Proč Ježíšova podobenství pomáhala lidem

KDYŽ byl Ježíš na zemi, jeho cílem bylo pomáhat lidem. Litoval lidí, obzvláště nemocných a utlačovaných, protože viděl, že byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Uzdravil mnohé z těchto lidí. Jeden malomocný jej například usilovně na kolenou prosil: „Kdybys jen chtěl, můžeš mne očistit.“ Ježíš byl pohnut soucitem, vztáhl ruku a řekl mu: „Chci. Buď čistý.“ — Mar. 1:40, 41.

Ježíš však pomáhal lidem ještě daleko užitečnějším a trvalejším způsobem, než bylo uzdravování tělesných nemocí. Uzdravování nebylo ve skutečnosti hlavním charakteristickým rysem jeho díla. Těch, které uzdravil, bylo poměrně málo, ale každý v zemi slyšel jeho učení.

PROČ PODOBENSTVÍ POMÁHAJÍ

Když Ježíš učil zástupy lidí, kteří mu naslouchali, byla podobenství neboli přirovnání velmi důležitou součástí jeho vyučování. Biblická zpráva říká: „Skutečně k nim nemluvíval bez podobenství, ale svým učedníkům soukromě všechno vysvětloval.“ (Mar. 4:34) Proč jeho podobenství zvláště pomáhala těm, kteří skutečně toužili po vysvětlení? V první řadě pomáhala k tomu, aby byly lidem srozumitelné duchovní věci, Boží způsob jednání a myšlení. Ježíš používal každodenních záležitostí a událostí v životě, aby jimi znázornil abstraktní a hlubší věci. Nikdo nepotřebuje „vyšší vzdělání“, aby mohl porozumět zásadám, které jsou vyjádřeny v podobenstvích. Ježíšova podobenství jsou v dnešní době stejně výstižná a použitelná jako v době, kdy je vyslovil.

Kdo by například v podobenství o nevděčném otroku nepochopil zásadu, že bychom měli být navzájem milosrdní a měli bychom si odpouštět? V tomto podobenství Ježíš mluvil o králi, jemuž jeden z jeho otroků dlužil šedesát milionů denárů. Úpěnlivé prosby tohoto muže přiměly krále, aby mu dluh odpustil. Ale tento otrok šel a nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen pouze sto denárů (jednu šestsettisícinu), popadl jej, začal jej škrtit a říkal mu: „Zaplať všechno, co jsi dlužen.“ Když král slyšel o takovém nemilosrdném skutku, velmi se rozzlobil a uvrhl nevděčného otroka do vězení. Ježíš uzavřel podobenství slovy: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat s vámi, nebudete-li ze srdce odpouštět každý svému bratru.“ — Mat. 18:23–35.

PODOBENSTVÍ OVLIVŇUJÍ SVĚDOMÍ

Ježíšova podobenství však pomáhají nejen proto, že jsou jednoduchá. Často zapůsobí na srdce a na svědomí posluchačů účinněji než pouhý výrok o nějaké skutečnosti nebo než otevřená výtka. To bylo velmi jasně patrné ze způsobu, jak Ježíš školil své apoštoly a učedníky.

Ježíš viděl u svých učedníků mnoho chyb, slabostí a špatných sklonů, které měli jako nedokonalí a hříšní lidé. A přece zjišťujeme, že je neobviňoval z pýchy, ctižádostivosti, chamtivosti, nedostatku milosrdenství nebo z lenosti. To by je bylo urazilo a mohli by mít pocit, že jsou zavrženi. Byli by si mysleli, že je považuje za takové lidi. Občas sice u nich byly patrné některé z těchto špatných rysů, ale chamtivost, pýcha nebo podobné vlastnosti nebyly v podstatě pro ně charakteristické. Ježíš jim chtěl pomoci, neměl v úmyslu je odsuzovat. Proto je veřejně neponižoval, ale vyprávěl jim podobenství, která je vedla k přemýšlení, aby viděli, o jaké zásady jde, a aby je ve svém srdci a ve svém svědomí uplatňovali. Mohli vidět svou chybu nebo svůj špatný postoj, který projevili, a potom se mohli napravit. Tato metoda byla daleko přesvědčivější než přímá výtka a byla daleko účinnější.

Když se například učedníci mezi sebou dohadovali, kdo z nich se zdá být vyšší, Ježíš se na ně nezlobil ani je přísně nepokáral. Neřekl jim, že jsou domýšliví, sobečtí, chamtiví nebo ctižádostiví. Poukázal na to, že světští vůdci jsou příkladem takového špatného postoje, a ukázal, k čemu takový postoj vede: „Králové národů se nad nimi vypínají a ti, kteří mají nad nimi moc, jsou nazýváni dobrodinci. U vás však tomu tak nemá být.“ Učedníci dobře znali špatné výsledky „nadřazeného“ postoje. Pak Ježíš naproti tomu poukázal na svůj vlastní příklad, že byl mezi nimi jako služebník, ačkoli byl jejich vůdcem. — Luk. 22:24–27.

Při jiné příležitosti postavil Ježíš do jejich středu malé dítě a řekl, že každý z nich musí být pokorný jako dítě, aby vešel do Božího království. Kromě toho se měli zvláště ujímat lidí, kteří jsou tak bezelstní a věrní jako dítě. Jakým jiným způsobem jim mohl tak jasně vysvětlit tuto myšlenku? — Mat. 18:1–6.

Kristovi učedníci si jistě vzali k srdci tyto věci a napravili svůj vlastní nesprávný způsob myšlení. To je patrné z jejich vztahu k jejich křesťanským bratrům, když po Kristově smrti a vzkříšení nesli břemeno odpovědnosti za křesťanské sbory. V dopisech Petrových, Janových a v Jakubově se zrcadlí znamenitý, pokorný postoj, který jim Kristus vštípil.

Podobenství mohou také způsobit nápravu, protože poskytují posluchači příležitost, aby sám přemýšlel, aniž byl zaslepen předsudky. Když člověk přemýšlí o nějakém podobenství, které nepojednává o něm, ale o jiných lidech, a v němž o posluchači není přímá zmínka, pozná, jak podobenství platí na jeho vlastní poměry nebo na jeho vlastní jednání. Může potom sám dojít k závěru nebo si vytvořit úsudek. A nemá proč se zlobit, protože ten, kdo vyprávěl podobenství, jej přímo z ničeho neobvinil.

To byl případ muže, který dobře znal mojžíšovský Zákon a ptal se Ježíše, co má dělat, aby zdědil věčný život. Ježíš zdůraznil, že člověk má milovat Boha svým srdcem, duší, myslí a silou a že má milovat svého bližního jako sám sebe. Muž chtěl dokázat, že je spravedlivý, a proto se zeptal: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“ Ježíš věděl, že Židé pohrdali Samaritány a nejednali s nimi. Proto vyprávěl podobenství o „dobrém Samaritánovi“. Kdyby byl Ježíš onomu muži přímo vysvětlil, že má milovat také Samaritány, byl by to asi tento zaujatý Žid nikdy nepřipustil. — Luk. 10:25–37.

PODOBENSTVÍ ZJEVUJÍ VNITŘNÍ POSTOJ

Některá Ježíšova podobenství sloužila také k tomu, aby se ukázalo, zda má někdo zájem nebo ne, nebo zda dokonce má vůči Ježíši, Božímu proroku, nepřátelský postoj. Ježíš jednou řekl, že k takovým lidem mluví proto, aby ‚slyšeli, [ale] aby smysl toho nepochopili‘. (Mat. 13:10–15) Takovým způsobem byli odděleni ti, kteří neměli zájem o to, aby porozuměli jeho poselství, protože nepřicházeli k Ježíši prosit jej o vysvětlení, jak to činili lidé, kteří měli skutečný zájem. — Mat. 13:36.

Ještě důležitější bylo, že podobenství pomáhala pravým učedníkům tím, že od nich vzdalovala lidi, kteří byli pokrytečtí a mohli by vyvolat roztržky a rozkol. Když lidé poslouchali podobenství, obvykle ukázali svou pravou tvář. Když Ježíš řekl: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život“, potom „mnozí z jeho učedníků odešli za svými původními záležitostmi a přestali s ním chodit“. Jeho praví učedníci však s ním zůstali a pochopili životodárný význam těchto slov. — Jan 6:54, 60–66.

Ježíšova podobenství neboli přirovnání jsou pro dnešní křesťany neocenitelnou pomocí, protože nejen ukazují vedoucí zásady, ale jsou také prorocká a mnohá z nich se ve větším měřítku splňují v naší době. Pomáhají nám, abychom pochopili, že nebeské království se brzy ujme úplné vlády nad celou zemí. Vedou nás, abychom v těchto kritických dobách jednali správným způsobem a abychom stáli na správné straně a mohli mít naději na věčný život.

Ježíšova podobenství nám také pomáhají jednat laskavě s jinými, obzvláště s našimi křesťanskými bratry. Stejně jako Ježíš ukazoval učedníkům, že některé jejich skutky a postoje byly špatné, aniž je přitom označoval jako „špatné“ lidi, tak můžeme pomáhat i my svým bratrům, jestliže poukazujeme na to, že jsou nemoudré, špatné nebo nesprávné jejich skutky, aniž je přitom označujeme nebo odsuzujeme jako „domýšlivé“, „pyšné“ nebo „špatné“ lidi. Jsme proti špatnosti, ale ne proti svým křesťanským bratrům, kteří někdy mohou byt přistiženi při nějaké chybě nebo mohou učinit něco špatného. — Juda 22, 23; Gal. 6:1.

Ježíšova podobenství jsou tak užitečná proto, že obsahují moudrost od stvořitele, který velmi dobře ví, jací jsme. (Jan 5:19) Nejsou vyumělkovaná ani nepraktická. Skutečně poskytují poučení. Odpovídají lidské povaze a lidským potřebám ve všech dobách a za všech okolností. Ten, kdo studuje Ježíšova podobenství, staví si dobrý základ, aby mohl učit jiné.