Vlivní farizeové

Farizeové byli význačná sekta judaismu v době Ježíšovy služby. Snažili se být odděleni od ostatních, včetně Židů. Jméno „farizeové“ snad znamená „oddělení“. Původ této židovské sekty není dnes přesně známý. V druhé polovině 2. století př. n. l. tvořili však farizeové již vlivnou skupinu.

Židovský dějepisec Josephus píše o vlivu farizeů v době Jana Hyrkána: „Jsou u národa v takové vážnosti, že se jim věří, i když přednesli něco proti králi nebo veleknězi.“a

KDYŽ byl Ježíš na zemi, měli farizeové tak velký vliv, že se významní muži báli otevřeně přiznat, že je opravdu Kristem. Bible říká: „Přesto i mnozí z vladařů v něj skutečně uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy, neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.“ — Jan 12:42, 43.

Jako skupina měli farizeové zájem zdůrazňovat svou vlastní spravedlnost. Platili s úzkostlivou přesností desátky z takových drobných plodin, jako máty, kopru a kmínu. (Mat. 23:23) Pravidelně se z náboženských důvodů postili. (Mat. 9:14) Dbali na to, aby do písmene dodržovali podání, zvláště pokud šlo o sabat a umývání rukou. — Mat. 12:1, 2; 15:2.

Kromě toho chtěli farizeové ovlivnit svou spravedlností druhé a proto ji veřejně stavěli na odiv. Bylo to už vidět na jejich oděvu. Mojžíšovský zákon vyžadoval od Izraelitů, aby okraje jejich šatů byly zakončeny třásněmi. Tak jim měl být připomínán jejich svatý stav před Jehovou Bohem i nutnost dodržovat jeho přikázání. (4. Mojž. 15:38–41) Farizeové v tom šli o krok dále. Zvětšovali třásně na šatech, aby se lišili od ostatního lidu. U Židů bylo zvykem nosit na čele a na levé paži malá pouzdra, která obsahovala svitky; farizeové se lišili tím, že nosili větší. — Mat. 23:2, 5.

Pro své chování si farizeové připadali lepší než ostatní Izraelité, kteří podle tradičního výkladu farizeů nedodržovali Zákon. Jejich postoj je vidět z modlitby, kterou vložil Ježíš Kristus do úst farizeovi v jednom ze svých podobenství: „Farizeus stál a začal se pro sebe modlit: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co získám.‘ “ (Luk. 18:11, 12) Farizeové opravdu shlíželi s pohrdáním na ty, kteří nedbali obsáhlé sbírky rabínských tradic. Když úředníci, kteří byli vysláni, aby zatkli Ježíše, se vrátili s prázdnýma rukama, protože jeho nauky na ně učinily dojem, farizeové řekli: „Snad jste také nebyli svedeni? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů? Ale tento zástup, který nezná Zákon [to jest, jak jej vykládali rabíni], jsou prokletí lidé.“ — Jan 7:45–49.

V důvěře ve vlastní spravedlnost věřili farizeové, že jim patří zvláštní přednosti a že druzí musí uznávat jejich vyšší postavení. Když byli pozváni k večeři, očekávali, že jim budou nabídnuta nejvýznamnější místa. V synagóze obsazovali přední místa. Ta byla obrácena k posluchačům a byla vyhražena pro předáka a zvláštní hosty. Přáli si, aby i na živých tržištích si jich lidé všímali a zdravili je na důkaz, že jejich přítomnost je brána na vědomí. Od lidí si rádi dali říkat „Rabbi“ (učitel). — Mat. 23:6, 7.

Protože se farizeové spoléhali na vlastní spravedlnost, patřili k hlavním nepřátelům Ježíše Krista. Často se totiž nedržel jejich tradičního výkladu Zákona. Proto jej odsuzovali.

Farizeové zřejmě mysleli, že by se znečistili stykem s lidmi, kteří nedodržují mojžíšovský Zákon tak, jak to předpisovalo jejich podání. (Luk. 7:36–40) Proto když se Ježíš zdržoval u lidí, kteří platili za hříšníky, a u výběrčích daní, a dokonce s nimi jedl, vznesli farizeové námitky. (Luk. 15:1, 2) Nepoznali, že takoví lidé potřebují duchovní pomoc, a že Ježíš byl z milujícího zájmu a soucitu ochoten jim ji poskytnout. — Luk. 15:3–32.

Když Ježíš udělal z hlíny kaši a přiložil ji na oči slepého muže, který tím byl o sabatu uzdraven, říkali někteří farizeové: „To není člověk od Boha, protože nezachovává sabat.“ (Jan 9:16) Když Ježíš o sabatu prováděl zázračná uzdravování, neradovali se s těmi, kteří byli uzdraveni, ale zlobili se, protože to považovali za porušení sabatu. Tato necitelnost jejich srdcí Ježíše bolela. Pro své podání farizeové nejenže neprojevovali cit pro druhé, nýbrž někdy se dokonce tak rozhněvali, že chtěli Ježíše usmrtit pro něco, co označovali jako přestoupení mojžíšovského Zákona. — Mar. 3:1–6.

Ježíš Kristus právem farizeje pranýřoval. Jejich postoj k Božímu zákonu a k Izraelitům znásilňoval ducha tohoto zákona a učinil z něho pro lid břemeno. Farizeové ztratili z očí důležitější věci Zákona: Smysl pro právo, milosrdenství, věrnost a lásku k Bohu. (Mat. 23:23; Luk. 11:42–44) Ježíš na to poukázal, když řekl: „Sabat začal existoval kvůli člověku a ne člověk kvůli sabatu.“ (Mar. 2:27) Svým toporným dodržováním lidských předpisů způsobili těžké škody v mezilidských vztazích. Děti se například mohly zbavit odpovědnosti pomáhat starým a potřebným rodičům, když předstíraly, že celý jejich majetek je věnován Bohu. — Mar. 15:3–9.

Všichni farizeové však neměli zcela nerozumné názory. Byly též výjimky. Učený farizeus Gamaliel například vyzval ostatní členy sanhedrinu, aby nechali na pokoji následovníky Ježíše Krista: „Nevměšujte se mezi ty lidi, ale nechte je na pokoji, neboť je-li tento plán a toto dílo od lidí, bude zmařeno; ale je-li od Boha, nebudete je moci zmařit; jinak by snad o vás mohlo být shledáno, že ve skutečnosti bojujete proti Bohu.“ (Sk. 5:38, 39) Farizeus Nikodém se zajímal o dílo a činnost Ježíše Krista. (Jan 3:1, 2; 7:47–52; 19:39) A když byla Pavlovi zjevena pravda, nezůstal farizeem, ale stal se oddaným učedníkem Ježíše Krista. — Sk. 26:5; Fil. 3:5.

Přesto jsou farizeové jako skupina pro dnešní křesťany varovným příkladem, jak je nebezpečné, když se člověk sám považuje za dobrého a spravedlivého. Jelikož Ježíš řekl: „Vy všichni jste bratři“, oddaný Boží služebník nebude očekávat nebo chtít, aby platil za lepšího ani nebude vyžadovat pro své postavení v Božím sboru od bratrů zvláštní pozornost, významnost a přízeň. — Mat. 23:8; 1. Petra 5:1–4.

Vzhledem k tomu, jak se chovali farizeové, učiní starší ve sborech Božího lidu dobře, když si připomenou, že nejsou pověřeni, aby určovali pravidla, která jdou nad to, co Bible jasně říká. Je pravda, že se občas musí něco udělat, aby byl zachován pořádek, ale i zde je nutné, abychom se ptali: Neupadneme do způsobu jednání podobného farizeům, kteří si mysleli, že jsou vedeni horlivostí pro spravedlnost, ale neprojevovali ohleduplnost k lidským potřebám a citům? Nejen lidé, kteří mají autoritu, ale i všichni členové křesťanského sboru by měli dávat pozor, aby jednali s bratry a sestrami laskavě, netrvali na dodržování nebiblických pravidel, a tím přehlíželi skutečně důležitější věci: Boží vlastnosti — smysl pro právo, věrnost, milosrdenství a lásku.

[Poznámka pod čarou]