Věrnost při používání „nespravedlivého bohatství“
„Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém. Jestliže jste se tedy neprokázali věrnými ve spojení s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé?“ — Lukáš 16:9–11.
1. Jak a proč si jeden správce činil přátele, jak o tom čteme u Lukáše 16:1–7?
JAKO správce zastával ten muž postavení, v němž se těšil velké důvěře, protože měl na starosti záležitosti svého pána. Tento muž se však provinil vážnými chybami a měl být ze svého správcovství propuštěn a odeslán pryč z domu svého pána bez prostředků k obživě. Dokud ještě měl své správcovské postavení, pospíšil si, aby se zavděčil dlužníkům svého pána tím, že jim velmi snížil jejich dluhy. Tak získal přátele, kteří přispějí k jeho obživě, až se ocitne na ulici. — Luk. 16:1–7.
2. a) Co chtěl Ježíš především zdůraznit svým podobenstvím o nespravedlivém správci? b) Jaké otázky přitom vznikají?
2 Ježíš Kristus použil tohoto příkladu chytrého jednání, a dal důležité poučení: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných příbytků.“ (Luk. 16:9) Přitom vznikají otázky: Co je toto „nespravedlivé bohatství“? Kdo jsou majitelé „věčných příbytků“? A jak se s nimi můžeme spřátelit pomocí „nespravedlivého bohatství“?
3. Co je „nespravedlivé bohatství“ a jak to můžeme dokázat z Bible?
3 Na duchovním bohatství jistě není nic nespravedlivého. To však nelze říci o bohatství hmotném. Jak vlastnictví hmotného bohatství, tak i touha po něm může lidi vést k nespravedlivým skutkům. Bohatí lidé se mohou stát tvrdými, drsnými a necitelnými. Místo aby jednali soucitně s těmi, kdo jsou v nouzi, snaží se je možná nepoctivě využívat. Křesťanský učedník Jakub připomněl svým bratrům ve víře: „Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí před soudy? Nerouhají se snad znamenitému jménu, kterým jste byli povoláni?“ (Jak. 2:6, 7) Někteří z těchto bohatých lidí se oddávali své zkažené touze po zábavách, a přitom svým dělníkům nevypláceli mzdy, které jim patřily. (Jak. 5:4, 5) Jiní lidé měli tak neodolatelnou touhu po bohatství, že se uchýlili k podvodům a klamání, aby dosáhli svých cílů. V jejich případě se projevilo jako pravdivé biblické přísloví: „Ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísl. 28:20) Vzhledem ke všem těmto nežádoucím projevům, které jsou tak často spojeny s hmotným bohatstvím, Ježíš je mohl právem označit jako „nespravedlivé“.
4. Co řekl Ježíš o trvanlivosti „nespravedlivého bohatství“ a jak si to můžeme ukázat na historických skutečnostech?
4 Boží Syn také řekl, že toto „nespravedlivé bohatství“ může selhat, a toho si povšimněme. Peníze mohou například rychle ztratit svou hodnotu, dojde-li k inflaci nebo ke státní devalvaci. Také války, revoluce, záplavy, zemětřesení a jiné katastrofy mohou způsobit, že lidé velmi zchudnou. Jak je proto pošetilé, jestliže někdo spoléhá na hmotné věci a úsilí o majetek učiní svým hlavním životním zájmem!
5. Kdo jsou majitelé „věčných příbytků“? Odůvodni svou odpověď.
5 Ježíšovi praví učedníci by měli usilovat o to, aby si používáním svého „nespravedlivého bohatství“ činili přátele z těch, kteří jsou majiteli „věčných příbytků“. O žádném z příbytků na zemi není možno říci, že je věčný, a proto je zřejmé, že tyto „věčné příbytky“ musí být nebeské. Jejich majitelem je věčný Bůh Jehova a jeho Syn. Ježíš Kristus řekl svým apoštolům: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu bylo jinak, byl bych vám to řekl, protože odcházím, abych vám připravil místo.“ — Jan 14:2; 14:2, 3 KB.
6. a) Proč Bůh a Kristus od nás nepotřebují žádné hmotné věci? b) Jak si můžeme pomocí „nespravedlivého bohatství“ činit přátele z Boha a Krista?
6 Jehova Bůh je stvořitel, a proto mu patří všechno, a jeho prvorozený Syn je spolumajitelem, protože je „dědicem všeho“. (Žalm 50:10–12; 2. Kor. 8:9; Žid. 1:1, 2) To znamená, že my, lidé, jim nemůžeme dát v hmotném ohledu nic. Činit si z nejvyššího Boha a jeho Syna přátele pomocí „nespravedlivého bohatství“ tedy prostě znamená, abychom používali bohatství způsobem, který oni schvalují. K tomu patří i správný názor, abychom používali hmotných věcí k užitku druhých. Ježíš Kristus radil: „Ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice, aby tvé dary z milosrdenství byly skryté.“ (Mat. 6:3, 4) A apoštol Pavel napsal Korinťanům: „Ať každý činí právě tak, jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ — 2. Kor. 9:7.
POMÁHAT POSTIŽENÝM
7. Jak Jehova Bůh a Ježíš Kristus posuzují naše nesobecké projevy štědrosti vůči potřebným lidem?
7 Jestliže radostně a nesobecky poskytneme pomoc lidem, kteří jsou skutečně v nouzi, Jehova Bůh a jeho Syn se na to dívají tak, jako bychom to učinili jim. V Bibli čteme: „Kdo šidí poníženého, pohanil svého tvůrce, ale kdo prokazuje přízeň chudému, velebí Jej.“ (Přísl. 14:31) „Kdo prokazuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísl. 19:17) A když Ježíš Kristus poukazoval na to, čím se liší ovce, jež mají schválení, od odsouzených kozlů, řekl: „Do té míry, jak jste to dělali jednomu z těchto mých nejmenších bratrů, dělali jste to mně.“ (Mat. 25:40) „Do té míry, jak jste to nedělali jednomu z těchto nejmenších, nedělali jste to mně.“ — Mat. 25:45.
8. a) Jak je důležité pečovat o chudé a postižené? b) Jakou mají odpovědnost děti ke svým rodičům a prarodičům, kteří jsou v nouzi, a zač je to považováno, jestliže někdo neplní tuto odpovědnost? c) Jakou odpovědnost mají křesťané ke svým bratrům ve víře ve srovnání s odpovědností k lidem mimo sbor?
8 Kdo by tedy chtěl být pravým ctitelem Jehovovým, musí být ochoten pomáhat chudým a postiženým. (Job 29:16; 31:19–22) Učedník Jakub napsal: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jak. 1:27) Takový živý zájem o lidi, kteří jsou potřební a postižení, měli bychom začít projevovat v kruhu svých vlastních příbuzných. Bible například poukazuje na to, že povinností dětí a vnuků je, aby se starali o rodiče a prarodiče, kteří to potřebují. (1. Tim. 5:4) Kdo vědomě neplní tuto povinnost, zapírá křesťanskou víru. (1. Tim. 5:8) Praví křesťané tvoří společenství bratrů, a proto se musejí starat o ty, kteří jsou potřební v jejich středu, a teprve pak mohou rozšířit svou pomoc i na lidi mimo sbor. To odpovídá zásadě: „Pokud k tomu máme příhodný čas, čiňme dobře všem, ale zvláště těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ — Gal. 6:10.
9. Kdo by měl rozhodnout, zda má sbor poskytnout pomoc nějakému jednotlivci, a co by mělo být rozhodující v otázce, komu by měla být poskytnuta taková podpora?
9 Když křesťané někomu něco dávají, je možno to většinou učinit soukromě. Ale v některých případech, v zemích, kde to je možné, může místní sbor poskytnout finanční podporu z došlých příspěvků některým osobám, které jsou s ním spojeny. Starší rozhodnou, kdo dostane takovou podporu a v jakém rozsahu. Jak je patrné ze 2. Tessalonicenským 3:10 a 1. Timoteovi 5:9, 10, podpora od sboru, obzvláště pokud je pravidelná, měla by být poskytována těm potřebným osobám, které poskytují jako křesťané znamenitý příklad.
POMOCNÉ AKCE VĚTŠÍHO ROZSAHU
10. Jakým příkladem bychom se měli řídit při rozsáhlých pomocných akcích?
10 Někdy se stává, že je nutno podniknout rozsáhlou pomocnou akci ve prospěch bratrů ve víře, kteří jsou v jiných sborech a snad dokonce i v jiných částech světa. Zkoumáme-li způsob, jak byla vykonána rozsáhlá pomocná akce v křesťanském sboru prvního století, poznáme, jak bychom měli postupovat nyní.
11. a) Kdo se původně staral o pomocná opatření ve sboru v prvním století? b) Mužům jakého druhu byla později svěřena odpovědnost ve spojení s pomocnými opatřeními?
11 Nejprve apoštolové přijímali dobrovolné příspěvky a pak dohlíželi nad rozdělováním finančních prostředků těm, kteří to potřebovali. (Sk. 4:34, 35) Když vzrostl počet sborů, nebyl již tento způsob praktický. Později bylo jmenováno sedm mužů „plných ducha a moudrosti“, aby bylo zajištěno, že při denním rozdělování nebudou přehlédnuty vdovy, které měly dostat podporu. Těmto sedmi mužům bratři ve víře důvěřovali. (Sk. 6:1–6) Velká péče byla věnována tomu, aby ti, kteří zacházeli s příspěvky získanými pro pomocné akce, byli důvěryhodní muži. O těch, kteří měli příspěvky odnést z Korintu do Jeruzaléma, napsal apoštol Pavel korintskému sboru: „Pošlu ty, které dopisem schválíte, aby odnesli váš laskavý dar do Jeruzaléma.“ — 1. Kor. 16:3.
12. a) Jak by dnes měly být financovány pomocné akce? b) Jaká proto existují opatření mezi svědky Jehovovými?
12 Podle příkladu sboru v prvním století měly by být pomocné akce i v dnešní době financovány na základě dobrovolných příspěvků. Je také nutné, aby tyto akce byly vedeny a koordinovány důvěryhodnými osobami. Aby pomocná opatření mohla probíhat řádným způsobem, posílají sbory svědků Jehovových své příspěvky Společnosti. Dojde-li k nějakému neštěstí, Společnost nebo místní odbočka se spojí se staršími postižených sborů, aby se zjistilo, co je třeba k poskytnutí pomoci. Pak jsou dány k dispozici potřebné zásoby, potraviny a peníze a pomocné opatření obvykle zorganizují starší přímo na místě.
13. Jak by měli starší postupovat, dostanou-li spolehlivé informace o tom, že je někde nutná hmotná pomoc?
13 Jakmile dojde spolehlivá informace o tom, že se bratři skutečně dostali do nouze, mohou starší v sousedních sborech oznámit, že je možno využít přednosti a přispět k pomocné akci. Pak se všichni mohou rozhodnout, co jsou schopni poskytnout. Biblický příklad nacházíme ve Skutcích 11:27–29, kde čteme: „V těch dnech přišli proroci z Jeruzaléma do Antiochie. Jeden z nich, jménem Agabus, povstal a začal prostřednictvím ducha naznačovat, že na celou obydlenou zemi má přijít velký hlad; což se skutečně stalo v době Claudiově. Ti z učedníků tedy rozhodli, že každý z nich, podle toho jak může, pošle výpomoc, aby posloužili bratrům bydlícím v Judeji.“ Podobně i dnes posílají mnohé sbory a jednotlivci pravidelně příspěvky Společnosti, aby byly ihned k dispozici prostředky pro pomocné akce.
PŘÍSPĚVKY K ROZŠIŘOVÁNÍ DUCHOVNÍCH ZÁJMŮ
14. a) Co je dnes prvořadou odpovědnosti Božích služebníků? b) Jak tištěná literatura pomáhá plnit tuto odpovědnost? c) Jak jsou dávány k dispozici peníze pro stavbu a udržování tiskáren? d) K jakým dalším účelům se používá finančních prostředků získaných příspěvky?
14 Je sice velmi důležité hmotně podporovat ty, kteří jsou v nouzi, ale prvořadou povinností Božích služebníků je, aby poskytovali duchovní pomoc těm, kteří jsou ve sboru i mimo něj. V dnešní době je to velmi usnadněno tištěnou literaturou. Příspěvky a bezúročné půjčky, které byly poskytnuty Společnosti Strážná věž a jejím odbočkám, umožnily vybudovat a udržovat v chodu tiskárny, kde mohou být vyráběny Bible a biblická literatura za daleko nižší cenu, než jakou by musely vyžadovat obchodní firmy. Tak mohou i velmi chudí lidé dostat publikace buď zdarma nebo za zcela malý režijní příspěvek. Finanční prostředky získané z příspěvků jsou také používány k podpoře misionářské činnosti a k pomoci jiným služebníkům plným časem, jako jsou cestující starší, aby mohli krýt nezbytné životní výlohy.
15. Co ukazuje Bible o tom, zda je vhodné finančně podporovat osoby, které se výlučně zaměstnávají tím, že pečují o duchovní zájmy druhých? (1. Kor. 9:6–18; Gal. 6:6; Fil. 4:14–18)
15 Z 1. Timoteovi 5:17, 18 je jasně patrné, že finančních prostředků z příspěvků je právem možno použít k pomoci těm, kteří se starají o duchovní zájmy druhých. Čteme tam: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovy a učením. Neboť text Písma říká: ‚Nenasadíš náhubek býkovi, který mlátí obilí,‘ a ‚dělník je hoden své mzdy.‘ “ To neznamená, že by starší měli za svou práci dostávat plat. Ale v souladu s biblickými zásadami je vhodné, že vedoucí sbor svědků Jehovových a organizace odboček používají finančních příspěvků k hmotné pomoci těm, kteří se tak mohou ještě plněji věnovat duchovní práci.
16. Jaké výlohy vznikají ve sboru a proč je důležité se o ně starat?
16 Místní sbory svědků Jehovových mají kromě toho výdaje ve spojení s místy, kde se shromažďují, neboli se sály království. Kromě výdajů za elektřinu, za vodu, topivo, čisticí prostředky a opravy mohou mít výlohy také za měsíční nájem nebo musí splácet hypotéku. Příspěvky jsou nutné, aby bylo možno krýt tyto výlohy a aby tak sbor neuvedl potupu na Jehovovo jméno tím, že by neplatil své účty. Jehovovi služebníci by měli jako jednotlivci i jako sbor dbát rady: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc, jen to, abyste se navzájem milovali.“ — Řím. 13:8.
ODPOVĚDNOST, KTEROU MAJÍ NÉST VŠICHNI
17. Jaký postoj by měl mít každý křesťan k podporování duchovních zájmů a k pomoci těm, kteří pomoc potřebují?
17 Přispívat „nespravedlivým bohatstvím“ k podpoře duchovních zájmů a pomáhat potřebným je pro křesťana základní věc. Bez ohledu na to, má-li někdo mnoho nebo málo prostředků, má přednost, že může něčím přispět. Povšimni si například, co doporučil apoštol Pavel Korinťanům: „Ať si každý z vás ve svém vlastním domě uloží každý první den v týdnu něco stranou do zásoby, podle toho, jak se mu daří.“ — 1. Kor. 16:2.
18. a) Která biblická rada by nám mohla pomoci, abychom přispívali k podpoře zájmů království? b) Je rozhodující, jakým obnosem někdo přispěje, a jak je to ukázáno na příkladu chudé vdovy?
18 Podle této inspirované rady si snad někdo přeje dát si začátkem týdne něco stranou, čím by mohl přispět. Obnos se bude samozřejmě u jednotlivců velmi lišit, ale to není rozhodující. Skutečně nejdůležitější je ochota, dychtivost něčím přispět. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Je-li zde nejprve ochota, pak je obzvláště přijatelná podle toho, co člověk má, a ne podle toho, co člověk nemá.“ (2. Kor. 8:12) Před Jehovou platí to, že je člověk ochoten dát podle svých vlastních prostředků. Například jedna chudá vdova, kterou Ježíš pozoroval v jeruzalémském chrámu, dala příspěvek pouze dvě lepta. Za tento malý obnos by snad tehdy člověk mohl koupit půl vrabce, což by nestačilo ani na jediné jídlo. Ale tento příspěvek, jímž vdova vyjádřila svou lásku k pravému Bohu, který byl uctíván v chrámu, byl něčím velmi přijatelným. Ano, ve srovnání s prostředky, které tato žena měla, byl její dar větší než dary boháčů, kteří poskytovali velké příspěvky z toho, co jim přebývalo. — Mar. 12:42–44.
19. Co ukazujeme tím, že správně používáme svého „nespravedlivého bohatství“, a o čem můžeme být proto přesvědčeni?
19 Proto se skutečně chceme prokázat jako přátelé Boží a Kristovi tím, že používáme svého „nespravedlivého bohatství“, abychom pomáhali potřebným a podporovali duchovní zájmy. (Přísl. 3:9; Gal. 2:10) Jestliže budeme dále správně používat svého „nespravedlivého bohatství“, dáme najevo, že jsme věrní v tom, co je nejmenší. Proto nás Jehova Bůh a jeho Syn mohou dále používat jako znamenité správce k tomu, abychom mohli rozdělovat druhým daleko cennější duchovní bohatství. Naše znamenité skutky budou jako poklady uložené v nebi a bude nám z nich již dnes plynout bohatý užitek v podobě Božího schválení a požehnání a v novém světě, v „nových nebesích a nové zemi“, nám bude poskytnut věčný život. — Mat. 6:20; Luk. 16:10–13; 2. Petra 3:13.