Apoštol Petr — proč je mnohými tak milován
„Co si myslel, vyjadřoval s volností řeči, která se obracela na mnohé. A je nutno říci, že vždy našel vhodná slova.“
K NEJVÍCE poctěným lidem, kteří kdy žili na zemi, musí být počítáno také dvanáct apoštolů Ježíše Krista, Božího Syna.
Z jakých požehnání se těšilo těch dvanáct, když doprovázeli svého Pána a Mistra! Naslouchali mu, když vysvětloval Boží spravedlivé zásady, jako například v Kázání na hoře, slyšeli, když vykládal svá podobenství, a pozorovali, jak odporuje náboženským protivníkům a pranýřuje jejich svatouškovské pokrytectví. A jak byli poctěni, když byli svědky toho, jak Ježíš den co den uzdravoval nemocné a chromé, působil, že slepí viděli, a dokonce křísil mrtvé!
Inspirovaná zpráva o Ježíši a jeho apoštolech neobsahuje podrobný životopis dvanácti. Všechno, co o nich víme, omezuje se na málo skutečností nebo na některé výrazné povahové rysy. Natanael například byl „Izraelita, v němž není žádná lest“. (Jan 1:47, 48, KB) Matouš byl známý tím, že byl výběrčím daní, což — mimochodem řečeno — je patrné pouze z jeho vlastní zprávy. Z Tomášova povahového rysu vzniklo rčení „nevěřící Tomáš“. A Jan je známý jako apoštol, k němuž měl Ježíš zvláštní náklonnost. Petr však tvoří výjimku. Vždy znovu je v evangeliích obracena naše pozornost na jeho slova, skutky a osobnost.
Petr je především jmenovitě uváděn víckrát než všichni ostatní dohromady, totiž více než 18krát. Kromě toho, když se jeho jméno objevuje s druhými, vždycky je uváděno na prvním místě, a to bez ohledu na to, mluví-li se o všech ostatních apoštolech nebo jen o dvou či třech.
Není pochyby, že pro to jsou dobré důvody. Evangelia ukazují, že Petr byl výřečnější než kterýkoli jiný apoštol a že často vystupoval jako mluvčí svých druhů.
V Bibli se objevuje pět různých označení pro Petra. Jméno „Petr“ (které měl jen on) dostal od svého Pána a znamená „kámen, kus skály“. „Symeon“ (hebrejsky) nebo „Simon“ (řecky) má význam „slyšící“. (1. Mojž. 29:33) Také byl nazýván „Kefas“ — což je semitské jméno, které má stejný význam jako „Petr“ — a často se vyskytuje kombinace „Simon Petr“.
Petrův otec se jmenoval Jan (Jonáš). Petr pocházel z rybářské osady nebo městečka Betsaidy na pobřeží Galilejského moře. Jeho bratr Ondřej, učedník Jana Křtitele, jej představil někde na horním toku řeky Jordánu Ježíši, Mesiáši. Tehdy dostal Simon od Ježíše jméno Petr, a od té doby byl učedníkem, následovníkem Ježíše. — Jan 1:35–42.
Zřejmě o několik měsíců později vyzval Ježíš Petra a jeho bratra, aby opustili své sítě a následovali jej jako „rybáři lidí“. (Luk. 5:1–11) V následujícím roce vyvolil pak Ježíš — když předtím strávil celou noc v modlitbách — Petra a jedenáct ostatních za své apoštoly. — Luk. 6:12–16.
PETR, IMPULSIVNÍ APOŠTOL
Proč mnozí z nás milují zvláště Petra? Možná proto, že byl „typickým člověkem“. Nepochybně však také proto, že o Petrovi víme mnohem více než o ostatních. Jeho srdečný, vřelý způsob se nám líbí. S ním je spojena impulzivnost, někdy dokonce určitá prudkost. Petr uměl rychle proměnit své myšlenky ve skutek a dát volný průchod svým citům, což se často stává i nám.
Když Ježíš pomohl získat Petrovi a jeho druhům, kteří se po celou noc nadarmo namáhali, velký úlovek ryb, Petr byl tak přemožen, že padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, neboť jsem hříšný muž, Pane.“ (Luk. 5:8) Když Petr viděl Ježíše, jak jde po vodě, prosil jej, aby mu dal sílu, aby to mohl také udělat, a Petr toho byl skutečně schopen, dokud měl dostatek víry. (Mat. 14:25–32) Když přišla lůza, aby zatkla Pána, někteří apoštolové se zeptali: „Pane, máme zakročit mečem?“ Ale Petr ne. Okamžitě tasil meč a udeřil, ale jen tak nepřesně, že pouze usekl ucho veleknězovu otroku. — Jan 18:10.
Jednou se Ježíš po svém vzkříšení zjevil některým z apoštolů jako cizinec, když chytali ryby. Opět jim dopomohl k velkému úlovku. Podle toho jej apoštol Jan poznal a řekl, že je to Pán. Když to Petr slyšel, nečekal, až bude člun, těžce naložený rybami, vytažen na břeh Vrhl se ihned do vody a plaval na břeh k Pánovi. (Jan 21:1–8) Není pochyby, že toto impulzivní jednání nachází citovou odezvu u mnohých milovníků Bible.
TAKÉ VÝŘEČNÝ
Petr byl nejen rychle ochotný jednat, ale také mluvit. Co si myslel, vyjadřoval s volností řeči, která se obracela na mnohé. A je nutno říci, že vždy našel vhodná slova. Petr asi neměl zvláštní školní vzdělání, ale byl inteligentní, hodně přemýšlel. Hodně přemýšlel? Ano, protože vidíme, že často kladl významné otázky, a to předpokládá schopnost přemýšlet. Když jednou například Ježíš vyprávěl podobenství, prosil Petr, aby jim je vysvětlil. (Mat. 15:15) Když Ježíš při jiné příležitosti vyslovil varování s ohledem na svůj návrat, byl to Petr, kdo se ptal: „Pane, říkáš toto znázornění nám nebo též všem?“ (Luk. 12:41) A byl to opět Petr, který se zeptal za sebe i za své druhy: „Podívej, opustili jsme vše a následovali jsme tě; co nás skutečně čeká?“ Ježíš je ubezpečil, že jim Jehova v přítomnosti i budoucnosti opravdu bohatě požehná. — Mat. 19:27; Mar. 10:29, 30.
Svou výřečností také Petr projevil mimořádné ocenění pro Mistra. Když Ježíš proklel jistý fíkovník, byl to Petr, kdo upozornil na účinky Ježíšovy kletby: „Rabbi, podívej se, fíkovník, kterému jsi ty zlořečil, uschl.“ (Mar. 11:21) Když se Ježíš ptal apoštolů, co myslí, kdo je, Petr učinil překvapující, důvěřivé vyznání: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ (Mat. 16:16) A když se Ježíš ptal apoštolů, zda jej opustí stejně jako jeho ostatní učedníci, Petr odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží svatý.“ (Jan 6:68, 69) Všechno Petrovo ocenění a věrnost způsobily, že jej tak milujeme.
BYL OPĚTOVNĚ NAPRAVOVÁN
Ale Petr také opětovně činil nevhodné nebo nepromyšlené poznámky, takže jej Ježíš musel napravovat. Petr přitom nikdy nevznesl nějaké námitky, nýbrž nápravu pokorně přijal. To nás ovšem ještě víc k němu poutá. Když Ježíš například řekl apoštolům, co jej očekává — že bude muset trpět, bude usmrcen a třetího dne vzkříšen z mrtvých —, vzal jej Petr s dobrým úmyslem stranou a káravě mu řekl: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ano, myslel to dobře, ale jak velice se mýlil! Ježíš považoval za nutné mu odpovědět: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mat. 16:21–23) I my jsme to snad někdy mysleli dobře, ale pak jsme zjistili, že naše laskavost nebyla na místě!
Jindy chtěl Petr vědět, jak často má odpustit svému bratru: „Až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Jak dobře si dovedeme představit, co musel Petr pociťovat, zvláště když myslíme na to, jak je nám, když nám někdo blízký stále ubližuje! — Mat. 18:21, 22.
Jednou pozoroval Ježíš, že od něho odešla síla, kterou byla jistá žena pro svou víru uzdravena. Proto se Ježíš ptal: „Kdo se mne to dotkl?“ Petr cítil Ježíšovu výtku a řekl: „Učiteli, zástupy tě obklopují a tlačí se k tobě blízko.“ Jinými slovy: ‚Ježíši, jaká je to pošetilá otázka!‘ Ale Ježíš Petra opravil a řekl něco asi jako: ‚Vím, co mluvím!‘ Když se pak přihlásila žena, Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra způsobila, že je ti dobře; odejdi v pokoji.“ Nejednal Petr někdy jako my, když vznesl námitku, protože neznal všechny skutečnosti? — Luk. 8:43–48.
Když Ježíš oslavil se svými apoštoly poslední pasach a začal jim mýt nohy, učinil Petr nevhodnou poznámku. Viděl, jak Ježíš již některým umyl a osušil nohy, a proto mu řekl: „Ty mi jistě nikdy nebudeš mýt nohy.“ Ježíš mu musel při této příležitosti dát dvakrát radu. Petr to myslel dobře, ale mýlil se. — Jan 13:5–10.
Ještě v tentýž večer vyjádřil Petr další nerozvážná slova. Ježíš vysvětlil svým apoštolům, že v té noci budou všichni přivedeni ke klopýtnutí. Ale Petr se cítil ve své věrnosti k Pánu tak jistý, že prostě nemohl snést myšlenku, že by on opustil svého Pána. To se mohlo stát jiným, ale ne jemu. Když Ježíš připojil, že jej Petr dokonce třikrát zapře, řekl Petr ještě s větším důrazem: „I kdybych měl s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ — Mat. 26:31–35.
Avšak Petr měl poznat, že je slabý. Kdyby byl postaven před soudce a ohledně Ježíše vyslýchán, byl by se jistě zachoval vzorně. Stalo se však něco pro něj zcela neočekávaného. Devět apoštolů uprchlo. Jen Jan a Petr následovali Ježíše do veleknězova dvora a tam mu řekla jedna služebná: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ Nakonec jej obvinili ještě jiní. Okolnosti, doba, kdo to řekl a pravděpodobně jak to řekl — to všechno Petra překvapilo a přispělo k tomu, že svého Pána třikrát zapřel, a dokonce ještě přísahal: „Neznám toho člověka!“ Hned nato zakokrhal kohout. Stalo se to přesně tak, jak Ježíš předpověděl. Lukáš říká, co v tom okamžiku následovalo: „Pán se obrátil a podíval se na Petra.“ A Petr „vyšel ven a hořce plakal“. Nehledal vysvětlení ani si nevymýšlel omluvy, ale pokorně a kajícně litoval. Všichni, kteří již někdy hořce plakali pro závažný hřích, jistě cítí příbuzenství s Petrem a rozumějí, co tehdy musel pociťovat. — Luk. 22:61, 62; Mat. 26:69–75.
SÍLA SPOJENÁ SE SLABOSTÍ
To, co Bible píše o Petrovi, je velice zajímavé. Poskytuje to výborný obraz lidské povahy a ukazuje, co Boží duch může učinit pro nedokonalé lidi. I když Petrovo přestoupení bylo závažné, Petr se nedal do té míry zbavit odvahy, aby se vzdal. Zachoval si pokoru a lásku ke svému Pánu. To vidíme z toho, co se stalo, když se Ježíš po svém vzkříšení zjevil Petrovi a několika jiným na břehu Galilejského moře. Petr přijal pokárání, které mu Ježíš udělil tím, že se jej třikrát zeptal, zda jej miluje, a pak mu přikázal: „Pas mé ovečky.“ — Jan 21:15–17.
Petr vždy znovu přebíral vedení mezi dvanácti. A tak to byl Petr, který po Ježíšově nanebevstoupení dal podnět, aby Jidáš byl nahrazen Matyášem. O letnicích použil Petr jako mluvčí dvanácti jednoho z „klíčů království“, které mu předtím Ježíš svěřil. Později použil druhý klíč, když oznamoval dobré poselství Korneliovi a jeho domácnosti, prvním neobřezaným pohanským věřícím. — Sk. 1:15–26; 2:14–40; 10:1–48; Mat. 16:19.
Při jiné příležitosti mluvil Petr směle ve spojitosti se zázrakem, při němž on a Jan uzdravili člověka od narození chromého. (Sk. 3:12–26) Když je přivedli k předákům, Petr i Jan byli tak výřeční, že se předáci divili. Nakonec „začali na nich poznávat, že bývali s Ježíšem“. (Sk. 4:13) Petr a jeho druhové opětovně připomínali vladařům, že nejprve budou poslouchat Boha. Jak ukazuje prvních jedenáct kapitol Skutků apoštolů, měl Petr šest proslovů. Není divu, že jej dal Herodes Agrippa I. zavřít a měl v úmyslu jej odstranit. Ale Bůh, který měl s Petrem jiný záměr, poslal anděla, aby jej osvobodil. — Sk. 12:3–17.
Petr hrál také význačnou úlohu, když se sešel vedoucí sbor křesťanského sboru, aby se zabýval otázkou obřezání pohanů. (Sk. 15:7–11) Avšak nedlouho potom dal se svést strachem z lidí, strachem z jistých židovských křesťanů z Jeruzaléma, k tomu, že činil kompromisy v zásadách tím, že se odděloval od pohanských křesťanů. Tato Petrova slabost způsobila, že apoštol Pavel mu udělil přísné bolestivé napomenutí, zřejmě před celým sborem, kde se to stalo. (Gal. 2:11–14) Zde vidíme u Petra opět typicky „lidskou“ vlastnost. Všichni, kteří již jednou nebo vícekrát podlehli strachu z lidí, mohou s Petrem soucítit a z jeho příkladu čerpat útěchu a užitek.
Nakonec nesmíme přehlédnout oba dopisy, které Petr napsal a které obsahují mnoho cenných informací a povzbudivých rad, zvláště pro ty, kteří trpí pro spravedlnost. Pro tyto dopisy si Petra ještě více ceníme. Tento apoštol byl přes své slabosti milováníhodným člověkem a sloužil svému Bohu a svému Pánu jako vynikající nástroj. Jeho život je povzbuzením pro všechny, kteří se stejně jako on usilovně snaží následovat svého Pána. — 1. Petra 2:21.