Jehova dává „dokonalou odplatu“
1–3. a) Co naznačuje rozhovor mezi Noémi a Rút o výměně myšlenek v milující rodině? b) K jakému překvapení došlo, když Rút vyprávěla Noémi, jak během dne paběrkovala, a čí vedení se stalo tudíž zřejmé?
„AŤ JE ti údělem dokonalá odplata od Jehovy.“ To řekl postarší Bóz Moabitce Rút. Ze srdce to přál znamenité mladé ženě, která přišla hledat útočiště pod křídla Boha Izraele. (Rút 2:12) Uskuteční se však toto přání? Jestliže ano, jak? Uvidíme.
2 V milující rodině se starší osoby zajímají o činnost mladších. Všichni vítají příležitosti k výměně myšlenek a vyprávějí si, co během dne dělali. Takové to bylo i ve skromném domě v Betlémě, kde si Noémi a Rút spolu ve večerních hodinách příjemně povídaly. Poslouchejme!
3 „Kde jsi dnes paběrkovala a kde jsi pracovala?“ Noémi podnítilo k otázce velké množství zrní a jídlo, které Rút přinesla domů. Někdo bral zřejmě na Moabitku zvláštní ohled. Ať je požehnaný ten, kdo si tě všiml, říká starší žena. Ale na obě čeká povzbuzující překvapení. „Jméno muže, u kterého jsem dnes pracovala, je Bóz,“ odpovídá Rút. To je skvělé! Boží vedení je beze vší pochybnosti zřejmé. „Ať je požehnaný od Jehovy ten, který neopustil svou milující laskavost k živým a mrtvým,“ zvolá Noémi. „Ten muž je s námi příbuzný. Je jedním z našich výplatců.“ — Rút 2:19, 20.
4. Jak bys blíže určil, kdo je „výplatce“ v starověkém Izraeli?
4 Jak to posílilo jejich ducha! Tyto ženy vědí, že výplatce (hebrejsky goel) je příbuzný (bratr nebo jiný mužský pokrevní příbuzný), který má právo znovu nabýt, vykoupit či vyplatit osobu, majetek nebo dědictví někoho z příbuzenstva. Může například koupit dědičný podíl země, dříve než je dán do dražby, a tak jej udržet v rodině. Jen uvažme! Rút náhodou přišla na Bózovo pole, a on je výplatce, muž z Elimelechova rodu.
5. Jaký příklad dává Rút na rozdíl od Jákobovy dcery Díny vzhledem ke společenství s druhými?
5 Bóz si navíc přeje, aby se Rút držela u jeho mladých dělníků, dokud neskončí celé žně. Noémi samozřejmě souhlasí a říká: „Je lepší, má dcero, abys vycházela s jeho mladými ženami, aby tě na jiném poli neobtěžovali.“ Moabitka bude tedy dále paběrkovat na Bózově poli asi dva až tři měsíce, dokud neskončí sklizeň ječmene a pšenice. Na rozdíl od Jákobovy dcery Díny, která se zdržovala ve společnosti kanaánských dívek a způsobila sobě neštěstí a své rodině zármutek, Rút stále bydlí se svou tchyní, a současně si také dává pozor na to, s kým se stýká. Znamenitý příklad! — Rút 2:22, 23; 1. Mojž. 34:1–31; 1. Kor. 15:33.
ČINNÁ POKORA
6. Jak Noémi ukazuje, že si nesobecky přeje, aby se Rút těšila z dobrých věcí?
6 Týdny míjejí a žně se blíží ke svému závěru. Noémi se ptá Rút: „Má dcero, nemám ti vyhledat místo k odpočinku, aby se ti dobře vedlo?“ (Rút 3:1) Starší vdova se nepokouší sobecky si nechat mladou Moabitku u sebe, ale přeje si, aby Rút poznala odpočinek, pohodlí, klidné srdce a bezpečí, které by měla v domě dobrého a milujícího manžela. Ale Noémi má rovněž zájem o zachování jména svého manžela Elimelecha v Izraeli. (5. Mojž. 25:7) Proto prozrazuje zvláštní plán jednání, kterému se její pokorná snacha ráda podrobuje. Rút se koupe, natírá olejem, obléká si svůj přehoz neboli svrchní oděv a vychází za svým ušlechtilým posláním.
7. Jakým postupem se řídí Bóz při převívání ječmene?
7 Zatím Bóz — majetný, ale také tvrdě pracující muž — využívá večerního vánku k převívání ječmene na mlatu. Při mlácení jsou obilná zrna, oddělená od plev, drcena a sláma je rozsekána na kousíčky. Při převívání je to všechno dlouhými vidlemi nebo lopatou k převívání vyhazováno proti větru. Vánek odfoukává plevy pryč, kousky slámy se snášejí stranou a zrnka obilí padají na mlat. Je to doba štěstí, a tak po této namáhavé práci následuje chutné jídlo. Bóz jí a pije a jeho srdce se „cítí dobře“. Přesto nic ve zprávě nenaznačuje, že by jedl a pil nestřídmě. (Žalm 104:15) Potom uléhá „na nejvzdálenějším konci obilné hromady“ a brzy hluboce spí pod hvězdnou nebeskou bání. — Rút 3:1–7.
8. Jak jedná Rút s Bózem na mlatu a je její záměr nemravný?
8 Panuje klid, dokud se pomalu, tiše a nepozorovaně nepřibližuje temná postava. Je to žena, která odkrývá nohy dřímajícího Bóza a zcela oblečena u nich uléhá. O půlnoci se Bóz začíná třást, zvedá se a je polekán, když u svých nohou objevuje ženu, ležící zřejmě napříč. Protože ji nemůže ve tmě poznat, ptá se: „Kdo jsi?“ a slyší odpověď: „Jsem Rút, tvá otrokyně.“ Ale potom Rút rychle dodává: „A máš rozestřít svou sukni přes svou otrokyni, neboť jsi výplatce.“ (3. Mojž. 25:25) Ačkoli je Bóz překvapený, není uveden do rozpaků ani rozhořčen. Moabitka zde není pro nějaký nemravný záměr. Pokorně tímto symbolickým jednáním a svými slovy provedla, co jí Noémi nařídila. Rút uvědomila staršího Judejce o jeho povinnosti výplatce, protože je příbuzný jejího zemřelého manžela Mahalona a jeho otce Elimelecha. Noémi měla jistotu, že se tento odvážný podnik povede, a mladší žena se zřejmě spoléhala, že s ní Bóz bude jednat čestně. (Rút 3:4, 7–9) Ale jak bude reagovat?
9. a) Jak projevila Rút svou milující laskavost v tom, co Bóz označuje jako „první případ“ a „poslední případ“? b) Je Rút „výborná žena“ pro bohatství, účes a drahé roucho, nebo pro co?
9 Bóz žehná a chválí pokornou a věrnou Moabitku a říká: „Kéž ti Jehova požehná, má dcero. Vyjádřila jsi svou milující laskavost v posledním případě ještě lépe než v prvním případě tím, že nejdeš za mladými muži, ať nízkými či bohatými.“ V prvním případě projevila Rút věrnou lásku Noémi. Nyní, místo aby Moabitka vyhledávala přátelství mladých mužů na ženění, je ochotná vdát se za mnohem, mnohem staršího muže, aby vzbudila jméno svému zesnulému manželovi Mahalonovi a své tchýni, letité vdově po Elimelechovi. Ale co si o tom Bóz myslí? Uklidňujícím tónem poznamenává: „A nyní, má dcero, neboj se. Vše, co říkáš, pro tebe učiním, protože každý v bráně mého lidu ví, že jsi výborná žena.“ Rút nemluvila hlasitě o svých ctnostech. A rozhodně to není bohatství, účes nebo drahé roucho, co způsobuje, že ji druzí obdivují. Bázeň mladé ženy před Jehovou, její dobré skutky, tichý a mírný duch, věrná láska a její píle — spíše takové jednání a takové povahové rysy přiměly lidi, aby se na ni dívali jako na „výbornou ženu“. Žije nějaká zbožná žena, která by nechtěla mít tak znamenitou pověst? — Rút 3:10, 11; srovnej s Příslovími 31:28–31; 1. Tim. 2:9, 10; 1. Petra 3:3, 4.
10. Proč se Rút nestane okamžitě manželkou Bóza?
10 Vezme si Bóz okamžitě Rút za manželku? Ne, protože tu je bližší mužský příbuzný Elimelecha a Mahalona. „Ale nebude-li jej těšit tě vyplatit, pak tě vyplatím já, já sám,“ tvrdí Bóz a přísahá: „Jako že Jehova žije.“ Bóz záležitost vyřídí ráno. — Rút 3:13.
11. Co podněcuje Bóza, aby dal Rút šest měr ječmene?
11 Protože je pozdě, Rút zůstává u Bóza až do časného rána. Neděje se nic nemravného a vstávají, dokud je ještě tma, zřejmě aby zabránili jakýmkoli nevhodným a bezdůvodným řečem. Před odchodem plní Bóz Moabitce její plášť šesti mírami ječmene, snad aby naznačil, že jako je po šesti pracovních dnech den odpočinku, tak je nablízku den odpočinku pro mladou ženu, protože on se postará, aby měla „místo odpočinku“, dům s manželem. (Rút 1:9; 3:1) Štědrý Bóz samozřejmě také nechce, aby se Rút vrátila ke své tchýni s prázdnýma rukama.
12. Proč se Noémi ptá: „Kdo jsi, má dcero?“
12 Moabitka přichází domů a Noémi volá: „Kdo jsi, má dcero?“ Snad nepoznává ve tmě člověka, který hledá vchod, ale otázka se může týkat možná nového příbuzenského vztahu Rút k jejímu výplatci. Noémi, když je seznámena s událostmi noci, je přesvědčena, že Bóz dodrží své slovo a bude jednat rychle. „Seď klidně, má dcero, dokud nepoznáš, jak záležitost dopadne,“ naléhá na mladou ženu a ve své moudrosti a porozumění pro lidskou povahu dodává, „protože ten muž nebude mít klid, dokud dnes nedovede záležitost ke konci.“ — Rút 3:12–18.
13. Jaký můžeme mít užitek, když uvažujeme o víře Noémi a Rút?
13 Zatímco obě chudé vdovy spolu žijí ve skromném příbytku, můžeme s prospěchem uvažovat o jejich víře. Důvěřujeme osobně, jako Noémi, svým věrným spoluvěřícím? A spoléháme se bez váhání, jako Rút, na Jehovu v době krize s jistotou, že jeho uspořádání a opatření jsou ta nejlepší? (Žalm 37:3–5; 138:8) Přemýšlej o Rút: Nezná mužského příbuzného, který má v této záležitosti první právo; vůbec nezná jeho povahu, a přece je ochotna vyhovět Jehovovu zákonu o levirátním manželství. Musí mít jistotu, že Bůh způsobí, aby všechno dobře dopadlo. Jsme my, pro srovnání, osobně přesvědčeni, že Jehova „nechává všechny své skutky spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha“? — Řím. 8:28; 1. Petra 5:6, 7.
BÓZ JEDNÁ ROZHODNĚ
14, 15. a) Kdo je výplatce blíže příbuzný Elimelechovi než je Bóz? b) Co musí zřejmě udělat Noémi kvůli své chudobě a co je tedy třeba, aby udělal buď blízký příbuzný, nebo Bóz?
14 Do Betléma vstupuje světlo nového dne. Lidé chodí po ulicích, obchodníci vykládají své zboží, na otevřeném prostranství před městskou branou spolu rozmlouvají malé skupinky lidí a rolníci odcházejí za prací na pole v okolí města. Tím, kdo sedí u městské brány, je Bóz. Prohlíží si tváře všech, kteří ho míjejí. Náhle zvolá: „Odboč sem a sedni si zde, Tak–a–tak.“ (Rút 4:1) Tento jinak nejmenovaný muž není tedy nikdo jiný než výplatce, který je Elimelechovi blíže příbuzný než Bóz. Mohl možná být i tělesným bratrem zesnulého Elimelecha.
15 U městské brány se zaznamenávají provedené obchody a starší tu soudí. Protože se tedy Bóz chystá zastupovat nepřítomnou Noémi a Rút ve věci vyplacení a levirátního manželství, shromažďuje deset z betlémských starších přímo zde u brány. (5. Mojž. 16:18; 22:15; 25:7, 8) Bóz potom říká bližšímu výplatci: „Kus pole, které náleželo našemu bratru [či příbuznému] Elimelechovi, musí Noémi prodat,“ zřejmě proto, že zchudla. (Rút 4:3) Jestliže Izraelita, postižený chudobou, musí prodat rodinnou půdu, výplatce má právo vykoupit ji zaplacením ceny, která se řídí počtem let, jež zbývají do jubilejního roku, kdy bude takový dědický majetek vrácen původnímu držiteli. (3. Mojž. 25:23–28) Poctivý Bóz se nesnaží pominout bližšího příbuzného a koupit půdu tajně. Docela veřejně předkládá skutečnosti. Jestliže ji bližší příbuzný vyplatí, dobře, jinak to udělá Bóz.
16, 17. Jestliže chce nejmenovaný příbuzný koupit pole od Noémi, co ještě musí udělat? Jak na to reaguje?
16 „Já to vyplatím,“ říká bližší příbuzný. Je patrně rád, že získá půdu a tím zvětší své pozemky. Ale čeká na něj překvapení, protože Bóz pokračuje: „V ten den, kdy koupíš pole z ruky Noémi, máš je koupit i od Moabitky Rút, manželky mrtvého muže [Elimelechova syna Mahalona], aby bylo jméno mrtvého muže pozdviženo nad jeho dědictvím.“ (Rút 4:4, 5) Jestliže příbuzný chce pole, je povinen oženit se s Rút a zplodit svému příbuznému potomstvo, syna, který zdědí tento kus půdy.
17 To je ovšem docela jiná věc. „Nemohu to vyplatit pro sebe,“ říká nejmenovaný blízký příbuzný, „abych nezničil své vlastní dědictví. Vyplať to pro sebe mým výplatním právem, protože já nemohu provést vyplacení.“ (Rút 4:6) Jak by mohl ‚zničit své vlastní dědictví‘, to příbuzný neříká. Mohl by však za půdu utratit peníze a do té míry zmenšit hodnotu svého jmění. A potom by syn Rút, a ne synové, které již možná blízký příbuzný má, dostal pole. To není nic pro sobeckého Tak–a–tak! ‚Kup si to tedy pro sebe, Bózi!‘
18, 19. Jakým skutkem se tento bližší příbuzný zříká svého výplatního práva v tomto případě, a co tedy dělá Bóz?
18 Nejmenovaný příbuzný se k tomu ještě řídí běžným zvykem vzhledem k právu výplaty a výměny. Svléká jeden sandál a dává jej Bózovi. Tím, že to dělá před svědky, zříká se svého výplatního práva v tomto případě. Bezpochyby jeho sobecký způsob jednání je důvodem, proč není uveden jménem. Bóz je nyní oprávněn provést vyplacení. — Rút 2:7, 8; 5. Mojž. 25:7–10.
19 Bóz bezodkladně kupuje od Noémi všechno, co patřilo Elimelechovi a jeho synům Chelionovi a Mahalonovi. Kupuje také Rút „jako manželku, aby jméno mrtvého muže [Mahalona] bylo pozdviženo nad jeho dědictví“, aby jeho jméno „nebylo odříznuto z prostředku jeho bratrů a od brány jeho místa“. Ano, Mahalonovo jméno a tedy i jméno jeho otce Elimelecha si budou připomínat lidé a starší, kteří se v budoucnosti budou shromažďovat u betlémské brány. „Vy jste dnes svědkové,“ prohlašuje Bóz. Všichni lidé a starší muži na důkaz volají: „Svědkové!“ — Rút 4:9–11.
JEHOVA DÁVÁ RÚT „DOKONALOU ODPLATU“
20. Co si svědkové přejí, aby Jehova dal manželce, která vchází do Bózova domu, a komu věří, že dá Rút očekávaného syna?
20 Je dojímavé slyšet tyto svědky, jak připojují: „Ať Jehova dá, aby manželka, která vstupuje do tvého domu, byla jako Ráchel a jako Lía, z nichž obě vystavěly izraelský dům [neboť jejich potomstvo se stalo početným]; a ty osvědčuj svou vážnost v Efratě a učiň si významné jméno v Betlémě. A ať se tvůj dům stane jako [velmi lidnatý] dům Fáresa, kterého Támar porodila Judovi, z potomků, které ti Jehova dá z této mladé ženy.“ (Rút 4:11, 12) Ano, tito svědkové uvěřili Jehovovi, pokud jde o tohoto budoucího syna skrze Rút, věrnou Moabitku.
21, 22. Proč sousedky říkají: „Noémi se narodil syn“?
21 A tak si Bóz bere Rút za manželku a má s ní styky. Jehova dává, aby počala, a ona rodí syna. Panuje veliké štěstí! Rozradostněné babičce Noémi betlémské ženy říkají: „Požehnaný buď Jehova, který tě dnes nenechal bez výplatce; aby jeho jméno bylo oznamováno v Izraeli. A stal se obnovitelem tvé duše a tím, kdo živí tvůj starý věk, protože tvá snacha, která tě opravdu miluje a která je pro tebe lepší než sedm [přirozených] synů, jej porodila.“ Potěšená Noémi si pokládá dítě na klín a stává se jeho chůvou neboli pečovatelkou. — Rút 4:12–16.
22 „Noémi se narodil syn,“ říkají sousedky. Považují dítě za syna Elimelecha a jeho vdovy. A proč ne? Rút se stala manželkou Bóza v zájmu letité Noémi v souladu se zákonem o levirátním manželství. Bóz a Rút vykonali službu Jehovovi, a je pozoruhodné, že ženy ze sousedství pojmenovaly dítě Obéd, což znamená „služebník“ nebo „sloužící“. Dítě je zákonným dědicem judského Elimelechova domu. — Rút 4:17.
23. Jak se stal Bóz prostředníkem požehnání, které přál Rút?
23 Uplynulo několik měsíců od doby, kdy Bóz řekl Rút: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a ať je ti údělem dokonalá odplata od Jehovy.“ (Rút 2:12) Tím, že byl otcem Obéda, stal se Bóz prostředníkem požehnání, které přál mladé Moabitce. Jednoho dne bude mít Obéd, potomek Judy skrze Fáresa, Ezrona, Rama, Aminadaba, Názona, Salmona a Bóza, syna jménem Izai, který se stane otcem Davida, druhého izraelského krále. — Rút 4:18–22.
24. a) V jakém ohledu poskytuje příběh, o kterém jsme právě uvažovali, důkaz Božího vedení? b) Co bylo tedy „dokonalou odplatou“, kterou dal Jehova Rút?
24 Toto skutečné životní drama poskytuje důkaz Božího vedení při výběru jednotlivců, aby byla zachována nejdůležitější lidská rodová linie, ta, která vede k Mesiáši, Ježíši Kristu. Je pravda, že izraelské ženy, vdané za muže z kmene Juda, měly pravděpodobnou vyhlídku, že přispějí k Mesiášově pozemské linii. (1. Mojž. 49:10) Ale to, že byla tak poctěna Moabitka, zdůrazňuje zásadu, že „nezáleží tedy na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, jenž má milosrdenství“. (Řím. 9:16) Rút si zvolila Jehovu jako svého Boha, který ji ve svém velkém milosrdenství dal „dokonalou odplatu“ tím, že dovolil, aby se tato pokorná žena stala článkem v Mesiášově rodové linii. — Mat. 1:3–6, 16; Luk. 3:23, 31–33.
25. Jak by to na nás mělo působit, když uvažujeme o „dokonalé odplatě“, kterou Bůh dal Rút?
25 „Dokonalá odplata“, kterou Bůh dal věrné Rút, by jistě měla přimět přemýšlivé lidi, aby se k němu přiblížili v bezpodmínečné víře, s jistotou, že Jehova existuje a že „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Žid. 11:6) Ano, kniha Rút vykresluje Jehovu jako Boha lásky, jenž jedná ve prospěch těch, kteří jsou mu oddáni. Dokazuje navíc, že Boží předsevzetí nikdy neselhává. Můžeme a měli bychom tedy mít téhož ducha, jakého vyjádřil David: „Dáme se do zpěvu nad vítězstvím tvým, v Jahvovi, Bohu svém, zajásáme. Jahve rád splní všecka tvá přání — vím, Jahve pomáhá Mesiáši. Vyslyší ho z nebeské svatyně své silou své pravice vítězící.“ — Žalm 20:5, 6; 20:6, 7, Heger.