Jakou úlohu hráli proroci?
CO TĚ napadne, když se někdo zmíní o hebrejských prorocích starých dob? Myslíš na muže, kteří předpovídali budoucnost? Anebo si v prvé řadě vzpomeneš na muže, kteří naléhali na lid, aby činil Boží vůli?
Staří hebrejští proroci samozřejmě předpovídali určité události. Jejich prorokování však rozhodně nebylo omezeno jen na předpovídání. Je to zřejmé z hebrejského slova pro proroka, navi. Slovo samo o sobě neobsahuje myšlenku předpovídání. Navi znamená „ten, kdo hojně vylévá slova,“ nebo „ten, jehož řeč plyne“. Vlastní užívání slova ukazuje, že praví proroci byli Božími mluvčími, kteří navíc přinášeli jiskřivé inspirované poselství. Abychom lépe ocenili, jaké bylo pověření Božích proroků, srovnáme jejich jednání s chováním těch, kteří si činili nárok na prorocký úřad.
Uvažuj například o situaci v době hebrejského proroka Micheáše. V Izraeli a Judsku vládl velký morální úpadek. Vůdci utiskovali lid, zvláště chudé a potřebné. Soudci a kněží nenasytně toužili po penězích. Krveprolévání a každý druh zkaženosti byly na denním pořádku. Člověk nemohl důvěřovat ani přátelům ani blízkým členům rodiny.
Byla to rozhodně doba, ve které mělo být odhaleno provinění Izraelitů. Bylo na ně naléháno, aby změnili své cesty. Dělali to ti, kteří si činili nepravý nárok na prorocký úřad? Ne. U Micheáše 3:5 jsou falešní proroci popsáni jako muži, kteří svádějí Izraelity z cesty a kteří, „když mají co kousat svými zuby, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj“. (Bič) Obsah poselství, přinášeného falešnými proroky, závisel tedy na tom, jak jim lidé platili. Pokud dostali svou odměnu, byli ochotni slíbit blahobyt i mravně zvrhlým lidem. Tito falešní proroci ani v nejmenším nepovzbuzovali lid, aby opustil své zlé cesty. Lidé se tedy cítili bezpeční a pokračovali ve svém bezzákonném jednání. Kdyby se však někdo odvážil nic jim nedat, byli tito falešní proroci připraveni na takového člověka ‚přivolat Pánovu zlobu‘.
Praví Jehovovi proroci však neočekávali žádný osobní zisk. Vážili si toho, že jejich jmenování bylo od Boha, a nesnažili se tedy, aby se líbili lidem. Když Micheáš porovnával své vlastní jednání s chováním falešných proroků, prohlásil: „Já sám jsem byl naplněn silou, Jehovovým duchem a právem a mocí, abych pověděl Jákobovi o jeho vzpouře a Izraelovi o jeho hříchu.“ (Mich. 3:8) Micheáš odvážně odkryl hříchy Izraelitů: jejich modlářství, podvodné praktiky, nemilosrdný útlak a křivdy. Toto odhalení bylo provázeno předpověďmi o vykonání Božího rozsudku nad Judou a Izraelem. Předpověděl přicházející zničení Samaří, hlavního města desetikmenného království, a Jeruzaléma, hlavního města dvoukmenného království.
Proroctví o přicházejícím soudu nad nevěrným Samařím a Jeruzalémem sloužila dvojímu účelu. Na jedné straně znovu zdůrazňovala špatnost toho, co lidé dělali. Na druhé straně povzbuzovala Izraelity, aby se káli, protože tak se mohou stát příjemci Božího milosrdenství. U Jeremiáše 18:7–10 je ukázáno, že proroctví, jež byla předzvěstí pohromy, zahrnovala také příležitost k pokání. Pokud jde o Jehovovo vyjádření o soudu a požehnání, čteme tam: „Kdykoli snad mluvím proti nějakému národu a proti nějakému království, abych je vykořenil a strhnul a zničil, a ten národ se skutečně odvrátí od své špatnosti, proti níž jsem mluvil, pocítím také lítost nad neštěstím, které jsem zamýšlel nad ním vykonat. Ale kdykoli snad mluvím o nějakém národu a o nějakém království, že je vystavím a že je osadím, a ono skutečné činí to, co je zlé v mých očích tím, že neposlouchá můj hlas, pocítím také lítost nad dobrem, o kterém jsem si řekl, že učiním pro jeho dobro.“
NE JENOM PESIMISTÉ
Vzhledem k tomu, že Boží proroci měli odpovědnost naléhat na lid, aby opustil své převrácené cesty, znamenalo to, že předpovídali pouze záhubu a neštěstí? Ne, jejich oznamování často obsahovalo povzbuzující poselství naděje. Ačkoli se Izraelité jako celek mohli stavět jako hluší k ohlašování Jehovova přicházejícího soudu, jednotlivci mohli dokázat, že nesouhlasí s násilím a bezzákonností, která tehdy převládala. Vykonání soudu nad špatnými by v jejich případě bylo vítaným osvobozením z nespravedlnosti.
Protože Jehova je milosrdný Bůh se smyslem pro právo, mohou mít lidé, naklonění ke spravedlnosti, důvěru, že projevy božské nelibosti nebudou pokračovat neomezeně. V Pláči 3:31, 32 je tato myšlenka zdůrazněna: „Jehova nebude do neurčitého času stále zavrhovat. Neboť ačkoli způsobil zármutek, jistě také prokáže milosrdenství.“
V souladu se svým milosrdenstvím a milující laskavostí Jehova Bůh podnítil své proroky, aby poukazovali na naději. Micheáš například předpověděl obnovení, jež bude následovat po zpustošení země obydlené Izraelity. Citoval Jehovovo slovo a prohlásil: „Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny, bezpochyby seberu zbývající z Izraele. V jednotě je postavím jako stádo drobného dobytka v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny, budou hlučet množstvím lidí.“ (Mich. 2:12) Kajícní Izraelité tedy mohli načerpat útěchu z této posilující naděje, když vyslechli Micheášovo svědectví o zpustošení.
Proroci sloužili v prvé řadě jako Jehovovi zástupci mezi Izraelity. Měli zájem o to, aby pomáhali svým soukmenovcům následovat bohulibé jednání a tím se vyhnout neštěstí. Chmurné poselství přinášeli jen těm, kteří odmítali činit Boží vůli. Ale lidem, kteří měli správný postoj, proroci přinášeli poselství osvobození a naděje. Základní námět, který prolínal různá proroctví, je vyjádřen ve slovech u Ezechiela 33:11: „ ‚Jako že žiji,‘ je výrok Pána Jehovy, ‚mám zalíbení ne ve smrti zlého, ale v tom, aby se zlý odvrátil od své cesty a skutečně zůstal živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest, neboť proč byste měli zemřít, dome izraelský?‘ “
PROROCKÉ POSELSTVÍ PRO DNEŠEK
Základní poselství starých hebrejských proroků platí i dnes. Stejně jako v minulosti Jehova Bůh nepohlíží se zalíbením na bezzákonnost, násilí, nespravedlnost a útisk, který se dále rozšiřuje v různých částech země. Jehova Bůh ve svém Slově prohlásil, že ukončí veškerou špatnost. Bible říká: „Boží zloba se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu.“ (Řím. 1:18) Před tím, než přijde den zloby a vykonání rozsudku, mají však lidé za svého života příležitost změnit své cesty a pracovat na své záchraně. Velkolepá naděje na věčný život v spravedlivém novém pořádku je navíc přede všemi, kteří přežijí zničení. (2. Petra 3:9, 13) Uskutečnění této naděje je velmi blízko a to je jistě nádherné poselství pro naši dobu.
Není toto poselství něčím, co má být dnes oznamováno? Ale kdo by je měl oznamovat? Neočekával bys, že ti, kteří to dělají, se budou chovat stejně jako staří hebrejští proroci? Měli by to být lidé, kteří podporují spravedlivá měřítka Božího slova a naléhají na druhé, aby činili totéž. Měli by varovat před přicházejícím vykonáním rozsudku nad špatností a měli by poukazovat na nádhernou budoucnost v spravedlivém novém pořádku.
Můžeme z toho, co jsme poznali, říci, že církve křesťanstva skutečně usilují o to, aby pomohly lidem změnit jejich cesty? Anebo jsme spíše shledali, že duchovenstvo často toleruje všechny druhy chyb mezi členy svých církví, pokud od nich dostávají peníze?
A co říci o skupině známé jako křesťanští svědkové Jehovovi? Mnoho lidí poznalo, že je velký rozdíl mezi svědky Jehovovými a církvemi křesťanstva. Shledali, že svědkové Jehovovi usilují o to, aby ti, kteří se k nim připojují, žili podle Bible. Všiml sis toho také? Jestliže ano, jednáš podle toho, co jsi pozoroval? Podílíš se s nimi na pomoci druhým, aby žili v souladu s Božími cestami?