 149:3; 150:4) Může křesťan tančit dnešní tance? Každý musí sám rozhodnout, co může v tomto ohledu dělat. Je však nutno uvážit některé rozhodující činitele. S kým křesťan tančí? S kým se stýká? Kde tančí? Jaký je původ určitého tance? Jaké pohyby vyžaduje? Je zde nebezpečí, že vyvolá nečisté myšlenky, nebo slouží pouze k tělesné činnosti a neškodnému potěšení? Tančí-li křesťané, kteří jsou v manželství, je správné, aby každý tančil se svým manželským druhem. Jestliže svobodní křesťané tančí s osobou druhého pohlaví, měli by se chovat řádně a nemělo by docházet ke vzájemnému sexuálnímu vzrušení. Tančení v diskotékách a tanečních barech může být nebezpečné, nejen pro atmosféru, která tam panuje a je obvykle zcela jiná než mezi křesťany, ale také proto, že tam je špatná společnost. I když se sejdou křesťané, aby si zatančili, neměli by se raději scházet ve větších skupinách, protože tam může všechno snadno vybočit a někteří by mohli překročit moudré hranice. Měli bychom se chovat tak, abychom nejen uchránili před škodou sami sebe, ale abychom ani jiné nepřivedli ke klopýtání. (1. Kor. 8:9; Řím. 13:14) Jestliže rádi tančíme, měli bychom si umět vybrat a vyvarovat se nemorálních a urážlivých tanců. Stále pamatujme na to, že bychom všechno měli činit k Boží oslavě. — 1. Kor. 10:31; 1. Petra 1:15, 16.

23. Chceme-li se líbit Jehovovi, jak můžeme zabránit, aby se nám hudba nestala léčkou?

²³ Hudba může být znamenitým způsobem zábavy, ale i ta se pro nás může stát léčkou, jestliže to připustíme. Většina hudby, která je skládána a hrána v dnešní době, má vyvolávat sobecká přání. Proto by se měl křesťan ptát: Odkud pochází? Čemu slouží? Jak mě ovlivní? Ruší má hudba druhé? Některá hudba, například dnešní hudba rokenrol, je projevem vzpurného ducha a texty jsou často sugestivní a podněcují k násilí. Křesťan učiní dobře, jestliže si z velkého výběru hudby vyhledá takovou, která jej potěší a osvěží a které může naslouchat s dobrým svědomím.

24. a) Proč ďábel klade léčky ve spojení s módou a zábavou? b) Jestliže se sami snažíme, abychom neupadli do ďáblových smrtelných léček, jakou bychom měli cítit povinnost vůči upřímným lidem, kteří by se chtěli osvobodit?

²⁴ Tento svět klesá stále hlouběji ve své zkaženosti a brzy bude zničen, a proto křesťané vědí, jak je důležité, aby se nedali zlákat a polapit duchem tohoto světa. Uznávají, že móda a zábava, kterou miluje svět, jsou lákadla, která mají přivábit celé lidstvo do „ďáblovy léčky“. (2. Tim. 2:25, 26; Žalm 140:5, 6) Většina lidí již upadla do jeho pasti, ale on by do ní rád přilákal také Boží služebníky, a stejně se snaží udržet ve své moci všechny upřímné lidi, kteří by se chtěli osvobodit z jeho sevření. Již velmi brzy bude sám spoután řetězy a uvržen do propasti, ale zatím, v krátkém čase, který ještě zbývá, můžeme uniknout z jeho smrtelných nástrah, dáváme-li bedlivě pozor, jak chodíme před Jehovou, a používáme-li jeho slovo pravdy jako lampu na své stezce. (Zjev. 20:1–3; Žalm 119:105) A máme přednost pomáhat těm, kteří by se chtěli osvobodit ze satanových nástrah. Můžeme to činit tím, že jim oznamujeme pravdu, která lidi osvobozuje, a tím, že dokazujeme, že skutečně milujeme Boha, a ne pouze zábavy. — 2. Tim. 3:4, 5; Jan 8:32.