„Jistě budou proti tobě bojovat“

1. Co snad cítíme při nevěře manželského druha?

CO by cítil každý z nás, kteří žijeme v manželství, kdyby náš manželský druh byl nevěrný a dopustil se zřejmě cizoložství? Kdyby třeba manželka, provdaná za nás od mládí, porušila svůj slib, zanechala nás a šla se prodávat mužům volných mravů? Jsme-li věrnými manžely, nebyli bychom v srdci zraněni? Když by byly zmařeny všechny naděje na usmíření, poslali bychom ji asi pryč s potvrzením o rozvodu. Ve své tísni bychom ji asi nechtěli zpět!

2. Jaký příklad nevěry národa je naznačen u Jeremiáše 3:1, 2?

² Před 26 staletími, v době proroka Jeremiáše, se takový případ stal. Šlo však o národ. V dnešní době má obdobu, a proto nás to zajímá. Je třeba to prozkoumat, abychom viděli, jak se nás to dotýká. Ve zprávě zapsané Jeremiášem čteme: „Je jeden výrok: ‚Kdyby snad nějaký muž poslal svou manželku pryč a ona by od něho skutečně odešla a stala by se manželkou jiného muže, měl by se k ní ještě někdy vrátit?. . . A ty sama ses dopouštěla prostituce s mnoha druhy; mělo by dojít k návratu ke mně?‘ je Jehovův výrok. ‚Pozdvihni své oči k vyšlapaným stezkám a podívej se. Kde jsi nebyla znásilněna? Podél cest jsi pro ně sedala jako nějaký Arab v pustině, a dále poskvrňuješ zemi svými skutky prostituce a svou špatností.‘ “ — Jer. 3:1, 2.

3. Co má podle Jehovových slov učinit odrodilec, jemuž jsou tato slova adresována, a proč?

³ Je to adresováno izraelskému národu. Čteme: „ ‚Navrať se přece, odpadlý Izraeli,‘ je výrok Jehovův. ‚Má tvář se na vás neoboří v hněvu, protože já jsem věrný,‘ je výrok Jehovův. ‚Nezůstanu rozhořčený na neurčitý čas. Jen si povšimni svého provinění, protože jsi přestupoval proti Jehovovi, svému Bohu.‘ ‚Vraťte se, vy odpadlí synové,‘ je výrok Jehovův. ‚Neboť já sám jsem se stal vaším manželským vlastníkem, lidé, a vezmu vás. . . a přivedu vás k Sionu.‘ “ — Jer. 3:12–14.

4. Kdo je dnes jako odpadlý Izrael a jaká otázka vzniká o manželském vlastnictví?

⁴ Dnes je křesťanstvo jako odrodilý Izrael. Více než 900 000 000 lidí je spojeno s křesťanstvem, protože to jsou zapsaní členové v jeho mnohých sektách a církvích. Byl Jehova Bůh někdy „manželským vlastníkem“ křesťanstva? Dnes křesťanstvo zavrhuje jméno Jehovovo a staví do popředí výlučně jméno Jehovova Syna Ježíše. Více než 18 století před začátkem existence křesťanstva se Jehova stal „manželským vlastníkem“. Koho? Izraelského národa. Získal nad nimi vlastnictví zvláště tím, že je osvobodil z otroctví starého Egypta a pak je přijal do smlouvy Zákona na hoře Sinaj, když byl prorok Mojžíš použit jako prostředník mezi Bohem a člověkem. (2. Mojž. 19:1 až 24:8) Ale jak je tomu dnes s křesťanstvem?

5. a) Kde má křesťanstvo své kořeny? b) S kým vstoupil Jehova v roce 33 n. l. do manželského vztahu a jak?

⁵ Je zde něco, na co dnešní pomazaná Jeremiášova třída musí křesťanstvu poukazovat, a tento novodobý Jeremiáš to činí. Křesťanstvo má své kořeny v křesťanství prvního století n. l. Pravý křesťanský sbor vznikl o svátku letnic v roce 33 toho století. Stal se z něho „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví“ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) To znamenalo, že jeho manželský vztah k přirozenému, obřezanému Izraeli byl zrušen, odstraněn. Byl rozloučen! Jehova tedy nyní zaujal postavení „manželského vlastníka“ vůči nově zrozenému „svatému národu“, duchovnímu izraeli. Tento „svatý národ“ vykoupil drahocennou krví svého Syna Ježíše Krista, většího Mojžíše. Přijal tento „národ“ do „nové smlouvy“, kterou předpověděl Jeremiáš. (Jer. 31:31–34) Ježíš byl prostředníkem nové smlouvy. Na podzim roku 36 n. l. byli věřící Nežidé připuštěni ke křtu a stali se částí duchovního izraele.

6. K čemu vedlo náboženské odpadnutí vyznavačů křesťanství ve 4. st. n. l.?

⁶ Co však dál? Po smrti Kristových vyvolených apoštolů na konci prvního století začala vznikat ve sboru duchovního izraele náboženská vzpoura proti „manželskému vlastníku“, Jehovovi Bohu. (Mat. 13:24–28, 36–39) Odpadnutí mezi vyznavači křesťanství vzrůstalo, až na počátku čtvrtého století využil císař římské říše Konstantin situace. Ačkoli nebyl pokřtěný a byl stále pontifikem maximem římského pohanského náboženství, prohlásil takzvané křesťanství svých dnů za státní náboženství Římské říše. To vedlo ke sňatku odpadlého křesťanství s politickým státem.

7. K jaké zvrhlosti podle Jeremiáše 2:20, 21 musí Jehovovi křesťanští svědkové obracet pozornost křesťanstva?

⁷ Jehovovi křesťanští svědkové mají povinnost mluvit k dnešnímu křesťanstvu, stejně jako mluvil Jeremiáš k odpadlému izraelskému národu v sedmém století př. n. l. Jakými slovy Jehovy Boha? „Neboť jsi ležela roztažená na každém vysokém pahorku a pod každým bujným stromem a oddávala ses prostituci. Já však jsem tě pěstoval jako ušlechtilou červenou révu, všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně změnila v zakrněné výhonky cizokrajné révy?“ — Jer. 2:20, 21.

8. Jak ukazuje Jeremiáš 2:2, 3 úpadek Izraele z čestného duchovního stavu?

⁸ Jehova dále popsal duchovní stav, od něhož odpadl jeho smluvní izraelský lid a nyní také takzvaní křesťané, když říká prostřednictvím Jeremiáše: „Vzpomínám dobře, pokud jde o tebe, na milující laskavost tvého mládí, lásku během tvého zasnoubení, na tvé putování za mnou v pustině, v neoseté zemi. Izrael byl Jehovovi něčím svatým, prvním výnosem pro něho.“ (Jer. 2:2, 3) Posvátnost smluvního vztahu k Jehovovi Bohu přirozený Izrael ztrácel ze zřetele, vyjma věrného ostatku, včetně Jeremiáše. Stejně tak křesťanstvo neoceňovalo vhodnost výlučné oddanosti Jehovovi Bohu. Nežilo podle nové smlouvy.

9, 10. Proč klade křesťanstvo otázky, jsou-li Jehovovi křesťanští svědkové vhodní, aby jednali jako Jeremiáš?

⁹ Kdo však jsou dnešní křesťanští Jehovovi svědkové, že mohou jednat jako Jeremiáš a obžalovávat křesťanstvo, že neplní Boží požadavky pro duchovní izrael v nové smlouvě? Kdo jsou, že mohou obviňovat křesťanstvo z duchovního cizoložství vůči Bohu nové smlouvy? (Jak. 4:4) Tak se dívá křesťanstvo na dílo Jehovových svědků. Počítáme-li od doby Konstantina Velikého, je křesťanstvo více než 1 600 let staré a má miliony sborů!

¹⁰ Naproti tomu křesťanští svědkové Jehovovi působí pouze 100 let, počítaje od založení sboru nesektářských badatelů Bible v Allegheny v Pensylvánii. Křesťanstvo se na ně dívá jako na nedávno vzniklý sbor, který nemá biblickou odbornost, jíž se ono honosí. Avšak jak starý byl Jeremiáš, když jej Jehova pověřil, aby byl prorokem?

11. Vadilo podle Jeremiáše 1:4–6 Jehovovi Jeremiášovo mládí?

¹¹ Jeremiášovo mládí Jehovovi nevadilo. Oddanost Bohu a ochota sloužit za nepříjemných okolností — to byly vlastnosti, s kterými Jehova počítal. To je zřejmé z biblické zprávy: „A začalo ke mně přicházet Jehovovo slovo a bylo řečeno: ‚Než jsem tě utvořil v břiše, znal jsem tě, a než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. Učinil jsem tě prorokem národům.‘ Ale já jsem řekl: ‚Běda, Pane Jehovo! Já skutečně nevím, jak mám mluvit, protože jsem jen chlapec.‘ “ — Jer. 1:4–6.

„JEN CHLAPEC“

12. Proč nebyl Jeremiáš v roce 647 př. n. l. pro Jehovu příliš mladý, aby jej Bůh vybral za „proroka národů“?

¹² Byl však v roce 647 př. n. l. syn kněze Helkiáše pro Jehovu příliš mladý, aby jej Bůh vybral za „proroka národům“? Ne, protože ještě než byl Jeremiáš počat v mateřském lůně, tedy dávno před jeho narozením, Jehova viděl, že syn Helkiášův bude vhodný pro odpovědný úkol — a rovněž v pravý čas. Jestliže Jehova mohl posvětit syna dříve, než jej Helkiáš počal, jistě mohl všemohoucí Bůh uvést tohoto syna do svaté služby, řekněme 20 let po jeho narození, nebo ještě lépe 25 let po jeho narození, kdy byl oprávněn vstoupit do prvního období kněžské služby v jeruzalémském chrámu. Jeremiášovo narození bylo tudíž dobře odměřeno, protože Jehova si přál, aby vytoužený kněz–prorok byl mladým mužem na začátku své dráhy.

13. Za čí vlády přišlo Jehovovo slovo k Jeremiášovi a proč se on cítil příliš mladý, aby mluvil jako prorok?

¹³ Jehova měl v úmyslu, aby Jeremiáš sloužil jako prorok po dlouhou dobu, po více než 40 let, neboli až do stáří. Proto nebylo náhodou, že Jehovovo prorocké slovo začalo k Jeremiášovi přicházet ve třináctém roce vlády jeruzalémského krále Joziáše. (Jer. 1:1, 2) Ale Jeremiáš sám se cítil příliš mladý pro to, aby se ujal prorockého díla, které vyžadovalo veřejné mluvení. A jelikož to zahrnovalo i mluvení ke starším národa, mužům pokročilého věku, Jeremiáš sám cítil, že je „jen chlapec“.

14. Jak se lišil Jehovův postoj k Jeremiášovu mládí od postoje význačných lidí země?

¹⁴ Králové, knížata, kněží i lid pohlíželi svrchu na Jeremiášovo mládí. To nám připomíná, jak křesťanský apoštol Pavel napsal svému misionářskému druhovi Timoteovi, aby se nikdo nedíval svrchu na jeho mládí v okamžiku, kdy mu Timoteus předává Pavlovy příkazy. (1. Tim. 4:12) Jehova se nedíval na Jeremiášovo mládí svrchu. Nemluvil k Jeremiášovi chlapeckým způsobem a neinspiroval první Jeremiášovo proroctví tak, aby bylo vyjádřeno chlapeckou mluvou. Patřilo dospělým a bylo proneseno v jejich důstojné řeči.

15. Jak se křesťanstvo vždycky dívalo na Jeremiášovu třídu a jak byla odvaha této třídy podobná odvaze Davidově?

¹⁵ Mnohem starší náboženské systémy křesťanstva se ve srovnání se sebou vždycky dívaly na křesťanské svědky Jehovovy jako na „chlapce“. Je pravda, že C. T. Russellovi bylo právě 27 let, když založil a začal vydávat „Sionskou Strážnou věž“, ale pokračoval ve vydávání po 37 let, dokud nezemřel ve stáří 64 let. Sloužil jako prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž po 32 let (1884–1916). Protože tato společnost byla ustanovena v prosinci 1884, dílo — vykonávané ve spojení s ní těmi, kteří jsou nyní organizovaní jako Jehovovi křesťanští svědkové — trvá pouze 100 let. Ano, byli mladiství, když vstoupili do arény novodobých náboženských sporů, a přece vyšli ven do pole s odvahou. Stejně jako mladistvý ovčáček David, když vyzval těžce oděného filištínského obra Goliáše. (1. Sam. 17:23–54) Jako David, věděli i oni, že vystupují v Jehovově jménu a že „Jehovovi náleží bitva“. — 1. Sam. 17:47.

16. Co potom Jehova učinil přes Jeremiášovu námitku, že je „jen chlapec“?

¹⁶ Bez ohledu na jejich stáří, Jehova může zmocnit ke své službě ty, které vybírá. Zkušenost Jeremiáše — předkřesťanského Jehovova svědka — dokazuje, že je tomu tak — a to k našemu povzbuzení. Jeremiášův vlastní životopis říká: „A Jehova mi dále řekl: ‚Neříkej: Jsem jen chlapec. Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť „já jsem s tebou, abych tě osvobodil,“ je výrok Jehovův.‘ Nato Jehova vztáhl ruku a způsobil, že se dotkla mých úst. Potom mi Jehova řekl: ‚Hle, vložil jsem svá slova do tvých úst. Hle, pověřil jsem tě dnešního dne, abys byl nad národy a nad královstvími, abys plenil a strhával a ničil a bořil, abys stavěl a štěpoval.‘ “ — Jer. 1:7–10.

17. K čemu neopravňuje Jehovův úkol v Jeremiášově třídě jednotlivé její členy?

¹⁷ Jeremiášova třída naší doby rozumí svému pověření od Jehovy. Ví, že její poslání ji nezplnomocňuje k tomu, aby se vměšovala do světské politiky, aby hájila nebo se aktivně účastnila politických revolucí či se zastávala nihilistických, anarchistických hnutí. To není Boží způsob, jak má ‚plenit a strhávat a ničit a bořit‘. To, že je „nad národy a nad královstvími“, neznamená, že má diktovat národům a královstvím nebo mít nad nimi plný dozor. Jeremiáš ve své době nevykonával takovým způsobem svůj úkol od nejvyššího Boha. Ani dnešní pomazaní Jeremiášovy třídy takové věci nedělají, Jsou to pokojní, pořádní, zákonů poslušní občané své země.

18. V jakém smyslu je Jeremiášova třída nad národy a královstvími a v jakém smyslu jedná tato třída jako pověřená vůči národům a královstvím?

¹⁸ V jakém smyslu jsou tedy „nad národy a nad královstvími“? Jak vykonávají svůj nadnárodní úkol od Jehovy, v jehož jménu byli vysláni? Nuže, obdrželi své postavení neboli úřad z vyššího pramene, než jsou světské národy a království. Proto jsou vhodně pověřeni, aby na celém světě činili prohlášení, k nimž by nikdy bez světské diplomacie neobdržela Jeremiášova třída od národů a království schválení. S autoritou od nejvyššího Boha a v jazyce Bible pouze prohlašují, že národy a království budou vykořeněny ze svých pevných míst, strženy, zbořeny a zničeny v Bohem ustanoveném čase a jeho zvoleným prostředníkem. (Srovnej Ezechiela 43:3; 1. Mojž. 41:11–13) Je tomu tak, jako by Jeremiášova třída plenila, strhávala, bořila a ničila, protože to, co má podle Božího slova tato třída prohlašovat, On, Jehova, sám provede. — Jer. 18:7–10.

19. Jak se tedy Jehova projevuje vůči národům?

¹⁹ Tak Bůh ukazuje, že on sám je „Král národů“, že je vyšší nade všemi. Žádný z jejich králů a vládců se mu nemůže vyrovnat. — Jer. 10:7; Zjev. 15:3; Petrů, Žilka.

20. Pro jakou reakci celého světa je zapotřebí, aby Jeremiášova třída byla odvážná a mohla tak vykonat své pověření od Boha?

²⁰ Členové Jeremiášovy třídy potřebují odvahu, aby splnili svůj úkol, protože jejich poselství je v celém světě nepopulární. Stejně jako Jeremiáš musí ohlašovat odstranění všech světských národů. (Jer. 25:15–30) Nemohou sdílet fanatický patriotismus odsouzených národů. Nemohou vsát nacionalistického ducha dnešní doby. Králové a vládci považují poselství Jeremiášovy třídy za buřičské, neloajální, kazící morálku jejich lidí a oslabující obranné síly jejich zemí. Proto vyhrožují hlasatelům Jehovova prorockého poselství, určeného dnešnímu světu. V mnoha případech provázejí vyhrůžky útlakem Jeremiášovy třídy a různými druhy trestů a snaží se ji zastrašit. Proto se stalo nutným napodobovat Jeremiáše a poslouchat Jehovu jako „Krále národů“ spíše než lidi. Tak to dělali Kristovi apoštolové v prvním století. — Sk. 4:19, 20; 5:29.