Překlad titulu „Bůh“
KNIHY Bible byly psány v době, kdy většina obyvatel Země neznala pravého Boha. Místo toho uctívali mnoho bohů a bohyň. Apoštol Pavel vhodně popsal situaci v dopise spolukřesťanům v Korintě slovy: „Ačkoli jsou takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohové‘, ať v nebi či na zemi, jako jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘, pro nás je skutečně jen jeden BŮH, Otec.“ — 1. Kor. 8:5, 6.
Řecké slovo, jehož Pavel použil pro „Boha“, zní theos, výraz, kterým byli označováni četní bohové, uctívaní starými Řeky i jinými národy. A přece nebyli proti použití tohoto výrazu ve spojení s pravým Bohem ani apoštol Pavel, ani jiní pisatelé Křesťanských řeckých písem, ani židovští překladatelé Septuaginty, prvního řeckého překladu Hebrejských písem.
Avšak křesťané prvního století, když mluvili s lidmi, kteří neznali stvořitele, používali výraz theos takovým způsobem, že nikdo nemohl srovnávat pravého Boha s některým z mnoha falešných bohů. Apoštol Pavel řekl například Atéňanům: „Když jsem obcházel a bedlivě pozoroval vaše předměty uctívání, našel jsem také oltář, na němž bylo napsáno ‚Neznámému bohu‘. Proto komu nevědomky přinášíte věrnou oddanost, toho vám zvěstuji. Ten Bůh, který učinil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země, nebydlí v chrámech udělaných rukama, ani není ctěn lidskýma rukama, jakoby něco potřeboval, neboť on sám dává všem lidem život a dýchání a všechno.“ — Sk. 17:23–25.
Při tomto vysvětlení o pravém Bohu nebylo pro posluchače těžké rozlišovat mezi stvořitelem a mnoha falešnými bohy, uctívanými v Aténách. Okolnost, že titul theos byl použit také na falešná božstva, nezatemňovala totožnost stvořitele.
Překladatelé by se tedy dnes měli dát vést tím, jak křesťané v prvním století používali výrazu theos. To, že určité slovo pro „boha“ je v jazycích používáno na falešné bohy, nezdá se být nezbytně urážlivé. Ale přece by měl výraz, použitý k překladu slova theos, být pro čtenáře nebo posluchače ihned srozumitelný. Měli by vědět, že je myšlen Všemohoucí. Pojem by neměl ve svém smyslu vzbudit představy, které by odporovaly osobnosti pravého Boha.
Nejvyšším božstvem starých Řeků byl například Zeus. Ale to jméno by nebylo vhodné jako překlad hebrejského slova pro Boha. Jméno „Zeus“, jméno nejvyššího božstva řeckého panteonu, by vyvolalo v mysli obraz boha s lidskou postavou a k tomu ještě nemravného boha.
Výraz širšího významu je tedy obyčejně lepší než výraz s omezeným významem. Souvislostí může být jeho použití omezeno na pravého Boha.
Původ určitého výrazu pro „boha“ není tedy zvlášť důležitý. I v Bibli je téhož slova použito na pravého Boha i na falešné bohy. Slovo samo o sobě není svaté: Nedá se tedy namítat nic proti tomu, jestliže označení, které se vztahuje výlučně na falešné bohy, používají ti, kteří mluví určitým jazykem, dříve než poznají Boha Bible.
To se týká mnoha novodobých jazyků. Japonské slovo pro „boha“ může doslova znamenat „množství malých bohů“. V amharštině a tingrinštině, dvou významných jazycích Etiopie, zní běžné označení boha egziabher. Tento výraz znamená doslova „pán zemí“, to jest „pán etiopských zemí“. O anglickém slově „God“ čteme v díle „The Century Dictionary and Encyclopedic Lexicon of the English Language“ (sv. 3, str. 2561, vyd. 1899), že šlo původně o věcné podstatné jméno; používalo se jej „většinou v množném čísle, vztahovalo se na pohanská božstva a bylo jazyky teutonských národů pozdviženo ke křesťanskému významu. V knize „Původ slov“ od Wilfreda Funka čteme: Ústřední slovo všech náboženských směrů je bůh a dějiny titulu bůh se skládají ze spleti domněnek. Slovo bůh je příbuzné s podobnými slovy v dánském, saském, starohornoněmeckém jazyce, ve skandinávských i jiných řečech, a je možná dokonce příbuzné se starým litevským slovem, které používá ten, kdo pěstuje magii.“ (Str. 279, angl.)
Dnes nezpůsobí žádné z těchto označení pro Boha ve svrchu zmíněných jazycích v mysli posluchače nebo čtenáře falešnou představu, ačkoli původně nebylo používáno na stvořitele. Proto nejsou námitky proti jeho používání v překladech Bible.
Jako ve všem ostatním, je třeba zaujmout rozumné stanovisko i pokud jde o použití slova, které označuje Boha Bible. Ostatně žádný výraz pro „Boha“ není vlastním jménem, nýbrž pouze titulem. To, co pravého Boha odlišuje od všech ostatních bohů, je jeho osobní jméno Jehova. — Žalm 83:18; 83:19, KB.