Neboj se!

„Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může učinit člověk?“ — Židům 13:6.

1. a) Jaký strach ovládá po staletí život mnoha lidí? b) K čemu by to mohlo vést, kdyby praví křesťané podlehli tomuto strachu?

PO staletí je život mnoha lidí ovládán strachem, že se jednoho dne nebudou moci postarat sami o sebe a o svou rodinu. Tento strach může vést k duchovní zkáze, a proto mu služebníci Jehovy Boha musí odporovat. Není to však vždy snadné. Praví křesťané musí čelit nejen stejným problémům jako ostatní lidé, aby získali obživu, ale kromě toho se někdy ještě dostávají pod tlak světa za to, že se věrně drží Božího slova.

2. Do jakých těžkostí by se mohl dostat křesťan pro požadavky zaměstnavatele?

² Jehovův služebník ví, že Bible odsuzuje lhaní a přikazuje křesťanům, aby se oddělovali od světa a od jeho způsobů. (Kol. 3:9; Jak. 4:4) Jeho zaměstnavatel však od něho možná vyžaduje, aby v jeho prospěch lhal, uváděl nesprávné údaje, aby podporoval ducha světských svátků, aby se vměšoval do politiky nebo něco podobného. Křesťan možná stojí před hrozbou, že ztratí zaměstnání, jestliže nesplní přání svého zaměstnavatele.

3. S jakými pokušeními se setká křesťan, který má nějaký obchod?

³ Může se stát, že křesťan má obchod a že zjišťuje, že je stále obtížnější vydělat si na obživu. Může se dostat do pokušení, aby použil pochybných obchodních metod nebo neuváděl správně svůj výdělek a tak získal výhodu v daních. Jiní snad takové věci dělají, ale ten, kdo se chce líbit Jehovovi, ví, že by bylo nesprávné podlehnout takovému pokušení. Bible říká: „Nedopustíš se bezpráví. . . při měření, vážení. . . prokážeš, že máš přesné váhy.“ (3. Mojž. 19:35, 36) „Dávejte všem, co komu náleží, tomu, kdo žádá daň, daň; kdo žádá poplatek, poplatek.“ — Řím. 13:7.

4. Co může někdo zjistit o své práci, když nějakou dobu studoval Bibli?

⁴ Někdo snad studiem Bible se svědky Jehovovými pozná, že způsobem, jak si vydělává, porušuje biblické zásady. To je skutečný problém. Může těžko hledat jinou práci. Vzdá-li se svého zaměstnání a přijme pak jinou práci, může to znamenat nižší mzdu a újmu, pokud jde o pojištění nebo zdravotní a sociální výhody.

5. Jak by mohlo nějaké opatření vlády ohrozit hospodářské zabezpečení křesťana?

⁵ Může se také stát, že praví křesťané jsou na základě zákazu násilím propuštěni. Snad od nich vláda vyžaduje neomezenou věrnost vládnoucí politické straně a úplnou podporu této straně. Vyžaduje se možná, že budou do jisté míry uctívat stát jako modlu. Že ve světě bude patrný takový vývoj, to vyplývá ze Zjevení 13:16, 17, kde čteme o „šelmě“, politickém uspořádání světa, že bude působit nátlakem na všechny lidi, na „malé i velké, bohaté i chudé, svobodné a otroky, aby jim byl dán znak na pravici nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, kromě osoby, jež má ten znak, jméno šelmy nebo číslo jejího jména“.

JAK MŮŽEME ODOLÁVAT TLAKU

6. Jaký názor na hmotné věci nám umožní odolávat pokušení a nedopustit se kompromisu v naději, že bychom si zajistili obživu?

⁶ Správné ocenění hmotných věcí nám pomůže odolávat tlaku a nedopustit se kompromisu v naději, že bychom si zajistili obživu. V Židům 13:5 dostáváme povzbuzení: „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je.“ Člověk, který je spokojen, má-li „živobytí a něco na sebe“, bude mít méně starostí ohledně ztrát, které by snad utrpěl, kdyby musel přijmout jinou práci. (1. Tim. 6:8) Kromě toho ten, kdo se spokojí s tím, co je nutné, bude mít větší výběr zaměstnání. I když snad může najít jen špatně placené místo, nebude se zdráhat přijmout takovou práci a nebude si myslet, že je pod jeho důstojnost. Možná, že se dokonce pokusí o samostatnou činnost, která snad je v očích druhých velmi podřadná.

7. Co nám může nejlépe pomoci, abychom se vyvarovali kompromisu, jsme-li v hospodářských těžkostech?

⁷ Jsme-li v hospodářských těžkostech a pociťujeme pokušení přistoupit na kompromisy, je pro nás ovšem nejcennější pomocí neochvějná víra, že Jehova je schopen postarat se o ty, kteří jej milují. V Židům 13:5, 6je zdůrazněn správný postoj k hmotným věcem, a dále čteme: „[Bůh] řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.‘ Proto můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může učinit člověk?‘ “

8. Proč bychom si neměli myslet, že ztráta zaměstnání v zájmu království znamená ztrátu obživy?

⁸ Lidé sice mohou způsobit, že někdo ztratí práci, ale nemohou zabránit Jehovovi Bohu, aby nevyslyšel prosbu: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Mat. 6:11) Ztráta určitých hmotných výhod nemusí znamenat ztrátu obživy. Ježíš Kristus do jisté míry zavázal svého Otce, aby pečoval o ty, kteří staví na první místo duchovní zájmy a drží se Božího měřítka, pokud jde o správné a nesprávné věci. Řekl: „Nikdy tedy nemějte úzkostlivou starost a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O všechny tyto věci totiž dychtivě usilují národy. Neboť váš nebeský Otec ví, že toto všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány. Nikdy si tedy nedělejte úzkostlivou starost o příští den.“ — Mat. 6:31–34.

9. Proč je nerozumné příliš se starat o příští den?

⁹ V souladu s Ježíšovými slovy bychom stále měli pamatovat na to, že každý den má své vlastní problémy. Proto bychom neměli tyto problémy zhoršovat zbytečnými starostmi, co přinese příští den. Žádný z nás ve skutečnosti nemůže naprosto jistě vědět, zda bude příští den ještě žít. V přítomnosti není pro lidi nic skutečně trvalé. Nemoc, neštěstí nebo smrt může rychle změnit celý způsob života. Svět se skutečně podobá jevišti, na němž se rychle mění scény. Právě tak to napsal Pavel Korinťanům: „Scéna tohoto světa se mění.“ (1. Kor. 7:31) Většinou však bude člověk příští den živ. Ale zbytečná starost o to, co by mohl příští den přinést, nic na situaci nezlepší. Jestliže to je služebník Jehovův, může si být jist, že jeho Bůh mu umožní úspěšně čelit životním problémům.

10. Co bychom si měli myslet, je-li ohrožena naše existence?

¹⁰ Co však dělat, jestliže je tlak tak velký, že je ohrožena i naše existence? V takovém případě bychom měli myslet na napomenutí Ježíše Krista, které nacházíme u Matouše 10:28: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte bázeň před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ Kdyby se stalo, že by křesťan cítil, že je zákazem nebo pronásledováním ohrožena jeho obživa, a dopustil by se kompromisu, přece by ohrozil svůj život. Snad by na určitou dobu pocítil úlevu ve své obtížné situaci. Ale mohl by ztratit právo na život a mohl by podlehnout věčnému zničení. Kdyby přišel o život v době, kdy bude vykonáván božský soud, nebo kdyby před tím zemřel a nezůstal věrný Bohu a Kristu, pak by ztratil naději na vzkříšení z mrtvých a na věčný život. Naproti tomu člověk, který zemře v ryzosti, má záruku, že bude vzkříšen z mrtvých. Nikdo nemůže zabránit Bohu, aby někoho opět nepřivedl k životu. Bez ohledu na to, jak vážná se může zdát situace, Jehovova ruka není zkrácena. Zaručují to zprávy o tom, jak se Jehova stará o svůj lid.

JAK SE BŮH V MINULOSTI STARAL O SVÉ SLUŽEBNÍKY

11. Do jaké situace se dostal David, když si přivodil nenávist krále Saula?

¹¹ Všimněme si případu Jehovova věrného služebníka Davida. Král Saul velmi žárlil na Davidovu popularitu a pojal plán, že jej usmrtí. Ačkoli Saulovy pokusy zbavit se Davida stále selhávaly, byl David nucen utéci, aby si zachránil život, a později se k němu připojilo asi čtyři sta mužů. (1. Sam. 22:1, 2) Každý Izraelita, který přišel na pomoc Davidovi a jeho mužům, přivodil si nelibost krále Saula, protože tito muži byli jako lidé mimo zákon. Co si Saul myslel o Davidových podporovatelích, poznáváme z události, která se stala veleknězi Achimelechovi a jeho domácnosti. Achimelech se domníval, že David je ve službě krále Saula, a dal mu chléb a meč. Proto Saul přikázal, aby byl Achimelech zabit a též celá jeho domácnost. Unikl pouze jeden syn, Abiatar. — 1. Sam. 22:9–20.

12. Zabránil postoj krále Saula Jehovovi, aby nepoužil určité Izraelity k pomoci Davidovi a jeho mužům? Znázorni to.

¹² Rozhořčený postoj Saulův a také jiných Izraelitů však nezabránil Jehovovi, aby nepoužil určité jednotlivce k pomoci svým služebníkům. Jasně je to patrné i z události, jež se stala s bohatým mužem Nábalem a jeho manželkou Abigail. David se svými muži chránil Nábalovo stádo a pastýře, takže neutrpěl žádné ztráty. Za tuto službu měl David se svými druhy právo na určitou odměnu. Když však David poslal k Nábalovi posly a požádal o nějaké zásoby, Nábal k nim mluvil potupně. Ale Abigail se statečně postavila na Davidovu stranu, neboť uznávala, že si jej Bůh vybral pro královský úřad. Jednala rychle a shromáždila dostatečné zásoby pro Davida a pro jeho muže. Tak se Jehova postaral prostřednictvím Abigail, aby měli, co potřebovali. — 1. Sam. 25:9–19, 23–31.

13. Jak David pocítil Jehovovu pomoc na území Filištínů?

¹³ Ještě pozoruhodnější je skutečnost, že přímí nepřátelé Izraelitů projevili Davidovi a jeho mužům přízeň. David byl vynikajícím válečníkem v taženích proti Filištínům. Když izraelské ženy šly jednou vstříc vracejícím se vítězům, zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Sam. 18:7) Někdo si proto může myslet, že filištínské území by bylo poslední místo, kde by David se svými muži mohl najít bezpečí. Na filištínského krále Achise učinil David se svými muži dobrý dojem a Achis jim dal k přebývání město Sicelech. Nikdy se nedověděl, že David a jeho muži zůstali věrnými Izraelity. (1. Sam. 27:1–6) Achis je hájil před jinými filištínskými pány a knížaty. Potom řekl Davidovi: „Jako že Jehova žije, jsi přímý a tvé vycházení a vcházení u mne v táboře bylo dobré v mých očích.“ (1. Sam. 29:2–6) Achis tedy nevědomky sloužil jako Jehovův nástroj, aby se Davidovi dostalo pomoci.

14. Co si na základě svých zážitků David myslel o Jehovovi jako o pomocníku?

¹⁴ Při mnoha jiných příležitostech Jehova Bůh opatřil Davidovi východisko a postaral se o to, co jeho služebník potřeboval. Jehova mu pomáhal podivuhodným způsobem, a proto David důvěřoval, že nikdy nebude opuštěný. Řekl: „I kdyby mne opustili můj vlastní otec a má vlastní matka, přece by se mne Jehova ujal.“ — Žalm 27:10.

15. V jakém smyslu se David nebál, když byl obklopen nepřáteli?

¹⁵ To neznamená, že by David nikdy neměl strach. Velmi pravděpodobně strach měl. Ale nikdy se nebál, že by jej Jehova zcela opustil, že by jej ponechal bez pomoci. Pod inspirací David napsal: „Moji nepřátelé se na mne sápou po cely den, protože je mnoho těch, kteří proti mně domýšlivě válčí. Kterýkoli den mne zachvátí strach, já sám přece budu důvěřovat v tebe. Ve spojení s Bohem budu chválit jeho slovo. V Boha jsem vložil svou důvěru, nebudu se bát. Co mi může učinit tělo?“ Žalm 56:2–4; 56:3–5, KB.

16. Co Jehova nepřipustil, aby se stalo Jeremiášovi, když byl Jeruzalém obléhán?

¹⁶ Okolnosti snad někdy vypadají naprosto beznadějně. To však nezabrání Jehovovi Bohu, aby se nepostaral, aby jeho služebníci dostali to, co potřebují. Výstižným příkladem toho je prorok Jeremiáš. Během hrozného obklíčení Jeruzaléma byl ve vazbě jako vězeň. Zásoby potravin byly velmi malé. Situace se stávala tak zoufalou, že některé ženy jedly maso svých vlastních dětí. (Pláč 2:20) Dopustil však Jehova Bůh, aby jeho prorok zemřel hlady? Ne. Bible podává zprávu: „Denně mu byl dáván kulatý bochník chleba z ulice pekařů, dokud nebyl vyčerpán všechen chléb z města.“ — Jer. 37:21.

17. Jak Ebedmelech posloužil jako Jehovův nástroj, aby Jeremiáš dostal pomoc?

¹⁷ Potom přišla doba, kdy se zdálo, že Jeremiáš jistě zahyne. Judská knížata jej falešně obvinila ze zrady. Sedechiáš jim podlehl a vydal proroka do jejich rukou. Uvrhli Jeremiáše do bahnité cisterny, aby tam zemřel hladem. (Jer. 38:4–6) Jeden etiopský eunuch, Ebedmelech, nedbal nebezpečí, do něhož se vydal vzhledem k tomu, že Jehovův prorok byl tak silně nenáviděn, a veřejně předstoupil před krále Sedechiáše, aby se za Jeremiáše přimluvil. Ebedmelechova přímluva byla příznivě vyslyšena. Za pomoci třiceti mužů Ebedmelech potom proroka vysvobodil. Tak Ebedmelech posloužil Jehovovým zájmům, a proto dostal ujištění: „ ‚Nebudeš vydán do ruky mužů, jichž se ty sám děsíš. Neboť ti zcela jistě opatřím únik a nepadneš mečem, a zcela jistě obdržíš svou duši jako kořist, protože jsi ve mne důvěřoval,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 39:17, 18.

18. Jak mnozí svědkové v Rhodesii pocítili Jehovovu milující péči?

¹⁸ Také dnes lidé, kteří vkládají důvěru v Jehovu, pociťují jeho laskavou péči. To poznaly stovky křesťanských svědků Jehovových v Rhodesii. Když poznali, že účast při výrobě tabáku odporuje křesťanským zásadám, vzdali se své práce. To nebylo snadné, protože to znamenalo zříci se bezplatného lékařského ošetřování, zemských práv a jiného zabezpečení. Ale byli ochotni podstoupit tyto oběti a dostali bohaté požehnání. Našli novou práci, mnozí z nich u svých bratrů ve víře. Mnozí se přestěhovali do území, kde se ještě nikdy předtím nekázalo poselství o Božím království. Tak měli nejen oni sami duchovní užitek, ale zprostředkovali naději ještě mnoha jiným lidem v Rhodesii. Tito svědkové Jehovovi osobně pocítili Jehovovu péči.

STÁLE DŮVĚŘUJ, ŽE JEHOVA JE SCHOPEN POSTARAT SE O SVÉ SLUŽEBNÍKY

19. Na co Jehova nikdy nezapomene a jak by nás to mělo povzbuzovat, jsme-li v hospodářských těžkostech?

¹⁹ Bez ohledu na to, jakému hospodářskému tlaku snad budeš muset čelit, pamatuj na to, že Jehova může podporovat a odměnit své služebníky dnes stejně jako v minulosti. Nezapomněl na štědrost hebrejských křesťanů k jejich bratrům ve víře. Apoštol Pavel jim připomněl: „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ (Žid. 6:10) Zvláště židovští křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a v ostatní Judeji, pociťovali Boží milující péči, když se ocitli v obtížné situaci. Podněcováni Božím duchem účastnili se bratři ve víře, včetně mnoha Nežidů, organizování pomocných opatření v jejich prospěch. (Sk. 11:28, 29; Řím. 15:25–27; 1. Kor. 16:1–3; 2. Kor. 9:5–7) Tito Hebrejci měli bezpochyby důvody k důvěře, že Jehova na ně nezapomene. A nezapomene ani na nás.

20. Co bychom měli činit, máme-li vážné problémy?

²⁰ Jak bys mohl ztroskotat, jestliže je tvým pomocníkem Jehova? Proto buď pevně rozhodnut chránit svůj vztah k němu jako svůj nejcennější majetek. Snaž se zachovat postoj, který vyjadřují slova inspirovaného žalmisty: „Koho mám v nebesích? A kromě tebe nemám žádné jiné potěšení na zemi. Můj organismus a mé srdce selhalo. Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas.“ (Žalm 73:25, 26) Jestliže stojíš před problémy, vzhlížej k Jehovovi, aby tě posílil, a důvěřuj, že ti pomůže, abys zůstal jeho schváleným služebníkem. — 1. Petra 5:7.