Poznat, co vše je v Bibli označeno jako Jeruzalém

CO vše je označeno jako Jeruzalém? Bible se zmiňuje o Jeruzalémě v nejrůznějších souvislostech. To by nás nemělo překvapit, protože toto jméno se na stránkách Bible vyskytuje téměř osmsetkrát od doby Jozua až do posledních let apoštola Jana. Tak čteme o „Jeruzalémě“ (Jozue 10:1), o „Jeruzalémě nahoře“ (Gal. 4:26), o „nebeském Jeruzalémě“ (Žid. 12:22) a o „Novém Jeruzalémě“. — Zjev. 21:2.

Někdy se však jméno Jeruzalém vyskytuje bez jakéhokoli určujícího přídavného jména. Abychom poznali, který Jeruzalém je míněn, musíme možná vzít v úvahu souvislost nebo jiné části Bible. Město bylo v době Abrahámově známo jako „Sálem“, což znamená „pokoj“. Pozdější jméno „Jeruzalém“ znamená „majetek (nebo základ) dvojnásobného pokoje“, nebo snad jenom „město pokoje“. Jeruzalém je obvykle považován za izraelské město, ale v době Jozua v něm bydleli Jebuzité. Když Izraelité pod jeho vedením dobývali zemi, nevyhnali úplně všechny tyto pohany z jejich města. (Jozue 15:63) Tato situace zřejmě pokračovala až do doby, kdy se stal králem David. — 2. Sam. 5:4–10.

V té době nebylo město velké, zaujímalo pouze asi 194 hektarů. Leželo (a ještě dodnes leží) ve vnitrozemí, 56 kilometrů daleko od Středozemního moře a 24 kilometrů na západ od severního výběžku Mrtvého moře, na okraji judské pustiny. Jako hlavní město dvanáctikmenného království izraelského mělo příhodnou polohu ve středu území. Leželo hlavně na několika pahorcích: na hoře Moria, na hoře Sion a na západním pahorku. Kromě toho v něm bylo několik údolí: údolí Cedron, údolí Hinnom a Tyropeon. Okolí Jeruzaléma bylo hornaté, a proto se Jeruzalém z dálky nezdál vyvýšený, a přece byl a stále ještě je jedním z nejvýše položených hlavních měst na světě, neboť leží ve výši 762 m.

Poloha Jeruzaléma nepřispěla mnoho k velikosti tohoto města. Důležitým a slavným se stalo proto, že si je Jehova zvolil, aby na ně vložil své jméno. (5. Mojž. 26:2; 1. Král. 11:36; 2. Par. 7:12) Když tam král David přinesl truhlu smlouvy, bylo to, jako by tam začal přebývat Jehova Bůh, a když král Šalomoun zasvětil Jehovovi nádherný chrám na hoře Moria, stalo se město v ještě plnějším smyslu Božím vznešeným místem „k přebývání“. — 1. Král. 8:13, KB.

Starověký Jeruzalém byl vhodně označován jako Jehovovo „obydlí“, místo, kde „přebývá“. (Žalm 132:14; 135:21) Byl také označován jako „město svaté“, „město velikého krále“, „město spravedlnosti, město věrné“, „Sion“, „město Jehovovo“ a „trůn Jehovův“. — Neh. 11:1; Žalm 48:2; 48:3, KB; Iz. 1:26; 33:20; 60:14; Jer. 3:17.

SYMBOLICKÉ OZNAČENÍ PRO BOŽÍ NÁROD A PRO BOŽÍ „ŽENU“

V historických knihách Bible, od 1. Mojžíšovy až po Ester, se označení „Jeruzalém“ stále vztahuje na doslovné, právě popsané město. A to zřejmě také platí o historických knihách Křesťanských řeckých písem od Matouše po Skutky. Ale v poetických a prorockých knihách Hebrejských písem a v ostatních Křesťanských řeckých písmech je výrazu „Jeruzalém“ často použito v symbolickém smyslu.

Když se Jeruzalém stal hlavním městem Izraele, bylo tohoto označení někdy používáno k označení samotného národa. Například u Izaiáše 52:1, 2, 9 Jehova mluví o tom, že přivede Jeruzalém zpět z babylónského zajetí, což neznamená doslovné město, ani pouze jeho obyvatele, ale ostatek těch, kteří byli z Judy odvedeni do babylónského zajetí. Apoštol Pavel používá podobných slov v Galatským 4:25, kde říká: „Tak Agar tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví.“

Doslovný Jeruzalém zastupoval Boží izraelský národ a tento národ byl ve smluvním vztahu k Jehovovi, a proto o něm Bůh mluví symbolicky jako o své ženě a sám o sobě mluví jako o jejím manželu. „Pro Jeruzalém nezůstanu tichý. . . Nebude o tobě více mluveno jako o opuštěné ženě, . . . ale budeš nazývána ‚Má rozkoš je v ní‘. . . a jako jásá ženich nad nevěstou, tak bude tvůj Bůh jásat nad tebou.“ (Iz. 62:1–5) „Protože tvůj veliký tvůrce je tvůj manželský vlastník a jeho jméno je Jehova vojsk.“ (Iz. 54:5) Tato proroctví mají ovšem také protiobrazné splnění.

Obyvatelé Jeruzaléma tvrdili, že jsou Božím lidem, ačkoli byli Bohu nevěrní, proto Jeruzalém v takových dobách odpadnutí výstižně symbolizuje křesťanstvo, které také tvrdí, že je Božím lidem, a dokonce nese jméno Božího Syna. Je však křesťanské pouze podle jména, protože je Bohu nevěrné. Proto můžeme právem usoudit, že tato proroctví, která mluví o Jehovově hněvu a varují před vykonáním jeho rozsudku nad starověkým městem Jeruzalémem, se vztahují také na křesťanstvo. U Ezechiela 9:4 je například řečeno: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označíš na čele lidi, kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.“a Ježíšovo proroctví, které varuje křesťany, aby uprchli, až uvidí Jeruzalém obklíčený vojsky, se také týká přímo doslovného Jeruzaléma a v širším smyslu dnešního křesťanstva. — Luk. 21:20–22.

„JERUZALÉM NAHOŘE“

Pokud byl izraelský národ, zastoupený Jeruzalémem, věrný, symbolizoval Jehovův duchovní izrael, který se skládá ze 144 000 vítězných následovníků krále Ježíše Krista. (Dan. 7:13, 14, 27) Jejich duchovní „matka“ byla znázorněna majitelkou otrokyně Agar, totiž Abrahámovou věrnou manželkou Sárou, matkou Izákovou. To je vyjádřeno ve slovech, která byla určena Kristovým následovníkům v Galatským 4:26: „Jeruzalém nahoře [protiobrazná Sára] je však svobodný a on je naše matka.“ To je nebeský Jeruzalém, k němuž dnes proudí lidé z národů. — Mich. 4:1.

Někdo se snad zeptá: Jak je to možné, jestliže lidé z národů jsou na zemi a „Jeruzalém nahoře“ je v nebesích? Je tomu tak proto, že tento „Jeruzalém nahoře“ (protiobrazná „svobodná“ žena Sára) je na zemi zastoupen „ostatkem“ pomazaných následovníků Kristových šlépějí. V proroctvích Izaiáše a jiných proroků a také v knize Zjevení se mluví o událostech, které se stanou s tímto nebeským Jeruzalémem, Boží ženou, zatímco ve skutečnosti se dějí „synům“, kteří jsou ještě na zemi.

Dobrý příklad pro to nacházíme ve 12. kapitole Zjevení. Tam je ukázáno, jak Boží „žena“, jeho nebeská organizace, jež není nazvána jménem, porodí chlapce, Boží mesiášské království. Potom čteme, že tato žena uprchla do pustiny, kde byla živena 1 260 dnů „daleko od hadovy tváře“. Satan potom stále ještě pronásledoval tuto ženu a pokoušel se utopit ji v řece vody, kterou vyvrhl ze svých úst. Nic z toho by se jistě nemohlo stát Boží „ženě“ neboli univerzální organizaci v nebi. Ale splnění biblického proroctví ukazuje, že se všechny tyto věci skutečně splnily na jejím „semeni“, na jejích dětech na zemi. To vyplývá ze slov: „Drak se rozhněval na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání.“ (Zjev. 12:1–17) Podobně i proroctví, které pronesl Izaiáš a jiní proroci a jež se týká obnovení, se splnilo nejdříve na tehdejším pozemském „Jeruzalémě“, na lidu ze dvoukmenné říše judské, ale jejich větší splnění se vztahuje na Boží nebeskou „ženu“, kterou zastupují její duchem zplozené děti, pomazaní následovníci Kristových šlépějí.

„NOVÝ JERUZALÉM“

Jiný Jeruzalém, o němž se zmiňuje Bible, je „Nový Jeruzalém“. V knize Zjevení se nemluví o Jeruzalémě, ale o Novém Jeruzalémě. (Zjev. 3:12; 21:2, 10) Je to „manželka“ Ježíše Krista, Božího Syna, ve velmi podobném organizačním smyslu, jako je nebeská univerzální organizace svatých duchovních tvorů manželkou neboli „ženou“ Jehovy Boha. Proto mohl apoštol Pavel napsat: „Já osobně jsem vás [duchem zplozené učedníky Kristovy] zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako čistou pannu.“ (2. Kor. 11:2) V souladu s touto obraznou řečí říká apoštol Jan: „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe a připravený jako nevěsta, okrášlená pro svého manžela.“ (Zjev. 21:2, 10) Chceme-li zjistit, co je tento Nový Jeruzalém, pomáhá nám dále skutečnost, že má dvanáct bran, na nichž jsou napsána jména dvanácti kmenů Izraele — nikoli však kmenů starověkého Izraele, ale kmenů duchovního izraele, o němž mluví Zjevení 7:4–8. Velmi důležité je, že tento Nový Jeruzalém má dvanáct základních kamenů, na nichž jsou napsána jména dvanácti apoštolů Beránkových. — Zjev. 21:12–14.

Doslovná hora Sion je v Bibli často spojována s doslovným Jeruzalémem a ve stejném spojení ji nalézáme vzhledem k duchovnímu izraeli. Někdy jako by se vztahovala spíše na místo než na město nebo organizaci. Jan například píše: „A viděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce.“ Jinými slovy, Nový Jeruzalém, 144 000 duchovních izraelitů, je znázorněn, jako by stál se svým ženichem na hoře Sion. — Zjev. 14:1.

Významná jsou v této souvislosti slova v Židům 12:22, 23, která byla adresována křesťanům pocházejícím ze Židů: „Přiblížili jste se k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů, ve všeobecném shromáždění, a ke sboru prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchovnímu životu spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými.“

Jak máme rozumět tomuto textu? Následujícím způsobem: „Město živého Boha“ a „Nebeský Jeruzalém“ s jeho „myriádami andělů“ zřejmě poukazuje na „Jeruzalém nahoře“, na Jehovovu univerzální organizaci, protiobraznou Sáru. 144 000 členů Kristovy nevěsty je označeno jako „sbor prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích“. Patří k obyvatelům „města živého Boha“. Slova „duchovní život spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými“, také mluví podobně o 144 000, kteří byli prohlášeni za spravedlivé a dosáhli duchovní zralosti, a to včetně ostatku těch, kteří jsou ještě na zemi.

U Lukáše 21:24 je napsáno: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ Toto proroctví se nesplnilo na Jeruzalémě, hlavním městě republiky Izrael. Tento text objasňují slova u Ezechiela 21:27, v nichž Jehova Bůh předpověděl pád posledního judského krále, a potom řekl: „A také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ Ve světle tohoto proroctví je jasné, že Jeruzalém, který byl pošlapáván až do konce časů pohanů neboli národů, není pouze pozemské město Jeruzalém. Spíše znázorňuje právo na mesiášské královské panství, jež bylo vyhrazeno královskému domu Davidovu podle smlouvy, kterou Jehova uzavřel s Davidem. Tato smlouva králi Davidovi zaručovala, že jeho královský rod bude pokračovat navždy, a právě proto musel být Ježíš přímým potomkem Davidovým. Toto právo na mesiášské královské panství začalo být pošlapáváno v roce 607 př. n. l. , když byl rozvrácen pozemský Jeruzalém a když byl svržen jeho král, Sedechiáš. Až dokdy pokračovalo toto pošlapávání národy? Dokud nepřišel ten, kdo měl právo, Ježíš Kristus. Splnění takových proroctví, jako je ve Zjevení 11:15 až 12:10, ukazuje, že Kristus začal v nebesích uplatňovat toto právo v roce 1914. V té době mu Jehova přikázal, aby začal podmaňovat uprostřed svých nepřátel. — Žalm 2:7, 8; 110:1, 2.

Tato úvaha je pro nás skutečně poučná. Poznáváme, že Jeruzalém bylo jméno doslovného města samotného a že někdy je také užíváno k označení izraelského národa nebo k označení dvoukmenného království judského. Také symbolizuje nevěrné křesťanstvo, stejně jako se stal nevěrným starověký Jeruzalém. Toto jméno je dále uplatňováno na Jehovovu univerzální organizaci a někdy na „nevěstu“ Kristovu, na Nový Jeruzalém, a „Jeruzalém“ může také označovat právo na mesiášské královské panství.

Pamatujme na to, že tyto myšlenky jsou nejen zajímavé, ale že jsou pro nás také velmi důležité. Jehova Bůh se postaral o to, aby jeho proroctví, která se vztahují na obnovení Jeruzaléma po návratu Židů do vlasti v roce 537 př. n. l. , měla větší a velkolepější splnění v obnovení těch, kteří dnes zastupují „Nebeský Jeruzalém“, totiž ostatku těla Kristova, který je dosud na zemi. Ti se spolu se svými druhy, s „velkým zástupem“ „jiných ovcí“, těší z dnešního duchovního ráje. Je výsadou a povinností všech upřímných ctitelů stvořitele, Jehovy Boha, aby se spojili a spolupracovali s „ostatkem“, který zastupuje „Jeruzalém nahoře“, a aby společně přinášeli Bohu svatou službu. — Jan 10:16; Zjev. 7:9, 15.

[Poznámka pod čarou]