„Čiňte učedníky. . . a učte je“

„Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — Matouš 28:19, 20.

1. Proč bychom měli mít vážně na mysli příkaz ‚činit učedníky a učit je‘?

PŘÍKAZ činit učedníky nepochází ani od lidí ani od andělů. Dal jej vzkříšený Boží Syn, který vzhledem k sobě mohl říci: „Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi.“ (Mat. 28:18) Jako „Král králů a Pán pánů“ byl svým Otcem zmocněn k tomu, aby „zmařil každou vládu, každou sílu a moc“, viditelnou i neviditelnou, jež odporuje spravedlivým zásadám. (1. Kor. 15:24–26; Žilka, Zjev. 19:16) Moc Ježíše Krista není omezena jen na živé. Je rovněž soudcem mrtvých, a protože má moc křísit, může před sebe povolat všechny, kteří jsou v hrobech. (Jan 5:26, 28; Sk. 10:42) Všichni, kterých se týká nanejvýš důležitý příkaz vládce, jemuž byla propůjčena tak veliká moc, by měli rozhodně podle něj jednat.

2. Která slova Ježíše Krista ukazují, že příkaz ‚činit učedníky‘ je nadále v platnosti?

² Od doby, kdy Ježíš Kristus řekl: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“, uplynulo již více než devatenáct století. Znamená snad uplynutí tak mnoha let, že tento příkaz již neplatí? Ani v nejmenším. Po svém prohlášení Ježíš Kristus připojil ujištění: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20) Poněvadž předpověděný konec ještě nepřišel, příkaz činit učedníky je nadále v platnosti.

3. Jak je dnes Ježíš Kristus se svým sborem a co to dokazuje?

³ Ačkoli není mezi svými učedníky přítomen osobně, Ježíš Kristus je s nimi v duchu, vede a řídí práci svého sboru. Dokazuje to skutečnost, že v těchto „posledních dnech“ bylo učiněno mnohem více pravých učedníků Ježíše Krista, než v kterémkoli jiném období dějin. Boží Syn je skutečně se sborem svých učedníků, jak to zaslíbil před devatenácti sty lety.

CO ZNAMENÁ ČINIT UČEDNÍKY

4. Co znamená činit učedníky?

⁴ Co však znamená činit učedníky? Znamená to učit jiné, co Ježíš Kristus učil, a pomáhat jim zachovávat všechno, co přikázal. Pravý křesťan nečiní své vlastní učedníky tím, že by je podněcoval, aby vzhlíželi k němu. Ne, ať se podílí na vedení druhých jakýmkoli způsobem, uznává svou úlohu služebníka či otroka Boha a Ježíše Krista.

5. Co se naučíme podle 1. Korintským 2:4, 5 a 3:5–7 z příkladu, který dal apoštol Pavel v činění učedníků?

⁵ Příklad apoštola Pavla dobře znázorňuje postoj, který by měli mít křesťané, když se podílejí na díle činění učedníků. Ve svém prvním dopise Korintským apoštol vyzdvihl, že se nepokoušel ovlivnit někoho okázalou řečí, ale chtěl, aby jeho posluchači založili svou víru ne na lidské moudrosti, ale na Kristu Ježíši, a posilovali ji prostřednictvím Božího ducha a moci. (1. Kor. 2:4, 5) Později, když hovořil o své a Apollově úloze, Pavel napsal: „Co je tedy Apollo? Ano, co je Pavel? Služebníci, skrze které jste uvěřili, tak jak Pán každému udělil. Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh neustále dával vzrůst, takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (1. Kor. 3:5–7) Ano, Pavel vzdal všechnu čest za růst křesťanského sboru Jehovovi Bohu a na sebe se pokorně díval jako na služebníka nebo otroka, který tvrdě pracuje, aby činil učedníky Ježíše Krista, a ne své vlastní. Křesťané, kteří se podílejí na téže práci jako Pavel, by měli odvádět pozornost těch, které vyučují, od sebe k Jehovovi Bohu a Pánu Ježíši Kristu jako ke skutečným učitelům.

6. Co je nutné mít na mysli vzhledem k obsahu našeho učení a jak byl Pavel v tomto ohledu dobrým příkladem?

⁶ Dále je nutné, abychom dávali pozor na obsah svého učení. Měli bychom se ptát: Učím opravdu všechno, co Ježíš přikázal? Apoštol Pavel je i v tomto ohledu příkladem vhodným napodobení. Starším efezského sboru připomněl: „Nezdržel jsem se, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné. . . nezdržel jsem se, abych vám neoznámil celou Boží radu.“ — Skutky 20:20, 27.

JAK A CO UČIT

7. a) Čemu bychom se měli vyhnout, když předáváme „celou Boží radu“? b) Jaké poučení si můžeme vzít k srdci z Ježíšových slov u Jana 16:12?

⁷ Samozřejmě, že nemůžeme jako učedníci Ježíše Krista předložit „celou Boží radu“ najednou. Nejprve musí být srdce připraveno k přijetí pravd, které mohou narazit na místní předsudky nebo zakořeněné zvyky. Musíme brát v úvahu hranice lidského chápání a nedělat sporné otázky z věcí, kterým mohou zpočátku těžko rozumět. V tom může být zahrnuta otázka svatosti krve, křesťanský postoj ke světským svátkům, jistá zaměstnání, v nichž jsou porušovány biblické zásady, křesťanská neutralita a vyvarování se všech nečistých zvyků. Dobře si pamatujme příklad Ježíše, který měl na mysli hranice chápání svých učedníků. U Jana 16:12 nacházíme jeho slova k věrným apoštolům: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nemůžete snést.“ Jestliže Boží Syn jednal tak ohleduplně s těmi, kteří již byli učedníky, neměli by jeho praví následovníci dnes projevovat podobný ohled k těm, které se snaží vyučovat?

8. Proč do vyučování toho, co Ježíš Kristus přikázal, zahrnujeme více než jen vyvracení falešných nauk? Znázorni to.

⁸ Dále bychom měli pamatovat na to, že vyučování toho, co Ježíš Kristus přikázal, zahrnuje mnohem více než jen vyvracení falešných nauk. Zájemci může být například ukázáno, že nauka o trojici je nebiblická. (Jan 14:28; 1. Kor. 11:3; 15:24–28) To však nestačí, aby opravdu poznal Boha a Krista. Verše, které mohou být použity k vyvracení nauky o trojici, nebyly zaznamenány k tomuto účelu. Zájemci bychom měli pomoci, aby viděl, co učí právě tyto jednotlivé části Písma o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Nikdo přece nemůže budovat svou víru pouze na tom, že ví, co Ježíš Kristus neučil! Spíše musí znát všechno, co Boží Syn učil a přikázal.

9. Které životně důležité body vzhledem k Božím mravním požadavkům by měly zájemce ovlivnit?

⁹ Podobně nestačí — když dojde na mravní požadavky —, aby vyučovaná osoba věděla, že Jehova Bůh zavrhuje smilstvo, krádež, vyděračství, chamtivost, utrhačné řeči, hněv a podobně. (1. Kor. 6:9, 10; Ef. 4:25 až 5:5) Musí být poukázáno také na dobrodiní, které získáme dodržováním biblických vodítek. Měli bychom zájemci také pomoci, aby ocenil, že biblické příkazy dokazují, že Jehova je Bůh, který se vážně stará o lidstvo a který chce, aby se lidstvo radovalo z nejlepšího způsobu života jak nyní, tak ve věčné, šťastné budoucnosti. — 1. Tim. 4:8.

10. Jak by ses mohl ujistit, že zájemce opravdu rozumí biblickému významu klíčových výrazů? Znázorni to na výrazu „smilstvo“.

¹⁰ Jestliže vyučovaný člověk začíná žít v souladu s Božími mravními požadavky, potřebuje samozřejmě znát význam klíčových výrazů používaných v Bibli. Dejme tomu, že se zabýváte biblickým názorem na smilstvo. (Mat. 19:9; 1. Kor. 6:9, 10; Juda 7) Jak se ujistíš, že zájemce rozumí tomu, co je smilstvo? Mohl bys třeba říci: „Mnoho lidí neví, co Bible učí o smilstvu, ani nerozumějí, jak je výraz v Písmu používán. Kdybyste se pokoušel vysvětlit Boží názor na smilstvo někomu jinému a jak má být tento výraz chápán, co byste řekl?“ Z odpovědi zájemce poznáš, zda věc pochopil nebo ne. Když uvidíš, že jeho porozumění není v některém ohledu přesné, budeš mít lepší možnost připravit si objasňující informaci, která vyhovuje jeho potřebám.

11. Jak můžeme zájemci pomáhat, aby ocenil, jak je důležité dělit se s druhými o své poznání?

¹¹ Učedník Božího Syna také pomáhá jiným, aby se stali křesťany, i když se sám ještě učí. To bychom při vedení domácích biblických studií neměli ztrácet ze zřetele. Měli bychom zájemcům postupně pomáhat, aby se stali způsobilými vyučovat jiné. Znázorněme si to, Hovoříš třeba o tom, kdo je Bůh. Tu se můžeš zeptat: „Jak se liší to, co jsme se naučili o Bohu, od toho, čemu věří lidé ve vašem okolí Které verše by jim mohly pomoci, aby poznali pravého Boha? Jak jim může takové poznání prospět?“ Takové otázky vedou zájemce k přemýšlení o tom, jak může využít studovanou látku, aby pomohl druhým.

12. Co musíme zájemce naučit o chování těch, kteří se zúčastňují kazatelské služby, a jak to můžeme dělat?

¹² Současně objasni zájemci, že ten, kdo vyučuje jiné, musí žít v souladu s biblickými zásadami. (Řím. 2:21–24) To můžeš udělat krátce poté, kdy začnete studovat Bibli. Můžeš vzít třeba v úvahu verše z kapitoly „Proč je moudré zkoumat své náboženství“ z knihy Pravda, která vede k věčnému životu. Když projdeš látku, mohl by ses zeptat: „Jestliže veřejně vyznáváme, že jsme Boží služebníci, jaký způsob života bychom měli vést? Co snad dělají i členové církví, ale čemu se musí praví křesťané vyhýbat?“

13. Jak sbor jako celek pomáhá zájemci, aby se stal učedníkem Ježíše Krista? (Řím. 12:4–8; 1. Kor. 12:14–26)

¹³ Vážná odpovědnost spojená s činěním učedníků nespočívá pouze na osobě, která vede biblické studium. Všichni ve sboru, slovem i příkladem, mohou pomáhat těm, kteří studují Bibli, aby se stali učedníky Ježíše Krista. Jak? Uvnitř sboru jsou patrné vynikající vlastnosti a znamenité příklady křesťanské laskavosti, štědrosti, hlubokého zájmu, duchovního porozumění, ocenění a tak dále. Když se zájemce setkává s různými jednotlivci, slyší jejich zkušenosti a pozoruje jejich znamenité chování, je správně ovlivňován a povzbuzován, aby dělal pokrok v křesťanském životě. Proto je dobré, když ti, kteří vedou biblické studium, seznámí zájemce se členy sboru. Tak se mohou spoluvěřící podílet na tom, aby se zájemce stal učedníkem Ježíše Krista.

OSOBNÍ VZTAH K JEHOVOVI

14. a) Komu patří všechna zásluha o růst? b) Jak můžeme pomoci zájemci v osobním vztahu k Jehovovi?

¹⁴ Nakonec však závisí osobní růst učedníka Ježíše Krista na Jehovovi Bohu. (1. Kor. 3:6, 7) Boží Syn řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ (Jan 6:44) Je tedy nesmírně důležité, abychom zájemcům pomáhali vytvořit si osobní vztah k Jehovovi Bohu. Jak to můžeme dělat? Zájemci by měli být povzbuzováni, aby četli Bibli, zamýšleli se nad tím, co říká, a uplatňovali to ve svém životě. (Jak. 1:22–25) Důležitost modlitby by měli mít rovněž neustále před očima. Když se člověk o určitou věc modlí, silněji si potom uvědomuje odpověď Boha na své prosby. To jej přitahuje blíže k jeho nebeskému Otci a velmi to přispívá k jeho duchovnímu růstu. — 1. Jana 5:14, 15.

15. Jak mohou mít ti, se kterými studujeme, neustále před očima důležitost čtení Bible, uvažování a modlitby?

¹⁵ Pouze jeden rozhovor o ceně čtení Bible, uvažování a o modlitbě samozřejmě nestačí, abychom pomohli jiným stát se duchovními osobami. Jsou věci, o nichž se musíme zmiňovat při každé vhodné příležitosti. Můžeme o nich hovořit v průběhu biblického studia. Použijeme-li přirovnání, zkušeností (našich vlastních nebo druhých) a biblických veršů, můžeme vyzdvihnout i jejich prospěšnost. Chceme se však jistě vyhnout tomu, abychom říkali stále totéž. Tím bychom zájemce nudili, místo abychom jej povzbudili.

16. a) Proč je důležité, abychom svým poučováním dosáhli srdce posluchače? b) Jak můžeme svému zájemci pomoci používat Písmo k objasnění toho, čemu věří?

¹⁶ Při poučování by měl křesťan dosáhnout srdce svého posluchače. Když se to podaří, přiměje ho to k jednání. Ježíš Kristus řekl: „Ústa mluví z hojnosti srdce.“ (Luk. 6:45) Ano, když je srdce posluchače zasaženo dobrým poselstvím, bude povzbuzen, aby o něm mluvil s jinými. Bude však schopen ukázat lidem, co se naučil z Božího slova? Bude, jestliže byl poučován, jak Písmo používat. Když znovu procházíme se zájemcem to, co se naučil, je to výborná příležitost, abychom jej naučili používat Písmo. Například ho můžeš vyzvat, aby ti ukázal, na kterém místě mluví Bible o určitém bodu, a aby ti to vysvětlil. Podobně se může postupovat i při sborovém studiu knihy. Tím pomáháme přítomným zájemcům, a všem, kteří vedou domácí biblická studia, dáváme znamenitý příklad.

17. Jakou odpovědnost má sbor k nově pokřtěným učedníkům a proč?

¹⁷ Když se zájemce stane pokřtěným učedníkem Ježíše Krista, odpovědnost sboru k němu nekončí. Stále je duchovním dítětem a potřebuje pomoc, aby rostl ke zralosti ve svém vztahu k Jehovovi a stal se způsobilým učitelem Božího slova. (Ef. 4:11–16) Nebylo by to v souladu s duchem křesťanství, kdybychom s ním pokračovali ve studiu, a kdyby ho všichni ve sboru povzbuzovali budujícím duchovním rozhovorem? Bylo by rovněž pro něj prospěšné, aby se podílel se zkušenými členy sboru na svědecké službě a na studiích.

18. Proč je činění učedníků jak radostná, tak závažná práce?

¹⁸ Činění učedníků je závažná práce, neboť jde o životy. Je to však rovněž činnost, jež přináší mnoho radosti. Ano, člověk má velikou radost, když se vydává ve prospěch druhých. (Sk. 20:35) Poněvadž jde o život, ti, kteří vyučují, by měli dávat pozor, aby předávali „celou Boží radu“. Naše nedbalost v tomto ohledu by mohla přispět k závažným přestupkům vyučovaných osob. Protože se apoštol Pavel nezdržel, aby neřekl druhým, co potřebovali vědět, mohl starším efezského sboru říci: „Vyzývám vás, abyste právě tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí.“ — Skutky 20:26, 27.

19. K čemu by se měli odhodlat všichni učedníci Ježíše Krista, pokud jde o kázání a činění učedníků? Proč?

¹⁹ Kéž jsme všichni, kteří jsme učedníky Ježíše Krista, odhodláni věrně pracovat při oznamování dobrého poselství a činění učedníků! Ve spojitosti s touto životně důležitou činností můžeme na sebe vztáhnout radu z 1. Timoteovi 4:16: „Dávej neustále pozor na sebe a na své učení. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ Pro záchranu naši i jiných je nezbytné poslouchat Ježíšův příkaz ‚činit učedníky a učit je‘. Nyní to vede k velkému požehnání v podobě radosti a spokojenosti, protože víme, že jsme Božími spolupracovníky. Zachováme si tím také vyhlídku na věčný život v Božím novém pořádku. (2. Petra 3:13) Máme tedy všechny důvody, abychom byli horliví v činění učedníků a jejich vyučování.