Děkuj Jehovovi za jeho milující laskavost
„Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodné skutky.“ — Žalm 107:8.
1, 2. a) Co naléhavě potřebujeme v dobách tísně? b) Co v tomto směru často chybí v dnešním světě? (2. Tim. 3:1, 2)
JAK je dobré, máš-li někoho, kdo s tebou věrně zůstane v těžkých dobách! Jistě se ti již stalo, že ses — snad pro nějakou chybu nebo slabost — dostal do situace, která na tebe působila tísnivě nebo ti přinesla utrpení. Jak jsi byl vděčný, jestliže někdo z nesobecké lásky k tobě milujícím způsobem omluvil tvou chybu a pomohl ti z tvé tísně!
2 Biblické přísloví říká: „Pravý druh miluje stále a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísl. 17:17) Takové příklady laskavosti pramenící z nesobecké lásky jsou však dnes dost vzácné. Někdy nám mohou nejhlubší zranění způsobit právě ti lidé, které jsme považovali za své nejlepší přátele. (Přísl. 18:24) Na druhé straně si však mnozí lidé neváží milující laskavosti, která je jim prokazována. Mnozí manželé považují své věrně oddané manželky za něco samozřejmého a zřídka kdy vyjadřují vděčnost za jejich milující zájem. Také mnohé manželky mají takový postoj ke svým oddaným manželům. Jaká je to ovšem radost, jestliže je prokazována taková oddaná laskavost a je přijímána s vděčnými díky!
3. Jakými slovy nám žalmista poukazuje na největšího přítele, jakého můžeme mít?
3 Všechna milující laskavost, kterou mohou projevovat lidé, je však malá ve srovnání s milující laskavostí toho, jehož přátelství máme hledat především. Jemu zpíval žalmista: „Vzdejte díky Jehovovi, lidé, protože je dobrý, neboť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ — Žalm 107:1.
DRAHOCENNÁ VLASTNOST
4, 5. a) Co máme rozumět pod výrazem „milující laskavost“? b) Proč je milující laskavost Jehovovým charakteristickým rysem? (Žalm 86:15)
4 Co je tato Jehovova „milující laskavost“, o níž se mluví ve 107. žalmu? V této vlastnosti je obsažena láska, která se aktivně zajímá o jiné. Výrazem „milující laskavost“ se překládá hebrejské slovo chéssed, které označuje laskavost nebo ohled vycházející z lásky. Jde však ještě o víc. Profesor R. E. Perry si povšiml, že chéssed „vyjadřuje postoj buď Boha nebo člověka, který vyplývá ze vzájemného vztahu, . . . ‚laskavost‘ nebo ‚pomoc‘, kterou prokazuje někdo vyšší. . . Hlavní význam výrazu [chéssed] je ‚věrná láska‘ “. Boží milující laskavost je tedy spojena s věrností. Proto Revidovaný standardní překlad uvádí Šalomounova slova Bohu: „Ty jsi prokázal Davidovi, mému otci, velkou a neochvějnou lásku [neboli „milující laskavost“].“ — 2. Par. 1:8; srovnej 2. Sam. 9:1–7.
5 Jehovova milující laskavost tedy není nic náhodného, jako bývá například přízeň nějakého náladového lidského krále. Je těsně spojena se solidaritou a věrnou oddaností. Jehova považuje tuto vlastnost za něco drahocenného, co projevuje s potěšením, obzvláště těm, kteří mu jsou věrní. Také příjemci by ji měli považovat za drahocennou. Právem mohl David napsat: „Bože, jak je vzácná tvá milující laskavost! Ve stínu tvých křídel synové lidí sami nacházejí útočiště.“ — Žalm 36:7; 36:8, KB.
6. Proč bychom se měli zkoumat, pokud jde o náš poměr k Jehovově milující laskavosti?
6 Základní fyzikální zákon je zákon akce a reakce, podle něhož každé akci odpovídá rovnocenná reakce opačného směru. V duchovních věcech to však neplatí automaticky. Každý z nás se může zeptat: Jak reaguji já na Boží projev milující laskavosti? Pro mnohé je snad odpověď na tuto otázku obtížná, protože se jim výraz „milující laskavost“ snad zdá dost abstraktní. Uvažoval jsi však již někdy o konkrétních případech, jak na tebe působí Boží milující laskavost? Takové úvahy by mohly velmi zvýšit tvé ocenění pro jeho milující laskavost a můžeš se tak více přiblížit k Bohu.
BŮH, KTERÝ JE LASKAVÝ KE VŠEM
7. Omezuje Bůh svou laskavost na ty, kteří se těší z jeho přízně?
7 Jehovova věrná láska neboli „milující laskavost“ se sice projevuje obzvláště k těm, kteří vstoupili do vztahu k němu a mají jeho schválení, ale rozhodně to neznamená, že Bůh je nelaskavý k lidem, kteří k němu nemají takový vztah. Když byl Boží Syn na zemi, řekl: „[Nejvyšší]. . . je dobrotivý k nevděčným a zlým. Stále buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Luk. 6:35, 36) Obyvatelům v Lystře, kteří uctívali modly, mohl apoštol Pavel říci, že Bůh „nezůstal bez svědectví, že dělá dobro, když vám dává déšť z nebe a plodná období a naplňuje vaše srdce pokrmem a dobrou náladou“. (Sk. 14:17) To vše je důkazem Boží nezasloužené laskavosti, projevem jeho velkého milosrdenství k celému lidstvu všeobecně.
8. a) Jak nám stvořené věci poskytují důvod, abychom děkovali Jehovovi? (Žalm 33:5) b) Jaké máme ještě závažnější důvody?
8 Jak je snadné považovat za samozřejmé všechno, co máme! Polož si otázku: Jak bys vylíčil barvu oblohy nebo krásu květin člověku, který je od narození slepý? Jak bys mohl člověku, který nikdy neměl sluch, vylíčit zážitek slyšení — neboli jaké to je, když člověk může slyšet ptačí zpěv, může s někým mluvit nebo naslouchat příjemné hudbě? Schopnost vidět a slyšet, kterou máme téměř všichni, je skutečně požehnáním. Jak často však vyjadřujeme Bohu, Stvořiteli, vděčnost za tyto vlastnosti? (Přísl. 20:12; 2. Mojž. 4:11) Jsou však ještě daleko závažnější důvody, proč bychom měli Jehovovi děkovat a chválit jej. Jsou to jeho podivuhodné skutky, které nám umožňují, abychom vešli do takového vztahu k němu, v němž získáme jeho schválení. Tak můžeme být nejen příjemci jeho všeobecné laskavosti, kterou prokazuje celému lidstvu, ale můžeme se stát příjemci jeho věrné lásky, jeho milující laskavosti projevované těm „lidským synům“, kteří přijali jeho milosrdné opatření a vděčně mu slouží. — Žalm 107:8.
9. V jaké situaci byli pohané v Efezu a jak se někteří z nich stali křesťany?
9 Apoštol Pavel napsal, že křesťané, kteří pocházeli z pohanů a žili ve starověkém Efezu, kdysi byli „bez Krista, odcizeni izraelskému státu a cizinci vůči smlouvám zaslíbení, a neměli. . . žádnou naději a byli. . . bez Boha ve světě“. (Ef. 2:11, 12) Bylo Boží vůlí, aby Židé i pohané měli příležitost přijmout Krista, a proto bylo také pohanům oznámeno poselství o smíření. (Ef. 2:16; Kol. 1:21; 22; 2. Kor. 5:18–21) To byl pro ně vynikající důvod, aby děkovali Bohu za jeho milosrdenství.
10. Proč bys měl být také vděčný za Boží nezaslouženou laskavost?
10 Máš snad menší důvod? Uvědom si, kolik milionů lidí na zemi je stále ještě zaslepeno mylnými náboženskými naukami. (2. Kor. 4:3, 4; Mat. 15:8, 9, 14) Ty sám jsi možná také ‚neměl žádnou naději a byl jsi bez Boha ve světě‘, ale nyní znáš pravdu Božího slova a můžeš sloužit Bohu. Děkuješ Bohu pravidelně za to, že ti dovolil poznat pravdu a stát se jeho přítelem?
11. Jak Jehova projevil velkou laskavost k pohanům ve starověkém Efezu?
11 Povšimněme si však této věci ještě více z osobního hlediska. Když Efezané přišli do styku s pravdou, byli mnozí z nich pravděpodobně stejně jako lidé ve starověkém Korintu, ‚smilníci, modláři, cizoložníci, muži vydržovaní pro nepřirozené účely, zloději, chamtivci, opilci, utrhači a vyděrači‘. (1. Kor. 6:9–11) Ale mohlo jim být prokázáno milosrdenství, protože Jehova poslal svého Syna, aby jeho obětí byl opatřen podklad pro odpuštění hříchů. Proto apoštol Pavel připomínal Efezanům ‚odpuštění našich přestupků, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti‘. (Ef. 1:7) Nebyla Boží ochota odpustit jim hříchy nádherným projevem nezasloužené laskavosti? A jak je to s námi?
12, 13. a) Co všichni víme o své minulosti, jak to vyplývá ze slov Titovi 3:3–5? b) Jaký tedy máme osobní důvod, abychom děkovali Jehovovi?
12 Každý z nás je si vědom své vlastní minulosti. Pravděpodobně víme o mnoha hříších, kterých jsme se dopustili a které vyžadují odpuštění, nemluvě ani o mnoha hříších, na které si již nepamatujeme. Myšlenka, že Bůh je ve svém milosrdenství a ve své lásce ochoten nám odpustit, měla by na nás hluboce působit. Je to projev jeho laskavosti k nám, protože jsme přijali Kristovu oběť a činným způsobem projevujeme lítost. Představ si, že bys měl nové šaty, které se ti obzvláště líbí, ale když jsi je poprvé oblékl, něčím sis je poskvrnil. Jistě bys hned odnesl oblek do čistírny a doufal bys, že skvrna může být odstraněna. Potom si jdeš oblek vyzvednout a vidíš, že skvrna zmizela. Neradoval by ses a nebyl bys vděčný? Co bychom tedy měli cítit, když nám Jehova odpouští naše hříchy, jimiž jsme se v minulosti poskvrnili? Není to podivuhodný projev Boží nezasloužené laskavosti? — Žalm 103:3, 12–14; 4. Mojž. 14:19.
13 Máme jistě všechny důvody, abychom děkovali Bohu za takovou nezaslouženou laskavost a abychom jej chválili. Ale od té doby, kdy jsme začali patřit k jeho lidu, k jeho křesťanským ctitelům, projevuje nám svou věrnou oddanost rozmanitým způsobem a ve své podivuhodné milující laskavosti nám přichází na pomoc.
KE SVÉMU LIDU JAKO CELKU
14. Jak můžeme poznat ještě další důvody, které by nás měly přimět, abychom Jehovovi děkovali?
14 Jehovovi ctitelé poznali již dávno Boží věrnou lásku, kterou jim projevil svým způsobem jednání. Budeš-li uvažovat o některých biblických příkladech, pravděpodobně ti to pomůže, abys poznal ještě další důvody, proč můžeš děkovat Bohu.
15. Jak Jehova osvobodil Izraelity z egyptského otroctví?
15 Druhá kniha Mojžíšova vypráví o tom, jak Jehova vyvedl svůj lid z egyptského otroctví na západní břeh Rudého moře. Potom zázračně rozdělil vody, takže miliony Izraelitů a lidé, kteří se k nim připojili, mohli bezpečně přejít. Když se Egypťané pokusili zmařit záchranu, kterou způsobil Jehova, zničil je všechny i s mocným faraonem týmiž vodami. (2. Mojž. 14:21–30; Žalm 136:1, 10–15) Jak bys byl reagoval ty, kdybys tehdy patřil k Božímu lidu?
16. Jak vhodně reagovali Izraelité?
16 Když se Mojžíš a synové Izraele dostali bezpečně na druhý břeh, děkovali Jehovovi písní, v níž řekli: „Kdo je jako ty, který se prokazuješ jako mocný ve svatosti?. . . ve své milující laskavosti jsi vedl svůj lid, který jsi získal zpět, ve své síle je jistě povedeš ke svému svatému místu přebývání“. (2. Mojž. 15:11–13) Bůh je vedl a vysvobozoval, a to v nich vytvářelo důvěru, že bude s nimi i dále a že je uvede do Zaslíbené země. (2. Mojž. 15:17) Tímto skutkem Bůh projevil nejen svou moc, ale také svou milující laskavost, a oni mu za to děkovali a chválili jej.
17. Jaké obdobné Boží jednání s jeho lidem můžeme pozorovat v dnešní době?
17 Reaguješ podobně? Snad si myslíš, že v naší době Bůh ještě výslovně nezpůsobil takovou záchranu. Není však mnoho novodobých příkladů, které ukazují, jak praví ctitelé byli zbaveni překážek nebo vysvobozeni z pronásledování? Když slyšíš takové zprávy, věnuješ jim jen nepatrný zájem a zaměstnáváš se hned každodenními věcmi? Například svědkové Jehovovi ve Španělsku, Portugalsku a Řecku, kde byli dlouhá léta zakázáni a museli vyučovat a scházet se „v podzemí“, mohou nyní vykonávat své výchovné dílo volně. Není to důvod k radosti? Neprojevuje se tím Jehovova milující laskavost? Bůh by byl mohl připustit, aby poměry zůstaly takové jako předtím. Ale bylo jeho vůlí, aby došlo k takové změně. Reaguješ tak jako Izraelité a děkuješ Jehovovi za takové projevy jeho milující laskavosti? Mluvil jsi s jinými jmenovitě o těchto Božích osvobozujících skutcích, jako bys tak opěvoval Boží milující laskavost? — Kol. 3:16.
18. Jak byla mnohým z nás již podobně prokázána milující laskavost? (Žalm 22:4, 7, 8; 22:5, 8, 9, KB)
18 Snad máš již sám zkušenosti, které tě vedly k tomu, abys děkoval Jehovovi za jeho milující laskavost. Stalo se ti například již někdy, že se ti lidé vysmívali za to, že se držíš křesťanských zásad? Snad jsi nebyl ochoten uplatňovat na svém pracovišti nečestné způsoby, snad jsi odmítl podvádět ve škole nebo ses nepřipojil k tlachání sousedů. (Ef. 6:5–8; Žid. 13:18; 1. Tim. 5:13) Nebo snad na tebe byl vykonáván nátlak, a měl jsi být přinucen učinit ústupky ve svém uctívání. (Dan. 3:16–18; Zjev. 18:4, 5) Jistě nebylo příjemné snášet takový posměch nebo odpor. Ale za čas tě možná nechali na pokoji. Odpůrci se možná unavili nebo tě začali respektovat, protože jsi zůstal věrný biblickým zásadám. Důležité však je, že jsi ve sporné otázce vzhledem k Jehovově svrchovanosti stál na jeho straně, neboť jsi činil to, co je správné v jeho očích, a Bůh ti pomohl, abys zůstal pevný až do chvíle, kdy ti byla poskytnuta úleva. Není to důkazem jeho milující laskavosti, za kterou bys mu měl děkovat a chválit jej? — Žalm 22:22, 25; 22:23, 26, KB; 23:6.
19. Jakými slovy byl Jehova chválen, když se konečně králi Davidovi podařilo přenést do Jeruzaléma Truhlu smlouvy?
19 Bible obsahuje mnoho jiných historických příkladů o tom, že Bůh projevuje milující laskavost. V mnoha případech to vedlo k pokroku v pravém uctívání nebo k jeho podpoře. V jednom případě šlo o svatou truhlu, která se jmenovala Truhla smlouvy, jež znázorňovala Jehovovu přítomnost v Izraeli. (2. Mojž. 25:10–22) Když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, truhla po celou řadu let nebyla ve svém stanu v Sílo, ale byla uchovávána v Kariatjeharim. David chtěl, aby byla přinesena do Jeruzaléma, kde on sám seděl na Jehovově trůně. Ale jeho první pokus se nezdařil. (1. Par. 13:1–14) Nakonec — když truhlu správně nesli Levité — byla přinesena do Jeruzaléma. (1. Par. 15:1–28) Tato povznášející situace vyvolala slova chvály: „Děkujte Jehovovi, lidé, neboť je dobrý, neboť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ — 1. Par. 16:1, 8, 34–36.
20. Co bychom mohli dnes také považovat za důkaz Jehovovy milující laskavosti?
20 Reaguješ stejně, když jsou učiněny kroky, jimiž je podporováno pravé uctívání? (Iz. 2:2, 3) Snad má být poskytnuta příležitost dalším lidem, aby za použití nějaké nové pomůcky mohli poznat Jehovu. Může to být například nějaká nová kniha, pojednávající o biblických pravdách, nebo nějaké zvláštní vydání časopisu Strážná věž, jež má přesvědčit lidi určitého druhu o tom, že je nutné sloužit Bohu. Mohlo by to například být také nějaké organizační zlepšení ve spojitosti se staršími ve sboru. Reaguješ stejně jako David a děkuješ Jehovovi za jeho milující laskavost, kterou projevil těmito kroky k podpoře pravého uctívání? Jistě bys k tomu měl dobrý důvod.
21. Stavbu které budovy považovali praví ctitelé v roce 536 př. n. l. za příklad Boží milující laskavosti?
21 Měj nyní na mysli svou vlastní situaci a uvažuj ještě o dalším biblickém příkladu. Ve druhém lunárním měsíci (duben–květen) roku 536 př. n. l. začali Židé, kteří se vrátili z babylonského zajetí, stavět v Jeruzalémě znovu Jehovův chrám. Neosvobodili se z Babylóna sami a ani myšlenka na obnovení chrámu nebyla jejich vlastní. Čest za to patřila Jehovovi. (Ezd. 1:1, 5) Byl to nějaký nezávažný stavební program? Čteme o tom: „Stavitelé položili základ. . . chrámu. . . A střídavým zpěvem začali [přítomní kněží a Levité] chválit Jehovu a děkovat mu, ‚protože je dobrý, protože jeho milující laskavost k Izraeli je na neurčitý čas‘. A všechen lid jásal hlasitými výkřiky a velebil Jehovu, že byly položeny základy Jehovova domu.“ — Ezd. 3:10, 11.
22. Jaké podobné zkušenosti máme dnes a jak na ně reagujeme? (Ezd. 3:1; Žalm 149:1)
22 A jak je tomu dnes? Váš sbor míval snad ještě před nějakým časem shromáždění v najatém sále, ale nyní si postavil vlastní sál království. Nebo snad váš sbor nedávno sál království rozšířil či renovoval. Možná, že u vás stoupá návštěva shromáždění a že se v sále království objevují nové rodiny zájemců. Možná, že mnozí členové sboru byli podníceni k tomu, aby se účastnili pomocné průkopnické služby. Cítíš v takových věcech Jehovovu ruku? Poznáváš, že to je on, který to způsobil svým duchem a svým požehnáním? Ano, vidíš v tom zřejmý projev Jehovovy překypující milující laskavosti? Raduješ se z toho?
23. K jakému závěru docházíme, pokud jde o Boží způsob jednání s námi? Které otázky si však v této souvislosti ještě zaslouží úvahu?
23 Křesťané mají bezpochyby velmi mnoho důvodů k tomu, aby děkovali Jehovovi za jeho milující laskavost a aby jej chválili: Projevil svou milující laskavost ve spojení se svým oznámeným předsevzetím, které přinese užitek všem lidem žijícím uprostřed toho, co on stvořil, projevil svou milující laskavost každému z nás a pocítili jsme ji také jako členové Božího lidu. Ale jak můžeš prakticky děkovat Jehovovi za jeho milující laskavost? To je otázka, o níž budeme uvažovat v příštím článku.