Vážíš si „darů v podobě lidí“?
V NOCI před smrtí řekl Ježíš svým učedníkům: „Nezanechám vás osiřelé.“ Pak slíbil, že jim pošle pomocníka, totiž Božího svatého ducha, který bude působit na jejich mysl a srdce: „Ten vás naučí vše a opět vám připomene všechno“ a „bude o mně vydávat svědectví“. (Jan 14:18, 26; 15:26) Kristus, jejich hlava, je bude vést z nebe. Bůh nepředal postavení hlavy ani člověku ani skupině lidí, ale ponechal je svému Synovi. — Kol. 1:18.
Kristus sloužil na zemi svému sboru nejen svatým duchem, ale používal k tomu i anděly. (Žid. 1:13, 14) Učinil však ještě něco, zač můžeme být vděční. Jeden z jeho apoštolů napsal: „Když vystoupil do výše, odvedl zajatce; dal dary v podobě lidí.“ (Ef. 4:8) Těmito slovy pisatel volně opsal žalm 68:18 (68:19, KB) a použil text na Ježíše Krista, Jehovova hlavního prostředníka. Ježíš vystoupil na nebe, když „přemohl svět“ zachováním své ryzosti. Zvítězil též nad smrtí a nad satanem ďáblem, protože Bůh jej vzkřísil z mrtvých. (Jan 16:33; Žid. 2:10, 14; Sk. 2:24) Ježíš se podobal dobyvateli, který získal od nepřítele „zajatce“. Těmito „zajatci“ byli lidé, kteří byli dříve zotročeni hříchem a smrtí. Nyní mohli být použiti Bohem. Kristus mohl své „zajatce“ (nazvané také „otroky“, jako v Efezským 6:6) nabídnout, aby byli předáni službě Jehovovi Bohu a jeho křesťanskému sboru.
V jakém ohledu jsou tito „zajatci“, kteří byli „dáni“ Kristem, hlavou, „dary v podobě lidí“? Jsou to muži se schopnostmi, které jsou nutné pro blaho sboru. Tito muži se stali Božími služebníky a jeho duch je pudí, aby se činně a celým srdcem dali Jehovovi k použití. Všichni křesťanští muži mají tuto příležitost, ale někteří projevují větší víru a větší horlivost než ti druzí. Ježíš Kristus pozoruje, zda ‚usilují‘ o to, aby rozšířili svou službu. (1. Tim. 3:1) Muže s takovou vírou chce mít ve služebních postaveních ve sboru. Božím svatým duchem dá silněji vystoupit jejich schopnosti učit a chránit Boží stádo, pomáhat, povzbuzovat, přebírat vedení; a buduje je ještě dále. Tím jsou členové sboru ještě lépe uvedeni do souladu s Boží vůlí. Kristus je vyzbrojuje, aby konali zvláštní služební dílo a ujímali se jistých úkolů ve sboru. Jejich cíl spočívá v tom, aby pomáhali svým křesťanským bratrům a sestrám v růstu k duchovní zralosti, aby Boží duch mohl ve sboru volněji působit. Tyto „dary v podobě lidí“ přispívají ke svornosti, „dokud všichni nedospějeme k jednotě ve víře . . . k míře vzrůstu, který náleží ke Kristově plnosti“. — Ef. 4:11–13.
Dnes vidíme, že tyto „dary v podobě lidí“ slouží jako starší a služební pomocníci. Tito muži si jsou vědomi, že nejsou „vládci“ nebo „páni“ sboru. Nejsou otci, nýbrž bratry, „spolupracovníky“. (1. Kor. 4:8; 2. Kor. 1:24) Mají „převzít vedení“ tím, že činí to, co je správné, kážou Boží slovo, napomáhají, kárají a učí, ale ne tak, že by vládli nebo nutili spolukřesťany, aby jednali podle jejich svědomí. (Žid. 13:7; 2. Tim. 4:2) Jejich prací je sloužit bratrům jako otroci, „abychom [ve sboru] již nebyli děcky, která jsou zmítána jako na vlnách a unášena sem a tam každým větrem učení z lidské úskočnosti a prohnanosti ve vymýšlení omylů“. — Ef. 4:14; Gal. 5:13.
HARMONICKÉ TĚLO
Starší ve sborech svědků Jehovových tedy uznávají, že jako každý jiný člen sboru se podobají „kloubům“ nebo údům těla. Apoštol Pavel například řekl: „Vyrůstejme láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista. Z něho celé tělo, tím, že je spolu harmonicky spojeno a že je utvořeno, aby spolupracovalo prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je potřeba, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, působí k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ — Ef. 4:15, 16.
Kloub nebo úd těla potřebuje k udržení a správnému působení také ostatní klouby a údy. Tak jsou všechny údy těla, a také starší a služební pomocníci — na sebe vzájemně odkázáni. Poznávají, že Boží vůle je činěna ne jejich vlastní schopností, ale za pomoci Božího ducha prostřednictvím ze srdce vycházející ochoty bratrů. Úkolem starších je povzbuzovat k ochotě, která vychází ze srdce. Poznávají také, že duchovní pokrok, hladká spolupráce a růst nejsou v prvé řadě výsledkem dobré organizace, ale toho, že všichni ve sboru jsou působením Jehovova ducha ‚harmonicky spojeni‘ sjednocujícím poutem lásky. — Kol. 3:14.
Všichni bratři a sestry mají jako členové těla, sboru, určitý podíl na harmonické činnosti celého těla. Je jim jasné, že tyto dobré „dary v podobě lidí“ jsou lidé, které je třeba k užitku těla, sboru, poslouchat. (Žid. 13:17) Každý úd je „v patřičné míře“ účastný na činnosti „těla“ a dává podnět podle své víry, poměrů a schopností ke spolupráci a ‚každým kloubem, který dává, co je potřeba‘. Tak je celý sbor šťastný a nejsou žádná bolestivá místa nebo třecí plochy.
Není to výraz podivuhodné moudrosti Krista, hlavy sboru, že se postaral o tyto „dary v podobě lidí“? Není útěchou, že máme muže, kteří nám pomáhají, bratry, kteří jsou činní po našem boku a kteří prožívají stejné problémy a stejné zkušenosti jako my? Nejsme jim ze srdce vděčni a neoceňujeme, že nechávají na sebe působit Božího ducha, takže jejich přirozené schopnosti jsou rozmnožené, a mohou tak jimi sloužit Bohu i nám?
Darem je možné uspokojit nějakou potřebu nebo někomu udělat radost. Jistě měl Kristus tento úmysl, když dával „dary v podobě lidí“. Starší a služební pomocníci mají proto přispívat k radosti a štěstí všech členů sboru. Nemají to nechat dojít tak daleko, aby se jich bratři báli. Také se nemají považovat za „dobrodince“, jimž jsou bratři povinni díkem, nemají se totiž podobat vládcům tohoto světa. (Luk. 22:25, 26) Kristus je tím dobrodincem, jemuž jsme zavázáni díkem. On řídí záležitosti sboru tak, že můžeme být šťastni. Jeho „jho je jemné a břemeno lehké“. — Mat. 11:30; 1. Tim. 6:15.
Všichni členové sboru mají proto děkovat Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista za toto opatření, které se tak liší od opatření tohoto světa. Pravé ocenění může přispět k tomu, že dospějeme k ‚přesnému poznání Božího Syna‘ a plně jej uznáme jako hlavu sboru. Tím si zachováme správný vztah k Jehovovi Bohu, což je jistě nejdůležitějším cílem všech pravých křesťanů. — Ef. 4:13; Jer. 9:23, 24.