Otázky čtenářů

● Zdá se, že muži často přenechávají svým manželkám výchovu dětí. Co tomu říká Bible? Je výchova dětí opravdu „úkolem ženy“?

Je pravda, že muži na mnoha místech mají názor, že výchova dětí je věcí ženy. Avšak Bible s tím nesouhlasí, ukazuje, že tato povinnost náleží oběma manželům. — Přísl. 1:8.

Přirozeně je nutno vidět rozumně a realisticky postavení, v němž je mnoho rodin. Většinou chodí manžel do světské práce, aby se mohl postarat o rodinu. Je proto mnoho hodin denně mimo dům. V mnoha případech pracuje manželka během té doby doma, a tím přispívá značně ke štěstí a blahu celé rodiny. Když je manželka během dne pravidelně více pohromadě s dětmi než muž, je přirozené, že jim může poskytnout mnoho poučení a kázně, které potřebují.

Ale nač si manželky stále více stěžují, je nedostatek ochoty manžela účastnit se výchovy dětí v době, kdy je doma s rodinou.

To, co říká Bible o výchově dětí, je stejně rozumné, jako poučné. Čteme například: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho, i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ „Trestej svého syna a přinese ti pokoj a tvé duši poskytne mnoho rozkoše.“ (Přísl. 22:6; 29:17) Bůh uložil odpovědnost jak otci, tak matce. Proto zní jeho rada dětem: „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ „Naslouchej svému otci, který tě zplodil, a nepohrdej svou matkou, protože zestárla.“ (Přísl. 6:20; 23:22) Proto by muž měl — i když během dne není doma — klást důraz na to, aby jeho děti byly správně vychovávány. Je nejen „živitelem“.

Ale snad přijde domů unavený a chtěl by „mít svůj klid“. Když pak jeho manželka mluví o každodenním problému, který souvisí s dětmi, může mít sklon k odpovědi: „Starej se o to ty. Jsi celý den s nimi a už to nějak zvládneš.“ Možná, že by to zvládla, stejně jako to musí zvládnout během celého dne. Ale proč její manžel, když je doma, by ji neměl ve výchově dětí podporovat? Nebyla by to známka lásky a ohleduplnosti?

Mimo to jemu, jako hlavě rodiny, byla Bohem uložena odpovědnost, aby převzal vedení ve výchově dětí. Boží slovo říká: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ (Ef. 6:4, rev. vyd. 1971) A Bible přirovnává požehnanou kázeň Jehovy Boha ke kázni, kterou uděluje lidský otec z dobrých pohnutek, ke kázni, která vzbuzuje u dětí respekt a přináší pokojné ovoce. — Žid. 12:7–11.

To však neznamená, že když je otec doma, výchova spočívá pouze na něm. Ne, Bible nerozděluje tuto odpovědnost podle denních hodin. Manžel a manželka tvoří jednotku, v níž oba nesou odpovědnost a mají na sebe brát ohled. Oba mají uznávat, že nesou biblickou odpovědnost, aby pomáhali dětem a vedli je, kdykoli mohou. (5. Mojž. 11:18–21) Rodina, v níž manžel a manželka takto spolupůsobí, je šťastná. Láskyplná výchova otce i matky bude mít u dětí dobré výsledky. Manžel také pozná, že jeho manželka je spokojena, protože ví, že ji má rád a že ji podporuje.

I ve společenství nebo v zemi, kde je zvykem přenechávat výchovu dětí manželkám, je rozumné a užitečné držet se toho, co náš stvořitel ustanovil ve svém inspirovaném Slově. Výchova dětí není „věcí manželek“, je to „úkol rodičů“ — otce i matky.