Muž, který měl odvahu stát za svou vírou

MNOZÍ lidé mají odvahu stát za tím, co je správné, i když kdekdo v jejich okolí jedná zvráceně. Máš k tomu odvahu i ty? Předpokládejme, že jde o otázky víry. Má nějaký význam zastávat se své víry?

Již dávno v lidských dějinách žil muž, který měl odvahu zastávat se své víry. Byl to Enoch, syn Járeda. Enoch byl sedmý v rodové linii Adama, otce lidského rodu. — 1. Mojž. 5:18; Juda 14.

‚ENOCH CHODIL S BOHEM‘

Jaký člověk byl Enoch? Enoch byl sice nedokonalý jako my všichni, ale přece „neustále chodil s pravým Bohem“. (1. Mojž. 5:24) Ve shodě s Boží zjevenou pravdou chodil Enoch po cestě spravedlnosti. Jeho život byl v souladu s vůlí a předsevzetím Jehovy. Jistě věřil, že prostřednictvím semene Boží „ženy“ přijdou velká požehnání. (1. Mojž. 3:15) Není žádný odkaz na to, že by v době Enocha nějaký jiný člověk ‚chodil s Bohem‘. Zdá se, že Enoch byl po této stránce přinejmenším jedinečný.

TEHDEJŠÍ NÁBOŽENSKÁ ATMOSFÉRA

Do narození Enocha v roce 3404 př. n. l. se duchovní atmosféra mezi lidmi mimořádně zhoršila. Bezbožné skutky se v proudu času stávaly početnějšími. Adamův syn Ábel jako Boží svědek vzýval jméno Jehovovo a zemřel za svou věrnost mučednickou smrtí. (1. Mojž. 4:4–8; Žid. 11:4) Více než sto let později zplodil Adamův syn Set syna jménem Enos. Co se stalo ve dnech Enosových? Písmo podává zprávu: „Tehdy se začalo vzývat Jehovovo jméno.“ (1. Mojž. 4:25, 26 a 5:3, 6) Jednalo se snad přitom o oživení pravého uctívání? Ne. Odborníci v hebrejštině jsou názoru, že tento text by měl znít: „Začalo být rouhavým způsobem [vzýváno Boží jméno]“ nebo: „Pak bylo znesvěcení“. V palestinském targumu je řečeno: „To byla generace, v jejíchž dnech začali scházet z cesty, dělali si bůžky a nazývali své bůžky jménem od slova Pána.“ Přitom se zřejmě jednalo o zneužití Jehovova jména. Možná, že je lidé používali sami na sebe nebo na určité osoby, skrze které domněle uctívali Jehovu. Nebo snad chtěli nazvat Božím jménem své bůžky.

V žádném případě toto rouhavé vzývání Jehovova jména nebylo návratem k čistému uctívání pravého Boha. Tito lidé nechodili s Bohem. Do narození Enocha, 387 let po narození Enose, není žádná zpráva o tom, že by nějaký člověk chodil s Bohem. Ve dnech Enocha se lidé chovali pohoršlivě a bezbožně a převládalo falešné uctívání. Navzdory duchovně zkaženému okolí, ve kterém Enoch žil, „neustále chodil s pravým Bohem“. — 1. Mojž. 5:22.

ENOCH SLOUŽÍ JAKO BOŽÍ PROROK

Věrný Enoch nemlčel vzhledem k náboženské neupřímnosti a bezbožnému jednání. Jako muž s vynikající vírou patřil k „velkému oblaku svědků“ Jehovy. (Žid. 11:5; 12:1) Enoch, pouze nedokonalý člověk, který jako svědek stál jediný mezi přestupníky, měl odvahu zastávat se své víry!

Enoch zvěstoval: „Hle, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Ano, Enoch, jako věrný Boží prorok mluvil odvážně. Pravděpodobně oznamoval své proroctví tím, že kázal; byl činným kazatelem právě tak jako později Noe. (2. Petra 2:5) Enoch nekonal kazatelské tažení ze své vlastní iniciativy. Mluvil tak, jak jej pobízel Jehovův duch. Tím prokázal svou odvahu zastávat se své víry, avšak dělal to mocí, danou mu od Boha. — Fil. 4:13.

Jakým způsobem se dozvěděl o tomto proroctví učedník Juda, který o Enochových slovech podal zprávu v prvním století n. l., nevíme. Nenacházíme je ani ve spisech Mojžíše, který sestavil zprávu Genesis. V každém případě psal Juda pod Boží inspirací, a sama okolnost, že se zmiňuje o Enochově proroctví ve svém dopise, dokazuje pravost každého slova.

Juda mluvil o určitých ‚bezbožných lidech‘, kteří se vetřeli do křesťanského sboru. (Juda 4) Se zřetelem na ně citoval Enochovo proroctví o vykonání Jehovova rozsudku na bezbožných. Tato slova měla v prvním století jistě pronikavý účinek.

Ale představme si, jak Enochova prorocká slova působila na bezbožné lidi v jeho dnech. Naslouchali tito přestupníci rádi tomu, že ‚Jehova se svými myriádami přichází, aby vykonal soud nad bezbožnými‘? Vyžadovalo to zajisté odvahu a podporu Jehovy zastávat se své víry mezi těmito nespravedlivými, kteří pěstovali falešné náboženství. Jak velký zájem museli mít tito lidé na tom, aby Enocha umlčeli!

BŮH ZASAHUJE

Tito bezbožníci museli přímo toužit po smrti toho, kterého Bůh použil, aby pranýřoval jejich falešné uctívání a jejich „bezbožné skutky“. Přece však všechny takové plány byly zmařeny. Jak? Čteme: „Pak již [Enoch] nebyl, neboť ho vzal Bůh.“ (1. Mojž. 5:24) Jehova nedovolil, aby Enochovi odpůrci zabili jeho věrného proroka. Raději jej Bůh „vzal“. Co je tím míněno?

Křesťanský apoštol Pavel o tom píše: „Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt, a nikde jej nebylo možno najít, protože jej Bůh přenesl; neboť před svým přenesením měl svědectví, že se líbil Bohu.“ (Žid. 11:5) Dr. James Moffatt podává tento text následovně: „Vírou byl Enoch vzat do nebe, takže nikdy nezemřel (nebyl přemožen smrtí, neboť jej Bůh vzal pryč).“ Odpovídá však tato formulace skutečnosti? V Žalmu 89:48 (89:49, KB) je nadhozena tato otázka: „Který žijící tělesně schopný muž neuvidí smrt?“

Enoch byl nedokonalý člověk, zdědil od Adama, svého předka, hříšnost a smrt. „Stejně jako skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt,“ vysvětluje apoštol Pavel, „tak se smrt rozšířila na všechny lidi.“ (Řím. 5:12) A Ježíš Kristus to vysvětlil: „Žádný člověk nevstoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Enoch tedy zemřel, Bůh jej však nevzal do nebe.

Místo toho jej Bůh „vzal“, když věrného proroka Enocha nechal ve věku 365 let zmizet ze světa pokojnou smrtí. (1. Mojž. 5:23, 24) Enoch tedy zdaleka nedosáhl délky života mnohých svých současníků. Nezemřel násilnou smrtí rukou svých pronásledovatelů ani není žádný biblický důkaz pro to, že jeho smrt byla způsobena ochabujícím zdravím, jako v mnoha jiných případech. Enoch, jak se zdá, neprodělal žádné smrtelné útrapy. „Neviděl smrt“ do té míry, že si nebyl vědom toho, že zemřel.

Když tento odvážný prorok zemřel na neznámém místě, Jehova odstranil tajně jeho mrtvé tělo, jak to později udělal v případě Mojžíše. (5. Mojž. 34:5–7) Enochovi nepřátelé nebyli s to najít jeho mrtvé tělo a nějak je zohavit.

ENOCHOVO „PŘENESENÍ“

Enoch byl tedy nějak „přenesen, aby neviděl smrt“, po tom, co „měl svědectví, že se líbil Bohu“. (Žid. 11:5) Řecké slovo, které je zde přeloženo jako „přenesen“, znamená „přemístit“, „přenést“ nebo „postavit na jiné místo“. Připomíná nám to, co se stalo s apoštolem Pavlem, který byl přenesen do „třetího nebe“ nebo „do ráje“. Bůh způsobil, aby měl Pavel v tomto stavu vidění budoucího duchovního ráje křesťanského sboru. — 2. Kor. 12:1–4.

Protože Enoch byl prorok, byl možná od Boha „vzat“ ve chvíli, kdy byl v podobném vytržení. Jehova snad nechal Enocha upadnout do spánku smrti, když ten byl ve vytržení mysli a měl prorocké vidění ráje, Božího nového světa, ve kterém Jehova „skutečně navždy pohltí smrt“. (Iz. 25:8) Pro Enocha může znamenat vzkříšení proměnu od poutavého vidění do nádherné skutečnosti. — Sk. 24:15.

JAKÝ UŽITEK PRO DNEŠEK?

Bohabojní lidé mohou mít velký užitek z Enochových zkušeností a dobrého příkladu. Jako Enoch mohou ve víře chodit s Bohem a žít v souladu s Boží vůlí a předsevzetím. Ačkoli jsou nedokonalí právě tak jako Enoch, přece mohou být věrnými svědky Jehovovými jako on. — Žid. 12:1.

Jehova dnes ‚nebere‘ bohabojné lidi ze světa, jako „vzal“ Enocha. Podporuje však své služebníky svým svatým duchem, když jsou pronásledováni pro spravedlnost. Přes mnohé zkoušky se mohou radovat z přesvědčení, že Bůh nepřipustí více, než mohou snést. (Mat. 5:10; 1. Kor. 10:13; 1. Petra 1:6, 7) Jestliže však tito bohabojní lidé zemřou ve věrnosti, mají naději, že budou vzkříšeni. — Jan 5:28, 29.

I když křesťané neměli vidění budoucího ráje, přece je pro ně tento ráj reálný. Vědí, že bude zřízen. (Luk 23:43) A dnes se již radují z duchovního ráje.

V souladu s Enochovým prorockým varováním Jehova vykonal rozsudek nad bezbožnými potopou v Noemových dnech. Avšak ono proroctví je také povzbuzením dnešním křesťanům, neboť ukazuje, že při zničení Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a během boje v Armageddonu zahynou bezbožní lidé, protože budou zničeni prostřednictvím Božích svatých myriád. Toto zničení bude řízeno Pánem Ježíšem Kristem. — Zjev. 16:14–16; 18:1–24; 19:11–16.

Proto jako Enoch zvěstují dnes křesťané odvážně Boží dobré poselství nezávisle na tom, zda se jedná o Boží soud nad bezbožnými nebo o Boží nádherné předsevzetí požehnat lidstvu pod vládou Božího království. Jehovovi svědkové mají odvahu se toho zastávat.