Jedině spolehnutí na Jehovu vede k úspěchu

DOKONALÁ svatost, pevné prosazování toho, co je správné, a zároveň milosrdenství a shovívavost — to jsou Boží vynikající vlastnosti, které jsou patrné v biblické knize Soudců. A hlavním poučením je, že není možné dosáhnout úspěchu, pokud Boha člověk celým srdcem neuznává a nespoléhá se na něj. Kniha Soudců podává zprávu o poněkud neklidném období izraelských dějin mezi smrtí Jozua a událostmi, které vedly k založení království pod vedením Saulovým.

Dějiny období soudců ukazují, jak Izrael střídavě upadal do modlářství a byl utlačován svými nepřáteli, a pak se zase vracel k Jehovovi a byl vysvobozován. Pod vedením silného a věrného Jozua a mužů z jeho generace, kteří byli očitými svědky majestátní síly, kterou Bůh projevil ve prospěch svých ctitelů, měl národ úspěch. Ale nyní začalo ‚povstávat jiné pokolení po nich, jež neznalo Jehovu ani dílo, které učinil pro Izrael. A synové Izraele začali činit, co bylo zlé v očích Jehovových, a sloužit Baalům‘. — Soud. 2:10, 11.

JAK IZRAEL UPADL DO LÉČKY MODLÁŘSTVÍ

Jak se mohlo stát, že do takové léčky upadl národ s takovou minulostí, jakou měl Izrael? Neviděli sice osobně všechny Boží skutky, ale znali Boží zákon a věděli, že Bůh nenávidí modlářství. Znalci Bible Keil a Delitzscha vysvětlují:

„Pokud jde o povahu uctívání Baale a Astarot, . . . z přesnějších zmínek obsažených v Gedeonově příběhu je patrné, že se neprojevovalo přímým odporem proti uctívání Jehovy, . . . ale že to prostě bylo smíšení uctívání Jehovy s pohanským neboli kanaánským přírodním uctíváním.“

Po Gedeonově smrti se Izraelité dostali do léčky uctívání Baal-Berita v Sichem, což podle tohoto komentáře bylo

„prostě pokažení uctívání Jehovy, přičemž Baal byl postaven na místo Jehovy a uctíván podobným způsobem. . . Ve spojení s tímto modlářským uctíváním mohlo být dokonce formálně dále prováděno uctívání Jehovy. . . To nám může vysvětlit, proč docházelo tak rychle a opakovaně k odpadnutí Izraelitů od uctívání Jehovy k uctívání Baala v době, kdy uctívání Jehovy ve svatostánku pokračovalo v souladu s příkazy Zákona.“

Jestliže však je výše uvedené vysvětlení pravdivé, pak tento způsob uctívání, podobně jako dnešní „mezicírkevní hnutí“, znamenal, že opustili a zavrhli Jehovu. Byl v naprostém rozporu s Jehovovou svatostí a znamenal odporné ponížení, jak to říká pisatel knihy Soudců (velmi pravděpodobně Samuel): „Opustili Jehovu a začali sloužit obrazům Baala a Astarot.“ — Soud. 2:13.

Bůh nemohl dále poskytovat svou ochranu národu, který reprezentoval jeho jméno a svrchovanost. Připustil, aby v zemi zůstaly nepřátelské národy, a používal jich jako nástrojů k trestání nevěrného Izraele. Bůh připustil, aby se Izrael dostal pod útlak, a učinil to pro své jméno a proto, aby Izrael byl ukázňován, aby byl uchráněn, a aby tak byl zachován jeho zákon a jeho pravda. Když se Izraelité vzpamatovali, zbavili se svých model a upřímně jej prosili, vysvobodil je. (Neh. 9:26–28) To Bůh učinil tím, že jim vzbudil soudce.

SOUDCE POVOLAL PŘÍMO BŮH

Jehova přímo povolával soudce a dával jim zázračnou sílu, aby mohli vysvobodit Izrael. Často pokračovali ve svém soudcovském postavení ještě několik let, kdy již byl mír. Nenásledovali za sebou plynule, ale byli vzbuzováni jednotlivě, když to bylo zapotřebí. Někteří ze soudců zřejmě vykonávali svou soudcovskou činnost pouze nad určitou částí Izraele. V díle The Interpreter’s Dictionary of the Bible (1962, sv. 1, str. 584) se říká: „Zřejmě musíme uznat, že v mnoha případech působili někteří soudci současně a vykonávali úřad nad ohraničenými kmenovými oblastmi.“

Jmenováno je třináct soudců, včetně Debory, která byla prorokyní a soudkyní. Abimelech, špatný Gedeonův syn, se pokoušel po tři roky vládnout nad zemí, ale nebyl soudcem Izraele. (Soud. 9:22) Celkové období, o němž se mluví, sice obnáší 410 let, ale Bible ukazuje, že období soudců až do monarchie v době Samuelově trvalo pouze 350 let.

Při výpočtu třistapadesátiletého období je nutno vzít v úvahu, že v některých případech se soudní období překrývala: od vyjití z Egypta do stavby chrámu uplynulo 479 plných let. Od toho je nutno odečíst 129 let, totiž: 40 let putování v pustině, 6 let dobývání Kanaánu pod vedením Jozua, 40 let vlády Saulovy, 40 let vlády Davidovy a 3 roky vlády Šalomounovy před zahájením stavby chrámu. Znění Skutků 13:20 není podle nejstarších řeckých rukopisů. — 5. Mojž. 2:7; Jozue 14:7, 10; Sk. 13:20; 2. Sam. 5:4; 1. Král. 6:1.

ZÁZRAKY VYKONANÉ V JEHOVOVĚ SÍLE

Zpráva o hrdinských činech Gedeona, Baráka, Samsona, Jefta a jiných soudců je vzrušující. Barák s 10 000 muži úplně zničil ohromné nepřátelské vojsko, které mělo 900 válečných vozů vyzbrojených železnými kosami vyčnívajícími z jejich stran neboli náprav. (Soud. 4:3, 16) Gedeon s 300 muži obrátil na útěk armádu 135 000 Madiánitů. (Soud. 7:19–22; 8:10) Jefte porazil 20 měst utlačujících Ammonitů. (Soud. 11:32, 33) Samson odnesl ohromné brány filištinského města Gázy mnoho kilometrů daleko na vrchol hory a tam je položil. Sám v jedné bitvě pobil několik tisíc těchto zatvrzelých nepřátel Izraelitů. Nakonec při své smrti pobil větší počet nepřátel než za svého života, když zbořil velký chrám filištínského boha Dágona v době, kdy Filištíni obětovali oběti svým modlám a radovali se, že zajali silného muže Božího. Zemřelo tam tři tisíce mužů. — Soud. 15:14, 15; 16:1–3, 28–30.

Samsonova práce byla velmi důležitá, protože ‚převzal vedení‘ a začal vysvobozovat Izraelity z ruky Filištínů v době, kdy se i vedoucí kmen Juda před nimi chvěl a měl před nimi zbabělý strach. (Soud. 13:5; 15:9–13) Pod vedením proroka Samuela pokračovalo toto potírání Filištínů dále a král David je nakonec úplně podmanil.

Někteří lidé se možná diví, proč se soudkyní národa stala žena, Debora. Místo, kde soudila, bylo pod palmou, kam k ní přicházel lid, aby mohla soudit jejich problémy a pře podle mojžíšovského Zákona. Byla také prorokyní. Nikdy nevedla izraelské vojsko do žádné bitvy, ale povzbuzovala a posilovala Baráka, muže z kmene Neftalím, aby se ujal vedení v boji proti králi Jabínovi z Azor, který utiskoval Izraelity 20 let. Byla ochotna doprovázet Baráka při útoku. (Soud. 4:4–9) Z toho, že byla tímto způsobem použita žena, se zdá patrné, jak nízký byl duchovní stav Izraele, do něhož upadli v tehdejší době. Zdá se, že v severní části Izraele nebyl žádný muž, který by měl silnou víru a tak význačné postavení, aby se mohl ujmout vedení. Ale Boží duch sestoupil na Baráka a Debora, která byla inspirovanou prorokyní, mu poskytla ujištění, a to vše jej podnítilo, aby shromáždil vojsko v počtu 10 000 mužů a dosáhl ohromujícího vítěztví. — Soud. 4:10.

VÍTĚZSTVÍ POUZE PROSTŘEDNICTVÍM ČISTÉHO UCTÍVÁNÍ

Posledních pět kapitol knihy Soudců není sestaveno v chronologickém pořadí. Tyto kapitoly jsou ve skutečnosti dodatkem ke knize Soudců. Zpráva v kapitolách 17 a 18 popisuje začátek modlářského uctívání krátce po smrti Jozua a hřích a nespravedlnost, které s tím byly již od počátku spojeny. Poslední tři kapitoly líčí, jak hluboko se v této rané době zakořenila zkaženost pod vlivem Kanaánců. A z toho můžeme poznat, proč Bůh přikázal, aby Kanaánci byli vyhlazeni.

Tato poslední zpráva, která popisuje válku vedenou ostatními kmeny proti kmenu Benjamín, protože se Benjamín dostal do mimořádně hlubokého morálního úpadku, ukazuje také, jak se Izrael jako celek bránil takové zkaženosti. Tyto kmeny projevovaly velkou horlivost pro to, co bylo správné. Zřejmě však spoléhaly samy na sebe a jejich jednání nebylo v prvé řadě vedeno zájmem o odstranění pohany, která padla na Jehovovo jméno. Zde je stejně jako v celé zprávě Soudců zdůrazněno, jak je nezbytně nutné se plně spoléhat na Jehovu: I když jedenáct kmenů projevovalo horlivost pro čisté uctívání, zdá se, že při prvních dvou pokusech o potrestání Benjamína spoléhaly na vlastní sílu. Byly v těchto bitvách poraženy a celkem ztratily 40 000 mužů. Velekněz Fínes byl se svatou truhlou, která byla nesena ze Sílo do Bétel, kde tábořilo vojsko. Ale po dvou porážkách se postili a obětovali zápalné oběti a oběti společenství, čímž uznali, že potřebují, aby bitvu za ně vybojoval Jehova. Teprve tehdy Jehova vydal Benjaminity do jejich rukou. — Soud. 20:20–29.

Čtení knihy Soudců posiluje naši víru. Je silným svědectvím o svatosti Jehovy Boha a o tom, že trvá na čistém uctívání, a též o jeho velkém milosrdenství vůči těm, kteří jej vzývají upřímně a v pravdě. Tato kniha vlévá svým čtenářům důvěru, že dosáhnou vítězství, jestliže ‚uvalí své skutky na samotného Jehovu‘. Jeho ustanovený vůdce a velký soudce Ježíš Kristus způsobí vysvobození těm, kteří důvěřují v Jehovu, bez ohledu na to, jak velkým překážkám musí čelit. — Přísl. 16:3; Řím. 8:35–39.

[Poznámka pod čarou]