Které věci měly být ‚napraveny‘ mezi křesťany v Korintu?

APOŠTOL Pavel napsal svému příteli Timoteovi, že inspirovaná Písma jsou užitečná „ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti“. (2. Tim. 3:16) První dopis, který napsal z Efezu asi v roce 55 n. l. sboru v Korintu, jistě sloužil korintským křesťanům jak k ‚napravování věcí‘, tak i ke kárání a k výchově.

Tento sbor založil sám Pavel asi o pět let dříve, kolem roku 50 n. l., při své druhé misionářské cestě. Jak se často stává, jeho kázání vyvolalo odpor. Ale potom se mu zjevil Pán Ježíš v nočním vidění a ujistil jej, že bude mít ochranu a úspěch. Řekl: „Mám mnoho lidu v tomto městě.“ (Sk. 18:5–11) A skutečně to bylo možno poznat, když se Pavel zdržel v Korintu osmnáct měsíců. Výstižně mohl říci těmto Korinťanům: „Stal jsem se vaším otcem skrze dobré poselství.“ — 1. Kor. 4:15.

První dopis, který jim Pavel psal, je plný životně důležitých myšlenek, jež byly pro křesťany v uplynulých devatenácti staletích mimořádnou pomocí. Pavel v nich odpovídá na celou řadu otázek, které položili korintští křesťané. Pojednává také o jejich problémech, o nichž dostal zprávy.

Ptali se například Pavla na svobodný stav, na manželství a na rozvod. Pavel jim ve své odpovědi ukázal, že sice svobodný stav je ideální, ale vzhledem k tomu, že převládá sexuální nemravnost, je manželství moudrou volbou; bylo by lépe vstoupit do manželství než být zanícen vášní. Křesťané v manželství by si měli vzájemně poskytnout manželské povinnosti a křesťan se neměl odloučit od nevěřícího manželského druha, pokud ten je ochoten s ním žít. Ti, kteří vstupují do manželství, měli si brát pouze spoluvěřící. — 1. Kor. 7:1–40.

Korintští křesťané se ptali také na maso, které bylo obětováno modlám. Pavel je ujistil, že modly nejsou nic a že proto nemohou nijak působit na pokrm. Kdyby však slabší bratr klopýtal o to, že druhý jí takový pokrm, bylo by lépe jej nejíst, protože hledáme výhodu nejen sami pro sebe, ale pro druhé. Ano, ‚ať jíme nebo pijeme nebo činíme cokoli jiného, všechno čiňme k Boží slávě‘. (1. Kor. 8:1–13; 10:18–33) Zdá se, že Pavlova rada o vedení prostřednictvím hlavy, o úloze ženy ve sboru, o mluvení jazyky a o průběhu sborových shromáždění je také odpovědí na otázky, které dostal z Korintu. Byly však ještě jiné věci, o nichž Pavel řekl, že je na ně čas, až je opět navštíví. — 1. Kor. 11:34.

DŮLEŽITĚJŠÍ VĚCI

Je skutečně ironické — a přece to tak odpovídá lidské povaze —, že předcházející otázky, s nimiž se obraceli na Pavla, nebyly zdaleka tak závažné jako věci, o nichž se dověděl a které jej skutečně znepokojily. Skutečně to odpovídá lidské povaze? Ano, protože člověku je vlastní více se zabývat tím, co je formální a vnější, než samou podstatou a základem věcí. — Mat. 23:23.

Pavel měl starost, protože mezi nimi byl rozkol, který vznikl tím, že oslavovali osobnosti. Kristus tedy mezi nimi ‚existoval rozdělený‘! Ale zemřel za ně Kristus, ne některý z jejich učitelů. Růst poskytuje Bůh; Pavel a Apollo mohli dělat jedině to, že zasévali a zalévali. Pavel dále zdůraznil, že moudrost tohoto světa je pošetilostí u Boha a že nikdo nemá důvod, proč se chlubit. Proč ne? Protože všechno, co člověk má, v první řadě dostal. Jejich tělesné smýšlení je vedlo dokonce k tomu, aby vládli jako králové. — Kapitoly 1 až 4.

Pavla také velmi znepokojil případ těžké nemravnosti, který se u nich stal. Pavel mluvil velmi otevřeně. ‚Trochu takových kvasnic zkvasí celé těsto‘, a proto měli ‚odstranit toho zlého člověka ze svého středu‘. (1. Kor. 5:1–13) Pavel také slyšel, že se vzájemně přivádějí před světské soudy. Jistě mezi nimi byli muži, kteří byli schopni právně rozhodovat takové záležitosti, vždyť svatí budou soudit dokonce i anděly. Kromě toho, nebylo by lépe trpět nějaké bezpráví od bratra, než jej vést k soudu? (1. Kor. 6:1–8) Jestliže v jejich sboru existovaly takové poměry, nepřekvapuje, že je Pavel musel také kárat ohledně způsobu, jak někteří z nich zachovávali Pánovu večeři. Někteří dokonce užívali místo, kde se shromažďovali, aby tam před slavností jedli a pili do té míry, že nemohli rozlišovat význam Pánovy večeře. — 1. Kor. 11:17–34.

Někteří mezi nimi říkali, že „není vzkříšení z mrtvých“, a to sloužilo Pavlovi jako základ pro podrobné pojednání o této nauce, za něž všichni křesťané, kteří žili od té doby, jsou nesmírně vděčni. Pavel poukázal na to, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, což nepopiratelně dokazuje, že vzkříšení existuje. Potom Pavel poukázal na význam naděje na vzkříšení a zmínil se o dalších podrobnostech toho, kdy a jak budou vzkříšeni mrtví. Své vynikající vysvětlení uzavřel výzvou k činu: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte pevnými, nepohnutelnými, a vždy mějte mnoho práce v Pánově díle, neboť víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:1–58.

SEBEOVLÁDÁNÍ A LÁSKA

Kromě myšlenek, které zde již byly uvedeny, Pavlův první dopis korintským křesťanům obsahuje další drahocenné myšlenky, které měly pomoci jim i všem křesťanům od té doby, aby byli lepšími napodobiteli Pavlovými, jako on byl napodobitel Kristův. (1. Kor. 11:1) Píše například: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) Otevřeně jim říká: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci . . .[je] nezdědí . . . A přece takoví byli někteří z vás.“ (1. Kor. 6:9–11) A když vyjmenoval některé ze špatných věcí, jichž se Izraelité dopouštěli v pustině, Pavel jim říká, že „tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady a byly zapsány jako výstraha pro nás . . . Proto ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ — 1. Kor. 10:1–12.

A jak krásně jim Pavel popisuje lásku: „Láska buduje.“ (1. Kor. 8:1) Kromě toho „láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své vlastní zájmy, nedá se podráždit, nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá. Láska nikdy neselhává.“ Jaké je to měřítko, k němuž bychom měli směřovat! — 1. Kor. 13:4–8.

Ano Boží svatý duch inspiroval Pavla, aby dal vynikající radu korintským křesťanům ve své době i všem pozdějším křesťanům, aby každý z nich ‚stál‘ a ‚nepadl‘. — 1. Kor. 10:12.