Naučit se žít bez vyhlídky na změnu
ŽIL kdysi starověký řecký filozof, který se proslavil radou: „Mladý muži, ožeň se, ožeň se! Dostaneš-li dobrou manželku, budeš šťastný, a to je dobrá věc. A jestliže nedostaneš dobrou manželku, staneš se filozofem, a to je také dobrá věc.“ Myšlenka druhé části rčení tkví v tom, že je dobré se přizpůsobit tomu, co se nedá změnit, a jakoby si osvojit filozofický názor na život.
Způsob naučit se žít bez vyhlídky na změnu se hodí na mnoho životních situací. Osobní výška třeba může působit zármutek. Dívku vysokou více než 180 centimetrů může mrzet, že je tak velká. Ale naopak muž menší než 150 centimetrů se může hněvat, že je tak malý. Ježíš Kristus, Boží Syn, však řekl: „Kdo z vás, pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden?“ (Mat. 6:27, KB) Jiný člověk se může narodit jako hrbáč, s vadou řeči, se špatným zrakem nebo se může stát mrzákem po obrně.
Co mohou takoví lidé dělat? „Co se nedá vyléčit, musí se vydržet,“ říká jeden lékař. Jedním z těch, kteří se naučili žít se svou neobyčejně malou postavou, je Carlos Romulo, filipínský státník. Říká, že se nedal svou malou postavou uvést do rozpaků, a často shledal, že to byla výhoda, protože lidé mají sklon oblíbit si člověka, který je velmi malý.
Všichni takto poškození lidé mohou něco dělat, totiž učit se oceňovat požehnání, která dostávají. Což není pravda, že život a určitá míra zdraví jsou velkým požehnáním? Nabízejí se dále krásy stvoření neboli „přírody“, požitek z naslouchání krásné hudby, láska rodiny a přátel a uspokojení z užitečnosti sobě i druhým.
Totéž platí i pro postoj ke světovým poměrům, které se nedají změnit k lepšímu. Máme se rozčilovat pro vzrůstající úplatkářství na odpovědných místech či pro rozšiřující se násilí a zločiny na městských ulicích? Bible dává dobrou radu: „Nehněvej se nad přestupníky.“ Proč? Protože v Bohem určeném čase již nebudou. (Žalm 37:1–13) Než k tomu dojde, člověk se může naučit žít v existujících podmínkách, jestliže je velmi opatrný, nechodí po ulicích sám pozdě v noci a jestliže si váží života víc než peněz, které může mít.
Pomůže nám naučit se žít bez vyhlídky na změnu, jestliže se díváme filozoficky na své postavení a co nejlépe je využijeme. Smíříme se s tím, že každé štěstí je relativní a že v přítomné nedokonalosti a v hříšných podmínkách bude se sladkým vždy něco hořkého. Ať jste v jakémkoli stavu nebo podmínkách, snažte se vidět výhody nebo milosrdenství. Bezvědomí spánku je požehnáním, o němž básník napsal: „Milosrdenství je všude, a milosrdenství, které povzbuzuje naše myšlenky, dává milost i sklíčenosti a usmiřuje člověka s jeho osudem.“
Totéž platí pro naše vztahy k druhým. Mnoho manželských párů, které shledají, že se dobře neshodnou, se rozloučí nebo rozvedou; ale lepší by bylo vzájemně se přizpůsobit. Jeden romantický Ital, nadšený atlet, se oženil s dosti konzervativní anglickou dívkou. Po léta měli potíže se společným životem, ale kvůli dětem se nerozešli. Během času se však naučili umění přizpůsobivosti a tím přinášejí více spokojenosti a štěstí do svého manželství.
Vezměme si jinou životní historii dnešní doby. Roztomilá mladá žena se provdala za muže, který měl všechno, co si jen mohla přát, pokud jde o osobnost i majetek. Ale její touha po dětech zůstala nesplněna. Naučila se žít bez vyhlídky na změnu? Ano, protože dnes může dokonce žertovat o svém zklamání. Nadto tráví své dny tím, že plným časem oznamuje druhým „dobré poselství“ — stejně jako to dělá i on —, a těší se z mnoha požehnání a uspokojení, když učí celé rodiny, a zvláště matky a jejich malé děti, o Jehovovi Bohu a dobrodiních jeho království. Vychovává duchovní děti a činí z nich křesťanské učedníky.
V Bibli najdeme mnoho jiných příkladů těch, kteří se naučili žít bez vyhlídky na změnu. Mezi těmi, o nichž se chceme zmínit, je i prorok Mojžíš. Jak mocně jej Bůh použil k tomu, aby vyvedl svůj lid z Egypta, a ten pak stále pokoušel rok po roce Mojžíšovu trpělivost po čtyřicet let putování v pustině! (5. Mojž. 8:2–5) Jak musel být zklamán nedostatkem jejich ocenění, nedostatkem víry, jejich stížnostmi, vzpurností a hrabivým sobectvím! Láska, kterou vyjadřuje 5. Mojžíšova, je důkazem, jak dobře se naučil žít s nezměnitelnou slabostí a chybami svého lidu — nezměnitelnou natolik, že nebyl schopen s tím něco dělat. — Skutky 7:30–39.
Novodobí služebníci Jehovy Boha také často nacházejí krušné podmínky. Když kážou dobré poselství o Božím království, musí se vyrovnávat s netečností a lhostejností, slepými předsudky a trpkým odporem. Vzdávají se pro tyto zdánlivě nezměnitelné podmínky? Vůbec ne. Pracují, aby se stali obratnějšími; pracují na posilnění vlastní víry; a stále si uvědomují důvod, proč slouží Jehovovi Bohu v tomto čase konce.
Opravdu, je mnoho situací, v nichž různí lidé museli vytrvat, protože nebyli schopni je změnit nebo z nich čestně vyjít. Ale ať jsou situace jakékoli, je moudré naučit se v nich žít, naučit se přizpůsobit se. K tomu pomáhá drahocenná přednost modlitby, jakož i naděje, kterou poskytuje Boží slovo o „nových nebesích a nové zemi“, kde nebude zlo ani zklamání. Místo nich bude věčný život ve štěstí. — Fil. 4:6, 7; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:4.