Co tím moudrý muž myslel?

Dej pozor, aby ses nezkazil

NIKDO, ani moudrý člověk, není chráněn před tím, aby se nezkazil. Král Šalomoun napsal: „Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý muž jedná bláznivě, a dar může zničit srdce.“ — Kaz. 7:7.

I moudrý člověk může jednat ukvapeně, jestliže je delší čas vystaven útlaku. Může ztratit sebeovládání a dát průchod svému pocitu marnosti tím, že mluví s druhými ostře nebo se snad snaží dosáhnout úlevy nějakými nezákonnými způsoby.

Tento biblický text by však mohl také popisovat útisk, na němž se moudrý člověk sám podílí. Jestliže někdo připustí, aby v něm převládl utiskující duch, pak bez ohledu na svou moudrost jedná způsobem, který je v rozporu s lidskou slušností a ohleduplností. Nedbá na city lidí a nevšímá si jejich stavu. Vidí jen sám sebe a své postavení. Představuje si, že je velkým dobrodincem a že proto má právo potřít kohokoli, kdo se odváží kritizovat jeho způsob jednání. — Srovnej 2. Paralipomenon 16:10.

Dar v podobě úplatku může mít stejně špatný vliv jako útlak, může „zničit srdce“ neboli dobré pohnutky. Člověk, který přijímá úplatky, může jednat necitelně s lidmi, kteří jsou chudí a v bídě a kteří trpí diskriminací nebo tím, že s nimi lidé jednají stranicky.

Jak snášet bezpráví a útlak

Co může člověk dělat, setkává-li se s bezprávím? Velkou pomoc nám poskytují Šalomounova další slova: „Lepší je pozdější konec nějaké věci, než její začátek. Lepší je ten, kdo je trpělivý, než ten, kdo je domýšlivý v duchu. Neukvapuj se ve svém duchu, aby ses urazil, neboť urážlivost spočívá v nitru hloupých.“ — Kaz. 7:8, 9.

Je moudré, jsme-li trpěliví a důvěřujeme, že všechno nakonec dopadne pro Boží služebníky ve prospěch jejich nejlepších zájmů. Ano, konec nějaké věci může být zcela jiný než chmurný začátek. Tak tomu jistě bylo, když byli Izraelité zotročeni v Egyptě. Když Mojžíš poprvé žádal, aby Izraelité byli propuštěni, farao odpověděl zesíleným útlakem. (2. Mojž. 5:1–9) Nakonec si však Jehova Bůh učinil velké jméno tím, že způsobil osvobození svého zotročeného lidu. — 2. Mojž. 12:31, 32.

Trpělivý člověk není tak nakloněn vzít záležitosti do svých vlastních rukou a tím způsobit těžkosti sám sobě nebo jiným. Ale ten, kdo je domýšlivý, považuje za obtížné zachovat sebeovládání, a proto je nakloněn k ukvapenému jednání, ke své vlastní škodě. Netrpělivý člověk snadno vzplane hněvem, jestliže není uskutečněno to, co očekává. Snadno se urazí nebo si vypěstuje silný odpor. Tak pěstuje pocit urážky nebo odporu a chová jej tak blízko u sebe, jakoby ve vlastní náruči. Za to o něm právem Šalomoun mluví jako o „hloupém“, protože jednání takového člověka vede ke špatným výsledkům v podobě ukvapených slov nebo činů.

Realistický názor na minulost je další cennou pomocí, abychom se mohli vyrovnat s přítomnou nepříznivou situací. Šalomoun radil: „Neříkej: ‚Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly jako lepší než tyto?‘, protože to není moudré, že ses na to ptal.“ — Kaz. 7:10.

Člověk, který touží po „starých zlatých časech“, zapomíná na to, že také tyto časy měly své vlastní problémy a těžkosti. Život v tomto nedokonalém systému nikdy není ideální. Některé věci v minulosti snad byly lepší, ale jiné nikoli. Nostalgický názor na minulost může být velmi nerealistický. Kromě toho, nikdo nemůže vrátit čas zpět. Proto je velmi nerozumné myslet si, že někdy v minulosti byl svět v každém ohledu lepší, a tak podléhat nespokojenosti. Takové smýšlení nijak nepomáhá se vyrovnat se situací, která je sice nepříjemná, ale kterou člověk nemůže změnit.