Čím jsi — přítelem Jehovovým, nebo přítelem světa?
„Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem?“ — Jakub 4:4.
1. Kdo je to přítel a co musíme vzít v úvahu při volbě svých přátel?
LIDÉ jsou při volbě svých přátel většinou kritičtí. Přítel je „člověk, s nímž jsme spjati náklonností nebo úctou“, „důvěrný druh“. Vybral by sis za důvěrného druha člověka, jehož zvyky jsou ti odporné, jehož myšlení a názory jsou vždy opačné než tvoje a který by se spojoval s tvými nepřáteli nebo by stál na jejich straně? Jestliže nám záleží na tom, koho si vybíráme za přátele, nemůžeme očekávat, že by na tom méně záleželo Bohu, nejvyššímu ve vesmíru. Proto je životně důležité, abychom poznali, jak se můžeme stát přáteli Jehovy Boha a jak můžeme toto přátelství zachovat.
2. Brání Bůh lidem, aby se nestali jeho přáteli? V jakém ohledu si své přátele vybírá?
2 Jehova nebrání lidem v tom, aby se stali jeho přáteli. Ve skutečnosti jej láska k lidstvu přiměla k tomu, aby dal svého nejdražšího „jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Nemůžeme však očekávat, že Jehova uzavře přátelství s kýmkoli. V Žalmu 5:4 [Žalm 5:5, KB] čteme, jaký postoj a jaké chování Jehova Bůh netrpí u svých přátel: „Protože ty nejsi Bůh, který má potěšení ze špatnosti, nikdo špatný nesmí žádnou dobu být u tebe.“
3. Co říká Ježíš a Jakub o přátelství se světsky smýšlejícími lidmi?
3 Ježíšovi následovníci poznávají, že musí zůstat odděleni od světa a jeho zkaženosti. (2. Petra 1:4) Ježíš řekl: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Ježíšův nevlastní bratr Jakub poukázal na špatné následky, kdybychom nezůstali odděleni: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ — Jak. 4:4.
NEPĚSTOVAT PŘÁTELSTVÍ SE SVĚTEM
4. a) Co znamená být přítelem světa? b) Co jsou skutky těla a k čemu vedou?
4 Co to znamená, být přítelem světa? Prostě to znamená chovat se jako svět, myslet jako svět, sdílet tužby světa, pěstovat jeho ctižádost, přejímat jeho předsudky a projevovat jeho nenávist. Člověk, který je přítelem světa, přejímá postoj, který převládá v jeho společnosti. Apoštol Pavel o tom mluvil jako o „duchu, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:2) Takový duch může způsobit, že si člověk přisvojí světské zvyky, které Pavel vyjmenoval v Galatským 5:19–21: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nenávist, spor, žárlivost, výbuchy hněvu, hádky, rozdělení, sekty, závist, pitky, nevázané zábavy a podobné věci.“ K čemu vede takový světský způsob jednání? Jsme varováni, „že ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“.
5. Jak musí jednat křesťan a jaké ovoce musí přinášet, aby se líbil Jehovovi?
5 Kdybychom tedy pěstovali zvyky, které Jehova nenávidí, rozhodně bychom se mu odcizovali. Proto musíme jednat opačně a zrcadlit Božího ducha a Boží postoj. Pavel nám říká, že „ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“ a že „ti, kteří náleží Kristu, přibíjejí na kůl tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“. (Gal. 5:22–24) Jestliže tedy projevujeme takové ovoce, budeme se líbit Bohu, a ne světu.
6. a) Čím se liší cíle světa od cílů křesťanových? b) Jak Ježíš povzbudil své učedníky, že dostanou to, co nutně potřebují k životu?
6 Pamatujme na to, že svět sleduje jiné cíle než křesťan. Cíle světských lidí jsou hmotařské. Bez rozmyšlení obětují správné zásady, jen aby podpořili své sobecké zájmy, i kdyby tím byli poškozeni nejbližší přátelé. Myslí jen na to, jak by poněkud zvýšili svou životní úroveň. Světští lidé mají úzkostlivou starost o svou duši, co budou jíst, co budou pít a co si budou oblékat. (Mat. 6:25–30) Jestliže nechceme napodobit jejich hmotařský názor, musíme věřit, že se Jehova postará o svůj lid. Musíme věřit, že nám může požehnat a že nám požehná, snažíme-li se získat věci nutné k životu. Ježíš, náš Mistr, neměl ani kam složit hlavu, a přece se o něj jeho Otec postaral. (Luk. 9:58) Ježíš také povzbuzoval své následovníky, aby si nedělali starosti, jak získají věci nutné k životu. Dal jim k tomu názorné poučení u Matouše v kapitole 6, ve verších 25–30, a potom ujistil své následovníky: „Nikdy tedy nemějte úzkostlivou starost a neříkejte ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O všechny tyto věci totiž dychtivě usilují národy. Neboť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:31–33.
7. Před jakým světským stanoviskem se musíme chránit a které biblické texty nám v tom pomáhají?
7 Je důležité, abychom neupadli do léčky, totiž do ‚úzkostlivých starostí života‘, abychom totiž netoužili získat věci, které svět považuje za nutné k ‚pohodlnému životu‘. (Luk. 21:34) Ježíš ve svém podobenství o rozsévači řekl, že „úzkostlivé starosti tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství dusí slovo“. (Mat. 13:22) Jak pravdivá jsou i jeho slova u Lukáše 12:15: „I když někdo má hojnost, přece jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní“! Jak by bylo pošetilé, kdybychom chtěli strávit svůj čas hromaděním hmotného bohatství, abychom mohli mít pohodlný život, to dobře znázorňuje Jakub. Říká: „Slunce vychází se svým spalujícím horkem a působí, že rostlinstvo vadne a jeho květ opadává a krása jeho vnějšího vzhledu pomíjí. Tak rovněž bude bohatý chřadnout na svých životních cestách.“ (Jak. 1:11) Dále ukazuje, jak je život nejistý: „Jste pára, která se na chvilku objevuje a pak mizí.“ Místo abychom tedy s důvěrou stavěli na svých plánech, měli bychom říkat: „Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.“ (Jak. 4:13–15) Z těchto biblických textů jasně a zřetelně vyplývá, že je daleko důležitější pěstovat přátelství s Bohem, než usilovat o pohodlný život hromaděním hmotných věcí.
8, 9. a) Jaký postoj má svět k význačným osobnostem, ale na co by měli pamatovat mladí lidé i dospělí? b) Které příklady Božích přátel chceme napodobovat a jaký cíl při tom sledujeme?
8 Jaký máme vztah k tomu, co je ve světě slavné, k významným světským lidem — ať již v oblasti zábavy nebo sportu, ve vědě nebo v jiných sférách? Takoví muži a ženy jsou ve světě velmi vážení. Pro jejich vynikající postavení je zbožňují dospělí i děti, napodobují jejich způsoby i životní styl. Jehovův přítel však musí dávat pozor, aby se nezačal řídit tímto světským vzorem. Pamatuj na to, že myšlení a jednání těchto mužů a žen neodpovídá Jehovovým cestám. Jsou to důvěrní přátelé světa. Kdybychom tedy přizpůsobovali svůj život jejich vzoru a napodobovali je v řeči, v oblékání, v účesu a chování, znamenalo by to, že se stáváme jejich přáteli, a ne přáteli Božími.
9 Zvláště vy, mladí, musíte dávat pozor, abyste nenapodobovali takové lidi, protože máte přirozený sklon napodobovat starší. Tito významní lidé jsou však stejně nedokonalé lidské bytosti, jež zemřou v Armageddonu, jestliže nezmění svůj způsob života a nepřizpůsobí se Jehovovým měřítkům. Bylo by tedy moudré, kdybychom chodili s takovými lidmi tím, že bychom napodobovali jejich způsob jednání? Nebylo by lépe, kdybyste vy, mladí, i vy, dospělí, pociťovali hlubokou vážnost k těm, kteří prokázali, že jsou Božími přáteli — jednotlivcům, jako byl Mojžíš, Jozue, David, Barák, Jefte a Ježíš? Také jiní, například Rút, Raab, Debora a mnozí jiní, zachovávali přátelství s Jehovou a skutečně si zaslouží náš obdiv a naši vážnost. (Žid. 11:4–38) A co novodobé příklady lidí, kteří se stali Božími přáteli? Nechtěl bys napodobovat věrnost a vytrvalost svých bratrů, kteří byli krutě pronásledováni za Hitlerovy vlády, pod komunistickými vládami nebo pod jinými diktaturami, protože se nechtěli zříci přátelství s Jehovou? Tito lidé a mnozí jiní, kteří v minulosti chodili s Bohem, budou naživu po „velkém soužení“, zatímco významní přátelé tohoto světa budou navždy pryč. — Žalm 37:10, 34, 38; Mat. 24:21, 22.
NAŠE ŘEČ A NAŠE CHOVÁNÍ
10, 11. a) Mohla by společnost se světem ovlivnit naši řeč? b) Co říká Bible o chování a oblékání a co by se mohlo stát, kdybychom nedbali slov v 1. Korintským 15:33?
10 Boží přátelé jsou také nabádáni, aby jejich řeč byla budující. Pavel píše: „Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale každá řeč, která je dobrá k budování podle potřeby, aby vštípila posluchačům to, co je prospěšné.“ (Ef. 4:29) Můžeme říci, že přátelé světa dbají těchto slov? Je snad jejich řeč budující? Vštěpují svým posluchačům „to, co je prospěšné“? Jakub měl mnoho co říci o jazyku. Napsal: „Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Není správné, moji bratři, aby k tomu tak docházelo i nadále.“ (Jak. 3:2–12) Bylo by tedy moudré, abychom pěstovali společnost se světskými lidmi a abychom snad potom používali jazyka tak, jak to popisuje Jakub?
11 A jak se chováme? Chováme se podle vzoru světa, nebo si udržujeme „znamenité chování mezi národy“, jak to doporučuje Petr? (1. Petra 2:12) A jak se oblékáme? Chceme stále držet krok s poslední módou? Mohli bychom se přitom oblékat „se skromností a zdravou myslí“, jak nám radil Pavel? (1. Tim. 2:9; Přísl. 11:2; Mich. 6:8) Nesmíme klamat sami sebe. Pavel důrazně řekl: „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Kor. 15:33) Je tedy zřejmé, že v oblastech, o nichž jsme právě uvažovali, nesmíme myslet a jednat jako svět, chceme-li si zachovat přátelský vztah k Bohu.
12. Co říká Petr ve 2. Petrově 3:11–14 a co jsou některé ze skutků a činů, na nichž se můžeme podílet?
12 Chceme-li zůstat Božími přáteli, musíme dbát inspirovaných slov Petrových: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti.“ (2. Petra 3:11–14) Mezi tyto činy a skutky patří také podíl na kázání dobrého poselství, účast na shromážděních Božího lidu a také úsilí „zachovávat se bez poskvrny světa“. (Mat. 24:14; Žid. 10:25; Jak. 1:27) Věnujeme-li se takovým „svatým činům“ a „skutkům zbožné oddanosti“, budeme stále tak zaměstnáni, že nám nezbude čas, abychom se směšovali se světem nebo abychom uvažovali o jeho způsobech. Chceme-li být Božími přáteli, je to nezbytně nutné.
PŘÁTELSTVÍ MEZI BRATRY
13. a) Jak bychom mohli projevit světský postoj vůči svému bratru a co o tom říká 1. Janova 4:20? b) Jak bychom se měli podle Ježíšových slov chovat ke svému bratru a proč?
13 Musíme vzít v úvahu ještě něco jiného. Jaký je tvůj vztah k bratrům? Miluješ je? Dokazuješ to ve svém jednání s nimi? Mluvíš se všemi nenuceně? Nebo jsi s někým nemluvil již léta, protože jste měli mezi sebou nějaké menší nedorozumění? Nebo se snad z nějakého důvodu některým vyhýbáš? Snad věnuješ mnoho času kazatelskému dílu, při všech shromážděních dáváš nenuceně komentáře a celou silou se věnuješ všemu, co se podniká ve sboru. Ale i kdybys to všechno dělal, jsi skutečně Božím přítelem, jednáš-li se svým bratrem jako s člověkem, jemuž je dobře se vyhnout? Co říká Bůh? „Tvrdí-li někdo: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, jehož neviděl.“ (1. Jana 4:20) Proto je nutné, aby ses ‚nejprve smířil se svým bratrem‘, jak k tomu vybízel Ježíš, protože nelaskavým vztahem ke svému bratru bychom dali najevo, že nejsme přáteli Jehovovými. — Mat. 5:23, 24; 1. Petra 1:22.
14. a) Máme napodobovat světský postoj vůči druhým? Odůvodni svou odpověď. b) Co nám pomáhá přehlížet nedokonalosti druhých nebo je ochotně odpouštět?
14 Dalším charakteristickým znakem světských lidí je, že jsou ke svým přátelům často nemilosrdní a neumějí jim odpouštět. Neponižují snad často druhé, nekritizují je, nestěžují si na ně a nemluví o nich zlehčujícím způsobem? Bible o takových lidech říká: „Neužitečný člověk vykopává to, co je špatné, a na jeho rtech je jakoby žhnoucí oheň.“ (Přísl. 16:27) Ale Jehovovým přátelům by takové jednání mělo být cizí. Jsme jiní, protože přehlížíme slabosti a menší přestupky druhých. Jsme ochotni odpouštět. Proč? Nedal nám snad Jehova příklad? David nám připomíná v Žalmu 103:9: „Nebude po všechen čas stále vyčítat chyby, ani na neurčitý čas stále projevovat nelibost.“ A verš 14 říká: „Protože on sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ Jaký je to nádherný příklad, který můžeme napodobovat! Co tedy uděláme, jestliže se náš bratr dopustí chyby? Právě to, co by učinil Jehova: odpustíme mu. Může to být pro nás snadnější, položíme-li si několik otázek: Mohlo to být způsobeno jeho nedokonalostí? Byla to snad bezmyšlenkovitost? Mohli bychom snad tu věc brát méně tragicky? Mohli bychom jej považovat spíše za nevinného než za vinného? Skutečně by bylo lépe, abychom měli „jeden k druhému vřelou lásku“, protože „láska přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8; Ef. 4:32; Kol. 3:13; 1. Petra 3:8, 9) Takovým jednáním dokážeme, že nejsme přáteli světa, ale přáteli Božími.
ZŮSTAT BOŽÍMI PŘÁTELI
15. Čeho používá ďábel, aby rozrušil naše přátelství s Bohem, a co musíme dělat, abychom tomu zabránili?
15 Nepřátelský, nelaskavý svět působí dnes na Boží přátele silným nátlakem. Proto je nezbytně nutné, aby vynakládali velké úsilí a aby se velmi snažili zůstat Božími přáteli. Ďábel se zoufale snaží rozrušit toto přátelství. Stará se o to, aby svět působil velice přitažlivě a lákavě. Jan říká: „Všechno ve světě“ — a potom poukazuje na tři důležité věci, které pocházejí ze světa a kterých používá satan — „žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování vlastních prostředků k životu“. (1. Jana 2:16) Jak přesně popisuje svět, kterému musíme odolávat, nechceme-li se dostat na jeho cesty a ztratit přátelství s Bohem!
16. Jak Ježíš odporoval satanovi a jak můžeme jednat stejně?
16 Křesťan musí jednat rozhodně, aby odporoval satanovi, „vládci tohoto světa“, a jeho spojencům. (Ef. 6:10–18; Jak. 4:7) Co musí dělat? Co učinil Ježíš, když byl v pustině třikrát pokoušen? Odpovídal: „Je napsáno.“ (Mat. 4:1–11) Tento dokonalý člověk se řídil ve svém životě Božími slovy, a protože nám Ježíš dal příklad, měli bychom jej napodobovat. Žalmista řekl: „Tvé slovo je lampou mé noze.“ (Žalm 119:105) Budeme-li se tedy řídit Božím slovem ve všem, v čem chceme odporovat satanovi, můžeme posílit svůj vztah ke svému příteli, Jehovovi.
17. Co potřebujeme, abychom mohli obstát v nadcházejících zkouškách, a co bychom ztratili, kdybychom se vzdali?
17 V době, která ještě zbývá do konce přítomného systému věcí, nemůžeme v boji proti ďáblu zvítězit svou vlastní silou. Potřebujeme Boží pomoc. Musíme jej úpěnlivě prosit o moudrost a o vedení, abychom mohli obstát v nadcházejících zkouškách a pokušeních. (Jak. 1:5) Nikdo z nás není imunní vůči ďáblovým taktikám. Stále pracuje na tom, aby nás přiměl ke kapitulaci, abychom se vzdali nesprávným žádostem a tlaku ze strany jeho světa. Kdybychom se však vzdali, znamenalo by to, že bychom ztratili svůj drahocenný vztah k Bohu, a to by vedlo k naší věčné smrti. (Jak. 1:14, 15) Vyplatilo by se to?
18. Co ještě Bůh učinil, aby pomohl svým přátelům, a jak bychom měli reagovat na tuto pomoc?
18 Aby Jehova povzbudil své přátele a pomohl jim odolávat sobeckým žádostem, podnikl další kroky a dosadil starší. Bylo by moudré řídit se jejich radami. Pavel doporučuje: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty.“ (Žid. 13:17; Gal. 6:1) Snad se nám někdy nelíbí, co nám říkají. Je to snad něco jiného, než co bychom chtěli slyšet. Chceme-li však být Božími přáteli, měli bychom jim naslouchat a pokorně uposlechnout jejich rady. V Příslovích 12:15 je řečeno: „Cesta pošetilého je správná v jeho vlastních očích, ale kdo poslouchá rady, je moudrý.“
19. Má ještě nějakou naději člověk, který se dopustil těžkého provinění? Odůvodni svou odpověď.
19 Co však, jestliže někdo jedná „pošetile“ a dopustí se vážného provinění? Nemá již žádnou naději? Ještě má naději, neboť Jakub říká: „Když zhřešil, bude mu odpuštěno. Proto otevřeně vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ (Jak. 5:13–16) Proto bychom měli počítat s pomocí starších a měli bychom dovolit, aby nám pomohli odvrátit se od hříšného způsobu jednání. (Přísl. 28:13) Jakou je útěchou, jestliže víme, že člověk sice může na určitý čas ztratit přátelství s Bohem, ale že na základě pokání může se opět stát Božím důvěrným přítelem, jestliže uvede svůj způsob jednání do souladu s jeho cestami! — Iz. 55:7.
20. a) Budou výhody, které poskytuje svět, trvalé? b) Kdo nám v tomto ohledu dal dobrý příklad a proč tak jednal?
20 Přátelství se světem může sice vést k určitým výhodám, ale je to jen dočasné potěšení z hříchu. Má krátké trvání. Život přítele světa nemá žádnou budoucnost. Může trvat nanejvýš po ten krátký čas, který ještě zbývá tomuto starému světu. Nebylo by lépe řídit se znamenitým příkladem Mojžíšovým? Bible o něm říká: „Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl nazývat se synem faraónovy dcery a raději si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s lidem Božím, než aby měl dočasný požitek z hříchu, protože pokládal pohanění kristovo za větší bohatství než poklady egyptské, neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ (Žid. 11:24–26) Mojžíš odmítl nabídku, aby byl přítelem tehdejšího světa s jeho bohatstvím a přitažlivými věcmi, protože toužil po odměně od Jehovy. Jaká to byla odměna? Věděl, že zůstane-li Božím přítelem, Bůh na něj bude pamatovat a poskytne mu vzkříšení k životu ve spravedlivém novém pořádku.
21. a) Co musíme dělat, abychom obdrželi odměnu, která je vyhrazena Božím přátelům? b) Jakou dostaneme odměnu?
21 Kéž máme stejně silnou víru a naději, jako měl Mojžíš. Zůstaňme ve všech oblastech života „neposkvrnění“ od světa a od jeho přátel. Učiňme Jehovu, svého nejbližšího přítele, středem svého myšlení a jednání. Kéž si z celého srdce přejeme stále více prohlubovat svůj vztah k němu jako ke svému důvěrnému příteli. Bez ohledu na to, zda jsme „Pánovi pomazaní“ nebo zda patříme k „velkému zástupu“, přinese nám to mnohá požehnání již NYNÍ, ale především získáme odměnu v podobě věčného života ve spravedlivém novém pořádku, kde budou žít pouze Jehovovi přátelé. — 1. Tim. 4:8.