Co tím moudrý muž myslel?

Jaká moudrost má cenu?

KDYŽ král Šalomoun důkladně prozkoumal celý souhrn lidských záležitostí, zaznamenal výsledek písemně. O své snaze být svým bádáním užitečný druhým napsal: „A mimo to, že shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a uvažoval a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ — Kaz. 12:9, 10.

V řecké „Septuagintě“ Kazatel 12:9, 10 zní: „A nadto, protože byl kazatel moudrý, protože učil lidstvo moudrosti; aby ucho našlo, co je v podobenstvích příjemné, kazatel pilně hledal líbivá slova a poctivý záznam — slova pravdy.“ („Thomson“; 1. Král. 4:29–34; viz též „The New English Bible“ a komentář Ginsburga.) Šalomoun se snažil ve svých spisech dosáhnout čtenáře líbeznými slovy a zajímavými a opravdu cennými náměty. Protože byl Šalomoun podporován Božím duchem, můžeme dnes jeho zjištění bezvýhradně přijmout. A navíc, jeho zkoumání prošlo zkouškou času.

K jakému závěru dospěl Šalomoun o veškeré literatuře, která existovala v jeho dnech? Napsal: „Slova moudrých jsou jako volské bodce, a jako zatlučené hřebíky jsou ti, kteří se věnují výběru úsloví; byla dána jedním pastýřem. A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi varování: Dělání mnoha knih je bez konce, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ — Kaz. 12:11, 12.

Nejužitečnějšími záznamy jsou ty, z nichž mluví moudrost „jednoho pastýře“, Jehovy Boha. Věnovat se přepjatě jiným pramenům poučení může být pro někoho zbytečně únavné, aniž přitom mnoho získá z toho, co má pravou a trvalou cenu. Takové spisy — zvláště jsou-li výplodem lidského rozumování a odporují-li božské moudrosti — působí na lidi škodlivě a ničí jejich víru. A naopak, slova těch, kteří jsou vedeni božskou moudrostí, působí jako volské bodce a posluchače nebo čtenáře podněcují k pokrokům v souladu s touto moudrostí. A kdo se věnuje výběru úsloví — to jest, výběru opravdu cenných, moudrých výroků — podobá se hřebíkům, a to proto, že posluchači mohou být upevněni a posilněni dobrými slovy, která zrcadlí Jehovovu moudrost.

Šalomoun shrnul veškerá zkoumání slovy: „Všechno bylo vyslechnuto, a proto závěr věci je: Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání. To je totiž celá povinnost člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo všeho druhu na soud, pokud jde o každou skrytou věc, ať je dobrá nebo zlá.“ (Kaz. 12:13, 14) Prospěšná bázeň nebo úcta před stvořitelem nás ochrání, abychom nejednali opovážlivě, což by nám mohlo přinést netušené těžkosti. A když uznáme, že nic neujde stvořitelově pozornosti, můžeme se cítit podníceni k dodržování jeho přikázání. Nejvyšší bude soudit všechno, i to, co je skryto lidským očím. Není tudíž správné a rozumné dodržovat jeho příkazy, když přece slouží k našemu věčnému blahu?