Kázání na hoře — první tři „prohlášení za šťastné“

JEŽÍŠ zahájil své Kázání na hoře řadou devíti výroků popisujících osoby, jež jsou skutečně šťastné. O prvním z těchto „štěstí“ Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království“. — Mat. 5:3.

„Ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, “ jsou podle doslovného řeckého znění u Matouše lidé „chudí (pokud jde o) ducha“.Paralelní zpráva u Lukášova uvádí, že Ježíš řekl: „Šťastní jste, chudí, neboť vaše je království Boží.“ (Luk. 6:20) Ježíš zdůraznil, že důležitým důvodem, proč přišel jako Mesiáš, bylo, aby „oznamoval dobré poselství chudým“. (Luk. 4:18) Tím není řečeno, že by bylo nějakou zvláštní zásluhou, že je někdo chudý, nebo že by snad chudí lidé automaticky měli Boží přízeň. Ale ti, kteří následovali Ježíše a dostali naději, že se budou podílet na požehnáních Božího království, pocházeli v prvé řadě z chudých neboli prostých lidí. (1. Kor.1:26–29; Jak. 2:5) Tito odstrkovaní lidé věděli, že jsou také chudí, „pokud jde o ducha (duchovně). Nepoddávali se hořkosti pro to, jaké byly jejich vnější okolnosti, ale místo toho si byli „vědomi svých duchovních potřeb“, byli si plně vědomi toho, jak jsou závislí na Bohu.

Ježíš poukázal také na něco opačného, když prohlásil: „Ale běda, vám, bohatým, protože máte v plnosti svou útěchu.“ (Luk. 6:24) Hmotné bohatství často otupuje vědomí duchovních potřeb. Můžeme to například vidět z Ježíšových slov, jimiž napomínal určité křesťany v maloasijské Laodiceji: „Říkáš: ‚Jsem bohatý a nabyl jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji, “ ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý.“ — Zjev. 3:17.

Ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, jsou šťastní proto, že „jim patří nebeské království“. Přijali Ježíše jako Mesiáše, a to jim poskytlo příležitost, aby s ním panovali v Božím nebeském království pod Kristovým vedením. (Luk. 22:30; Jan 14:1–4) Jak to muselo potěšit srdce pokorných „prostých lidí“, když se dověděli, že by jim mohlo patřit Boží království, zatímco nebylo připraveno pro bohaté a vysoce vzdělané lidi, kteří doufali ve své bohatství a na prosté lidi se dívali jako na „zlořečené“! (Jan 7:49) Bohatí lidé ovšem mohou projevovat téhož pokorného ducha a totéž duchovní ocenění, které by pro ně také znamenalo štěstí. — 1. Tim. 6:17–19; Jak. 1:9, 10.

KTEŘÍ TRUCHLÍCÍ BUDOU UTĚŠENI?

Když Ježíš mluvil o druhém „štěstí“, řekl: „Šťastní jsou truchlící, protože jsou utěšeni.“ (Mat. 5:4) Paralelní zpráva Lukášova zní:„Šťastní jste, kteří nyní pláčete, protože se budete smát.“ — Luk. 6:21.

„Truchlící“ nejsou všichni lidé, na nichž je patrné, že jsou smutní.Jsou to spíše lidé téhož druhu jako „ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, o nichž mluvil Ježíš ve svém předcházejícím výroku.Jejich truchlení je „bohulibý zármutek“ nad tím, že jsou v hříšném stavu a nad tísnivými okolnostmi, k nimž došlo následkem lidské hříšnosti. (1. Kor. 5:2; 2. Kor. 7:10) Dbají rady biblického pisatele Jakuba: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. Očistěte si ruce, hříšníci a přečistěte své srdce, vy nerozhodní. Poddejte se bídě a truchlete a plačte.“ — Jak. 4:8, 9.

Tito zbožní truchlící „budou utěšeni“. (Srovnej Luk. 2:5) Mezi projevy útěchy přicházející skrze Ježíše Krista je odpuštění hříchů a věčný život.

Truchlící, o nichž mluvil Ježíš, mohou být označeni jako „šťastní“ jak v dnešní době, tak i v budoucnosti. Protože věří v Ježíše, radují se z dobrého stavu, který pramení z příznivého vztahu k Jehovovi Bohu. (Jan 3:36) A pokud jde o štěstí v budoucnosti, pak ti, kteří nyní truchlí pro nespravedlnost, která panuje mezi lidstvem, mohou se těšit na „ulehčení . . . při zjevení Pána Ježíše Krista z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, když vykoná pomstu nad těmi, kteří neznají Boha s těmi, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši. — 2. Tess. 1:7, 8.

V protikladu ke štěstí, o němž mluvil ve spojitosti s truchlícími, Ježíš řekl: „Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete truchlit a plakat.“ (Luk.6:25) Tím není odsouzen smích a dobrá nálada. Ježíš zřejmě mluvil o lidech, kteří vyhledávají zábavy a kteří svůj život věnují tomu, co jim samotným působí potěšení. Netruchlí nad tím, že zdědili hříšnost, ani nelitují toho, že lidé kolem nich trpí. Takoví jednotlivci hledají svou vlastní „útěchu“ ve způsobu života, při němž uspokojí sami sebe a v prchavých zábavách, které může takový život přinést.

Ježíš zdůraznil, že jejich nevázaný smích je pouze pro „nyní“. Takoví lidé budou „truchlit a plakat“, až Bůh ukončí nynější svět, který jim poskytoval příležitost pro povznesenou náladu a veselí. (Mat. 13:42, 50; 22:13;24:51 ;25:30) V souladu s Ježíšovými slovy Jakub nabádá: „Ať se váš smích obrátí v truchlení a vaše radost v sklíčenost. Pokořte sev Jehovových očích a on vás povýší.“ — Jak. 4:9, 10; 5:1–6.

ŠTĚSTÍ PRO „MÍRNÉ“

Ježíš dále řekl: „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) O lidech jakého typu mluvil?

Biblický výraz pro „mírnou povahu“ nebo „mírnost“ neznamená zbabělost, slabost nebo vnější vzezření blahosklonnosti, ani pokryteckou jemnost.Naopak, mírnost je vnitřní vlastnost, při níž lidé projevují pokoj, a to především ve svém vztahu k Bohu a ve způsobu, jak reagují na jejich vůli a vedení. Skutečně mírní lidé se nerozhořčují nad tím, žena zemi je tak rozšířeno utlačování a nespravedlnost, ale poznávají, že tyto bědné okolnosti vyplývají značnou měrou z lidské nedokonalosti.Nejsou vůči Bohu rozhořčeni, ale upřímně cítí svou závislost na něm.Toto myšlenkové rozpoložení se zrcadlí v jejich jednání s ostatními lidmi, při němž se řídí radou: „Nikomu neoplácejte zlé zlým . . . Je-lito možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem.“ — Řím.1:17–19; Tit. 3:1, 2.

Tito lidé mírné povahy jsou šťastní, „protože zdědí zemi“. Jak se to stane? Ježíš, který byl v dokonalém smyslu „mírné povahy a pokorný v srdci“, je hlavním dědicem země. (Žalm 2:8; Mat. 11:29; 28:18; Žid.1:2;2:5–9) V Hebrejských písmech bylo předpověděno, že „syn člověka“bude mít ve svém nebeském království spoluvládce. (Dan. 7:13, 14, 22, 27) Jako „spoluvládcové s Kristem“ budou lidé mírné povahy dědici země společně s Ježíšem. (Řím. 8:17) V pozemské říši Ježíšova království vstoupí do věčného života také mnoho jiných osob, jež se podobají„ovcím“. (Mat. 25:33, 34, 46) To je skutečně šťastná vyhlídka!