„Doba denního vánku“

◇ V „době denního vánku“ [doslovně: ducha nebo větru] vynesl Bůh v Edenu rozsudek nad neposlušným Adamem a neposlušnou Evou. (1. Mojžíšova 3:8–19) Mohlo to být v době před západem slunce, když se v krajině, kde ležela zahrada Eden, zvedl osvěžující chladný vánek. Podle ústního podání se zahrada Eden rozkládala ve východním Turecku, přibližně 225 kilometrů jihozápadně od Araratu a několik kilometrů jižně od jezera Van.