Vláda nad světem, jež se ujímá moci — Boží království
„Hrajte melodie Bohu, hraj melodie. Hraj melodie našemu Králi, hraj melodie. Vždyť Bůh je Králem celé země.“ — Žalm 47:6, 7; 47:7, 8, KB.
1. Proč o Božím království mluvíme jako o „vládě nad světem, jež se ujímá moci“?
JE určena pro nás, obyvatele země! Tato vláda nad světem, o níž mluvíme, dokonale odpovídá naším naléhavým potřebám. Chystá se převzít péči o všechny naše záležitosti. Proto o ní mluvíme jako o „vládě nad světem, jež se ujímá moci“.
2. Co je možno říci o vládní způsobilosti toho, od něhož pochází tato vláda nad světem?
2 Dosazuje ji někdo, kdo stojí daleko výše a je daleko větší než my, nedokonalí lidští tvorové, kteří jsme tak žalostně selhali při správě svých záležitostí na zemi. Pochází od někoho, kdo nejen rozumí tomu, jak má být spravována naše malá Země, ale umí také řídit celý vesmír. Pochází od stvořitele všech věcí. Vláda nad světem je jeho království, které slíbil již před šesti tisíci lety. Neměli bychom se proto radovat a ‚hrát mu melodie‘? Rozhodně ano!
3. Jestliže jeho království je vláda nad světem, nad čím a nad kým bude Bůh králem?
3 Boží království je vláda nad světem, a proto nebude jednat pouze s jediným národem na zemi. V dávné době, od jara roku 1513 př. n. l. do jara roku 33 n. l. , byl Bůh nebeským králem pouze izraelského národa. (Žalm 147:19, 20) Ale nyní dává své slovo, že bude králem nad celou zemí. To znamená nad lidmi ze všech národů. Proto prostřednictvím jednoho ze svých vedoucích proroků, Izaiáše, řekl všem národům povzbuzující slova: „Můj vlastní dům bude nazván dokonce domem modlitby pro všechny národy.“ — Iz. 56:7.
4. Jaké proroctví, které má význam pro nás, pronesl Bůh kdysi v Edenu a jakou vládní moc měl na mysli?
4 Ale o tisíciletí dříve, již v zahradě Eden, Bůh pronesl proroctví, které má význam pro všechny národy. Velkému svůdci lidstva řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono [semeno ženy] ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ (1. Mojž. 3:15) Tato prorocká slova ukazovala, že tak jako všichni potomci první lidské dvojice byli poškozeni podvodným jednáním tohoto velkého svůdce, tak také všichni měli mít užitek z toho, že mu vítězné „semeno“ Boží „ženy“ rozdrtí hlavu. To pro nás rozhodně dnes znamená něco dobrého. Když Bůh mluvil o tom, kdo odpůrci rozdrtí hlavu, mluvil o působnosti vlády, kterou dosadí nad celým lidstvem. Měla to být vláda od Boha a působená Bohem a pro všechny lidi. Z toho bychom se měli všichni radovat.
5. Jak píseň, kterou zpíval Mojžíš, a citát apoštola Pavla ukazují, že Boží předsevzetí mělo v budoucnosti zahrnovat více než Izrael?
5 Boží vláda nad izraelským národem trvala jen určitý čas a on sám byl v ní nebeským králem. Pro budoucnost měl milující předsevzetí, které zahrnovalo více než jen tento malý národ. Na hoře Sinaj v Arábii se Bůh stal králem nad izraelským národem; ale ve čtyřicátém roce potom jeho prorok Mojžíš zpíval píseň, kterou slyšeli všichni Izraelité, a v jejím vyvrcholení řekl: „Radujte se, národy, s jeho lidem, protože pomstí krev svých služebníků a odplatí pomstou svým odpůrcům a skutečně přinese usmíření půdě svého lidu.“ (5. Mojž. 32:43) Asi o 1 528 let později použil tato Mojžíšova slova jeden muž, který byl apoštolem „dobrého poselství“ neizraelským národům. Vložil tato slova do svého inspirovaného dopisu římským křesťanům. Napsal: „Kristus se skutečně stal služebníkem těch, kteří jsou obřezáni [Izraelitů], aby potvrdil zaslíbení, které Bůh učinil jejich předkům, a aby národy oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství. . . A znovu říká: ‚Radujte se, národy, s jeho lidem.‘ “ — Řím. 15:8–10.
6–8. a) Jak Pavel ukázal, že Bůh smýšlí nadnárodně, pokud jde o to, že ospravedlní lidi na základě víry? b) O jaký druh vlády se tedy Bůh postaral?
6 Pisatel, který tím citoval Mojžíšova slova, byl apoštol Pavel. Byl to zcestovalý misionář, který měl v úmyslu nakonec dospět do Říma a plánoval dokonce cestu do Španělska. Věděl, co Bůh v tehdejší době činil, nejen pro ty Židy, kteří přijali „dobré poselství“, ale také pro neobřezané Nežidy, pohany, kteří uvěřili „dobrému poselství“. Věděl, že Bůh smýšlí nadnárodně. Křesťanskému sboru v Římě, který se skládal jak z křesťanů židovských, tak i pohanského původu, proto Pavel napsal:
7 „Je snad pouze Bohem Židů? Není také [Bohem] lidí z národů? Ano, také lidí z národů, jestliže Bůh je skutečně ten, kdo prohlásí obřezané lidi za spravedlivé na základě víry a neobřezané lidi za spravedlivé skrze jejich víru.“ — Řím. 3:29, 30.
8 V naší době má tedy Bůh předsevzetí vytvořit nikoli nějakou národní vládu, ale vládu nad světem pro lidi všech národností.
KRÁLOVSTVÍ SYNA BOŽÍ LÁSKY
9. Proč přirozený Izrael nemá žádné zděděné právo na výsadu zřídit zaslíbenou vládu nad světem?
9 Lidé, kteří dnes znají Boží smýšlení, nespoléhají na to, že by nějaký národ, skupina národů nebo snad Spojené národy, jež dnes mají 149 členů, mohly vytvořit vládu nad světem, která je dnes tak nutná. Vědí, že republika Izrael nemá žádné zděděné právo na to, aby vytvořila vládu nad světem, jež by přinesla požehnání všem rodinám země. Skutečnosti ukazují, že Boží království nad přirozenými, obřezanými Židy skončilo v prvním století n. l. Bůh však potom učinil laskavý krok, který měl spojitost s vládou nad světem. Zřídil duchovní království. Nad kým mělo panovat toto království, jestliže národu tělesného Izraele byly odňaty výsady Božího království? Kteří lidé na zemi jsou poddanými tohoto duchovního království?
10. Jak Pavel nazývá toto království v Kolossenským 1:13 a kdy toto království začalo?
10 Toto království začalo v prvním století n. l. Apoštol Pavel na to upozornil obzvláště ve svém dopisu křesťanskému sboru v městě Kolosech (v Malé Asii, v nynějším Turecku). Napsal: „[Abyste] děkovali Otci, který nás učinil způsobilými k účasti na dědictví svatých ve světle. Osvobodil nás z moci tmy a přenesl nás do království Syna své lásky, jehož prostřednictvím máme vysvobození výkupným, odpuštění svých hříchů.“ (Kol. 1:12–14) Tehdy, v prvním století, začal Bůh činit tyto věřící způsobilými pro své předsevzetí, ačkoli pocházeli z pohanských národů. Odpustil jim jejich hříchy.
11. Co to ve skutečnosti pro křesťany v Kolosech znamenalo, že Bůh je osvobodil z „moci tmy“?
11 Tak byli tito kolosští věřící učiněni způsobilými, aby se mohli podílet na dědictví s Božími svatými, kteří byli ve světle. Kdysi byli v „moci tmy“ neboli pod mocí všeho, co tato tma představuje. To zahrnovalo nevědomost o Jehovovi Bohu, odcizení od něj a to, že nebyli pod jeho panstvím. Když tedy Bůh učinil takové věřící vhodnými, aby se mohli podílet na životě ve větším světle, „osvobodil [je] z moci tmy“. Nyní se skutečně stali nejosvícenějším lidem na zemi, protože byli osvíceni Bohem. Nebyli již pod „světovládci této tmy. . . [pod] zlými duchovními silami v nebeských místech“. (Ef. 6:12) Bůh zasáhl, ‚aby jim otvíral oči, aby se odvraceli od tmy ke světlu a od moci satanovy k Bohu‘. — Sk. 26:18.
12. S čím podle slov Pavlových souvisel osvícený stav věřících v prvním století?
12 Tak ti, kteří v prvním století uvěřili v „dobré poselství“, byli uvedeni do říše světla. S čím však souvisel tento jejich osvícenější stav? Souvisel s královstvím. Když je Bůh „osvobodil. . . z moci tmy“, současně je „přenesl. . . do království Syna své lásky“. (Kol. 1:13) Tento Syn je Ježíš Kristus.
13. Jaké úřední postavení zaujímal v té době Kristus, jak to chápali nejen kolosští křesťané, ale také nepřátelé?
13 V době, kdy apoštol Pavel psal tento dopis křesťanům v Kolosech, mluvilo se o Ježíši Kristu jako o králi, který již má království. Takovým způsobem osvícený křesťanský sbor v Kolosech rozuměl této věci. Tak tomu porozuměli i jejich nepřátelé. Jaké obvinění například vznesly davy proti křesťanům v městě Tessalonice? Tato lůza chtěla podnítit městské vládce proti křesťanům, a proto křičela: „Tito muži [to jest apoštol Pavel a jeho spolumisionáři], kteří převrátili obydlenou zemi, jsou zde také. . . A ti všichni jednali proti césarovým výnosům, protože říkali, že je jiný král, Ježíš.“ — Sk. 17:6, 7.
14. Jakými slovy srovnal Pavel césary Římské říše a jiné tehdejší politické panovníky s oslaveným Ježíšem Kristem?
14 Apoštol Pavel chtěl ukázat rozdíl mezi oslaveným Ježíšem Kristem a mezi césary Římské říše a jinými politickými panovníky země, a proto řekl, že nesmrtelný vládce, Ježíš Kristus, je „Král těch [smrtelných], kteří vládnou jako králové, a Pán těch [smrtelných], kteří vládnou jako páni, jenž sám má nesmrtelnost, který bydlí v nepřístupném světle“. (1. Tim. 6:15, 16) Apoštol Pavel kromě toho srovnává nesmrtelného Božího Syna, Ježíše Krista, s králem Melchisedechem z dvacátého století před naším letopočtem a říká: „Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz nejvyššího Boha, ten, který potkal Abraháma, vracejícího se od pobití králů a požehnal mu, . . . je totiž podle překladu především ‚Král spravedlnosti‘ a potom také král Sálemu, to znamená ‚král pokoje‘, . . . byl učiněn podobným Božímu Synu, . . . A je stále jasnější a jasnější, že vyvstává jiný kněz podobný Melchisedechovi, . . . protože ve svědectví je řečeno: ‚Ty jsi kněz navždy podle způsobu Melchisedechova.‘ “ — Žid. 7:1–3, 15–17; Žalm 110:1–4.
15. Kdy se Ježíš Kristus stal knězem a králem jako Melchisedech?
15 Kdy byl Boží Syn učiněn králem a knězem jako Melchisedech? Stalo se to 40 dnů po jeho vzkříšení z mrtvých, když vystoupil do nebe. Tehdy se objevil v Boží přítomnosti s hodnotou své dokonalé lidské oběti ve prospěch vykoupených lidí, kteří se v budoucnosti měli stát jeho poddanými.
16. Proč mohou nyní někteří lidé klást otázky ohledně Kristovy vlády?
16 Nyní jsou snad někteří lidé poněkud zmateni a řeknou: „Stále jsem si myslel, že Ježíš panuje v nebi jako král teprve od konce časů národů v roce 1914. Jak to, že je tedy možné říci, že panuje již od roku 33 n. l. , kdy vstoupil do nebe? (Sk. 1:1–11; 2:22–36; Žid. 9:24; 10:12, 13) V jakém smyslu byl od té doby králem a nad kým vládl?“
DUCHOVNÍ KRÁLOVSTVÍ NAD DUCHOVNÍM IZRAELEM
17. Nad čím nezačal Kristus vládnout v roce 33 n. l.?
17 Oslavený Ježíš Kristus nezačal v roce 33 n. l. panovat nad světem lidstva. Neúčastnil se na žádné světovládě. Nezačal vládnout nad národy, protože časy národů měly skončit v roce 1914 n. l. — Luk. 21:24.
18. Ačkoli tehdy Kristus začal vládnout, proč nevládl nad „světem“?
18 O letnicích roku 33 n. l., když byl vylit Boží svatý duch, začal existovat nový národ, duchovní izrael. (Gal. 6:15, 16; 1. Petra 2:9, 10) Proto oslavený Ježíš Kristus začal tehdy vládnout nad duchovním izraelem, nad těmi, které Bůh „přenesl. . . do království Syna své lásky“. (Kol. 1:13) Tomuto sboru duchovních izraelitů platila slova Ježíše Krista: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14) Začal vládnout nad těmi, kteří ‚nebyli částí světa‘, z čehož je patrné, že nevládl nad světem. Vládl tedy nad něčím, co bylo odděleno od světa. Jeho poddaní byli ve světě, ale nebyli „částí světa“.
19. Jakým druhem království tedy bylo ‚království Syna [Boží] lásky‘ a kdo byli jeho poddaní?
19 Ježíš Kristus nikdy nebyl pozemským lidským králem. Je nyní králem nebeským, duchovním. (Jan 18:36) Podle slov Židům 4:14 „prošel nebesy“. A podle 1. Petra 3:22 „je po Boží pravici, neboť odešel do nebe; a byli mu podřízeni andělé a moci a mocnosti“. To zahrnovalo i duchovní izrael na zemi. Kristovo království bylo tedy od letnic roku 33 n. l. duchovní království. Světsky smýšlející církve křesťanstva, které se vměšují do politiky tohoto světa, se nepodřídily „království Syna [Boží] lásky“. Jsou přáteli tohoto světa. — Jak. 4:4.
20. Jakým královstvím muselo být království Kristovo, jestliže jeho poddaní měli mít zvláštní vztah k Bohu?
20 Kristovo království bylo nutně od začátku království duchovní, neboť panovalo nad Bohu oddanými, pokřtěnými křesťany, kteří byli zplozeni Božím duchem, aby se stali Božími duchovními dětmi. Bylo to tak, jak to Ježíš řekl židovskému předáku Nikodémovi: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království. . . Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.“ — Jan 3:3, 5, 6.
21. Proč Kristovo království tehdy ještě nebylo světovou vládou?
21 O věřících, kteří přijali Ježíše jako Krista, apoštol Jan také napsal: „Všem těm, kteří jej přijali, dal oprávnění stát se Božími dětmi, protože projevovali víru v jeho jméno. . . a nebyli zrozeni z krve nebo z tělesné vůle nebo z vůle mužovy, ale z Boha.“ (Jan 1:12, 13) Proto od vylití svatého ducha na křesťanský sbor v Jeruzalémě o letnicích roku 33 n. l. panovalo Kristovo království nad duchem zplozenou třídou, nad duchovními izraelity. (Řím. 2:29) Nebyla to vláda nad světem, nad pozemskými národy.
22. Podle kterého oznámení se měl Kristus v Božím ustanoveném čase podílet na vládě nad světem?
22 Je tedy ‚Syn [Boží] lásky‘ nyní králem pouze nad sborem duchem zplozených učedníků? Je nutné, aby všichni lidé byli zplozeni duchem neboli aby se jako Boží duchovní synové ‚znovu narodili‘, mají-li se stát jeho pozemskými poddanými? Uskuteční se vláda nad světem pro celé lidstvo tím, že by před začátkem Kristovy tisícileté vlády došlo k obrácení světa ke křesťanství? Nikoli! A přece se Ježíš Kristus bude podílet na vládě nad světem, nad celým lidským rodem. V proroctví zaznamenaném ve Zjevení 11:15 o Pánu Bohu je oznámeno: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.“
23. Proč Bůh uznává, že Ježíš Kristus má právo účastnit se vlády nad světem?
23 Tím se oznamuje vláda nad světem. Jak má tedy Ježíš Kristus získat podíl na této vládě? Bůh, Pán, uznává, že jeho Syn má právo podílet se na takové vládě nad světem. Proč? Protože Bůh dal svého Syna, aby zemřel za celý lidský rod, a tento Syn zemřel jako dokonalá lidská oběť. Tím vykoupil celou lidskou rodinu. V Židům 2:9 je řečeno: „Aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka.“ Také v 1. Timoteovi 2:5, 6 je označen jako „Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“.
24. Ve které době chtěl Bůh dát svému Synu účast na vládě nad světem?
24 Pán Bůh však určil čas, kdy jeho Synu, který byl ochoten se obětovat, měl být dán podíl na vládě nad světem. Kdy? Na konci časů národů. Tehdy měl skončit čas, kdy Bůh dovoloval národům (včetně národů křesťanstva), aby ovládaly celý svět bez zásahu ze strany Božího království. — Luk. 21:24; Žid. 10:12, 13.
25. Co mohl Bůh učinit ve staletích, jež mezitím uplynula, a jakou důležitou souvislost to mělo s nadcházející vládou nad světem?
25 Ve staletích mezitím mohl Bůh pokračovat v něčem, co je těsně spjato s vládou nad světem, která se ujímá moci. Co to bylo? Přenesl další schválené učedníky Ježíše Krista do duchovního „království Syna své lásky“. (Kol. 1:13) Činil to podle své vlastní božské vůle tím, že je plodil svým duchem. (Jak. 1:18) Jeho předsevzetí je, aby z lidstva vzal 144 000 osob a přenesl je do duchovního království svého Syna. Těchto 144 000 osob musí být takoví lidé, kteří pevně vytrvají v tomto království přes všechny zkoušky, těžkosti a pronásledování, s nimiž se setkávají v tomto světě. Musí dokázat, že jsou duchem zplozenými učedníky, kteří zůstávají ‚věrní až do smrti‘. — Zjev. 2:10; 7:4–8; 14:1–3.