Juda varuje před zlými lidmi, kteří vnikají dovnitř
„MĚJTE v nenávisti, co je zlé.“ „Mějte odpor ke zlému.“ Proč Boží slovo obsahuje takové výstrahy? Protože nám zlo sice často slibuje radost nebo světskou odměnu, ale může nás odvést, abychom nedodržovali Jehovova spravedlivá měřítka. — Žalm 97:10; Řím. 12:9.
Během celých biblických dějin skuteční Boží mluvčí projevovali rozhodnou nenávist ke všemu zlému. Dobrým příkladem toho je krátký dopis Judův.
Kdo byl Juda? Říká o sobě, že je bratrem Jakubovým; tento Jakub mohl být jedině (z poslední části Skutků apoštolů) známý Jakub, Ježíšův nevlastní bratr. Juda sice nám o sobě neříká, že je nevlastním bratrem Ježíšovým, ale to o sobě neříkal ani Jakub, pravděpodobně z téhož důvodu, totiž ze skromnosti. Juda snad považoval za nevhodné upozorňovat na tělesné spojení, protože jeho nevlastní bratr Ježíš byl nyní duchovní osobou v nebi.
Judův dopis je určen křesťanům, kteří jsou povoláni od Boha a jsou k němu v láskyplném vztahu. Juda psal svůj dopis velmi pravděpodobně v Jeruzalémě, a to před zničením města v roce 70 n. l., neboť se nezmiňuje o tom, že by tato událost již nastala. Kromě toho zřejmě cituje ze druhého dopisu Petrova, a proto musel napsat svůj dopis kolem roku 65 n. l.
Juda je velmi rozhořčen nad tím, že do křesťanského sboru vnikli určití lidé, „bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro volné chování, a prokazují se [tak] jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu, Ježíši Kristu“. (Juda 4) Potom uvádí varovné příklady: Izraelity, kteří pro svou nevíru zahynuli v pustině; anděly, kteří přijímali lidskou podstatu, aby žili v nezákonném manželství se ženami, za což je Bůh ‚uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne‘; a obyvatele Sodomy a Gomory, kteří se také oddávali nemravným pohlavním požitkům a byli zničeni.
Tito lidé, kteří vnikli do křesťanského sboru, jsou nejen morálně zkažení, ale jsou také pyšní a mají vzpurného ducha. Pohrdají panstvím a postupně mluví o slavných v křesťanském sboru. Ani Michael se neodvážil vyjádřit potupná slova, když měl s ďáblem spor o Mojžíšovo tělo, ale řekl: „Ať tě Jehova přísně napomene.“ — Juda 9.
Juda dále srovnává tyto lidi s Kainem, který zavraždil svého spravedlivého bratra, s Balámem, který lakotně usiloval o sobecký zisk, a s Chórem, který se v pustině vzepřel proti Mojžíšovi a byl pohlcen ohněm.
S rostoucím rozhořčením popisuje Juda tyto lidi jako zrádné skály, které jsou skryty pod vodní hladinou, jako oblaka, jež slibují déšť, ale v nich není voda, a jako stromy, které byly vykořeněny, protože nenesly ovoce. Podobají se divokým mořským vlnám, které vyvrhují nečistotu, a bludným hvězdám podle nichž se nesmí řídit žádný námořník. Označuje tyto nespokojené lidi jako reptaly, kteří si stěžují, jsou vedeni sobeckými žádostmi, vedou nabubřelé řeči a pro svůj vlastní užitek obdivují osobnosti, nemají smýšlení duchovní, ale živočišné. Juda bezpochyby nenávidí zlo, a prokazuje všem křesťanům službu, neboť je varuje před takovými zlými lidmi. — Juda 11–13, 16.
Když Juda důkladně odhalil tyto zlé a varoval před nimi, radí věrným křesťanům, aby se zachovali v Boží lásce. Jak? Tím, že se budou budovat v lásce, budou se modlit a budou přijímat pomoc svatého ducha. Potom dává křesťanům radu, aby pomáhali pochybujícím, aby je takříkajíc vychvacovali z ohně, a aby pomáhali také těm, kteří žijí nečistě, ale aby to činili s bázní, aby se sami nedostali pod špatný vliv. — Juda 17–23.
Juda se zmiňuje o některých událostech, o nichž není zpráva v Hebrejských písmech, například o sporu Michaela s ďáblem o tělo Mojžíšovo a o proroctví Enochově. O tom se mohl dovědět buď přímou inspirací, nebo se mohlo stát, že měl kromě Svatých písem k dispozici ještě jiné spolehlivé prameny, které obsahovaly Enochovo proroctví. Určitou obdobu toho snad můžeme vidět v Pavlově zmínce o jistých lidech, kteří odporovali Mojžíšovi a jejich jména nejsou uvedena v 2. knize Mojžíšově, a též v určitých slovech Ježíšových, která nelze najít v žádném evangeliu. — Sk. 20:35; 2. Tim. 3:8.
Je možno říci, že slova nesouhlasu, jež vyjádřil Juda, nikdy nebyla vhodnější než dnes, kdy nabývá převahu bezzákonnost a ochladla láska mnohých, protože se to nerozpoznává, nemálo lidí převrátili nezaslouženou laskavost v omluvu pro volné chování nebo podlehli duchu vzpoury. Ano, tyto skutečnosti by měly tak hluboce zapůsobit na všechny Bohu oddané křesťany, aby se ze všech sil snažili zůstat v Boží lásce a chránit se před zlými lidmi, kteří by snad mohli vniknout do křesťanského sboru.