‚Otevírají se dveře, které vedou k činnosti‘
„Byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti.“ — 1. Korintským 16:9.
1. Co činil Jehova Bůh v prvním století n. l. podle Skutků apoštolů 14:15; 17:30; Titovi 3:4, 5 a 1. Jana 5:13, a jakou přednost tím dostali mnozí lidé?
PŘED více než devatenácti sty lety nastala nová éra. Poskytla podivuhodné možnosti, které existují až dosud. Nejvyšší Bůh prostřednictvím svého prvorozeného Syna poskytl lidem ze všech kmenů, národů a ras výsadu, že mu mohou sloužit s nadějí na život, který nikdy neskončí. — Sk. 14:15; 17:30; Tit. 3:4, 5; 1. Jana 5:13.
2. a) S kým jednal Jehova Bůh výlučně po staletí před naším letopočtem? b) Proč jenom Židé znali toho, koho uctívali?
2 Před Ježíšovým příchodem na zemi jednal Jehova Bůh po celá staletí výlučně s Izraelity neboli Židy. Pouze jim „byla svěřena svatá prohlášení Boží“. (Řím. 3:2) Porozumění o Jehovově zjeveném předsevzetí mohli získat pouze přirození Izraelité nebo pohané, kteří přijali židovskou víru. Proto mohl Ježíš říci samaritánské ženě: „Uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe.“ (Jan 4:22) Samaritáni uznávali Pentateuch, pět knih Mojžíšových, ale zavrhovali všechny ostatní knihy inspirovaných Hebrejských písem. Proto měli jen nedostatečné poznání o Jehovovi, pravém Bohu. Neznali jej v jeho plné velikosti, v níž se zjevil. Naproti tomu Židé, kteří uznávali všechny knihy Hebrejských písem jako inspirované od Boha a snažili se uctívat Boha podle směrnic těchto Písem, jistě znali toho, jehož ctili. Uctívali jej v souladu s uspořádáním, které určil Bůh a jež bylo soustředěno v jeruzalémském chrámu. — 5. Mojž. 12:5, 6; 1. Král. 14:21.
3. a) Na jakou změnu v uctívání poukázal Ježíš Kristus, když mluvil se samaritánskou ženou? b) Jaký důkaz je v Hebrejských písmech o tom, že časem se mělo změnit opatření pro čisté uctívání?
3 Když však Ježíš mluvil se samaritánskou ženou, naznačil, že přichází změna. Řekl: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře [Gerazim, která byla pro Samaritány svatá], ani v Jeruzalémě.“ (Jan 4:21) Předzvěsti této změny byly dány již v Hebrejských písmech. Jehova Bůh prostřednictvím svého proroka Jeremiáše prohlásil, že stará smlouva Zákona bude nahrazena smlouvou novou. (Jer. 31:31–34) Prostřednictvím inspirovaného žalmisty Davida Nejvyšší zjevil, že úřad velekněze bude svěřen muži, který nebude pocházet z Aronova rodu. Měl to být kněz a král jako kdysi Melchisedech ze starověkého Sálem. V Žalmu 110:4 čteme: „Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Ty jsi kněz na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova!‘ “ Tato změna ve spojení s kněžstvím vyžadovala také jinou oběť. Také na to bylo poukázáno v proroctví. Žalm 40:6 (40:7, KB) nám říká: „V oběti a daru jsi neměl zalíbení, tyto mé uši jsi mi otevřel [„ale připravil jsi mi tělo“; Septuaginta]. Zápalné oběti a oběti za hřích jsi nežádal.“
4. Proč může být Bůh přijatelným způsobem uctíván jedině prostřednictvím Ježíše Krista?
4 Z Křesťanských řeckých písem poznáváme, že Ježíš Kristus je prostředníkem nové smlouvy, že je knězem a králem podle způsobu Melchisedechova a že jeho dokonalé lidské tělo je smiřující obětí, která je Bohu přijatelná. (Žid. 7:15–28; 8:6; 9:15; 10:1–10) Proto je nezbytně nutné, aby všichni, kteří chtějí správně uctívat Otce, uznali, že se k němu mohou přibližovat jedině prostřednictvím Ježíše Krista. Boží Syn řekl: „Já jsem cesta a pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6) Ve spojení s touto změnou v uctívání dostali jednotlivci také příležitost stát se členy nového národa, duchovního izraele, jejichž „občanství“ je v nebeském království. — Fil. 3:20.
5. Co museli činit Ježíšovi učedníci, aby se jiní lidé dověděli o tom, jak mohou přijatelně uctívat Boha? (Řím. 10:10–15)
5 Ale jak se lidé o tom dovědí? Odpověď najdeme v pověření, které Ježíš Kristus dal svým učedníkům po svém vzkříšení z mrtvých: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ano, mělo být vykonáváno dílo spočívající v tom, že lidem měla být oznamována Boží pravda a měli být o ní poučováni. Po tři a půl roku, kdy se Ježíš Kristus věnoval veřejnému učení, byli apoštolové a jiní učedníci školeni, aby mohli vykonávat toto důležité dílo. Ve spojení s touto důležitou činností byly poskytnuty další možnosti těm, kteří byli schopni a ochotni dát se k dispozici pro službu.
KŘESŤANSKÝ SBOR ZAČÍNÁ PŮSOBIT
6. Kdy byl založen křesťanský sbor a jak Jehova ukázal, že se odvrátil od sboru židovského?
6 Potom přišel den letnic roku 33 n. l. V ten den byl založen křesťanský sbor. Byly poskytnuty jednoznačné důkazy o tom, že sbor, jehož Bůh nyní používá, se skládá z učedníků jeho Syna. Toho dne Nejvyšší vylil prostřednictvím Pána Ježíše Krista svatého ducha asi na 120 učedníků, kteří byli shromážděni v horní místnosti jednoho domu v Jeruzalémě. Před tímto vylitím ducha nastal „hluk podobný závanu ostrého větru“. Tento hluk upoutal pozornost mnoha Židů a proselytů, kteří se proto shromáždili v sousedství domu, kde byli učedníci. Tito učedníci začali z moci svatého ducha mluvit cizími jazyky „o nádherných Božích věcech“. Židé a proselyté, kteří přišli do Jeruzaléma ze vzdálených míst, prostě žasli nad tím, že slyší Galilejce, jak mluví jejich rodnými jazyky. — Sk. 2:1–12.
7. Jak se mohli Židé a proselyté stát členy křesťanského sboru?
7 Apoštol Petr tehdy vysvětlil shromážděnému zástupu, že ve splnění Joelova proroctví byl vylit Boží duch. Dále ukázal, že Ježíš, kterého přivedli na mučednický kůl, byl vzkříšen z mrtvých a že to byl skutečně Kristus, Pán krále Davida, a že sedí po Boží pravici. Jak lidé reagovali na slova apoštola Petra? Zpráva nám říká: „Když to slyšeli, bodlo je u srdce a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: ‚Muži, bratři, co máme dělat?‘ “ Petr odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění svých hříchů a obdržíte volný dar svatého ducha.“ Asi 3 000 osob jednalo podle jeho výzvy. — Sk. 2:14–41.
8. Jaká opatření pomohla lidem, kteří přišli ze vzdálených míst do Jeruzaléma, aby tam mohli zůstat a mít užitek z poučování apoštoly?
8 Tito noví věřící a mnozí jiní, kteří se později spojili s křesťanským sborem, se museli mnohému učit. Apoštolové, kteří byli osobně školeni Ježíšem Kristem, měli jistě nejlepší předpoklady, aby je učili. Ale apoštolové nemohli cestovat do všech vzdálených končin země, odkud Židé a proselyté přišli do Jeruzaléma. Aby se tedy nově obrácení mohli věnovat učení apoštolů, zůstali ve městě dále. K tomu jim pomohli jejich bratři ve víře, protože mnozí dobrovolně prodávali své majetky a výtěžek dávali apoštolům, kteří jej pak rozdělovali potřebným. — Sk. 2:44, 45; 4:34, 35.
9. Když se rozrůstal jeruzalémský sbor, jaká byla učiněna jmenování a proč?
9 Sbor v Jeruzalémě neustále rostl, a proto se i jiným vedle apoštolů naskytla možnost sloužit potřebám všech. Již v počátečních dějinách sboru čteme o mladých mužích, kteří se zřejmě dávali apoštolům k dispozici pro různé služby. Byli možná pravidelně k dispozici pro vyřizování nutných vzkazů. (Sk. 5:6, 9, 10) Jaké znamenité školení pro budoucnost dostávali tito mladí muži tím, že byli v blízké společnosti apoštolů! Časem se však pomocné dílo tak rozrostlo, že na ně již apoštolové nemohli dohlížet. Když vznikl problém ve spojitosti s rozdělováním pokrmu potřebným vdovám, apoštolové poznali, že by nebylo správné, aby se starali o tyto méně důležité věci na úkor svých učitelských povinností. Proto vyzvali bratry ve sboru, aby ze svého středu vybrali sedm mužů, kteří by byli způsobilí starat se o každodenní rozdělování pokrmů. Apoštolové se modlili a potom dosadili tyto muže tím, že na ně vložili ruce. Všech těchto sedm mužů se vyznačovalo duchovní způsobilostí, neboť byli ‚plni ducha a moudrosti‘. (Sk. 6:1–6) Jak sbor rostl, museli také apoštolové jmenovat schopné muže, ‚plné ducha a moudrosti‘, aby spolu s nimi sloužili jako starší a pečovali o duchovní potřeby učedníků.
MUSELO BÝT ZACHOVÁNO SPOJENÍ S NOVÝMI SBORY
10. a) Když začalo pronásledování jeruzalémského sboru, jak to zapůsobilo na rozšiřování „dobrého poselství“? b) Jak rada starších v Jeruzalémě zachovávala spojení s ostatními sbory?
10 Krátce po založení sboru v Jeruzalémě nastalo tak prudké pronásledování, že většina učedníků byla nucena opustit město. Ti, kteří byli rozptýleni, využili příležitosti a rozšiřovali „dobré poselství“. Tak vznikly sbory ve městech, jako bylo Samaří a Antiochie. (Sk. 8:1, 4–8; 11:19–21) Když přišly do Jeruzaléma zprávy o těchto sborech a jejich potřebách, byla učiněna opatření, bezpochyby tamější radou starších, aby těmto sborům byla poskytnuta duchovní pomoc. Do města Samaří byli posláni apoštolové Petr a Jan, a když se pak vraceli do Jeruzaléma, oznamovali při tom „dobré poselství“ v mnoha samaritánských vesnicích. (Sk. 8:14–17, 25) Také čteme o tom, že Petr později navštívil sbory v Lyddě a v Joppen. (Sk. 9:32–43) Z Joppen šel Petr pod vedením Božího ducha do Césareje, kde nabídl poprvé neobřezaným pohanům — Korneliovi, jeho domácnosti a blízkým přátelům — příležitost, aby se stali učedníky Ježíše Krista. — Sk. 10:23–48.
11. Proč šel Barnabáš do Antiochie a jak dostal pomoc, aby mohl být tamější sbor posílen?
11 Jeruzalémský sbor vyslal učedníka Barnabáše do Antiochie, kde velmi přispěl k povzbuzení svých bratrů ve víře. (Sk. 11:22–24) Barnabáš potřeboval pomoc, aby mohlo být podporováno pravé uctívání v tomto městě, a proto šel do Tarsu, aby tam vyhledal Pavla a přizval jej k práci v Antiochii. To se stalo asi dvanáct let potom, kdy se Pavel, bývalý pronásledovatel Kristových učedníků, sám stal věřícím. Pavel a Barnabáš strávili spolu rok ve sboru v Antiochii. (Sk. 11:25, 26) V té době navštěvovali sbor v Antiochii proroci z Jeruzaléma. (Sk. 11:27) Jeden z těchto proroků, Agabus, předpověděl velký hlad. Sbor v Antiochii proto zorganizoval pomocnou akci pro bratry v Judeji a poslal pak Pavla a Barnabáše se svými příspěvky do Jeruzaléma. (Sk. 11:28–30) Oba tito muži se vrátili do Antiochie společně s Janem Markem, Barnabášovým bratrancem. — Sk. 12:25.
12. a) Proč Pavel a Barnabáš opustili Antiochii, aby otevírali nová území? b) Jak nové sbory, které založili, dostaly rady starších? c) Jak se sbor v Antiochii dověděl o činnosti Pavla a Barnabáše?
12 Potom byli Pavel a Barnabáš na pokyn svatého ducha určeni pro zvláštní dílo. (Sk. 13:1, 2) Pod vedením ducha cestovali Pavel a Barnabáš přes Kypr a části Malé Asie, kázali „dobré poselství“ a zakládali nové sbory. Při dalších návštěvách těchto sborů tam jmenovali starší, aby se starali o duchovní potřeby učedníků. (Sk. 14:21–23) Když se vrátili do Antiochie, ‚shromáždili sbor a začali vypravovat o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím, a že otevřel národům dveře k víře‘. — Sk. 14:27.
13. a) Proč vznikl v Antiochii problém ohledně věřících, kteří pocházeli z pohanů? b) Proč bylo logické, že tato věc měla být rozhodnuta v Jeruzalémě?
13 Potom vznikl problém. Někteří bratři z Judeje přišli do Antiochie a trvali na tom, že Nežidé, kteří přijali křesťanství, se musí obřezávat a že je nutné, aby poslouchali Mojžíšův zákon, jinak že nezískají záchranu. (Sk. 15:1) Kde měla být tato věc rozhodnuta? Bylo rozhodně logické, že to bude v Jeruzalémě, protože s tamějším sborem byli spojeni apoštolové. Kromě toho právě z Jeruzaléma se rozšířilo dílo kázání a činění učedníků do mnoha míst, kde nyní byly sbory. Starší jeruzalémského sboru proto zaujímali postavení ústředního sboru, na který se mohli obrátit přímo jiní starší se svými dotazy. Proto poznáváme, že Pavel a Barnabáš byli posláni „ohledně tohoto sporu [o obřízku] k apoštolům a starším mužům do Jeruzaléma“. — Sk. 15:2.
14. a) Jak postupovala ústřední rada starších v Jeruzalémě, aby vyřešila problém obřízky? (Sk. 15:6–21) b) Jak byly ostatní sbory informovány o jejich rozhodnutí? (Sk. 15:22–29)
14 Ústřední rada starších, k níž patřili také apoštolové, důkladně prohovořila tuto záležitost. Byly předloženy důkazy o tom, že sám Bůh přijal Nežidy v jejich neobřezaném stavu a vylil na ně svého ducha. Tak se objasnilo, že přivedením pohanů do společenství s křesťanským sborem se splnilo proroctví Hebrejských písem. Bylo učiněno rozhodnutí a napsáno v podobě dopisu. (Sk. 15:6–21) V dopise bylo řečeno:
„Apoštolové a starší bratři těm bratrům v Antiochii a Sýrii a Cilicii, kteří jsou z národů: Pozdravy! Protože jsme slyšeli, že vám někteří z nás řečmi způsobili těžkosti, neboť se pokoušeli podvrátit vaše duše, ačkoli jsme jim nedali žádné pokyny, došli jsme k jednomyslné shodě a uznali jsme za dobré vybrat muže a poslat je k vám spolu s našimi milovanými, Barnabášem a Pavlem, lidi, kteří vydali své duše pro jméno našeho Pána Ježíše Krista. Posíláme proto Judu a Sílu, aby vám také ústně podali zprávu o týchž věcech. Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno, kromě těchto nutných věcí: abyste se zdržovali věcí, které byly obětovány modlám, a od krve a od zadušeného a od smilstva. Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ — Sk. 15:23–29.
15. Jak rozhodnutí ústřední rady starších v Jeruzalémě a návštěvy věrných bratrů pomáhaly sborům?
15 Takovými dopisy od ústřední rady starších v Jeruzalémě a návštěvami různých věrných bratrů byly sbory budovány a posilovány, aby dále oznamovaly „dobré poselství“ a pomáhaly svým bratrům ve víře, aby zůstali ve víře pevní. (Sk. 15:30–32; 16:4, 5) Také inspirované dopisy od Pavla, Petra, Jakuba, Judy a Jana velmi přispěly k duchovnímu posílení učedníků.
16. a) Jaké příležitosti ke službě se otevřely v křesťanské éře pro všechny učedníky, pro muže i ženy? (Mat. 28:19, 20; Gal. 2:9; 6:10; 1. Tim. 5:10; Tit. 2:3–5) b) Jaké příležitosti ke službě měli schopní muži, kteří se dali k dispozici?
16 Začátkem křesťanské éry se skutečně otevřely nádherné příležitosti ke službě. Všichni učedníci, muži i ženy, měli výsadu oznamovat „dobré poselství“, povzbuzovat spoluvěřící a pomáhat jim v dobách těžkostí nebo v duchovním ohledu. Bylo zapotřebí, aby zde byli evangelisté, kteří by nesli „dobré poselství“ do nových území. Bylo také třeba schopných bratrů, kteří by mohli strávit čas návštěvami sborů a kteří by nějaký čas se sbory spolupracovali, posilovali je a podíleli se na jmenování starších a služebních pomocníků. Tito cestující bratři nesli vážnou odpovědnost, a proto jim pomáhali mladí muži, kteří mohli vyřizovat vzkazy a poskytovat jim jiné osobní služby. Jak je tomu dnes? Mají dnes křesťané stále ještě takové příležitosti?