Jehova „pamatuje na to, že jsme prach“
Jak velice si všichni vážíme toho, kdo je plný porozumění, pozorný a soucitný! Takový je v obzvláštní míře Jehova Bůh. Neopustí ty, kteří se snaží konat jeho vůli, i když jsou slabí a chybující. I když se jeho služebníci dopustí závažnějších provinění, dá jim příležitost, aby se k němu kajícně navrátili.
Vzhledem k tomu, jak Bůh jednal ve staré době s izraelským lidem, řekl žalmista David: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a oplývající milující laskavostí. Nebude po všechen čas stále vyčítat chyby, ani na neurčitý čas projevovat nelibost. Dokonce nám neučinil ani podle našich hříchů a nepřivedl na nás to, co si podle svých omylů zasluhujeme.“ (Žalm 103:8–10) Jehovův způsob jednání se vzpurnými Izraelity nebyl určován ani druhem ani rozsahem jejich hříchů, nýbrž především Božím milosrdenstvím a jeho předsevzetím. Jeho hněv vůči nim netrval nekonečně. — Žalm 30:6.
Když Jehova Bůh vyjadřuje hněv proti těm, kteří porušují jeho příkazy, má stále na mysli jejich prospěch. Má v úmyslu přimět je k pokání, takže se u něho mohou opět dostat do stavu schválení. Jeho kázeň má právě tento účel. To nám říká Izaiáš 28:24–29, kde je srovnáváno rolníkovo orání, vláčení, setí a mlácení s Božím účelným jednáním. Čteme tam: „Oře snad oráč po celý den, aby zasel semeno, a kypří svou půdu a vláčí branami? Když urovnal její povrch, nerozhazuje pak černuchu a nerozsýpá kmín a nemusí zasít pšenici, proso a ječmen na určené místo a špaldu jako svou hranici? A je opraven podle toho, co je správné. Jeho vlastní Bůh ho poučuje. Protože černucha se nešlape s nástrojem na mlácení a nad kmínem se neotáčí žádné kolo vozu. Neboť černucha se obyčejně vytlouká prutem a kmín holí. Je samo chlebové zrno obvykle drceno? Nikdy nikdo je totiž nešlape bez ustání. Musí uvést do pohybu válec svého vozu a vlastní koně, avšak nerozdrtí je. Tak je to i s tím, co vyšlo od samotného Jehovy vojsk, který byl podivuhodný v radě, který si velkolepě počínal při účinné práci.“
Rolník jistě postupuje podle pořádku a účelně. Oře a vláčí jen určitý čas, aby vyrovnal půdu a připravil ji pro zasetí semene. Stejně tak Jehova Bůh nevychovával a netrestal svůj neposlušný lid nekonečně. Ukládal jim kázeň po určitou dobu a proto, aby je učinil vnímavými pro rady a vedení. Jako rolník používá podle druhu obilí rozličná nářadí k mlácení, tak postupuje také Jehova rozličně, aby očistil člověka od hříchu, totiž tak, jak je to pro takového jednotlivce nejlepší.
Judský král Manasses je dobrým příkladem. Pěstoval ve veliké míře modloslužbu a prolil množství nevinné krve. (2. Král. 21:1–6, 16) Trest, který si zasloužil, byla smrt. Avšak Jehova Bůh nevykonal nad Manassesem rozsudek, který odpovídal jeho hříchu. Kázeň, kterou mu uložil, spočívala v tom, že byl Asyřany odveden jako zajatec do Babylónu. Přinesla tato kázeň ovoce? Ano, protože Manasses činil pokání a pokorně prosil Jehovu o jeho přízeň. Jehova Bůh věnoval časem jeho prosbám laskavou pozornost a opět mu svěřil království. Že se Manasses opravdu změnil pro kázeň, kterou obdržel, bylo zřejmé z toho, co potom dělal. Podnikl tažení proti modlářství, připravil Jehovovi oltář a začal na něm obětovat. Kromě toho Manasses vyzval své poddané, aby sloužili Jehovovi. — 2. Par. 33:12–17.
Tento příklad ukazuje, že Jehova Bůh jedná jako milosrdný otec s těmi, kteří činí pokání a začnou se jej zdravým způsobem bát. Bez ohledu na chyby, kterých se snad někdo dopustil, může opět získat Boží přízeň, jestliže se skutečně kaje. Protože Jehova Bůh zná slabosti a pomíjejícnost kajícího přestupníka, bude s ním soucitně jednat. Žalmista řekl o Izraelitech: „Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí. Protože on sám dobře ví, jak jsou utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ — Žalm 103:13, 14.
OCHOTEN POMOCI
Jehova projevuje otcovský soucit a porozumění pro naše slabosti, a proto můžeme být přesvědčeni o jeho pomoci, když o ni prosíme. Jeho pomoc se neomezuje jen na okolnosti, kdy člověk zhřeší pro vrozenou slabost a nedokonalost. Jehova chce a může při nás stát, ať nás tíží cokoli. Žalmista napsal povzbudivá slova: „Slož své břemeno na samotného Jehovu a on sám tě bude podpírat. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22; 55:23, KB) Jako soucitný otec nikdy nepřipustí, abychom se zhroutili pod tíží velkých problémů nebo zkoušek, když nevidíme východisko. Když jej žádáme o pomoc, dá nám potřebnou moudrost, abychom se mohli vypořádat se svými problémy a zkouškami. (1. Kor. 10:13; Jak. 1:2–5) Také v případě potřeby může a chce přimět druhé, aby nám přišli na pomoc. — Jer. 38:8–13.
Křesťanský apoštol Pavel často pocítil Jehovovu pomoc. V druhém dopise Korintským napsal: „Jsme všemožně podrobeni tlaku, nejsme však souženi tak, že bychom se nemohli pohnout; jsme bezradní, ale ne zcela bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme přemáháni, ale nejsme zničeni.“ (2. Kor. 4:8, 9) Když se Pavlovi a jeho druhům zdálo, že nevědí, co dělat, a že nemají žádnou pomoc, přišla neočekávaným způsobem podpora. Na základě svých zkušeností mohl Pavel říci svým bratrům: „Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ (Fil. 4:13) I když se z lidského hlediska zdálo nemožné přestát určité zkoušky, apoštol Pavel byl toho schopen, poněvadž Jehova Bůh jej posiloval.
Jak nás utěšuje, jestliže víme, že s námi Jehova jedná s otcovským soucitem, když se od něho nadobro neodvrátíme! Zná naši osobnost — naše slabosti a poklesky — a nedovolí, abychom se potáceli pod nemožnými břemeny. I když snad jsou poměry obtížné, dá nám sílu, abychom vytrvali, a milosrdně odpustí naše přestupky. Kéž stále opětujeme jeho lásku a porozumění tím, že mu z celého srdce sloužíme!