Ať ‚vidíš dobré za všechnu svou tvrdou práci‘
„Podívej se! Nejlepší, co jsem sám viděl, co je pěkné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci.“ — Kazatel 5:18.
1. Jaký Bůh je Jehova podle 1. Timoteovi 1:11 a k jakému závěru můžeme proto dojít ohledně jeho inteligentních tvorů? (5. Mojž. 12:18; 26:11; Žalm 32:11)
JEHOVA Bůh, Nejvyšší, je nejvyšší měrou šťastný, protože se těší ze své dokonalosti a ze svých skutků. (1. Tim. 1:11) Přeje si však také, aby se na tomto štěstí podíleli jeho inteligentní tvorové, obzvláště jeho věrní služebníci.
2. Jak to, co chápeme svými smysly, ukazuje, že Jehova ‚nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání‘?
2 Již samy naše smysly nám mají přinášet ohromné množství rozmanitých vjemů tím, co vidíme, slyšíme, čicháme, ochutnáváme a co poznáváme hmatem. Jakou jen máme radost, pozorujeme-li nádherné barvy zapadajícího slunce, oblohu posetou hvězdami, zákruty řeky, klidná jezera, řítící se vodopády, pobřeží lemované palmami, šťavnaté louky a hory pokryté sněhem! Jak příjemná může být chuť čerstvého ovoce nebo dobře připraveného, výživného jídla a dobrého zákusku. Jak blahodárné je, pocítíme-li za horkého dne jemný vánek, ale ještě větší potěšení máme, pocítíme-li dotek nebo objetí člověka, jehož milujeme. Není také příjemné naslouchat bublání potůčku, slyšet, jak se vlny tříští o břeh, jak ve větru šustí listy, poslouchat štěbetání a zpěv ptáků a smích šťastných dětí? A jaké jen můžeme mít potěšení z procházky lesem nebo krásným parkem, kdy vnímáme sladkou vůni květů? Skutečně musíme souhlasit s inspirovaným apoštolem Pavlem: „Bůh nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání.“ — 1. Tim. 6:17.
3. Co říká Bible o Božím názoru na to, zda se máme těšit z jídla a pití?
3 Bůh si jistě přeje, abychom se radovali ze všeho, co tak štědře opatřil celému lidstvu. (Sk. 14:16, 17) K tomuto závěru dospěl moudrý král Šalomoun, když bedlivě prozkoumal všechny pozemské věci. Řekl: „Podívej se! Nejlepší, co jsem sám viděl, co je pěkné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci.“ — Kaz. 5:18.
4. Jak příklad Ježíše Krista ukazuje, zda se křesťan může těšit z hmotných věcí?
4 To by jistě mělo platit na Jehovovy pravé křesťanské služebníky. Ježíš Kristus, hlava křesťanského sboru, dal dokonalý příklad, pokud jde o užívání hmotných věcí. Rozhodně nebyl asketa. Přijímal pozvání k jídlům a k hostinám. (Luk. 5:29; 7:36; 14:1; 19:5, 6) Svým prvním zázrakem — proměněním vody v nejlepší víno — přispěl k radosti na jedné svatební hostině. (Jan 2:1–11) Někteří lidé nepoznali, že Ježíš zachovával v těchto věcech rovnováhu, a neprávem jej obvinili: „Hle, nenasytný člověk a propadlý pití vína.“ (Mat. 11:19) Nepoznali, že Ježíš Kristus správně užíval bohatých opatření svého Otce, a současně na první místo stavěl vždy duchovní věci. — Mat. 6:24–34.
REALISTICKÝ NÁZOR NA ZÁBAVY
5. Mezi kterými lidmi bude možno v „posledních dnech“ najít podle biblického proroctví ty, kteří milují potěšení, a proč je to nebezpečné pro Jehovovy věrné služebníky?
5 Boží služebníci tedy mohou mít právem potěšení z jídla a pití a také z různých forem rekreace, ale musí se vyhnout určitým léčkám. Bible předpovídá, že mezi těmi, kteří o sobě budou říkat, že jsou křesťané, budou v „posledních dnech“ lidé, kteří budou „milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha“. (2. Tim. 3:4) Tito lidé začnou žít pro radovánky a na prvním místě ve svém životě budou hledat zábavy. Lidé, kteří hledají potěšení, působí dnes silným vlivem, a proto musí být Jehovovi věrní služebníci bdělí, aby takoví lidé neovlivnili jejich smýšlení.
6, 7. a) K jakému zdravému závěru dospěl král Šalomoun ohledně veselí a smíchu? b) Jak máme rozumět Šalomounovým slovům?
6 Velmi nám pomůže realistický názor na zábavy, který vyjádřil král Šalomoun. O tom, k čemu dospěl při svém zkoumání, řekl: „Já sám jsem si řekl v srdci: ‚Pojď přece, ať tě vyzkouším radováním. Také ať vidíš dobré.‘ A hle, i to byla marnost. Smíchu jsem řekl: ‚Nesmysl!‘ a radování: ‚Co to dělá?‘ “ — Kaz. 2:1, 2.
7 Na co nás zde Šalomoun upozorňuje? Jeho slova ukazují, že dychtivé vyhledávání radovánek nemůže přinést pravé a trvalé štěstí. Zjistil, že samoúčelná radost nebo veselost je „marnost“, prázdnota. Je tomu tak proto, že takové „radování“ nemůže samo o sobě přinést nic skutečně hodnotného. Je pravda, že zábava a smích může člověku pomoci, aby na chvíli zapomněl na své problémy. Problémy tím však nezmizí a člověk se jimi musí opět zabývat, až pomine zábava. Kdo lehce přechází vážné věci smíchem, nejedná rozumně a může dráždit druhé. Proto může jeho smích být označen jako „nesmysl“. „Radování“ neboli veselí, kterým se vyznačuje ten, kdo je zvyklý šprýmovat, nepřináší ve skutečnosti nic hodnotného. Mohli bychom se zeptat stejně jako Šalomoun: „Co to dělá?“ Ano, jaké hmatatelné a hodnotné výsledky přináší takové veselí?
8. Jak nám může pomoci poučení, které získáváme z Šalomounova zkoumání?
8 Jestliže se dáme vést tím, co při svém zkoumání odhalil Šalomoun, jistě nepřipustíme, aby zábavy zastínily nebo odsunuly do pozadí křesťanskou činnost. Proto je nutné, abychom byli umírnění a neúčastnili se příliš mnoha společenských setkání a nevěnovali jim příliš mnoho času. Kdybychom se často dlouho do noci účastnili společenského setkání, jak bychom potom mohli být druhý den čilí při duchovních příležitostech, jako je sborové shromáždění nebo kazatelská služba? Jestliže chodíme pozdě spát kvůli zábavě a potom jsme příliš unavení, jde-li o duchovní činnost, neznamená to, že nás ovládla touha po zábavách? Můžeme se právem radovat ze zdravého, budujícího společenství a z jiných druhů oddechu, ale nemělo by to v našem životě získat velký význam. Největší uspokojení bychom měli dále mít z toho, že středem našeho života je věrná služba Jehovovi Bohu.
9. Čeho by se měli vyvarovat v podstatě vážní křesťané?
9 Radování a smích má však mezi Božími služebníky své místo, a proto křesťané, kteří jsou v podstatě vážní a snad se příliš nezajímají o určité druhy uvolnění, neměli by se dívat svrchu na jiné bratry ve víře, kteří zdravě pěstují sporty, tančí nebo jinak se baví; neměli by je kritizovat. (Řím. 14:10–12) Bible radí: „Nestaň se příliš spravedlivým.“ (Kaz. 7:16) Proto bychom měli dát pozor, abychom si nedělali příliš velké starosti a abychom z čistě osobních záležitostí nečinili sporné otázky. Kdyby tak byl někdo příliš spravedlivý, mohl by být přehnaně horlivý, a co by bylo ještě horší, mohlo by to vést k nemilosrdnému, nelaskavému postoji, a takový člověk by mohl ztratit Boží přízeň a požehnání.
ZÁBAVY JE NUTNO UDRŽOVAT V MEZÍCH
10. Jaký problém vyvstal ve spojitosti s „hostinami lásky“, které pořádali první křesťané?
10 Je jasné, že zábavy je nutno udržovat ve správných mezích, aby nevznikly vážné problémy. O to museli bojovat křesťané v prvním století ve spojitosti se svými „hostinami lásky“, což byly zřejmě hostiny, kde se i chudí křesťané mohli těšit z dobrého jídla a budující společnosti. Je smutné, že lidé bez duchovního smýšlení využívali těchto příležitostí, aby uspokojovali své sobecké vášně. Proto křesťanský učedník Juda o některých lidech řekl, že jsou jako „skály skryté pod vodou při vašich hostinách lásky“. (Juda 12) Kdyby někdo pěstoval společnost s lidmi, kteří mají takové špatné pohnutky, mohl by ztroskotat ve své víře. Podobně apoštol Petr napsal: „Přepychový život ve dne považují za rozkoš. Jsou poskvrnou a potupou a libují si s nevázaným potěšením ve svém podvodném učení, zatímco hodují spolu s vámi.“ (2. Petra 2:13) Jediným cílem takových lidí bylo, aby ve dne i v noci uspokojovali svou touhu po smyslném potěšení. Pod pláštíkem křesťanství pokračovali v hanebných způsobech světa, který je odcizený Bohu. Byli jako skvrny a potupa, protože špinili dobrou pověst věrných křesťanů a na Boží svaté jméno uváděli pohanu. Vyjadřovali své „podvodné učení“, své zkažené názory, a zřejmě se jim podařilo změnit zdravé setkání křesťanů v hlučnou společnost, v níž panovalo nevázané veselí.
11. Co musí být vyloučeno při společenském setkání Božího lidu?
11 Boží služebníci z toho dnes mohou získat životně důležité poučení. Je pěkné, mohou-li se křesťané sejít a radovat se z družné společnosti i z umírněného jídla a pití. Mají-li však tato setkání být duchovně budující, nesmí do nich vniknout světské smýšlení. Jak můžeme označit společnost, při níž je hojnost alkoholických nápojů, kde až do ranních hodin zaznívá hudba a kde lidé divoce tančí? Je to světská společnost, pitka, bez ohledu na to, jak úctyhodně to snad někteří chtějí nazvat.
12. Jak by se měli křesťané dívat na nevázané veselí?
12 Praví křesťané mají dost takových nevázaných zábav z doby, kdy ještě neznali Boží vůli a jeho předsevzetí. Nechtějí se účastnit společnosti, při které se velmi pije, při které panuje nevázanost a smyslnost, a nechtějí být ani při setkání, při němž se projevuje některý z těchto rysů nebo jež s nimi hraničí. Byli osvíceni a berou si k srdci biblickou radu: „Choďme slušně, jako za dne, ne v nevázaných zábavách a pitkách, ne v nedovolených stycích a ve volném chování, ne ve sporu a žárlivosti.“ (Řím. 13:13) „Vždyť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste žili ve skutcích volného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ — 1. Petra 4:3.
13, 14. Jak je z Galatským 5:21 a Izaiáše 5:11, 12 patrné, proč jsou ve vážném nebezpečí lidé, kteří dychtí po zábavách?
13 To je velmi vážná věc. Osoby, které se účastní nevázaných zábav a pitek, jsou v Bibli jmenovány mezi těmi, kteří „nezdědí Boží království“. (Gal. 5:21) Proto ti, kteří začínají žít jen pro zábavy, jsou ve vážném nebezpečí. Na to bylo důrazně poukázáno ve spojení s některými Izraelity v době Izaiášově. Na jejich hostinách teklo víno ve velké hojnosti. Jak pokračoval večer, hodovníci se stávali hlučnými a panovalo mezi nimi nevázané veselí. Hlučné hodování bývalo doprovázeno smyslnou hudbou, která měla vzbudit vášně. Proto jim Jehova prostřednictvím Izaiáše řekl: „Běda těm, kteří vstávají brzo ráno, aby mohli hledat jen opojný nápoj, kteří se zdržují až do pozdní večerní tmy, takže je víno rozpaluje! Při jejich hostinách musí být harfa a strunný nástroj, tamburína a flétna a víno; na činnost Jehovovu se však nedívají a dílo jeho rukou neviděli.“ — Iz. 5:11, 12.
14 Na tyto lidi, kteří hledali jen zábavy, měla právem přijít běda neboli neštěstí. Nemysleli na to, aby se líbili stvořiteli. Jejich jediným cílem bylo uspokojování tělesných žádostí již od začátku dne. Dnes není situace jiná. Lidé, kteří se věnují nevázanému hodování, se nestarají o Jehovovy skutky. Jak by někdo mohl uvažovat o Jehovových nádherných činech při nemírném jídle a pití za zvuku smyslné hudby? Podle Izaiášova popisu takoví lidé, kteří hledají radovánky, jednají ve své nevázanosti tak, jako by neexistovaly důkazy o existenci a činnosti Nejvyššího. Pokud takoví lidé nečiní pokání, jsou před Jehovou Bohem odsouzeni, stejně jako v době prorokově.
15. Jak Ježíš varoval, že je nebezpečné žít jen pro radovánky?
15 Povšimněme si, že Ježíš Kristus upozorňoval své učedníky na to, že je velmi nebezpečné začít vyhledávat radovánky. Přikázal jim: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím.“ (Luk. 21:34) Nevázanost v jídle a pití může obtížit srdce pocitem viny a může vytlačit touhu po duchovních věcech. Člověk se pak může stát v duchovním ohledu ospalým a slepým vzhledem k povinnostem, které má učedník Ježíše Krista. Kdyby v takovém stavu zůstal, pak by příchod Božího Syna v postavení vykonavatele božské pomsty na něj přišel nenadále jako „léčka“. Ježíš varoval: „Přijde na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ (Luk. 21:35, 36) V těchto „posledních dnech“ by jistě nikdo neměl přehlížet tato slova a při společenských setkáních by neměl pěstovat světské zvyky.
JAK JE MOŽNO PŘEDCHÁZET PROBLÉMŮM
16. Jsou všichni členové křesťanského sboru nutně dobrými společníky?
16 Jak je možné zabránit, aby se společenské setkání nestalo světským, a aby proto nezpůsobilo duchovní škodu a nevyvolalo Boží nelibost? Je nutno dát pozor, aby ti, kteří jsou pozváni, nepůsobili nezdravým vlivem. Apoštol Pavel ve svém dopise Timoteovi poukázal na to, že ne všichni členové křesťanského sboru jsou vždy žádoucími společníky. Napsal: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch posledních nádob, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo. Proto utíkej před žádostmi, které jsou vlastní mládí, ale usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce.“ — 2. Tim. 2:20–22.
17. Se kterými členy sboru by se křesťané neměli společensky stýkat a proč? (2. Tess. 3:6–15)
17 Křesťané tedy mají odpovědnost, aby se zachovali čistými od těch, jejichž chování je povážlivé. Rozhodně nejsou povinni zvát ke svým společenským setkáním osoby, které jsou známé nevázanou řečí nebo které jsou jinak extrémní. Takovým lidem by ve skutečnosti nepomohlo, kdyby byli pozváni. Místo aby se cítili povzbuzeni, že mají podniknout potřebné změny, mohli by z toho usuzovat, že jejich nezdravá slova a skutky jsou křesťanskému sboru přijatelné.
18. a) Čím by se měli Boží služebníci řídit při všem, co dělají? b) Co obvykle přispívá k budujícímu společenství křesťanů?
18 Kdykoli jsou Boží služebníci pohromadě, měli by pamatovat na biblickou radu: „Ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) Můžeme si položit otázku: Chválíme při této příležitosti skutečně Jehovu Boha? Všichni se obvykle mohou těšit z budujícího společenství, jestliže je rozumně omezen počet pozvaných účastníků, jestliže je věnována pozornost tomu, kdo je pozván, a jestliže hostitel si je plně vědom toho, že nese odpovědnost za celé uspořádání. Jestliže se například celý sbor těší ze společného pikniku, budou chtít starší jistě využít svého vlivu k dobrému. Jestliže však společenské setkání přiláká osoby, které nepatří ke sboru, je obtížné nebo dokonce nemožné, aby starší mohli na celou skupinu působit dobrým vlivem. Každý, kdo pořádá nějaké společenské setkání, měl by na to myslet a vyvarovat se okolností, při nichž by byl znemožněn potřebný dohled a vedení.
19. Které zásady můžeme vyvodit z Lukáše 14:13, 14 a Matouše 6:3, pokud jde o společenská setkání?
19 Křesťan by také měl pamatovat na to, že je nutné, aby nezval vždy jen několik vybraných lidí, kteří by se s ním těšili z ovoce jeho práce. Snad jsou i jiní bratři ve víře, kteří by měli užitek z budující společnosti a byli by za ni velmi vděčni, například starší a ovdovělé osoby. Ježíš Kristus doporučil: „Když připravuješ hostinu, pozvi chudé, chromé, kulhavé, slepé, a budeš šťasten, protože nemají nic, čím by ti odplatili.“ (Luk. 14:13, 14) Sotva by odpovídalo tomuto doporučení, kdyby někdo pořádal rozmařilé hostiny a žádal od pozvaných, aby přispěli ke krytí nákladů, a tím by snad dokonce hostitel vytěžil nějaký zisk. Příliš velká společnost by kromě toho mohla obracet nevhodnou pozornost na toho, kdo ji pořádá, a to by odporovalo duchu Ježíšovy rady: „Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice.“ — Mat. 6:3.
20. K jakým dobrým výsledkům docházíme, jestliže při společenských setkáních uplatňujeme biblické zásady? (2. Petra 3:11–14)
20 Jestliže se služebníci Jehovy Boha řídí biblickou radou, mohou mít skutečné potěšení z ovoce své práce a z toho, že umožní i jiným, aby se podíleli na jejich radosti. Zůstanou duchovně bdělí a vyvarují se světskosti. Jejich společenská setkání přinesou slávu šťastnému Bohu Jehovovi a upřímné pozorovatele přimějí, aby řekli: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (1. Kor. 14:25) Kromě toho budou mít stále Boží a Kristovo schválení a dychtivě budou vzhlížet vstříc době, kdy „Pán Jehova jistě setře slzy se všech tváří“ a „učiní pro všechny národy. . . hostinu z tučných jídel“ — z níž se budou vyrovnaným způsobem radovat stejně jako ze všech ostatních milujících opatření v Božím stvoření. — Iz. 25:6–8.