Manželství — v Božím slovu označeno jako počestné
„Manželství ať je u všech počestné.“ — Židům 13:4.
1. Jak reagoval Adam, když poprvé viděl svou manželskou družku, a proč bylo pro jejich manželství určeno nekonečné štěstí?
UZAVŘENÍ manželství by mělo být velmi radostnou událostí. U první lidské dvojice tomu tak skutečně bylo. Adam byl po nějakou dobu sám, a když potom spatřil ženu, která měla být jeho družkou v manželství, řekl poetická slova: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ (1. Mojž. 2:23) Údělem jejich manželství mělo být nekonečné štěstí, neboť jejich stvořitel dal všechny předpoklady pro takový život.
2. a) Může být manželství zdrojem pravého štěstí i v nedokonalých podmínkách? (Přísl. 5:18) b) S jakými pocity je manželství uvedeno do spojitosti u Jeremiáše 7:34 a Izaiáše 62:1, 5?
2 I v nedokonalých poměrech, v nichž dnes žijeme, protože první lidská dvojice odmítla Boží svrchované panství, může být manželství zdrojem pravého štěstí, pokud se upřímně snažíme jednat podle biblických zásad. Zmínky o svatbě Božích služebníků nacházíme jak v Hebrejských, tak i v Křesťanských řeckých písmech, a jsou popisovány jako radostné události. (1. Mojž. 24:67; Píseň 3:11; Jan 3:29) Když Jehova oznámil nadcházející zničení nevěrného města Jeruzaléma, řekl: „Způsobím, že v judských městech a v jeruzalémských ulicích přestane hlas jásání a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, neboť celá země se stane jen zpustošeným místem.“ (Jer. 7:34) Ano, při zpustošení měla přestat radost a nemělo být jásání, což bylo charakteristické, protože se neměly konat žádné svatby. Když naproti tomu Jehovův prorok mluvil o návratu Izraele ze zajetí, řekl: „Jako jásá ženich nad nevěstou, tak bude tvůj Bůh jásat nad tebou.“ — Iz. 62:1, 5.
USPOŘÁDÁNÍ, KTERÉHO BYCHOM SI MĚLI VELMI VÁŽIT
3. a) Proč mělo zůstat manželské lože neposkvrněné? b) Který je jediný biblický důvod pro rozvod?
3 Uvědomíme-li si, že toto uspořádání je božského původu a že mu Bůh požehnal, můžeme snadno pochopit, proč apoštol napomíná Židy slovy: „Manželství ať je u všech počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Žid. 13:4) Je velmi vážný důvod, proč by manželské lože nemělo být poskvrněno. Ježíš nejprve mluvil o tom, že Bůh stvořil muže a ženu, a potom uvedl Boží výrok: „Proto člověk opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a ti dva budou jedno tělo.“ Tím ukázal, že slova, zapsaná v 1. Mojžíšově 2:24, nepronesl Adam, ale Jehova Bůh. O tomto spojení Ježíš pak dále řekl: „Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ Vysvětlil, že „smilstvo“ (řecky: pornéia, závažné sexuální nesprávné jednání ve spojení s jinou osobou nebo dokonce se zvířetem) je jediný Bohem uznaný důvod k rozvodu. — Mat. 19:3–9.
4. Jak Jehova Bůh posuzuje nerespektování toho, že manželství má být trvalým svazkem?
4 Jehova Bůh proto posuzuje velmi vážně postoj svých tvorů k tomuto božskému uspořádání. Manželství by mělo být trvalým životním společenstvím, smlouvou pro celý život, kterou může zrušit pouze smrt jednoho z manželských druhů. (Řím. 7:2, 3) Bůh varoval své služebníky v Izraeli, aby nebrali tento závazek na lehkou váhu. Řekl: „ ‚Jehova sám svědčil mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi ty sám jednal zrádně, ačkoli je tvou družkou a manželkou tvé smlouvy. . . Budete na stráži vzhledem ke svému duchu, a s manželkou svého mládí ať nikdo nejedná zrádně. Neboť on nenávidí rozvod,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“ (Mal. 2:14–16) Ano, „Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky“, ale také všechny, kteří se dávají rozvést z důvodů, jež k tomu neposkytují právo, jen aby dosáhli nějakého sobeckého cíle. Kdo tedy uzavírá sňatek, měl by si uvědomovat, že tím na sebe přijímá závažnou a těžkou odpovědnost. Zakladatel manželství očekává od svých služebníků, že budou mít manželství v úctě a že k tomu budou napomáhat i jiným.
5. a) Jak by měl křesťanský manžel jednat se svou manželkou? b) Jak je ovlivňován vztah muže k Jehovovi Bohu, jestliže nejedná správně se svou manželkou?
5 Jehova Bůh ukazuje, že muž má svou manželku jako svou společnici v manželské smlouvě. Křesťanští manželé tedy nemohou projevovat úctu k manželství, jestliže nemají v úctě svou manželskou družku. Apoštol Petr jim dal radu: „Bydlete s nimi. . . a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť také jste s nimi dědici nezasloužené přízně života, aby vaše modlitby neměly překážky.“ (1. Petra 3:7) Křesťanský manžel projevuje úctu ke své manželce nejen tím, že s ní jedná milujícím způsobem, ale především také tím, že jí je věrný. Stále by se měl snažit zachovávat manželskou věrnost jako svatou povinnost. Jestliže by jeho modlitby měly překážky již tehdy, kdyby neprojevoval ke své manželce mírnost a neuměl by se vžívat do její situace, oč více překážek by vzniklo, kdyby nebral zcela vážně svou věrnost a projevoval by nevhodný zájem o někoho mimo své manželství! (Přísl. 5:15–21) Kdyby své manželce neprojevoval náležitou úctu, zneuctíval by tím manželské uspořádání i jeho tvůrce. Naproti tomu muž, který má v úctě toto uspořádání, miluje svou manželku jako své vlastní tělo, a byl by dokonce ochoten položit za ni svůj život. — Ef. 5:25, 28–33.
6. a) Co vyžaduje Boží slovo od křesťanské manželky? b) Jaká požehnání dostane manželka, která se řídí biblickými radami?
6 Podobně je tomu s křesťanskou manželkou. Dává najevo, že se podřizuje svému manželu a hlavě stejně tak, jako „je sbor podřízen Kristu“. Má před ním nejen úctu, ale „hlubokou úctu“. (Ef. 5:22–24, 33) Jestliže jí „hluboká úcta“ brání, aby o něm nemluvila neuctivě, tím spíše by jí pak měla bránit, aby se nezajímala o nikoho mimo svůj svazek a aby se nesnažila vzbuzovat pozornost mužů. Nikdy nemůže projevovat úctu Bohu, jestliže zneuctívá svého manžela nebo své manželské společenství. (Přísl. 2:16, 17) Jestliže však ‚miluje svého manžela a své děti, je mravně čistá a doma pracovitá‘, a projevuje-li „tichého a mírného ducha“, podobá se skutečně drahocennému klenotu a působí čest Jehovovi Bohu. Navždy si získává lásku svého manžela a přispívá k tomu, že si jej váží lidé, kteří jsou jako on. — Přísl. 31:10–12, 23, 26–31; Tit. 2:4, 5; 1. Petra 3:1–4.
SŇATEK V BIBLICKÝCH DOBÁCH
7. Jak podle biblické zprávy docházelo ve staré době k uzavření manželství?
7 Jak v biblických dobách vznikalo manželské společenství? Sňatek byl v první řadě záležitostí rodiny a kmene. Stát se o sňatky nestaral, nebylo nutné ani žádné zplnomocnění ani žádné osvědčení od státu. A přece existovaly určité formality. Manželské smlouvy obvykle uzavíraly hlavy rodin. (1. Mojž. 34:4, 6, 8–10) Ženich musel přinejmenším získat souhlas otce dívky, kterou si chtěl vzít. Tak to učinil Jákob, když se zamiloval do Ráchel. (1. Mojž. 29:18–20) Dívka mohla být požádána o souhlas, jak se to stalo, když byla Rebeka vybrána jako manželka pro Izáka. (1. Mojž. 24:8, 58) Bylo zvykem zaplatit otci cenu za nevěstu, protože měl nyní přijít o dceru, která pro něho pracovala. — 1. Mojž. 34:11, 12; 2. Mojž. 22:16, 17.
8. Jakým způsobem bylo tehdy veřejně oznamováno uzavření sňatku?
8 Stejně jako při prvním sňatku v Edenu nebylo manželství uzavíráno ve spojení s nějakým obřadem nebo s nějakým kázáním, ale ženich si vyvedl nevěstu z jejího otcovského domu a ulicemi ji vedl do svého vlastního domu. Tak dal veřejně najevo, že si ji bere za manželku. (Mat. 1:20, 24) Pravděpodobně se zvlášť připravila, vykoupala se a potřela vonným olejem a pak si možná oblékla náprsní pásy a bílý oděv a vzala si také nějaké šperky nebo ozdoby. (Žalm 45:13–15; 45:14–16, KB; Iz. 49:18; 61:10; Jer. 2:32) Zvědavci, kteří chtěli vidět dvojici novomanželů, lemovali ulice, především mladé dívky, pro které byly svatby vždy zajímavou a vzrušující událostí. (Jer. 7:34; Mat. 25:1–6) Jakmile ženich přišel do svého domu, následovala obvykle slavnostní hostina. Účastnilo se jí mnoho pozvaných hostů, kteří se společně radovali a k této příležitosti se dokonce zvlášť oblékli. — 1. Mojž. 29:22; Mat. 22:2, 3, 11; 25:10.
9. Co by mělo být nejsilnějším podnětem k manželské věrnosti a proč?
9 Tak dali ženich a nevěsta veřejně najevo, že vstoupili do manželské smlouvy a že na sebe vzali povinnosti, jež s tím jsou spojeny. V pozdější době byly sňatky zřejmě zaznamenávány. Ale daleko důležitější než to, že jiní lidé byli svědky jejich spojení, byla okolnost, že jejich úmluvu nebo jejich spojení vzal na vědomí Jehova Bůh. To mělo být pro ně nejsilnějším podnětem, aby si vzájemně zachovali věrnost. Mělo je to přimět k tomu, aby zachovali své manželství čisté a aby si také vysoce vážili manželství všech ostatních lidí. — Srovnej 1. Mojž. 20:1–7; 39:7–9; Joba 31:9–12; Přísl. 6:23–35.
MANŽELSTVÍ POUŽITO JAKO ČESTNÉ ZNÁZORNĚNÍ BOŽSKÝCH USPOŘÁDÁNÍ
10, 11. Jak jednotlivosti zasnoubení a sňatku znázorňovaly vztah Ježíše Krista k těm, kteří s ním budou spojeni v království?
10 Všechny tyto podrobnosti spojené s manželstvím používá Boží slovo jako krásné znázornění nebo krásný symbol spojení, které nastává mezi Božím Synem a osobami, jež s ním budou spojeny v království. (Zjev. 21:2, 9, 10) O této třídě „nevěsty“, jež se skládá z Ježíšových pomazaných následovníků, se z Bible dovídáme, že ji vybral Otec, Jehova Bůh, aby byla vykoupena za velmi drahou cenu (život jeho Syna), že tento Syn se stává jejím duchovním manželem a že jej jeho velká láska přiměla, aby za ni zemřel. (Jan 13:1; Ef. 5:25–27) Jako Rebeka, když byla tázána, vyjádřila svou ochotu, tak i členové této třídy dávají najevo, že jsou ochotni ‚neustále následovat Beránka, ať jde kamkoliv‘. (Zjev. 14:1, 4) Pokud jsou na zemi, považují se za zasnoubené a snaží se zůstat neposkvrnění světem, čistí jako „čistá panna“, a stále být nerozděleným srdcem věrní a oddaní Ježíši Kristu. (2. Kor. 11:2) Tuto věrnost zachovávají i v nejtěžších zkouškách a v nejrafinovanějších pokušeních. Oblékají si novou osobnost, v níž se zrcadlí podivuhodné vlastnosti jejich nebeského ženicha, a svými spravedlivými skutky ukazují, že zachovávají svou čistotu, která se podobá čistému, bílému rouchu. — Kol. 3:9, 10, 12–14; Zjev. 19:7, 8.
11 V určené době přijde ženich, nyní nebeský král, aby je vzal k sobě do svých nebeských příbytků, kde se potom bude konat radostná slavnost. (Jan 14:2, 3; Zjev. 19:9) Když zavedl slavnost na památku své smrti, mluvil ke třídě své nevěsty v takovém smyslu: Nezapomeňte na mne a nikdy nepřipusťte, aby ochladla vaše láska ke mně. Stále myslete na to, že jsem za vás položil život. (1. Kor. 11:25, 26) Až budou členové této třídy konečně spojeni s Božím Synem, budou se těšit ze společenství s ním. Oddaně se chopí výsady, že budou smět spolupracovat při rozšiřování královského panství a působit tak, aby lidé, kteří pak budou královými dětmi, obdrželi dobrodiní tohoto panství. — Zjev. 5:9, 10; 20:4, 5; srovnej Izaiáše 9:6, 7.
12. Proč by měl být vztah mezi Ježíšem Kristem a jeho pomazanými následovníky závažným důvodem pro to, aby manželství bylo zachováno počestné?
12 Bůh proto považuje za vhodné jednotlivostmi spojenými s manželstvím znázornit tyto pro nás nanejvýš důležité věci. To je pro nás další závažný důvod, proč bychom měli mít manželství v náležité úctě. Kdybychom jednali jinak, pak bychom ve skutečnosti zneuctívali vztah mezi Kristem Ježíšem a jeho pomazanými následovníky a nohama bychom pošlapávali požehnání, která pro celé lidstvo vyplývají z jejich úspěšného spojení.
ROZVOD SE NEDOPORUČUJE
13. a) Doporučuje Jehovův zákon rozvod? b) Co se můžeme naučit o manželství, sledujeme-li Jehovův vztah k izraelskému lidu?
13 Je pravda, že Jehovův zákon obsahuje ustanovení o rozvodu. Nenacházíme tam však žádné podklady pro názor, že Bůh takové jednání doporučuje. Vybízí naopak k čestnému a vytrvalému úsilí, aby bylo manželství zachováno. Jehova použil manželství jako znázornění také tehdy, když řekl sám o sobě, že na základě své smlouvy uzavřel sňatek s izraelským národem. (Jer. 31:31, 32) Vykoupil je z egyptského otroctví. (5. Mojž. 9:26) Jehova zůstal stále věrný svému vztahu k Izraeli, nikdy nevěnoval svou náklonnost jiným národům a také neudržoval nikdy žádné styky s jiným národem. Ani když se izraelský národ projevil jako vzpurný, nezavrhl jej okamžitě. Byl k němu úžasně shovívavý a trpělivý, protože jej miloval. Po staletí se snažil zachovat tento vztah, a teprve potom jej ‚propustil rozvodem‘, když se tento národ stal cizoložným. — Iz. 50:1; Jer. 3:8.
14. Jak by měly chtít jednat manželské dvojice, uvědomí-li si, jaký příklad dal Jehova svým vztahem k Izraeli?
14 Když nás Bůh nabádá, abychom se ze všech sil snažili mít manželství v úctě a přispívat k tomu, aby zůstalo trvalé, nikdo nemůže říci, že by od nás vyžadoval něco, co by sám nebyl ochoten dělat. Člověk, který ze sobeckých důvodů hledá záminku k rozvodu, nemůže se nikdy líbit Bohu. Respektujeme Jehovu, obdivujeme jej a milujeme jej, chceme se mu líbit a získat jeho uznání, a proto bychom neměli dělat nic, co by mohlo poškodit pověst našeho nebo cizího manželství. Pak nikdy neuvedeme do špatného světla manželství, jehož Jehova použil, aby znázornil své vlastní jednání a uskutečnění svých předsevzetí.
„MANŽELSKÉ LOŽE AŤ JE NEPOSKVRNĚNÉ“
15. Co říká Bible o plnění manželské povinnosti?
15 Hlavním účelem manželství je založení rodiny. (1. Mojž. 1:27, 28) Bůh však ve svém Slově ukazuje, že jeho služebníci nejsou povinni omezovat pohlavní styk výlučně na zplození dětí. Pohlavní vztahy mohou uspokojovat duševní i tělesné potřeby a být pro manželskou dvojici stále zdrojem radosti. (1. Kor. 7:1–5) Z různých textů je patrné, že „milostná hra“ před stykem je považována za počestnou. (Přísl. 5:18, 19; 1. Mojž. 26:8, 9) Ale i manželé musí dávat pozor, aby jejich chování při manželském styku nevedlo k poskvrnění. To by se mohlo snadno stát, kdyby došlo k nevázaným projevům vášně. Jak?
16. Před jakými způsoby ve spojení s pohlavním stykem se mají manželské dvojice chránit, chtějí-li zachovat manželství počestné?
16 Zvrácené způsoby, jichž užívají homosexuálové, kteří nepěstují normální pohlavní styky, převzaly i některé manželské dvojice — zvláště orální a anální pohlavní styk —, aby měly větší „požitek“. Když inspirovaný apoštol Pavel psal o tehdejších poměrech, zmínil se o tom, že homosexuálové ‚mezi sebou zneuctívali svá těla. . . hanebnými pohlavními choutkami, neboť. . . zaměnili přirozené používání sebe za protipřirozené, . . . páchali nemravnosti a dostali sami na sobě plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění‘. (Řím. 1:24–27) Manželské dvojice, které si přisvojily homosexuální způsoby, rozhodně nezachovávají ve cti své manželské společenství, ale zneuctívají je tím, že holdují své smyslné vášni a tak znečišťují své manželské lože.
17. Čím by se měly manželské dvojice řídit při svém intimním styku?
17 Křesťan musí sám podle svého svědomí rozhodnout, co všechno patří k „milostné hře“, jež předchází pohlavnímu aktu — s výjimkou způsobů, které jsou zjevně urážlivé a nemravné, jako ve zmíněných případech. Je však jistě moudré nikdy nedojít tak daleko, že by se někdo téměř dopustil zmíněného jednání, protože pak může ztratit sebeovládání a skutečně tak jednat. — Jak. 1:14, 15.
18. K jakým příznivým výsledkům docházejí ti, kteří se v manželském životě chovají podle Božího slova?
18 Jednáme-li podle vysokých zásad Božího slova, rozhodně se tím neochuzujeme o štěstí a radosti, které přináší manželství. Naopak, má to příznivý účinek, protože se tím tyto radosti ještě umocní, dochází k většímu uspokojení a obohacení, neboť tak ještě vzrůstá pravá náklonnost, jemnost a nesobecká oddanost manželské dvojice. Ano, „rozkazy od Jehovy jsou přímé, rozveselující srdce, Jehovovo přikázání je čisté a rozzařuje oči. . . Jsou žádoucnější než zlato, . . . sladší než med a med tekoucí z pláství.“ — Žalm 19:8, 10; 19:9, 11, KB.