Milovaný Jan píše o lásce

JEŽÍŠ sám byl jako člověk, „který zasel na své pole znamenité semeno“. Během času se však toto křesťanské pšeničné pole podobalo poli plnému plevele. (Mat. 13:24–43) Do stáda vnikli utiskující vlci a způsobili tam mnoho zla, jak to předpověděl apoštol Pavel slovy ve Skutcích apoštolů 20:29, 30. Ano, apoštol Jan mohl v posledních letech prvního století našeho letopočtu vidět, že již vyvstali mnozí antikristové, a to bylo pro něj důkazem, že pro čistou křesťanskou organizaci na zemi nadešla tehdy „poslední hodina“. — 1. Jana 2:18.

Uplynulo již více než padesát let od chvíle, kdy svatý duch poprvé inspiroval křesťanského učedníka k napsání biblické knihy. Jan snad svou povahou nebyl nadaný spisovatel a jako jeden z neučených a prostých lidí, o nichž je zmínka ve Skutcích apoštolů 4:13, nikdy snad nepomyslel na to, že bude jednou psát zprávu o Ježíšově životě, jako to učinili Matouš, Marek a Lukáš.

Když však byl na ostrově Patmos jako zajatec pro Krista, dostal výslovný příkaz, aby zapsal Zjevení. Tato bezprostřední výzva k psaní zřejmě Jana velmi povzbudila, takže potom napsal evangelium a tři dopisy.

Nelze pochybovat o tom, že Jan napsal první z těchto tří dopisů (ačkoli to v něm není přímo řečeno). Již v nejranější době byl uznáván jako pisatel, a také obsah to neklamně dokazuje. Když slyšíme v telefonu známý hlas, nemusíme se ptát: „Kdo tam je?“ To platí i pro Janův první dopis. Jestliže poněkud známe jeho evangelium, slyšíme a poznáváme jej také v tomto dopise.

To platí jak pro jeho způsob psaní — například pro stavbu vět a slovní zásobu —, tak i pro námět. Jedině ve spisech Janových nacházíme například označení „SLOVO“ pro Ježíše. — Jan 1:1; Zjev. 19:13.

Kdy napsal Jan svůj první dopis? Muselo to být zřejmě dost pozdě, protože mluví o tom, že povstali mnozí odpůrci neboli antikristové. Pomůže nám srovnání tohoto dopisu se Zjevením. Mnoho okolností nasvědčuje tomu, že Jan napsal Zjevení kolem roku 96 n. l. Velmi pravděpodobně zemřel kolem roku 100, a proto můžeme logicky usuzovat, že své evangelium a své dopisy napsal v roce 98.

Komu napsal Jan tento první dopis? V celém dopisu není žádná zmínka o určité skupině osob nebo o nějaké jednotlivé osobě. Zřejmě však měl na mysli určité osoby, jak to vyplývá z jeho slov určených „vám, děťátka“, „vám, otcové“, „vám, mladí muži“. (1. Jana 2:12–14) Těm, jimž píše, říká šestkrát „milovaní“ a sedmkrát „děťátka“a.

Ačkoli apoštol Jan byl učedníkem, jehož Ježíš obzvlášť miloval, a ačkoli se v jeho spisech mluví o lásce více než ve spisech ostatních pisatelů Bible, bylo by nesprávná domněnka, že to byl citlivý člověk slabé vůle. Takový rozhodně nebyl. Ježíš označil Jana jako jednoho ze „synů hromu“ pro jeho planoucí lásku k Mistrovi a pro jeho lásku ke spravedlnosti. (Mar. 3:17) V celé Bibli se patnáctkrát vyskytuje označení „lhář“, a z toho devětkrát ve spisech Janových. V tomto dopise například říká, že prohlašujeme-li, že jsme nehřešili, činíme Boha lhářem; jestliže prohlašujeme, že jsme poznali Boha, ale nedodržujeme jeho příkazy, jsme lháři; říká, že jsou lháři lidé, kteří popírají, že Ježíš je Kristus; že každý, kdo prohlašuje, že miluje Boha, ale nenávidí svého bratra, je lhář, a že pokud nevěříme Božím slovům, činíme Boha lhářem. — 1. Jana 1:10; 2:4, 22; 4:20; 5:10.

Láska ke spravedlnosti nutila Jana k tomu, aby své „děti“ varoval před antikristem. „Píši vám to o těch, kteří se vás pokoušejí svést.“ Ano, dovnitř vnikli lidé, kteří milovali světskou moudrost a světské filozofie a popírali, že Ježíš Kristus byl Božím Synem, který přišel v těle. Kdyby tito lidé, jak říká Jan, „byli bývali našeho druhu, byli by zůstali s námi. Ale odešli“, protože nebyli našeho druhu. Dále nám vážně radí, abychom zkoumali každý inspirovaný výrok, abychom zjistili, zda pochází od Boha, protože na svět přišlo mnoho falešných proroků. — 1. Jana 2:18–26; 4:1–3.

Láska ke spravedlnosti přiměla Jana také k tomu, aby nás poučil o Božím stanovisku ke hříchu: a) všichni hřešíme; kdo říká, že nehřeší, činí Boha lhářem; b) musíme bojovat proti hříchu; c) Bůh se postaral o to, aby se Kristus pro nás stal smiřující obětí, jejímž prostřednictvím dosáhneme odpuštění hříchu a jejíž hodnota bude nejen ku prospěchu pomazaného křesťanského sboru, ale i ku prospěchu celého světa; d) jsou dva druhy hříchu: hřích, který může být odpuštěn, a svévolný, úmyslný hřích, který nemůže být odpuštěn a v souvislosti s nímž bychom se neměli u Boha přimlouvat za ty, kteří se jej dopustili; e) praví křesťané nehřeší stále. — 1. Jana 1:8–10; 2:1, 2; 3:4–10; 5:16–18.

„AGAPÉ“, LÁSKA VĚRNÁ ZÁSADÁM

Jan však ve svém dopise obzvláště zdůrazňuje lásku. Dvakrát říká, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8, 16) Zmiňuje se o tom, že Bůh projevil svou lásku tím, že nechal svého Syna zemřít za naše hříchy a postaral se o to, aby se Kristovi následovníci mohli stát Božími dětmi. (1. Jana 3:2; 4:10) Tak velice nás Bůh miloval, a proto jsme povinni milovat své bratry. (1. Jana 4:11) Milovat Boha znamená zachovávat jeho příkazy. (1. Jana 2:4; 5:2, 3) Dokonalá láska k Bohu vyhání strach, neboť strach působí jako překážka. (1. Jana 4:17, 18) Měli bychom milovat bratry nikoli slovy, ale měli bychom pro ně také něco dělat, měli bychom jim pomáhat v dobách nouze. (1. Jana 3:17, 18) Jan mluví dokonce ještě ostřeji, když ukazuje, že nemůžeme milovat Boha, jehož jsme neviděli, jestliže nemilujeme jeho děti, které vidíme. Kdo říká, že miluje Boha, ale nenávidí svého bratra, je lhář, ano vrah jako ďábel a jako Kain, který pocházel z ďábla. (1. Jana 3:10–16) Jan nám nakonec také říká, co bychom neměli milovat: svět a věci ve světě, jeho žádost očí a těla a nápadné vystavování prostředků, které někdo má k životu. — 1. Jana 2:15–17.

Milovaný apoštol Jan poznal význam nesobecké lásky věrné zásadám (agapé). Ve svém evangeliu mluví o lásce daleko více než ostatní evangelisté. Stejně i v jeho prvním dopise je daleko více zmínek o lásce než v kterémkoli jiném dopise Křesťanských řeckých písem.

Ačkoli Jan velmi zdůrazňuje lásku, přece nepřehlíží vlastnost, která je tak říkajíc lásce nejblíže: víru. Proto píše: „To je jeho přikázání, že věříme ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a milujeme se navzájem.“ — 1. Jana 3:23; 5:4, 10.

DRUHÝ A TŘETÍ DOPIS JANŮV

Druhý a třetí Janův dopis jsou nejkratší ze všech šestašedesáti „knih“ Bible. Každý z těchto dopisů mohl být napsán na jediném listu papyru. Jsou právem přisuzovány apoštolu Janovi, protože mají všechny rysy, jimiž se vyznačuje evangelium nazvané jeho jménem a jeho první dopis. Typický je poměrně častý výskyt slov jako „pravda“ a „láska“. Máme také všechny důvody k názoru, že oba tyto dopisy napsal přibližně ve stejné době jako svůj první dopis, to znamená kolem roku 98 n. l., a že byl tehdy ve městě Efezu.

Druhý dopis byl napsán „vyvolené paní“. Kdo to byl? Na tuto otázku není možno odpovědět dogmaticky. Mohla to být křesťanka, kterou Jan chválí, protože vychovala své děti v cestě pravdy, sestra jménem Kyria, neboť to je řecké slovo znamenající „[urozená] paní“, nebo mohl Jan tohoto slova použít také v přeneseném smyslu a mínit tím křesťanský sbor.

V tomto dopise Jan zdůrazňuje pravdu a také příkaz, který bylo slyšet od začátku, totiž, „abychom se navzájem milovali“. Jako ve svém prvním dopise mluví otevřeně o odpůrcích a označuje je jako „antikrista“. (Srovnej 2. Jana 7 s 1. Jana 4:3.) Tyto odpadlíky, kteří rozšiřují nesprávné nauky, neměli bychom přijímat do svého domu a neměli bychom je zdravit. I v tomto dopise Jan zdůrazňuje lásku, ale zároveň vyjadřuje spravedlivý hněv nad zlými.

Svůj třetí dopis adresuje Jan Gaiovi. Nemůžeme s jistotou říci, kdo je tento Gaius. Jan se raduje z toho, že Gaius chodí v pravdě, a chválí jej za jeho pohostinnost a lásku, kterou projevuje bratrům — zřejmě těm, kteří byli vysíláni k budování různých sborů. Prosí jej, aby je poslal „na cestu . . . způsobem, který je hodný Boha“, jinými slovy, dobře zásobené věcmi potřebnými k životu. I v tomto dopise Jan zdůrazňuje na jedné straně cestu lásky, ale na druhé straně vyjadřuje svůj spravedlivý hněv nad Diotrefem, který je pyšný, sobecký a vzpurný, a proto jej Jan pokárá, až navštíví Gaia.

Janovy dopisy jsou pro nás skutečně velmi aktuální, protože dnes je důležitější než kdy jindy, aby se křesťané navzájem milovali, ale aby se také chránili před těmi, kteří by je chtěli přimět, aby se vzdali čistého uctívání Jehovy.

[Poznámka pod čarou]