Kolosané dostávají radu, aby se drželi pravdy a aby se správně chovali
DOPIS křesťanům v Kolosech patří k inspirovaným dopisům, které apoštol Pavel napsal v době, kdy byl ve vězení v Římě. Ačkoli Pavel možná nikdy v Kolosech nebyl, měl velký zájem o duchovní blaho tamějšího sboru.
Pravděpodobně to byl Epafras, Pavlův spolupracovník, který založil nebo pomohl založit tento sbor. A zřejmě zpráva, kterou přinesl Epafras, podnítila Pavla, aby Kolosanům napsal. Z jeho dopisu vyplývá, že si tento sbor počínal velmi dobře. Byl však v té době vystaven vlivu určitých nesprávných učení, proti kterým chtěl Pavel posílit své křesťanské bratry.
Dopis Kolossenským se velmi podobá Pavlovu dopisu Efezským. Žádné dva Pavlovy dopisy si nejsou tak podobné. Nejenže asi 78 veršů z 155 veršů dopisu Efezským se téměř doslova nebo úplně doslova vyskytuje v dopise Kolosenským, ale také uspořádání obsahu je podobné. Typickým příkladem je Pavlova rada, aby zpívali písně chvály; tato rada zní v obou dopisech téměř stejně a nenajdeme ji v žádném jiném z Pavlových dopisů. (Ef. 5:19; Kol. 3:16) Pavel také nikde jinde nemluví tak přísně proti lhaní uvnitř sboru, jako v Efezským 4:25 a Kolossenským 3:9.
Pavel začíná svůj dopis Kolossenským s láskou a pochvalou, jak to činí i v mnoha jiných svých dopisech. Mluví o jejich víře, naději a lásce, což připomíná 1. Korintským 13:13, kde jsou tyto tři vlastnosti uvedeny společně. Pavel a Timoteus se ‚nepřestávali za ně modlit a prosit, aby byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní rozlišovací schopnosti, aby chodili hodni Jehovy, aby se mu plně líbili‘. Pavel se také raduje z toho, že jsou pevní a utvrzení ve víře. — Kol. 1:3–12, 13.
PŘEDNOSTNÍ POSTAVENÍ KRISTOVO
Mít přednost znamená být první a Pavel dále ukazuje, že to ve skutečnosti platí na Krista. Pokud jde o existenci, je prvorozený ze všeho stvoření. Pokud jde o jeho osobu, je skutečným obrazem neviditelného Boha. Byl Božím přímým stvořením; všechny ostatní věci, viditelné i neviditelné, vešly v existenci jeho prostřednictvím. — Kol. 1:15–18.
Také jedině Kristus, nikdo jiný, osvobodil křesťany ze satanova temného světa do svého duchovního království. Na jakém základě? Na základě své vykupující oběti, která poskytuje křesťanům odpuštění hříchů. (Kol. 1:13, 14) Ještě dvakrát Pavel zdůrazňuje tuto Kristovu důležitou úlohu. Bůh uznal za dobré použít Krista, aby „skrze něj opět smířil se sebou ostatní věci tím, že uzavře mír prostřednictvím krve, kterou prolil na mučednickém kůlu“. Dále řekl: „Vám, kteří jste kdysi byli odcizeni a nepřátelé, protože vaše mysl prodlévala u zlých skutků, [Bůh] nyní opět smířil prostřednictvím jeho [Kristova] masitého těla skrze jeho smrt.“ — Kol. 1:19–22.
Kristovo přednostní postavení je patrné také v tom, že je hlavou Božího sboru, stejně jako byl prvorozeným z mrtvých; ano, Kristus je první ve všem. Je řečeno, že v něm přebývá všechna plnost, protože on může poskytovat všechno, co je nutné; není nutno hledat vedení a pomoc u někoho jiného. Na základě toho, kdo on je a co učinil, budou smířeny s Bohem všechny věci, v nebi i na zemi. V důsledku jeho oběti byla nyní oznámena svatá skrytá věc, která byla dlouho skrytá a která obsahuje naději, že pohané se budou podílet na nebeské slávě s Kristem. V Kristu jsou nadto obsaženy všechny poklady moudrosti a poznání. — Kol. 1:24–2:5.
NÁBOŽENSKÉ OMYLY VYVRÁCENY
Ačkoli mnoho veršů v dopise Kolossenským zní podobně jako určité verše v Pavlově dopise Efezským, jsou zde však také nápadné rozdíly, což ukazuje, že Pavel měl v každém případě na mysli určitou situaci nebo určité skutečnosti. V jednom dopise neopisuje jiný. V dopise Efezským Pavel přímo cituje z Hebrejských písem, ale v dopise Kolossenským nikoli, ani v dopise Filipenským. Na druhé straně v dopise Kolossenským Pavel vyvrací určitá falešná učení, což nepovažoval za nutné v dopisech, které napsal z vězení ostatním dvěma sborům.
Ve starověkých Kolossech zřejmě byli světsky moudří řečtí filozofové, stoupenci judaismu a náboženští fanatici. Pavel varuje před těmito třemi skupinami. Za prvé, protože v Kristu jsou ‚pečlivě skryté všechny poklady moudrosti a poznání‘, proč by měli věnovat pozornost těmto řeckým světsky moudrým filozofům? Radí: „Dejte pozor, možná, že se vyskytne někdo, kdo vás uchvátí jako svou kořist filozofií a prázdným klamem, podle lidské tradice, podle základních věcí světa a ne podle Krista.“ — Kol. 2:3, 8.
Dále Pavel varuje před stoupenci judaismu. Vysvětluje, že na základě Kristovy oběti Bůh odstranil z cesty ručně psaný mojžíšovský Zákon. „Proto ať vás nikdo nesvodí,“ říká. V jakém ohledu? „Pro jídlo a pití nebo pokud jde o nějaký svátek nebo zachovávání novoluní či sabatu. Tyto věci jsou totiž stínem věcí budoucích, ale skutečnost patří Kristu.“ — Kol. 2:13–17.
Nakonec ještě Pavel varuje před spiritistickým fanatismem starověkých Frýgů, před lidmi, kteří si libují v neupřímné pokoře a v uctívání andělů — ať již tvrdí, že pěstují podobný způsob uctívání jako andělé, nebo uctívají samotné anděly. Tato pokrytecká pokora vede k přísným pravidlům vzhledem k hmotným věcem: „Nezabývej se, neokoušej, nedotýkej se.“ To vše může vést k přísnému zacházení s tělem, ale ‚nemá cenu v boji s uspokojováním těla‘. (Kol. 2:18–23) Pravdivost těchto slov je patrná ze zpráv o tom, že v náboženských institucích je silně rozšířena homosexualita. Jejich členové sice pěstují asketismus, ale velmi mnoho se jim nedostává, pokud jde o sexuální morálku, což nám připomíná Ježíšova slova o lidech, kteří ‚cedí komára, ale polykají velblouda‘. — Mat. 23:24.
RADY K DOBRÉMU CHOVÁNÍ
Pavel se nejdříve zabývá těmito naukovými věcmi. Tím vyzbrojil tehdejší koloské křesťany a stejně i nás dnes, k odporu proti omylům. Potom jim radí, a také nám, jaké by mělo být naše srdce a chování. Abychom se chovali správně, musíme zaměřit svou náklonnost k duchovním věcem, a k věcem Kristovým, a umrtvovat své padlé sklony k smilstvu, morální nečistotě, k nevázaným sexuálním choutkám a škodlivým žádostem, což jsou ve skutečnosti formy modlářství, protože se staví mezi křesťana a jeho Boha. Pavel opětuje svou zmínku o sexuální nemravnosti, což zřejmě naznačuje, že Kolosy byly tehdy morálně zkažené jako dnešní svět. — Kol. 3:1–5.
Křesťanské chování také vyžaduje, abychom odložili všechen hněv, potupná slova a nemravné řeči. A křesťané si ovšem také nesmějí navzájem lhát. Budeme-li se snažit zlepšovat své chování, budeme odkládat starou osobnost a oblékat se novou osobností, která se obnovuje přesným poznáním Boží vůle a jeho záměru, podle obrazu Božího a Kristova. — Kol. 3:6–11.
Křesťanské chování má také své kladné stránky. Znamená, že se máme oblékat něžnou náklonností, soucitem, pokorou, trpělivostí a mírností, že máme být ochotni vzájemně si odpouštět, jako Bůh ochotně odpustil nám. Máme se oblékat láskou, protože je dokonalým poutem jednoty, a v našem srdci by měl vládnout pokoj a stále bychom měli být vděčni Bohu. — Kol. 3:12–17.
RODINNÉ A JINÉ POVINNOSTI
Dále Pavel mluví o povinnostech členů rodiny. Manželky mají být podřízeny svým manželům. Manželé mají stále milovat své manželky a nemají se nechat přivést proti nim „do hořkého hněvu“. Děti mají poslouchat své rodiče „ve všem“. Otcové zároveň dostávají radu: „Nepopouzejte své děti, aby nemalomyslněly.“ — Kol. 31:18–21.
Pokud jde o otroky a zaměstnance, mají poslouchat své pány nebo zaměstnavatele, jako kdyby se chtěli líbit Jehovovi. A „cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu a ne pro lidi“. Proč? Protože Jehova Bůh v náležitém čase odmění takovou upřímnou službu. Na druhé straně páni a zaměstnavatelé mají stále jednat se svými otroky a zaměstnanci spravedlivě, protože také oni skládají účty Pánu, Kristu, v nebesích. — Kol. 3:22 až 4:1.
Pavel dále radí, abychom byli vytrvalí v modlitbě a abychom v ní byli „bdělí s díkůvzdáním“, a tím se postupně blíží ke konci svého dopisu. Prosí Kolosany, aby se za něho modlili, aby mu Bůh dal příležitost oznamovat svaté skryté věci a aby to činil tak, jak je to jeho povinnost. — Kol. 4:2–4.
Jako v dopise Efezským dává i zde radu: „Choďte neustále v moudrosti k mimostojícím a vykupujte pro sebe příhodný čas.“ Naše řeč má být vždy půvabná, „okořeněná solí“, to znamená chutná, ‚abychom věděli, jak máme každému odpovědět‘. — Kol. 4:5, 6.
Po všech těchto radách a poučeních se Pavel obrací k čistě osobním věcem a jmenovitě se zmiňuje o celé řadě křesťanů. Tychikus a Onesimus přinesou sboru tento dopis a řeknou jim, jak se Pavlovi daří. Někteří z těch, kteří jsou s Pavlem, také posílají pozdravy. Zvláště Epafras se za ně modlí, ‚aby nakonec stáli úplní a pevně přesvědčení o celé Boží vůli‘. Jistě bychom si měli přát modlit se podobně za sebe navzájem. — Kol. 4:7–17.
Jaké krásné rady a jaká poučení jsou obsaženy v Pavlově dopise Kolossenským! Ačkoli dopisy Kolossenským a Efezským jsou snad v některých ohledech velmi podobné, není sporu o tom, že každý z těchto dopisů patřil určitému sboru, který byl ve zcela určité situaci a měl své problémy. Někteří znalci Bible chtějí rozhodovat, který z těchto dopisů Pavel napsal dříve, ale to není příliš důležité. Důležité je, že Jehova Bůh inspiroval Pavla k napsání obou těchto dopisů. Projevujme pro ně ocenění, dobře je poznejme a jednejme pak v souladu s jejich znamenitými radami.