Víra, která vede k přežití

„Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sofoniáš 2:3.

1–3. a) Od čeho závisí přežití nadcházejícího času celosvětové tísně? b) Které biblické příklady nám to ukazují?

NASTÁVAJÍCÍ katastrofa neboli soužení bude sice ohromného rozsahu, ale Bible nás ujišťuje, že ji lidé přežijí. Od čeho závisí jejich přežití? Od jejich víry v Boha. To se projevuje vždy znovu a znovu u dřívějších katastrof, které Jehova Bůh na lidstvo přivedl. Ti, kteří projevovali víru — to jest, kteří nejen věřili v Boží existenci, ale také důvěřovali v jeho zaslíbení a jednali podle svého přesvědčení —, ti přežili. Nejstarším příkladem je Noe a jeho rodina. Projevovali víru a přežili. (Žid. 11:7) Pozoruhodný je také příklad Lota a jeho dvou dcer, kteří přežili zničení Sodomy a Gomory. Protože Lot měl zájem o své oba budoucí zetě, varoval je. Vždy znovu jim říkal: „ ‚Vstaňte! Vyjděte z tohoto města, protože Jehova přivede na město zkázu!‘ Ale v očích svých zeťů vypadal jako ten, kdo žertuje.“ Když zjistili, že Lot nežertoval, bylo již pozdě. — 1. Mojž. 19:14.

² V 9. století př. n. l. pověřil Jehova Bůh Jonáše, aby varoval obyvatele Ninive, hlavního města Asýrie. Pro jejich velkou špatnost se rozhodl, že je zničí. Ale oni dbali varování: „Muži z Ninive začali věřit v Boha.“ K čemu to vedlo? „Pravý Bůh spatřil jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty, a tak pravý Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž řekl, že jim je přivodí, a nepřivodil je.“ (Jon. 3:5, 10) Tehdejší generace Ninivanů tuto krizi přežila.

³ O několik století později přežili prorok Jeremiáš a etiopský otrok Ebedmelech, který Jeremiáše zachránil, pro svou víru rozboření Jeruzaléma. (Jer. 39:16–18) Z historických zápisů vysvítá, že první křesťané přežili druhé zničení Jeruzaléma, protože uvěřili Ježíšovým varovným slovům, aby uprchli z města, až je uvidí obležené vojsky. — Luk. 21:20, 21.

4. Podle kterých prorockých výzev také poznáváme, že bude možné přežití?

⁴ Že je vyhlídka na přežití i v naší době, je vidět ze slov, která dal Jehova zapsat svému proroku Sofoniášovi: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země. . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ (Sof. 2:3) A jako Jehova řekl podle Izaiáše 26:20, 21 k obyvatelům judské země, řekne i ke všem svým věrným služebníkům: „Jdi, můj lide, vstup do svých vnitřních místností a zavři za sebou dveře. Skryj se jen na okamžik, dokud nepřejde otevřené odsouzení. Neboť hle, Jehova vychází ze svého místa, aby pohnal k odpovědnosti provinění obyvatele země, jehož se dopustil proti němu.“

JE DŮLEŽITÝ SPRÁVNÝ POSTOJ SRDCE

5–7. Proč se dá říci, že pravá víra předpokládá a) poctivost, b) pokoru a c) duchovní hlad?

⁵ Stejně jako je nutné poznání pravdy k získání víry, tak je nutný správný postoj srdce k získání poznání. (Řím. 10:13–15) Proto již právem bylo řečeno, že člověk musí být poctivý, mírný a žíznící po pravdě, má-li si vypěstovat neotřesitelnou víru a pevnou důvěru v Boha. Duchovní vůdcové za Ježíšových dnů nebyli poctiví lidé, nýbrž pokrytci, proto nemohli uvěřit v Ježíše. (Mat. 23:13–33; Jan 8:46) Ale jednoduchý, obyčejný lid jej slyšel rád. — Mar. 12:37.

⁶ Od pyšných lidí se dá stěží také očekávat, že vloží svou víru a důvěru do toho, co řekl Bůh. Proč? Protože, aby to činili, museli by být mírní a ochotni se učit, pyšní lidé se nedávají rádi poučovat. Mimoto se dozvídáme, že víra je Boží dar. Protože Bůh odporuje pyšným, nelze se domnívat, že jim tento dar propůjčí. — Žalm 25:9; Ef. 2:8; Jak. 4:6.

⁷ Být v duchovním smyslu hladový je také nutné k tomu, abychom získali poznání Božích předsevzetí. Domýšlivý, sám se sebou spokojený člověk, který si nedělá starosti ani se svými hříchy ani se světovými poměry, není duchovně hladový. Duchovně hladovějící člověk si uvědomuje své duchovní potřeby. Proto mohl Ježíš říci v Kázání na hoře: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb. . . Šťastní jsou ti, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti.“ (Mat. 5:3, 6) Ježíš vyslovil také pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci a naleznete občerstvení pro své duše. Neboť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:28–30) O staletí dříve dal Jehova vyjádřit proroku Izaiášovi podobnou myšlenku: „Hej, vy všichni žízniví!. . . kteří nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte! Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny. . . Naslouchejte mi pozorně. . . Naslouchejte a vaše duše zůstane naživu.“ — Iz. 55:1–3.

VYPĚSTOVAT SI SILNOU VÍRU

8. Který je jeden z důvodů, proč někteří lidé nemohou věřit v Jehovu Boha a jeho Slovo?

⁸ Předešlé důkazy jasně ukázaly, že pravda Božího slova může najít ohlas jen u lidí, jejichž srdce zaujímá správný postoj. Musí, jak se říká, „chtít věřit“ pravdě. Ten, kdo důkazy, na nichž spočívá víra, pyšně a pokrytecky odmítá a je rozhodnut o všem pochybovat, nemůže být přesvědčen, protože jednoduše nechce věřit. Je to tak, jako kdyby se cítil nucen být příliš kritický a o všem pochybovat.

9. Které biblické texty ukazují, že jsou různé stupně víry?

⁹ Jsou ovšem různé stupně víry. Podle Bible může být někdo například ‚slabý ve víře‘. Ježíš vyčítal svým učedníkům, že jsou „malověrní“. (Řím. 4:19; Mat. 8:26) Na druhé straně mluví Boží slovo také o ‚pevnosti víry‘, o ‚tak velké víře‘ a o víře tak výjimečné, že se o ní mluví „v celém světě“. — Kol. 2:5; Mat. 8:10; Řím. 1:8.

10, 11. a) Co je nutné dělat pro vypěstování silné víry? b) Jakou biblickou radu máme proto až do konce poslouchat?

¹⁰ Bez poznání není možno věřit. Má-li se proto vypěstovat silná víra, je třeba se namáhat. Přijímat poznání. To jest, poslouchat inspirovanou radu: „Přestaňte se již utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ Můžeme přeměnit svou mysl, jen když se živíme z Božího slova. Ježíš řekl: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ — Řím. 12:2; Mat. 4:4.

¹¹ Dnešní tempo nám ztěžuje najít si čas k uspokojování duchovních potřeb studiem Božího slova. Rada, která byla dána křesťanům v 1. století pro vliv jejich pohanského okolí, je vhodná i v dnešní době, kdy převládá hmotařství a touha po zábavě: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ To vyžaduje, abychom studovali Boží slovo, protože jen tak můžeme poznat Boží vůli. — Ef. 5:15–17.

12. Co znamená ‚vykupovat příhodný čas‘?

¹² Co dnes znamená „vykupovat čas“? Znamená to, že již nemáme věnovat čas nerozumné činnosti, ale využívat jej rozumným způsobem. Přesněji řečeno, může to znamenat, že vyšetříme trochu času, který jsme dříve používali pro jiné, ne tak důležité věci, které nás však zajímají a dělají nám radost. Ano, které snad jsou dokonce poučné. Může to znamenat, že strávíme méně času před obrazovkou, čtením novin a prohlížením obrázkových časopisů. Také to může znamenat, že se trochu méně věnujeme „koníčku“, který je náročný na čas. Pak se můžeme více zabývat biblickými záležitostmi. Věnuj se v první řadě těmto věcem a zbývající čas použij pro méně důležitou činnost. Jinak ti zabere to ostatní příliš mnoho času, takže již nemáš čas na duchovní věci, které mohou posilovat tvou víru. Proto dal Ježíš radu: „Neustále tedy hledejte nejdříve [Boží] království a jeho [Boží] spravedlnost.“ — Mat. 6:33.

13–15. a) Proč je nemožná silná víra bez přesného poznání? b) Co potřebujeme, abychom získali přesné poznání, a kde je najdeme? c) Jakou cennou pomoc ještě máme k posílení své víry?

¹³ Pouze číst Bibli nestačí k vypěstování silné víry. Je nutné také rozumět přečtenému a uznat jeho důležitost. Je zapotřebí přesného poznání. Za dnů apoštolů bylo mnoho Židů, kteří sice měli určité poznání Hebrejských písem, ale protože neměli přesné poznání, byla jejich horlivost marná. (Řím. 10:1–4) Abychom získali přesné poznání a zároveň také porozumění, potřebujeme pomoc. Můžeme si to znázornit: Po svém vzkříšení Ježíš povzbuzoval své truchlící učedníky tím, že jim poukazoval na to, co bylo předpověděno v Božím slově o jeho utrpení a smrti. (Luk. 24:15–17) Právě tak musel evangelista Filip vysvětlit etiopskému dvornímu úředníku, který četl Izaiášovu 53. kapitolu, ale nerozuměl, o čem jedná. — Sk. 8:27–39.

¹⁴ Proto jsou křesťané napomínáni: „Pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a pravým skutkům, a nevzdávejte se svého shromaždování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ Ve studijních shromážděních svědků Jehovových jsou muži, kteří slouží jako zvěstovatelé evangelia, pastýři, učitelé, dozorci a starší, a považují za přednost pomáhat druhým k přesnému poznání božské moudrosti. — Žid. 10:24, 25; Ef. 4:11–13; 1. Tim. 3:1–7; 1. Petra 5:1–3.

¹⁵ Kdo chce posilovat víru, nesmí přehlížet také cenu modlitby. Ježíš vyzýval své následovníky, aby se modlili o Božího svatého ducha, a víra patří k ovoci tohoto ducha. (Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Máme též jeho ujištění, že nás Bůh vyslyší, prosíme-li ve víře a jsme-li vytrvalí v modlitbě. (Mat. 7:7; 17:20) Nesmíme však zapomínat, že musíme vykonat svůj díl. Musíme pracovat na tom, oč prosíme. Jako musí rolník orat, sít a starat se o setbu, ale pak musí důvěřovat, že Bůh dá svítit slunci a dá pršet, stejně tak musíme jednat i my, máme-li získat silnou víru. Bůh vykoná svůj díl, jestliže my vykonáme svůj. — Mat. 5:45.

„BOJUJ ZNAMENITÝ BOJ VÍRY“

16. Jaká je souvislost mezi vírou a skutky?

¹⁶ Víra, která vede k přežití, nepřipouští, aby člověk šel cestou nejmenšího odporu. Není sice lehké žít podle takové víry, ale také to není zvlášť těžké. Víra se projevuje skutky, protože bez skutků je jako mrtvola, tělo bez života. Víra bez skutků je marná, nevede k přežití. (Jak. 2:14–26) Abychom mohli přežít, musíme bojovat. Apoštol Pavel na to upozorňoval svého přítele Timotea: „Bojuj znamenitý boj víry, uchop pevně věčný život.“ — 1. Tim. 6:12.

17–19. a) Která znázornění zdůrazňují cenu víry? b) Jakou ochranu poskytuje víra? c) Co ještě potřebujeme, abychom mohli bojovat znamenitý boj víry?

¹⁷ Kdo bojuje znamenitý boj víry, není ‚zmítán jako na vlnách a unášen sem a tam každým větrem učení z lidské úskočnosti‘, nýbrž je s to ‚velkým štítem víry‘ „uhasit všechny ohnivé střely toho zlého“. (Ef. 4:14; 6:16) Víra slouží také jako pancíř, který chrání naše srdce, aby nebylo ovlivněno sobectvím, které panuje v dnešním světě. (1. Tess. 5:8; 1. Jana 2:16) Jsme-li tak chráněni, můžeme ‚pokládat za radost, když se setkáme s rozmanitými zkouškami, neboť víme, že ta vyzkoušená jakost naší víry působí vytrvalost‘. Takovou víru měl Jeremiáš, a proto mohl vzpurnému lidu déle než 40 let vydávat svědectví. — Jak. 1:2, 3.

¹⁸ Jako za Ježíšových dnů, jsou praví křesťané žijící podle spravedlivých zásad i dnes světem mocně potíráni. Ježíš řekl, že jeho následovníci nejsou částí světa a budou světem nenáviděni. A tak je tomu dodnes. Dále řekl: „Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ Jak to učinil? Svou vírou, protože čteme: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (Jan 16:33; 1. Jana 5:4) Taková víra nás chrání, abychom se neodvrátili od biblických nauk, a činí nás imunními před svody falešně nazývaného poznání a světské moudrosti. Také nás chrání před hmotařstvím, láskou k penězům tohoto světa. (1. Tim. 6:10, 20, 21) Dále nám pomáhá, abychom přerušili každé spojení s „Velkým Babylonem“, světovou říší falešného náboženství, a tak splnili Boží příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ — Zjev. 18:4.

¹⁹ Bojovat znamenitý boj víry znamená také mluvit s druhými o tom, čemu jsme se naučili o základu víry a vyhlídce na přežití. Apoštol Pavel řekl vhodně: „Protože máme téhož ducha víry, o kterém je psáno: ‚Projevil jsem víru, a proto jsem mluvil‘, projevujeme víru, a proto mluvíme.“ — 2. Kor. 4:13.

PŘEŽÍT — KAM?

20. a) Které prorocké výzvě musíme věnovat pozornost, abychom přežili? b) Proč použil Sofoniáš výrazu „pravděpodobně“ a jak se to dnes dá uplatnit na nás?

²⁰ Když dále posilujeme svou víru a ‚bojujeme znamenitý boj víry‘, můžeme uposlechnout radu, která je dnes naléhavější než kdy dříve: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země. . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ Proč je řečeno „Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu“? Protože tato slova byla původně určena izraelskému národu, a to dříve, než byl v roce 607 př. n. l. tento národ zničen, a kdy ještě nebylo jisté, zda Bůh prokáže milosrdenství těm, kteří by jednali odpovídajícím způsobem. Tato slova nám také připomínají, že nemůžeme zneužívat Boží milosrdenství. — Sof. 2:3.

21. Jakou vyhlídku mají ti, kteří přežijí čas celosvětové tísně?

²¹ Nač se můžeme těšit, pokud přežijeme přítomný starý systém věcí? Na pokojný, spravedlivý, nový svět, kde bude všeho hojnost. Uvidíme, jak Země bude proměněna v ráj a tím bude uskutečněno Jehovovo původní předsevzetí se Zemí a člověkem. (1. Mojž. 1:28; 2:16) Pak Bůh „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci [v té době už] pominuly.“ (Zjev. 21:4) Potom se též splní slova Izaiáše 25:6, 8: „A Jehova zástupů jistě učiní pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z uleželého vína, z tučných jídel naplněných morkem, z vína uleželého, přečištěného. . . Pohltí skutečně smrt navždy a Pán Jehova jistě setře slzy se všech tváří. A odejme pohanění svého lidu z celé země, protože sám Jehova to mluvil.“ Jaká je to nádherná vyhlídka pro všechny, kteří pro svou víru přežijí „velké soužení“!