Největší pád

STARÉ biblické přísloví říká: „Pýcha předchází pád.“ (Přísl. 16:18) Ani andělé neunikli účinkům této pravdy. Ano, duchovní tvorové, kteří se kdysi těšili z důvěrného a příznivého postavení v Boží přítomnosti, jsou dnes poníženými a zlomyslnými bytostmi. Mezi všemi inteligentními tvory, kteří zažili ponížení, byl jejich pád vskutku veliký.

Při pádu vůdce démonské hordy hrála svou úlohu pýcha. Je to zřejmé z biblického důvodu, proč nejsou jmenováni nováčci jako dozorci v křesťanském sboru. Je tomu proto, „aby [nově obrácený muž] nezpyšněl a nedostal se pod rozsudek, který byl vynesen nad ďáblem“. (1. Tim. 3:6) Satan ovšem nebyl žádným nováčkem. Oč větší je potom nebezpečí, když je živena pýcha nově obráceného muže tím, že mu je svěřena závažná odpovědnost!

Před svým pádem měla duchovní bytost, která se sama učinila odpůrcem (satanem) a pomlouvačem (ďáblem) Boha, být v samotné přítomnosti svého životodárce. Satan měl příležitost poznat svého stvořitele velmi důvěrně a pěstovat k němu stále větší a větší lásku. Měl k tomu dobrý důvod, neboť všechno, z čeho se těšil, obdržel od svého milujícího tvůrce.

Ale satan připustil, aby se pýcha stala převládající silou v jeho životě. Jednal podobně jako „týrský král“. Tento „král“ neboli týrská dynastie byla za dnů Davida a jeho syna Šalomouna velmi zadobře s izraelským královstvím. Ale později týrští vládci zradili. Žalozpěv, zaznamenaný v Ezechielově knize, to popisuje následovně: „Ty zpečeťuješ vzor, plný moudrosti a dokonalý v kráse . . . Byl jsi bezúhonný na svých cestách od dne, kdy jsi byl stvořen, dokud se v tobě nenašla nespravedlnost . . . Tvé srdce zpyšnělo pro tvou krásu.“ — Ezech. 28:12–17.

Satan si začal o sobě myslet příliš mnoho, stejně jako zrádný „týrský král“. Patrně se už viděl jako pán nad prvními lidmi a nakonec nad celým lidským rodem. Aby dosáhl svých cílů, obětoval své postavení čistého a dokonalého Božího syna a stal se lhářem a pomlouvačem.

Odpůrce zatajil svou sobeckou ctižádost získat kontrolu nad lidským rodem tím, že se představil Evě jako dobrodinec. Prostřednictvím hada vykreslil neposlušnost vůči Bohu jako cestu vedoucí k určitému zisku. Eva, místo aby se pokorně poradila o této záležitosti se svým manželem, pyšně projevila svou nezávislost a přestoupila Boží zákon. Později přemluvila Adama, aby se k ní připojil ve vzpouře proti Jehovovi Bohu. (1. Mojž. 3:1–6) To vedlo k tomu, že se Adam i Eva dostali pod rozsudek smrti, a tak se smrt rozšířila na všechny jejich potomky. Protože Adam ztratil dokonalý lidský život, nemohl jej přenést na své potomstvo. — Řím. 5:12.

Satan, který je tím, kdo uvedl do pohybu nešťastný řetěz událostí, se stal i vrahem. Ježíš Kristus, který byl za své předlidské existence svědkem tohoto vývoje, mohl proto o ďáblovi říci: „Ten byl vrahem, když začal.“ — Jan 8:44.

Satan se nevzdal svých zvrácených intrik, ačkoli z toho pro Adama a Evu, a tudíž pro celou lidskou rodinu, vyplývala strašná pohroma. Svého vlivu použil také mezi Božími andělskými syny, protože byl hnán šílenou pýchou. Někteří z nich se také jako satan poddali nepřirozenému přání a pýše a úmyslně přestoupili správné hranice, které pro ně Jehova ustanovil. Opustili své postavení v nebesích, vzali na sebe lidská těla a vstoupili do manželských svazků s pozemskými ženami. Potopa za Noemových dnů násilně ukončila tyto svazky a přiměla neposlušné anděly, aby se odhmotnili. — 1. Mojž. 6:1–7.

Křesťanský učedník Juda popisuje, co se pak stalo: „Anděly, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště, [Bůh] uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ (Juda 6) Spolu se satanem ďáblem byli vyhnáni z Boží rodiny věrných synů a ztratili v nebesích své postavení a důvěru. Jsou ve stavu ponížení a ve tmě jako vyvrženci, odříznutí od veškerého božského duchovního osvícení. Očekávají jisté vykonání Božího trestního soudu a třesou se při vyhlídce na své přicházející zničení. — Jak. 2:19.

Apoštol Petr poukázal na tyto neposlušné anděly jako na „duchy ve vězení“ a naznačil, že byli určitým způsobem omezeni. (1. Petra 3:19) Neexistuje žádný biblický ani jiný záznam o tom, že by opět žili jako lidé na zemi. Zřejmě jim omezení, do kterého se dostali, znemožnilo jakkoli se opět ztělesnit a žít jako manželé s ženami.

Démoni se ve svém poníženém stavu nestali méně zlomyslnými. Spíše se zvrhli a dále se dopouštějí krutých skutků proti lidem.

To je dobře znázorněno na případě lidí posedlých démony ve dnech Ježíšovy pozemské služby. Žil tehdy například muž, kterého démoni dohnali k šílenství. Na svém oblíbeném místě mezi hrobkami se procházel nahý, křičel ve dne v noci a rozdíral se kameny. Tento démonem posedlý muž a jeho druh byli tak divocí, že se lidé báli přejít kolem místa, kde žili. Úsilí svázat ho řetězy a pouty bylo bezvýsledné. Démoni měli zřejmě radost, když viděli tohoto muže snášet takové utrpení. — Mat. 8:28; Mar. 5:2–5; Luk. 8:27.

Když pak Ježíš přikázal démonům, aby se vzdali svého vlivu na oba muže, démoni žádali o povolení zmocnit se stáda vepřů. Snad si mysleli, že z toho budou mít nějaké nepřirozené sadistické potěšení. Démoni vstoupili do stáda asi dvou tisíc vepřů a hnali je do Galilejského moře, kde stádo zahynulo. — Mat. 8:30–32; Mar. 5:11–13.

Případ satana a démonů opravdu působivě ukazuje, že vede k hrozivému pádu, poddá-li se někdo pýše. Je těžké uvěřit, že tito zlomyslní, lživí duchovní tvorové byli kdysi počítáni mezi dokonalé Boží syny. To by nám, nedokonalým lidem, mělo vštípit nezbytnost boje proti pýše, abychom nezažili strašný pád do svého věčného zničení.