Tvůj tvůrce má o tebe hluboký zájem
„Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Skutky 10:34, 35.
1. Jak velká byla Boží láska k lidstvu a co bychom si mohli těžko představit?
NEJVYŠŠÍ Bůh již projevil vrcholným způsobem svou lásku k lidstvu. Jehova Bůh hluboce miloval svého jednozplozeného Syna, a přece zařídil věci tak, aby tento Syn za nás zemřel a umožnil nám dosáhnout smíření s Bohem, abychom se nakonec mohli těšit z věčného života v dokonalosti. (Jan 3:16; Řím. 5:6–8) Mohli bychom si tedy představit, že by Bůh považoval lidi pouze za masu „bezejmenných“ osob nebo že by si vybral nějakou určitou skupinu, které by projevoval svou přízeň, a ostatní že by potom prostě přehlížel?
2. Jak se Jehova dívá na každého člověka?
2 To se nemůže nikdy stát. Bůh uznává každého jako zcela určitého jednotlivce. Jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:4) Když apoštol Petr viděl, že Bůh přijímá do křesťanského sboru pohany, zvolal: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk [jednotlivá osoba], který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Sk. 10:34, 35.
3. Proč můžeme důvěřovat, že pod panstvím Kristova království bude každému jednotlivému člověku věnována pozornost?
3 Bůh poslal Ježíše Krista, aby dal sám sebe jako „odpovídající výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:6) „Okusil smrt za každého člověka“ a vykoupil celý rod. (Žid. 2:9) Bylo by potom logické, kdyby Boží Syn byl bez zájmu, čímž by ve skutečnosti říkal: ‚Dal jsem svou životní krev za každého, ale jak důležitý je právě tento člověk? Nezáleží mi na tom, zda ztratí život nebo ne‘? Tak to rozhodně není. Pod jeho královstvím bude věnována pozornost každému jedinci, na něhož bude uplatněno jeho výkupné, a tomuto člověku bude poskytnuta příležitost k životu.
4. Co se učíme z Bible o trvalosti Boží lásky?
4 Jehova Bůh je tedy vždy ochoten pohotově poskytnout pomoc a prokázat lásku každému, kdo v něj věří. A jeho láska je daleko intenzívnější a stálejší, než jakou jsme schopni projevovat druhým my. Povšimni si, jakou lásku projevoval Bůh Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, kteří byli nedokonalými lidmi, ale sloužili mu celým srdcem. O staletí později byla Jehovova láska stejně silná jako vždy. Mojžíš řekl izraelskému národu: „S tvými předky se Jehova spojil, aby je miloval.“ (5. Mojž. 10:15) Právě pro tuto lásku snášel po staletí tvrdohlavost národa. — Mal. 3:6.
5. Přeje si Jehova projevovat lásku pouze několika vyvoleným?
5 Stejně velkou a trvalou láskou miluje Jehova ty, kteří mu slouží v dnešní době. Je možno říci, že vyhlíží po příležitosti, aby se „spojil“ s každým, kdo jej vzývá v upřímnosti a v pravdě. Bible říká: „Pokud jde o Jehovu, jeho oči bloudí po celé zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené.“ (2. Par. 16:9) ‚Jeho uši jsou obráceny k jejich úpěnlivým prosbám.‘ — 1. Petra 3:12.
6. Co ukazuje, že Bůh nehledá chyby?
6 Jehova pozoruje zemi a vidí všechnu tu tíseň, která postihuje lidi, a má s lidmi hluboký soucit. Touží pomoci každému jednotlivému člověku. Ačkoli nepřehlíží nesprávné jednání, přece vyhledává u lidí spíše to, co je na nich dobré, než jejich chyby. Žalmista řekl: „Kdybys ty, o Jah, se díval na chyby, o Jehovo, kdo by mohl obstát?“ Naopak, když se na nás Jehova dívá, pamatuje na to, „že jsme prach“. — Žalm 130:3; 103:14.
7, 8. a) Jak Ježíš projevil, že skutečně chtěl pomáhat lidem? b) K čemu by nás měl podněcovat něžný cit, který projevil Bůh a Kristus lidstvu?
7 Když byl Boží Syn na zemi, dychtivě toužil používat svou sílu k tomu, aby pomáhal lidem. Když mu jeden malomocný řekl: „Kdybys jen chtěl, můžeš mne očistit,“ Ježíš „byl pohnut lítostí, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci. Buď čistý,‘ “ a uzdravil jej. — Mar. 1:40, 41.
8 Když Ježíš uzdravoval lidi, kteří se k němu obraceli o pomoc, činil to s hlubokým soucitem. Stejně Jehova Bůh a jeho Syn v této době projevují zájem a lásku každému, kdo udělal přestávku v každodenních záležitostech, aby věnoval pozornost „dobrému poselství“ o Božím předsevzetí. Díváš se právě teď do Božího Slova ve snaze upřímně hledat a najít poznání o něm? Jestliže ano, je to samo o sobě důkazem, že má o tebe zájem. Proč to můžeme říci tak jistě?
9. Co činí Jehova pro toho, kdo upřímně zkoumá jeho Slovo?
9 Tento výrok je pravdivý, protože Bůh vidí něco dobrého v srdci každého člověka, který upřímně bádá v jeho Slově. Proto otevírá mysl takového člověka a poskytuje mu porozumění. Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ (Jan 6:44) Nemůžeš porozumět Božím předsevzetím bez pomoci Božího ducha. Jestliže se učíš o Božím předsevzetí, můžeš si být jistý, že ti Bůh pomáhá.
BOŽÍ OCENĚNÍ — PŘÍKLAD
10. Co ukazuje, že Jehova projevuje ocenění svým služebníkům?
10 Jestliže Bůh takovým způsobem reaguje na tvé úsilí získat poznání, projevuje ti jinou znamenitou vlastnost. Je to vlastnost ocenění. Ty sám bezpochyby máš a vyjadřuješ ocenění pro většinu toho, co pro tebe dělají druzí. Snad řekneš: „Děkuji ti“, nebo to projevíš nějak jinak. Ale ocenění, které pociťují lidé, zdaleka není tak hluboké a vřelé, jako je Boží ocenění těch, kteří v něj věří a mají úctu k jeho Slovu. Bůh se z nich raduje. Ježíš dokonce mluvil o tom, že v nebi je radost nad jediným hříšníkem, který činí pokání nebo přestává činit špatné věci, aby se líbil Bohu. (Luk. 15:10) Ježíš řekl, že člověk, který dá pouze pohár studené vody tomu, koho uznal za Božího služebníka, rozhodně nepřijde o svou odměnu. (Mat. 10:42) A Jehovova odměna vždy daleko převyšuje cenu uctívání nebo služby, kterou mu někdo prokazuje. Jehova pozoruje a oceňuje každého, kdo si váží jeho jména a kdo laskavě jedná s jeho lidem. Jeho srdce je s takovým člověkem a vychází mu vstříc, aby mu pomohl.
11. Jak ukazuje Marek 14:3–9, že také Ježíš projevoval ocenění?
11 Když do domu, kde Ježíš jedl, přišla jedna žena a vylila mu na hlavu vonný olej, Ježíš projevil takové ocenění, že řekl: „Vpravdě vám říkám, kdekoli po celém světě je kázáno dobré poselství, tam se bude také vyprávět o tom, co udělala tato žena, na její památku.“ A jeho slova byla pravdivá, protože o dobrém činu této ženy, ačkoli byl malý, je záznam v Písmu a milióny lidí si jej povšimly. — Mar. 14:3–9.
12. Jak by na nás mělo působit vědomí, že Otec i Syn mají ducha ocenění?
12 Pokud jde o nás, měli bychom mít ocenění pro laskavost, kterou nám Bůh projevuje, když nám pomáhá poznat své předsevzetí a poskytuje nám příležitost získat věčný život. Měli bychom být vděční za to, že Bůh uznal za vhodné umožnit nám, abychom byli jako lidé, kterým kázal Pavel v maloasijské Antiochii. Určití Židé, kteří tvrdili, že slouží Bohu, tam odporovali pravdě. Zpráva však říká: „Když to [totiž o příležitosti dosáhnout přijetí u Boha] slyšeli ti z národů [pohané], začali se radovat a oslavovat Jehovovo slovo, a všichni, kteří byli správně nakloněni k věčnému životu, se stali věřícími.“ (Sk. 13:48) Tito lidé ocenili Boží laskavost. Toto ocenění jim pomohlo, aby byli takovými lidmi, které Bůh s potěšením přijímá.
TEN, KTERÝ SLYŠÍ MODLITBY
13. Prostřednictvím koho máme předkládat Bohu své modlitby a proč bychom se neměli obávat, že je snad nevyslechne?
13 Nyní víme, že Bůh nám sdělil své předsevzetí. Můžeme také my sdělovat Bohu své nejvnitřnější myšlenky a hluboké tužby? Ano. Můžeme to činit v modlitbě. Nemusíš mít obavu, že ti Bůh nebude naslouchat. Jeho jediným požadavkem je, abychom měli upřímné srdce a abychom uznávali, že jsme hříšníci, kteří potřebují pomoc. Tomu, kdo k němu volá, bude ukázáno, co má dělat. Takový člověk pozná, že modlitby určené Bohu musí být předkládány prostřednictvím Ježíše Krista jako Božího ustanoveného velekněze. Apoštol napsal: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ — Žid. 4:15, 16.
14–16. O co se můžeme správně modlit a proč?
14 Oč se máme správně modlit? O všechno, co se nějak dotýká našeho vztahu k Bohu; o všechno, co se nás nějak duchovně dotýká. Apoštol Jan řekl: „. . . že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ — 1. Jana 5:14.
15 Prosíme-li „podle jeho vůle“, znamená to, že nebudeme prosit o věci, které podporují vyloženě sobecké zájmy, jako je bohatství, postavení nad lidmi, kteří jsou kolem nás, pomsta, sobecké zábavy a podobné věci. Ale například svobodný člověk, který touží po manželství, může prosit Boha o pomoc, aby mohl najít vhodného manželského druha nebo aby mohl žít vyrovnaným a užitečným životem jako svobodný, jestliže takový druh zde právě není. Manželské dvojice se mohou modlit ohledně dětí nebo mohou prosit o moudrost při výchově dětí. Příkladem je nám Anna, která se modlila k Bohu o dítě, a Samsonovi rodiče, kteří prosili o radu, aby uměli vychovávat svého syna. (1. Sam. 1:10–17; Soud. 13:8–14) Můžeme se také modlit o soulad ve svém manželství a můžeme Boha prosit, aby požehnal našemu úsilí a naše manželství aby bylo úspěšné. Předmětem modlitby může být i stěhování na jiné místo nebo převzetí jiné práce, protože tyto věci se mohou dotknout rodiny jak po hospodářské stránce, tak v duchovním ohledu.
16 Takové věci jsou sice naprosto osobní, ale rozhodně se dotýkají našeho života a vyžadují, abychom se podle nich zařídili. Při tom potřebujeme Boží moudrost. Bůh se zajímá o naše modlitby a rád slyší, když mu je předkládáme. Bez ohledu na to, oč jde, nejdůležitější je touha poznat a činit Boží vůli. Každý člověk ovšem žije ve vlastním prostředí, které se liší od prostředí ostatních lidí, a to ovlivní náměty jeho modliteb.
17. Proč můžeme mít na základě Žalmu 32:8 důvěru, že Bůh vyslechne naše modlitby?
17 S jistotou můžeme očekávat, že nás Bůh vyslyší v podobě moudrého vedení, které bude odpovídat situaci toho, kdo se modlil. Bůh slibuje: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu ti radit, když k tobě obrátím své oko.“ — Žalm 32:8.
18. Co všechno může být zahrnuto v tom, že máme jednat v souladu se svými modlitbami?
18 Ten, kdo se modlil, musí pak ovšem být důsledný a musí jednat v souladu se svou modlitbou. Měl by nejprve v Bibli hledat radu pro svůj problém. Jak to řekl žalmista: „Volal jsem svým celým srdcem. Odpověz mi, Jehovo. Chci zachovávat tvá ustanovení.“ (Žalm 119:145) Bůh předem zná naše problémy, a proto se postaral, aby v jeho inspirovaném Slově byly všechny lidské problémy popsány. Můžeme se také radit s jinými, kteří nám mohou pomoci, abychom viděli, co Bible říká o naší záležitosti, a můžeme dokonce prosit, aby se za nás modlili. Měli bychom se modlit vytrvale, dokud nezískáme přesné porozumění o tom, co bychom měli moudře dělat. Jestliže tak nejednáme, pak neprojevujeme Bohu, že máme víru nebo že máme skutečně zájem o to, aby nás vyslyšel. To byla ústřední myšlenka Ježíšova podobenství o vdově, která vytrvale prosila soudce o úlevu, až ji skutečně poskytl. — Luk. 18:1–8; Jak. 1:5–8.
19. Jak můžeme lépe poznat Boha?
19 Ten, kdo se modlí a jedná s vírou v Boha, si může být jistý, že jej Bůh povede tím nejužitečnějším směrem. Skutečně pozná Boha, který slibuje: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se jej bojí.“ (Žalm 25:14) Bůh bude skutečně jednat s takovým člověkem, a ten si uvědomí, že ‚chodí s Bohem‘, že jej Bůh podporuje, vede a miluje. Bázeň před Bohem, o níž se mluví v žalmu, není chorobný strach, ale je to zdravá úcta k Bohu. Jestliže miluješ Boha, budeš mu chtít předkládat své problémy a nebudeš se bát, že tě Bůh odbude nebo odmítne. O takovém strachu, který působí jako překážka, napsal apoštol Jan: „Dokonalá láska vyhání strach, protože strach působí zábranu.“ — 1. Jana 4:18.
20. Proč bychom se neměli bát přicházet před Jehovu s jakýmkoli problémem?
20 Nikdy bys neměl být bojácný ani váhavý a měl bys předkládat Jehovovi ty nejsoukromější věci, bez ohledu na to, jaké jsou, i své hříchy. Nebude považovat tvůj problém za pošetilý a nebude se ti vysmívat, jako by se ti snad vysmívali lidé. „Všem dává štědře a bez výčitek.“ „Když vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ — Jak. 1:5; 1. Jana 1:9.
TEN, KTERÝ ODMĚŇUJE
21. Co máme podle Jehovova přání pociťovat vzhledem k tomu, že on je dárcem odměny, a jak by to na nás mělo působit?
21 Je také naprosto správné, a ne sobecké, abychom očekávali, že Bůh nejen vyslyší naše modlitby, ale že nás také odmění za věrnost, kterou mu projevujeme. Jehova si přeje, abychom hleděli vstříc odměně v podobě života jako k něčemu, co dává rád, neboť ví, že tuto odměnu oceníme a budeme jí užívat správným způsobem. Jehova si přeje, abychom věděli, že je takovým Bohem, který odměňuje ty, kdo jej milují. Nepodobá se těm mnohým světským lidem, kteří neprojevují ocenění ani ohled na ty, kteří něco dělají z lásky nebo z věrné oddanosti. A Bůh, který by neoceňoval věrnou oddanost a který by nikdy neodměňoval své služebníky, nebyl by hoden uctívání. Jehova Bůh je však věrně oddaný; má laskavé srdce a přibližuje se ke svým přátelům. Těm, kteří v něj věří, slibuje: „Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.“ — Žid. 13:5.
22. a) Z jakých odměn se těšíme již nyní, jestliže sloužíme Bohu? b) Jaká požehnání ještě čekáme v budoucnosti?
22 Jestliže se tedy staneme Božími důvěrnými přáteli, rozmlouváme s ním a chodíme s ním, máme velkou odměnu již nyní. A ještě na větší odměnu se můžeme těšit, na věci, které daleko přesahují to, co můžeme pochopit. Zůstáváme-li věrní Bohu, znamená to pro nás především lepší život již nyní, život, který má smysl, a jsme značnou měrou oproštěni od problémů a starostí, které prožívá tento svět. (Ef. 3:20) Dále máme vyhlídku, že budeme patřit k „základu“ „nové země“. Jaká by to byla radost, kdybychom mohli být při „stavění základů“, až bude země utvářena v ráj! Jak je to nádherné, být zde a přijmout zpět ty, kteří budou vzkříšeni, učit je, pomáhat jim a školit je. Čeká nás vzrušující budoucnost — život, který je před námi, má hluboký smysl!
23. Proč je důležité, aby lidé bez otálení zaujali postoj na Boží straně, a co je s tím spojeno?
23 Nepodceňuj však nádhernou příležitost, že můžeš sloužit Bohu ji nyní. Nyní je totiž poslední čas, kdy lidé mají příležitost zaujmout postoj na Boží straně ve sporné otázce univerzálního vladařství uprostřed celého světa lidí, kteří neznají Boží opatření. Je také poslední příležitost, kdy můžeme oznamovat „dobré poselství“ těmto lidem v situaci, kdy je projevován odpor. Jak znamenitě můžeš dokazovat svou věrnou oddanost Bohu! To přináší největší odměnu. Nyní máš příležitost pracovat jako člen „Boží domácnosti, kterou je sbor živého Boha, sloup a opora pravdy“, neboť můžeš jiným lidem sdělovat a oznamovat dobré poselství o království. — 1. Tim. 3:15.