Otázky čtenářů
● Je vhodné, aby se někdo účastnil kázání dobrého poselství dříve, než je pokřtěn?
Křest je symbolem oddanosti Jehovovi a znamená, že pokřtěný od té doby chce stále následovat Ježíše a činit Boží vůli. (Mar. 8:34) Je dobré myslet na to, že Boží vůle pro tuto dobu je dávat lidem příležitost, aby slyšeli dobré poselství. Zvláštní úkol, který Jehova dal pro přítomnost svým svědkům, je dvojí: Jednak oznamovat dobré poselství o Božím království a soudní poselství lidem všech národů, a za druhé učit ty, kteří příznivě reagovali, a činit z nich učedníky. — Mat. 24:14; 28:19, 20.
Člověk, který se hodlá dát pokřtít, začal již běžně s konáním Boží vůle a mluví s druhými o dobrém poselství a tím ukazuje přání účastnit se plnění této dvojí úlohy. Když se někdo oddal Jehovovi k činění jeho vůle, má se dát při nejbližší příležitosti pokřtít, což může být za několik týdnů nebo měsíců. V souladu s jeho oddaností je rozumné věřit, že aspoň v době, kdy čeká na křest, ne-li již dříve, je zaměstnán v díle kázání a učení a dá se v tom někým školit.
Podle Ježíšových citovaných slov ‚činění učedníků‘ předchází křtu. Kdo je učedník? Učedník je více než ten, kdo se učí, Učedník rozumí a rozšiřuje nauky, kterým se naučil od svého učitele. Nemá se toho zdržovat zvláště v době po své oddanosti Bohu a během doby, kdy čeká na křest. Veřejné oznamování pravdy se má stát velkou částí jeho života, tak proč s ním nezačít?
Ale jak je tomu s mnoha biblickými příklady lidí, kteří byli pokřtěni dříve, než začali kázat dobré poselství o Kristu? Měli bychom si uvědomit, že mnozí z nich byli Židé a proselyté, kteří již patřili k Jehovovu oddanému lidu, a byli povinni být jeho svědky již před svým křtem ve jménu Ježíše Krista. (Iz. 43:10–12) Většinou horlivě sloužili Bohu podle svého porozumění o Božích požadavcích pro jeho lid pod mojžíšovským Zákonem.
Židé, u nichž našlo ohlas Petrovo kázání o letnicích a kteří byli pokřtěni, projevili horlivost pro svého Boha tím, že přišli z dalekých zemí, aby se účastnili židovských svátků. (Sk. 2:5, 38–41) Jako mnozí jiní Židé, projevoval i Pavel horlivost pro Boha, „ale ne podle přesného poznání“. Avšak po svém křtu kázal Krista s velkou horlivostí. (Gal. 1:14; Řím. 10:2) Etiopský eunuch byl zřejmě horlivým badatelem Hebrejských písem a byl obrácen k uctívání Jehovy, když uslyšel „dobré poselství o Ježíši“, chopil se rychle příležitosti, aby byl pokřtěn, a nepochybně mluvil o poselství stejně horlivě s druhými od toho dne, kdy o něm získal porozumění. (Sk. 8:27–31, 35–39) Lydie, pravděpodobně židovská proselytka, byla již horlivou „ctitelkou Boha“, dříve než ona a její domácnost byly pokřtěny Pavlem. Není pochyby, že i dále sloužila Bohu celým srdcem a také projevovala příkladnou pohostinnost. (Sk. 16:14, 15) Když Pavel kázal v Korintu, Krispus, který sloužil jako „představený synagogy“, se stal věřícím s celou svou domácností a byl jedním z mnoha Korinťanů, kteří byli pokřtěni. Dovedeme si představit, že i jako křesťan dále horlivě sloužil Bohu. — Sk. 18:8.
Pak byli obráceni na křesťanství Nežidé. Zpráva ukazuje, že Kornelius byl muž, „který se bál Boha,“ a že on i jeho domácnost, když dostali svatého ducha, ‚oslavovali Boha‘. Proto je Petr pokřtil. Není pochyby, že pokračovali v oslavování Boha. Avšak v jejich případě, jako u ostatních Nežidů obrácených na křesťanství, například žalářníka ve Filippech a jeho domácnosti, Dionysia a Damaris v Aténách, začalo — jak se zdá — veřejné oznamování dobrého poselství po jejich křtu. — Sk. 10:1, 2, 44–48; 16:27–34; 17:32–34.
Má být vzhledem k těmto příkladům žádána zpráva o kazatelské službě již před křtem? Neexistuje žádný takový požadavek. V tomto ohledu nejsou stanovena žádná pravidla. Vyžaduje to však od každého, kdo se chce dát pokřtít jako svědek Jehovův, aby se sešel se staršími svého sboru a v rozmluvě ukázal, že zná základní biblické nauky a že jim rozumí. Texty, které jednají o těchto naukách, jsou v knize Organizace, jež káže království a činí učedníky, str. 19–52 (angl.).
Na druhé straně by však bylo z různých důvodů vhodné začít s oznamováním dobrého poselství před křtem. Křest sám nevede k záchraně, protože je pouze vnějším symbolem toho, co se již stalo v srdci, totiž oddanosti Jehovovi Bohu. Proto čteme v Římanům 10:9, 10: „Jestliže veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pánem, a věříš ve svém srdci, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Neboť srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ Proto člověk jedná rozumně, když nečeká na křest a začne s veřejným zvěstováním, jakmile učiní ve studiu Bible takové pokroky, že věří v dobré poselství.
Svědomí těch, kteří o letnicích naslouchali Petrovu kázání, se ozvalo a oni se cítili puzeni, aby se dali pokřtít v Ježíšově jménu. Pak „se věnovali neustále učení apoštolů“, aby poznali, čemu mají věřit a co kázat. Římský sbor byl nepochybně založen ‚příchozími z Říma‘, kteří se tam pak navrátili. (Sk. 2:10, 42) Tak jim přinesl požehnáni nejen křest v Ježíšově jménu, ale také velebení Boha z celého srdce při zvěstování dobrého poselství.
Noví, kteří se připravují na křest, mohou se dnes zúčastnit radostné služby, jakmile poznají tuto přednost a oddělí se od vší světské nečistoty. Mohou mít užitek z kázání království dveře ode dveří již před křtem. Jsou tím seznámeni s dílem zvěstování a vidí, co je zapotřebí, aby mohli jít s dobrým poselstvím k jiným lidem. Tím začnou postupovat ke křesťanské zralosti. (Žid. 5:13 až 6:2; 13:15) Po křtu je od nich vyžadováno, aby vydávali veřejné prohlášení, a proto je pro ně dobré, když se s dílem seznámí již před křtem.
Biblické příklady lidí, kteří přijali křesťanský křest, ukazují, že se stali velmi horlivými zastánci Božího království. Jejich kázání bylo tak důrazné, že jejich odpůrci říkali, že svým kázáním „převrátili obydlenou zemi“. Může se říci, že za méně než třicet let dobré poselství „bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Sk. 17:6; Kol. 1:23) Ať se ujali služby před křtem nebo po něm‚ jejich pokrok byl zjevný všem lidem‘ a tím dali dobrý příklad všem, kteří se dnes oddávají Bohu a symbolizují to křtem ve vodě. — 1. Tim. 4:15, 16.
I když nikdo nemusí začít se zvěstováním dobrého poselství před křtem, velmi se doporučuje, aby všichni, kteří uvěřili v „nádherné dobré poselství“ o království, začali bez prodlení s jeho oznamováním dům od domu. Zvláště to mají činit od doby své oddanosti, před křtem a po křtu. — 2. Kor. 4:4; 1. Tim. 1:11.