Zprávy a jejich hlubší význam
Je hromadné rozhřešení účinné?
● Začátkem prosince 1976 se konaly v Mid–South Coliseum v Memphis (Tennessee, USA) bohoslužby, při nichž bylo uděleno hromadné rozhřešení. V této sportovní aréně bylo přítomno asi 12 000 katolíků, jimž byly prostřednictvím biskupa údajně odpuštěny jejich minulé hříchy, aniž se jich kněz ptal a aniž se z nich zpovídali. Všeobecné rozhřešení sice bývalo někdy udíleno v dobách, kdy „hrozila smrt“ (například když šli vojáci do bitvy), ale tentokrát to bylo první hromadné rozhřešení toho druhu ve Spojených státech. Podle sdělení tiskové agentury Associated Press „měla tato bohoslužba přilákat zpět do stáda odcizené katolíky, zvláště ty, kteří byli rozvedeni“.
Je všeobecné rozhřešení účinné? Podle Bible nikoli. Bible neříká nic ve prospěch takového obřadu a neobsahuje poučení pro křesťany, aby se vyznávali knězi. V Bibli také nic nenaznačuje, že by nějaký nedokonalý člověk mohl udělit rozhřešení z hříchu. Křesťané, kteří potřebují duchovní pomoc, jsou sice vybízeni, aby vyhledávali pomoc starších ve sboru, ale hříchy může odpustit pouze Jehova Bůh. (Jak. 5:13–15) Proto král David řekl Bohu: „Konečně jsem ti svůj hřích vyznal. . . a ty sám jsi odpustil provinění mých hříchů.“ — Žalm 32:1–5.
Existuje život po smrti?
● Podle nedávné ankety Gallupova ústavu zastává 73 procent amerického obyvatelstva názor, že existuje život po smrti. Zastánci tohoto názoru poukazují na pocity, o nichž mluvili lidé, kteří byli oživeni z klinické smrti, jako na zdánlivý důkaz. Tito lidé prý měli pocit klidu, hlubokého pokoje a dobré nálady a měli prý pocit, jako by se volně vznášeli mimo tělo.
Někteří lidé ochotně přijímají takové „důkazy“, ale jiní se dívají na věci z jiného hlediska. Časopis „Science Digest“ například píše: „Dr. Russell Noyes, profesor psychiatrie na univerzitě v Iowě, není příliš ochoten tomu věřit. Léta se zabývá studiem lidí, kteří byli velmi blízko smrti. Poukazuje na to, že lidé, kteří znovu přicházejí k vědomí, když byla předtím prohlášena jejich klinická smrt, a lidé, kteří jsou v nebezpečí smrti, mluví o podobných pocitech klidu a často mimořádně dobré nálady. Při těchto pocitech a také při pocitu, že je člověk zbaven těla, jde podle jeho názoru velmi pravděpodobně o fantastickou představu, jejíž pomocí se rozum snaží vypořádat se s nepřekonatelným vědomím smrti.“
Závěry badatelů se liší, ale nesmíme přehlédnout svědectví Svatého písma. Bible nepodporuje teorii o životě po smrti, ale říká: „Mrtví sami nechválí Jah [Jehovu].“ Proč ne? Protože odešli „do mlčení“ a „mrtví. . . si nejsou vědomi naprosto ničeho“. (Žalm 115:17; Kaz. 9:5, 10) Ne, po smrti neexistuje trvalý, nepřerušený život. Ale pro množství lidí, pro něž Bůh učinil opatření, je jistá naděje na obnovení života vzkříšením během tisícileté vlády Ježíše Krista.
Bůh — otec a matka?
● Podle zprávy listu „Uppsala Nya Tidning“ z 18. listopadu 1976 odmítá Ulla Barthová, farářka luteránské švédské státní církve, považovat Boha za osobu mužského rodu. Říká: „Musíme se vzdát personifikace: Bůh je pohyb, projev, tvůrčí síla.“ Také dr. Leonard Swidler, katolický teolog a církevní historik na templské univerzitě ve Filadelfii (Pennsylvánie, USA) připravil pokus o revizi liturgie, ve kterém vylučuje určení rodu, když mluví o Bohu. Swidler navrhuje modlitbu, ve které je například řečeno: „Bože, náš otče a naše matko.“
Někteří lidé snad budou tyto názory považovat za docela žádoucí. Co však ukazuje Bible?
Nenaznačuje, že Bůh je „pohyb, projev, tvůrčí síla“, ale říká: „Jehova je zmužilý válečník.“ (2. Mojž. 15:3) A Ježíš Kristus začal modlitbu „Otče náš“ slovy: „Otče náš [nikoli náš otče a naše matko] v nebesích.“ (Mat. 6:9) Bible nikde nelíčí Boha jako osobu ženského rodu. Říká však: „Jehova se bude radovat ve svých dílech“ a „jako otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí“. — Žalm 104:31; 103:13.
Bůh však nevypadá tělesně jako muž z masa a krve. „Bůh je Duch,“ řekl Ježíš, „a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:24.