Genesis — základ a vzor

KTEROU knihu můžeme srovnat s Biblí? Ať se na ni díváme jako na prózu, báseň nebo drama, jako na dějiny, proroctví nebo jako na vodítko pro rozumný a rozvážný život — nic se jí nevyrovná. Bible se skládá ze 66 „knih“, zápisů, které vytvořilo asi 40 pisatelů během období přibližně 1 600 let.

První kniha Bible, Genesis neboli první kniha Mojžíšova, tvoří shodně základ pro následující knihy a poskytuje pro ně vzor. Bez knihy Genesis bychom nemohli rozumět mnohým věcem, které nalézáme v ostatních částech Bible, protože pozdější pisatelé předpokládali znalost knihy Genesis a také přijímali její dějinné zprávy jako prokázané, což také odpovídá skutečnosti. Poskytuje například základ pro rodokmeny, které jsou obsaženy v 1. Paralipomenon, u Matouše a u Lukáše.

Genesis — obzvláště kapitoly 1 až 11 — je oblíbeným terčem útoků lidí, kteří popírají, že Bůh je schopen působit zázraky. A přece Genesis, obzvláště prvních jedenáct kapitol, poskytuje základ, na němž spočívají pozdější části Bible. Kdybychom chtěli tvrdit, že je sestavena z bájí, bylo by to podobné, jako kdybychom si chtěli představit 65 patrový mrakodrap, který se volně vznáší ve vzduchu a nespočívá tedy na žádném základu.a

Původně byla Genesis první částí Pentateuchu (což znamená „pět knih“), který obsahuje dnešních prvních pět knih Bible. Jak Židé, tak i první křesťané uznávali, že těchto prvních pět knih, Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium, napsal Mojžíš. Byly označovány jako Tóra neboli Zákon a v následujících spisech je tento Zákon sedmadvacetkrát připsán Mojžíšovi.

Genesis začíná chronologicky zprávou o stvoření vesmíru. Jedině Bible ze všech svatých spisů velkých světových náboženství podává zprávu o tom, že Bůh něco stvořil z ničeho, což je význam hebrejského slova, které se překládá slovesem „stvořit“. V ostatních částech Bible je Bůh stále znovu označován jako stvořitel vesmíru. Takový příklad najdeme ve 40. kapitole Izaiáše, kde jsme povzbuzováni, abychom ve víře vzhlíželi k Bohu, a to pro jeho velkou moc a moudrost, jež jsou patrné ze stvoření hvězdného nebe. — Viz též Iz. 45:12, 18; Sk. 14:15; 17:24; Zjev. 10:6.

Genesis potom podává zprávu o šesti „dnech“ neboli epochách, kdy stvořitel připravoval Zemi pro lidské obyvatele a stvořil muže a ženu.b Tato zpráva o skutečnostech sloužila jako základ pro izraelský sabat: „Neboť v šesti dnech udělal Jehova nebesa a Zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne přistoupil k odpočinku.“ (2. Mojž. 20:11) V Židům, v kapitolách 3 a 4, jsou křesťané nabádáni, aby projevovali víru a odpočinuli si od svých skutků, jako Bůh odpočinul od činů svých. Viz též Žalm 95:11.

Druhá kapitola Genesis líčí další podrobnosti o tom, jak Bůh stvořil muže a ženu a jak se stali „jedním tělem“. Ježíš Kristus citoval z této kapitoly, když vyjádřil křesťanské měřítko na manželství a rozvod. (1. Mojž. 2:24; Mat. 19:4–6) A apoštol Pavel použil této zprávy, aby vysvětlil zásadu ohledně vedení prostřednictvím hlavy, která platila mezi křesťany a zvláště v křesťanském sboru. Muž má přednost, protože muž ‚byl vytvořen první‘. — 1. Tim. 2:13; 1. Kor. 11:7–9.

VZNIK HŘÍCHU A KRISTOVO VÝKUPNÉ

Třetí kapitola Genesis podává zprávu o tom, že Eva byla podvedena, že se Adam k ní připojil v přestupku a že oba byli odsouzeni k smrti. Pavel se odvolává na tento popis, když varuje křesťany před satanovými úmysly a zdůrazňuje, jak je důležité, aby žena byla podřízena; říká: „Bojím se, aby snad, jako had svedl Evu svou úskočností, nebyla vaše mysl zkažena.“ „Adam. . . nebyl oklamán, ale žena byla důkladně oklamána.“ — 2. Kor. 11:3; 1. Tim. 2:14.

Křesťanská řecká písma ukazují, že Bůh se rozhodl projevit svou nesrovnatelnou nezaslouženou laskavost tím, že opatřil výkupné, protože Adam podlehl hříchu a smrti. „Neboť jestliže pro přestoupení jednoho člověka mnozí zemřeli“, Boží volný dar ‚se skrze jednoho člověka Ježíše Krista pro mnohé daleko více rozhojnil‘. Tím je obviněna z nepravdy evoluční nauka, která popírá pád člověka do hříchu. Pouze na základě zprávy z Genesis poznáváme, co je hřích a proč Ježíš říká, že přišel, „aby dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“, nebo proč Jan Křtitel vítá Ježíše slovy: „Beránek Boží, který snímá hřích světa“. Ano, „jako v Adamovi všichni umírají, tak budou také v Kristu všichni obživeni“. — Řím. 5:15; Mat. 20:28; Jan 1:29; 1. Kor. 15:22.

OD ÁBELA K BABYLÓNSKÉ VĚŽI

Čtvrtá kapitola knihy Genesis podává zprávu o první vraždě mezi lidmi, totiž o tom, jak Kain zabil svého bratra Ábela. Apoštol Jan se odvolává na tento případ a varuje nás, abychom neměli v nenávisti své bratry. Říká: „že bychom se měli navzájem milovat; ne jako Kain, který pocházel z toho zlého a zabil svého bratra. . . protože jeho vlastní skutky byly zlé, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.“ (1. Jana 3:11, 12) Pátá kapitola mluví o tom, že Enoch chodil s Bohem. Pavel a Juda se zmiňují o Enochově spravedlivém chování. — Žid. 11:5; Juda 14, 15.

O životě Noemově a o potopě, kterou Noe přežil se svou rodinou, je zpráva v 1. Mojžíšově, v kapitolách 6 až 9. O Noemovi a o potopě mluví proroci, například Izaiáš. A Ježíš předpovídá, že při skonání tohoto světa bude podobná situace jako v době, kdy lhostejný svět byl zničen potopou. (Iz. 54:9; Mat. 24:37–39) Také Pavel a Petr mluví o Noemovi a o potopě. (Žid. 11:7; 1. Petra 3:20; 2. Petra 2:5) Desátá kapitola Genesis obsahuje „soupis národů“. Archeolog W. F. Albright prohlásil, že tento soupis „zůstává úžasně přesným dokumentem“. V 1. Mojžíšově, v kapitole 11, je popsáno, jak povstalo město Bábel neboli Babylón a jak Bůh zmátl jazyky lidí.

ABRAHÁM, IZÁK A JÁKOB

Ve zbývajících kapitolách, od kapitoly 12 do kapitoly 50, nacházíme podrobnou dějinnou zprávu o třech praotcích izraelského lidu. O těchto praotcích je často zmínka v ostatních částech Bible. Ano, Abrahamovo jméno se vyskytuje v 26 pozdějších knihách a o jeho přechodném pobytu (a o přechodném pobytu Izáka a Jákoba), kdy byli jako cizinci, mluví jak Štěpán, první křesťanský mučedník, tak i Pavel. (Sk. 7:2–16; Žid. 11:8–22) Z Galatským 3:16, 29 se dovídáme, že Ježíš Kristus a údy jeho těla tvoří duchovní semeno Abrahamovo. Tak je již dva tisíce let předem upozorněno na splnění slibu, který byl dán Abrahamovi, že si totiž prostřednictvím jeho semene „budou jistě žehnat všechny národy země“. (1. Mojž. 22:17, 18; srovnej 1. Mojž. 3:15) Skutečně, zpráva z Genesis o slibu daném Abrahámovi tvoří základ pro porozumění mnoha věcem, o nichž se v Bibli mluví později.

V kapitolách 11 až 19 jsou popsány události ve spojení s rodinou Lotovou a s městy Sodomou a Gomorou. Ježíš varoval, abychom nebyli jako Lotova žena, která ztratila život, protože se neposlušně ohlédla na město Sodomu, které bylo zasvěceno zkáze; předpověděl, že ve dnech Syna člověka bude podobná situace jako za dnů Lotových. (Luk. 17:28–32) Petr a Juda potvrdili knihu Genesis, když mluvili o zkaženosti Sodomy, a také Ježíš označil Sodomu jako zkažené město; řekl však, že města, která odmítla jeho oznamování království, si ještě více zaslouží pokárání. — Luk. 10:12; 2. Petra 2:6; Juda 7.

Izák, Abrahamův syn, zůstal rovněž věrný a poslušný jako jeho otec a totéž platí také o Izákovu synu Jákobovi. Jákob měl opravdu ocenění pro svaté věci, což je patrné z toho, že mu záleželo na tom, aby dostal prvorozenecké právo, a že celou noc zápasil s andělem o požehnání, o čemž mluví také Ozeáš 12:3. A na smrtelném loži Jákob vyjádřil pozoruhodné proroctví o svých synech. (1. Mojž. 49:1–28) Jsme však napomínáni, abychom nebyli jako Jákobův bratr Ezau, který si nevážil svatých věcí. — Žid. 12:16; 1. Mojž. 25:34.

Mezi dvanácti syny Jákobovými vynikají obzvláště Juda a Josef. Juda „sám prokázal, že převyšuje své bratry“. (1. Par. 5:2) Z Judova rodu měl přijít Sílo, Mesiáš, a Ježíš Kristus se skutečně narodil v tomto kmeni. Ježíš je nazýván „lev, který je z kmene Juda“. — Zjev. 5:5; 1. Mojž. 49:10.

Z 1. Mojžíšovy, z kapitol 37 až 50, vyplývá, že Josef byl v každém ohledu bezúhonný.Ačkoli byl prodán do otroctví, zachoval ryzost vůči Jehovovi Bohu. Proto dostal tak velké požehnání, že se stal ministerským předsedou egyptské světové velmoci a zachráncem nejen egyptského lidu, ale také rodiny svého otce. — Sk. 7:9–14.

GENESIS POSKYTUJE VZOR

Ano, první kniha Mojžíšova poskytuje základ pro mnoho věcí, o nichž je zpráva v ostatních částech Bible. Ale nejen to. Genesis také poskytuje vzor pro ostatní části Božího slova jako zjevení jeho vůle a jeho předsevzetí s lidstvem. Genesis je také v tom smyslu vzorem nebo předobrazem, neboť líčí lidskou povahu takovou, jaká skutečně je, a vyznačuje se nepokrytou otevřeností a zjevuje Boží vlastnosti.

V 1. Mojžíšově 1:26–28 je popsáno Boží předsevzetí se zemí a s lidmi — že člověk měl být plodný, měl naplnit zemi, podmanit si ji a panovat nad ostatními tvory. Ze vzorové Pánovy modlitby a z proroctví ve Zjevení 21:4 — že nebude existovat smrt ani zármutek ani nářek ani bolest — dostáváme ujištění, že se jednoho dne stane Boží vůle a že bude zcela uskutečněno jeho předsevzetí se zemí a s člověkem. 1. Mojžíšova 3:15 obsahuje první mesiášské proroctví, že totiž duchovní semeno ženy, to jest Kristus, rozdrtí hlavu hada, satana ďábla; o tom se zmiňuje Římanům 16:20. Z 1. Mojžíšovy 22:15–18 vyplývá, jakou úlohu měl Abrahám ve spojení s tímto semenem, jak již bylo uvedeno.

Pokud jde o lidskou povahu, první kniha Mojžíšova ukazuje, jak se satan přiblížil k Adamovi prostřednictvím Evy, když Evu podvedl. Také dnes nesvědomití muži používají určitých žen, aby dostali do léčky své oběti, jako dostali Filištínští do léčky Samsona prostřednictvím Dalily. (Soud. 16:4–21) Bůh poukázal na to, že Adam bude panovat nad svou ženou. A jak nesprávně během staletí mnoho mužů napodobilo Adama v tomto ohledu! Padlé lidské povaze odpovídá také smrtelná žárlivost, kterou projevoval Kain vůči Ábelovi a také Josefovi bratři vůči Josefovi, protože Josef byl v přízni svého otce Jákoba.

Genesis ukazuje ještě více o padlé lidské povaze, neboť píše o slabostech Božích služebníků: Noe se opil; Ruben, Jákobův prvorozený syn, ‚zneuctil lože svého otce‘, neboť měl styk s vedlejší ženou Jákobovou. Simeon a Lévi, dva další synové Jákobovi, se dopustili kruté vraždy, když pobili všechny muže jednoho kmene, protože jeden z nich zneuctil jejich sestru. V této souvislosti je dobré si povšimnout, že otevřenost, která je patrná v knize Genesis, odporuje tvrzení kritiků, že dřívější pisatelé připisovali osobnostem, které líčili, vynikající vlastnosti, jež prý existovaly jen v jejich představě. — 1. Mojž. 49:3–7.

První kniha Mojžíšova poskytuje vzor pro biblické knihy zvláště v tom, že zjevuje Jehovovy jedinečné vlastnosti a ukazuje nám, jak odměňuje ty, kteří mu slouží a jednají poctivě. Podává zprávu o tom, že stvořil všechny viditelné a neviditelné věci, a tím potvrzuje lásku stvořitele jako životodárce, jeho nekonečnou moudrost a všechno převyšující moc. Tím, že Bůh dal Adamovi úkol, aby naplnil zemi, aby si ji podmanil a aby panoval nad zvířaty žijícími na zemi, vyjádřil svou lásku k Adamovi a jeho budoucím potomkům. Jehovův zákaz, aby nejedli z ovoce určitého stromu, obrátil pozornost na jeho moudrost a spravedlnost. Jedině tehdy, kdyby Adam obstál v takové zkoušce poslušnosti, mohl dokázat, že si váží všech požehnání, která dostal.

Když se Adam s Evou vzepřeli, vyvstala do popředí Boží spravedlnost a Bůh je důsledně odsoudil k smrti. Nechal je však dále žít mimo zahradu Eden, a tím prokázal milosrdenství jejich dosud nenarozeným potomkům a poskytl jim příležitost, aby získali život.

Když byla země zkažena tím, že Boží andělští synové sestupovali a brali si za manželky lidské dcery, Bůh ukázal svou moc, když očistil zemi potopou. Ale opět projevil milosrdenství, když zachoval naživu Noema a jeho rodinu a zástupce všech živočišných druhů. Boží spravedlnost vidíme také v tom, že po potopě vynesl rozsudek smrti nad vrahy. Bůh dále projevil své milosrdenství, když se postaral o Lota a jeho dcery po zničení Sodomy a Gomory.

Bůh projevil vlastnost spravedlnosti, moudrosti a lásky také při svém jednání s patriarchy. Čteme o tom, že Abrahám a potom také Jákob zemřeli ‚staří a spokojení se dny‘. (1. Mojž. 25:8; 35:29) Jak byl v životě odměněn Jákob se svými velkými stády a s velkou rodinou! A jakou odměnu dostal od Jehovy Boha Josef za to, že zachoval ryzost!

Nelze tedy pochybovat, že Genesis je základem pro mnoho věcí, o nichž čteme v dalších šedesáti pěti knihách Bible. Poskytuje pro ně také vzor, neboť zjevuje Boží vůli a Boží předsevzetí s lidstvem.

O knize Genesis může být řečeno totéž, co o ostatních částech Svatého písma. Je ‚inspirována Bohem a užitečná k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu‘. — 2. Tim. 3:16, 17.

[Poznámky pod čarou]